Duchovní diskuzní fórum
Přejít na obsah
Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.
od Návštěvník » pát 16. čer 2023 13:37:14
od Tara » čtv 18. kvě 2023 19:48:29
od Pedriito » čtv 18. kvě 2023 18:56:51
Tara píše:No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?
od Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 18:02:59
od Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 15:09:20
od Tara » čtv 18. kvě 2023 13:48:09
od Návštěvník » čtv 18. kvě 2023 13:02:06
od Návštěvník » čtv 26. kvě 2022 5:59:23
od Návštěvník » pát 27. pro 2019 23:04:04
od Návštěvník » stř 27. lis 2019 13:40:42
od inuholt » ned 06. kvě 2018 12:47:46
jednou z forem potlačení psychické bolesti je způsobování si bolesti fyzické - sebepoškozováním, případně sebevraždou
takže jít ke kořeni bolesti?nikoliv v ní nalézat zalíbení?uvědomovat si pravdu, že přirozené je neulpívání na zdroji bolesti?
otevřít se bolesti ve smyslu toho uvolnit se do ní a plně jí procítit v sobějak se vůči ní člověk brání a vymezuje, tak bolest intenzivníje to ovšem velmi těžké, protože jsme navyklí se bolestibránit a chceme jí dostat mimo náscož nejde, protože ona v nás je a my ji vnímámejestliže se bolest objeví, tak jí neutečeme tím, že jí potlačímestejně jako s bolestí se dá postupovat i jakoukoliv jinousložkou, která se objeví v naší přítomnosti vnímánílpět na čemkoliv je utrpení, jak na bolesti, tak na radostikdyž se nechá bolest v sobě plně procítit, tak se objeví zdrojze kterého vše přichází a vše se i vrací a zdrojabsorbuje jak prožívajícího tak prožívanézůstane jen prožívání, které se nevztahuje k nikomuhluboký klid a mír, ticho prostoru ve kterém jsou uvědomoványvjemy čekoholivzpočátku je to velmi těžké, chce to trénovat co nejčastěji to jdeaby se to zautomatizovalo
od Návštěvník » sob 07. dub 2018 9:40:22
Uzdravování skrze přijetí bolesti V životě všichni prožíváme fyzické i duševní bolesti. Většinou když bolest přijde, nevědomě se jí bráníme třeba tím, že zadržíme dech. Prostě ji nedokážeme přijmout, zadržíme dech, tím si bolest podržíme, místo abychom ji s výdechem pustili ven.Stejně prožíváme nevědomě i bolest duševní. U té je to těžší tím, že si ji většinou nejsme vědomi. Něco nás v životě potká, nějaký prožitek, který je pro nás bolestný: zklamání, odmítnutí, kritika, ponížení….. ale mi si to ani neuvědomíme, tím to nezachytíme a tato bolest v nás zůstává. Děje se to od našeho ranného dětství prostřednictvím rodičů. Oni nám samozřejmě nechtějí ubližovat, přesto ubližují…… jim bylo také takto ubližováno jejich rodiči a oni pokud to neuvědomí a neléčí, nemají jinou možnost, než v tom pokračovat…..Každé dítě potřebuje lásku…… láska je nezbytná pro život ve zdraví po všech stránkách. Láska ale nekritizuje, neobviňuje, neodmítá, neponižuje, nemanipuluje, nevlastní….láska je přijetí, svoboda, odvaha, otevřenost….. a to my neumíme, protože ani naši předkové to neuměli… proto vlastně vůbec lásku neumíme žít. To, co považujeme za lásku je vše možné, ale ne láska….. a tímto neuměním žít lásku způsobujeme bolest těm, na které jsme se jako nastávající rodiče tolik těšili, které vychováváme, našim dětem. Děti jsou proti takovému našemu zacházení úplně bezbranné. Nemají šanci nám v tom zabránit. A tak vyrůstají a hromadí se v nich bolest, někdy ta bolest dá zprávu například nemocí, ale jsme tak krutí, díky bolesti, kterou v sobě máme a o níž nevíme…. že jim nasadíme antibiotika, příznaky rychle mizí a my jsme „spokojení“ , že je naše dítě zase zdravé… ale ono není zdravé, jeho duše je bolavá a informaci o tom jsme potlačili antibiotiky…. a tak to jde dál a dál…Myslíme si, co pro své děti děláme dobrého, že jim stále říkáme co mají dělat, jak se mají chovat, jaké mají podávat výkony, hodnotíme