Vědomí

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: Vědomí

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » pon 11. říj 2021 17:58:44

Bdělé vědomí

Obrázek
JIDDU KRISHNAMURTI - NEJVYŠŠÍ SVODODA

Znát sebe sama, znamená znát svůj vztah ke světu - a to nejen ke světu idejí a lidí, ale i k přírodě a k věcem, jež jsou našim majetkem. To je náš život - tzn. život, jakožto vztah k celku. Žádá si pochopení tohoto vztahu nějakou specializaci? Zajisté, že nikoli. Vyžaduje to setkání se s životem jako celkem. Jak dosáhnout takového vědomí? To je našim problémem. Jak se domoci takového vědomí, mohu-li použít toho slova, aniž bych to specializoval? Jak je schopen člověk potkávat život jako celek? To znamená nejen náš vztah se sousedem, ale i s celou přírodou, s věcmi, které máte, s idejemi, se všemi plody mysli, jako jsou iluze, přání a podobně. Jak dosáhnout uvědomění si celého tohoto procesu našich vztahů? Vždyť život - toť vztahy a pochopit je jistě neznamená izolaci. Naopak to vyžaduje plné poznání nebo uvědomění si celého onoho procesu vztahů. Jak dochází k vědomí, k uvědomění? Jak si uvědomujeme vztah k sobě, jak si uvědomíme stromy, zpěv ptáka, své reakce při čtení novin? A jsme si vědomi nejen povrchních reakcí mysli, ale též i odpovědí v našem nitru? Jak jsme vůbec vědomi? Nejdříve zřejmě je to uvědomění si odezvy na podráždění, smyslový dotyk, stimul: vidím stromy a hned je tu odezva, vjem, dotyk, ztotožňování, přání. To je obvyklý průběh, že? Můžeme jej pozorovat přímo, není potřeba studovat za tímto účelem knihy.

A ztotožněním se, identifikací vzniká radost a bolest. Naší vlastností je pak zájem o onu radost a vyhnutí se strasti, že? Zajímáte-li se o něco, dává-li vám to pocity příjemné, pak je tu ihned i vloha pro vnímání, pro uvědomění, a jde-li o nepříjemný pocit, ihned je tu i snaha uniknout. Budete-li hledat schopnost, jež by byla základem pro pochopení sama sebe, myslím, že nebudete mít úspěch. Porozumět sobě není záležitostí nějaké schopnosti nebo techniky, kterou byste cvičili, ostřili, jež by postupem času rostla. Toto chápání sebe sama se dá zkoušet průběhem různých vztahů, způsobem naší řeči, způsobem našeho chování. Dávejte pozor, bděle pozorujte sebe, ale bez nějakého ztotožňování nebo srovnávání či zavrhování, pouze pozorujte, co se děje. Pak jste tím připravili konec činnosti podvědomí, resp. nevědomé - a většina našich vědomostí je nevědomá - ale nejen to, staly se tak vědomými i motivy oné reakce, aniž byste po nich pátrali, aniž byste je hledali.

Když jste vědomi, pak vidíte celý proces svého myšlení a jednání, ale i k tomu může dojít, vyvarujete-li se jakékoli kritiky a odsuzování. Odsuzuji-li něco, pak tomu nerozumím a odsuzování je jeden ze způsobů, jak zamezit pochopení. Myslím, že většina z nás tak činí úmyslně, ihned odsuzují a myslí, že rozumí.

Jestliže neodsuzujeme, ale pohlížíme na to, uvědomujeme si to, pak se obsah, význam, začíná otvírat. Experimentujte takto a sami uvidíte. Pouze si uvědomujte - aniž byste hodnotili - což se může zdát případně jaksi negativním příkazem, ale naprosto negativní není. Naopak: má to vlastnost pasivity, což je přímá akce a přesvědčíte se o tom, budete-li tím experimentovat.