je, manipulujeme jimi, zároveň je kritizujeme a odmítáme. Vůbec nevěříme v jejich vlastní schopnost rozlišovat, rozhodovat se, získávat zkušenosti, dělat chyby. Jsme nemocní vlastními bolestmi a tak působíme bolest svým dětem…. je to jako epidemie. A je zde lék, ale lék, který nepotlačuje příznaky, ale skutečně léčí. Léčí tím, že jde k příčině bolesti a odstraněním příčiny může začít léčení a uzdravení.Cesta je jedině ta, že bolest v sobě objevím, přiznám si ji, přijmu ji a prožiji ji vědomě, teď ji skutečně prožiji, v duši, v srdci, v těle. Ano, velmi stará bolest, když ji v sobě objevím strašlivě bolí, je tak stará, že tím časem narostla, nabobtnala. A já tu velikou bolest prožiji se vším všudy znovu a teprve teď začne odcházet. Odchází pomalu, ale když to přijmu, zmizí zcela. Ve mě potom zůstane volný prostor, ten, který doposud vyplňovala ta bolest. A ten prostor je třeba naplnit, teď ho mohu naplnit skutečnou láskou . Láskou, kterou najdu ve svém srdci. Lásku, kterou nehledám venku, u druhých, ale v sobě. Lásku, která je svobodná, odvážná, otevřená, bezpodmínečná a rovná. A takto uzdravená již nebudu dál šířit epidemii bolesti…..ale lásku…..http://www.nasandel.cz/2010/06/12/uzdra ... i-bolesti/
od Návštěvník » pon 26. bře 2018 7:56:48
od Madla » ned 25. bře 2018 19:17:02
od Tara » ned 25. bře 2018 17:12:59
od Madla » ned 25. bře 2018 16:11:30
Když se podívám na naše dějiny, dlouhodobě (od r. 1919-20) ve mně vyvolávají bolest...
od nop » ned 25. bře 2018 14:21:51
Madla píše:... zjistit, co a jakým způsobem můžu měnit v sobě, aby jejich chování přestalo ve mně vyvolávat bolest.
Nop píše. Já to beru jinak: neohlížím se na politiku.
Madla píše:Nejde o politiku, ale o to, co v nás vyvolává komunikace s lidmi kolem nás, v rodině, v zaměstnání, při chatování na internetu, atd... Můžeme při komunikaci s ostatními různě manipulovat, podle toho, co v nich chceme vyvolat, jenže i to nakonec přestane fungovat, lidi to vycítí a prohlídnou... Nop píše: mně se už netýká okolí, vnímám širší okolí, kde nejmenší jednotkou je republika, teď dvě: (ČR + SR).Madla píše:Asi záleží především na míře našich nepříjemných zkušeností s reakcemi okolí, které už naše obvyklé uklidňovací, úhybné a sebeobranné taktiky prohlídlo. Teprve pak asi začneme být ochotní se zajímat, co a jakým způsobem můžeme měnit v sobě, aby v nás jejich chování přestalo vyvolávat bolest.
Nop píše: mně se už netýká okolí, vnímám širší okolí, kde nejmenší jednotkou je republika, teď dvě: (ČR + SR).Madla píše:Asi záleží především na míře našich nepříjemných zkušeností s reakcemi okolí, které už naše obvyklé uklidňovací, úhybné a sebeobranné taktiky prohlídlo. Teprve pak asi začneme být ochotní se zajímat, co a jakým způsobem můžeme měnit v sobě, aby v nás jejich chování přestalo vyvolávat bolest.
Madla píše:Asi záleží především na míře našich nepříjemných zkušeností s reakcemi okolí, které už naše obvyklé uklidňovací, úhybné a sebeobranné taktiky prohlídlo. Teprve pak asi začneme být ochotní se zajímat, co a jakým způsobem můžeme měnit v sobě, aby v nás jejich chování přestalo vyvolávat bolest.
od Návštěvník » ned 25. bře 2018 12:40:24
Nepodlehli roli oběti, ale něco změnili a tím se i vyléčili. Ale zase je i dost takových, kteří nemoci podlehnou s pocity nespravedlnosti, sebelítosti.
od Návštěvník » sob 24. bře 2018 11:30:53
od Madla » sob 24. bře 2018 10:44:00
Madla píše: Jen naiva by mohl doufat, že všichni začnou být najednou hodní a tím se moje bolesti natrvalo vyřeší. Pak ale má smysl jen jedno: pokusit se zjistit, co a jakým způsobem můžu měnit v sobě, aby jejich chování přestalo ve mně vyvolávat bolest. Zvlášť když existuje celá řada informací, že to možné je a že se to některým podařilo.
Nahoru