Neboť máte-li něco pochopit, musíte být v pasivním stavu, že? Nemůžete stále na to myslet, spekulovat o tom, mít toho plnou hlavu. Musíte být spíše dostatečně citliví, abyste mohl přijmout obsah toho. Je to jako být citlivou fotografickou deskou. Mám-li vám porozumět, musím být pasivně vědom, pak se mi zjevuje vaše historie. A to jistě není otázkou nějaké speciální schopnosti. Během takového postupu začneme rozumět sobě - nejen těm povrchovým vrstvám naší mysli - ale těm hlubším, jež jsou důležitější, protože tam jsou všechny naše motivy, úmysly, naše skryté požadavky, úzkosti, strachy a pudy. Navenek je máme pod kontrolou, ale vnitřně to vše vře. Dokud těmto nebude porozuměno uvědoměním si jich, přirozeně tu nemůže být svobody, štěstí, inteligence.

Je inteligence snad otázkou specializace, když inteligence je povšechným uvědoměním si celého našeho procesu? A že by taková inteligence mohlo být pěstována nějakou formou specializace? Neboť o to se pokoušíme. Kněz, lékař, inženýr, průmyslník, obchodník, profesor - není to specializace mentality?

Uskutečnit nejvyšší formu inteligence - jež je Pravda, Bůh, což nemůže být popsáno - k tomu domníváme se je nutno stát se specialistou. Studujeme, zápasíme, bádáme a takto podobně s mentalitou specialisty studujeme sama sebe proto, abychom vypěstovali schopnost, která by nám pomohla odkrýt naše konflikty, naší bídu.

Náš problém je, jestliže jsme vůbec vědomi, zda naše strasti, naše bída a problémy mohou být vyřešeny druhými a v případě, že ne, jak bychom se měli vůči nim postavit. Pochopit problém, to vyžaduje přirozeně určitý stupeň inteligence a ta nemůže být získána nějakou specializací. Taková inteligence vznikne jen tehdy, jsme-li si pasivně vědomi celého procesu svého vědomí, což znamená, být si vědom sama sebe, bez výběru, bez rozlišování co je správné a co špatné. Budete-li pasivně vědomi, uvidíte, že z této pasivity, jež není lhostejností, není spánkem, ale naopak krajní bdělostí, že se projeví problém zcela odlišným významem, tzn., že tu nejde více o identifikaci s problémem a tím že dojdete k nějaké kritice a proto problém začne odhalovat svůj obsah. Budete-li schopni činit tak stále, bez přerušení, pak rozřešíte každý problém od základu, ne povrchně. A tu je právě ona potíž, protože nejsme schopni být pasivně vědomi a dovolit , aby se problém sám objevil, bez našeho výkladu. Nedovedeme se podívat problému v tvář bez zaujetí. Nedovedeme to, bohužel, protože chceme, aby nám problém odpověděl, chceme výsledek, podle účelu, nebo se pokoušíme vnímat problém, vykládat si jej podle libosti, nebo svých nepříjemností, nebo zase vnímáme napřed jak s problémem zacházet. Proto přistupujeme k problému, který je vždy nový, se starým vzorem. Výzva je vždycky nová, ale odpověď vždycky stará a naše potíž je v tom, že se neutkáváme s problémem přiměřeně, plně. Problém je vždycky problémem vztahů k věcem, lidem nebo idejím - není jiných problémů. A utkat se s ním správně, tj. přiměřeně - to znamená být ve stavu pasivního vědomí.

Jistě, je důležité, abychom se uvědomovali bez volby, bez vybírání, protože dávat přednost to vyvolává konflikt. Ten, kdo volí, nachází se ve zmatku, proto volí. Když není ve zmatku, pak tu není žádného vybírání, žádné volby. Jenom člověk, který je zmaten, vybírá co má či nemá dělat. Člověk jasný a jednoduchý nevybírá - co je, to je. Čin, který se zakládá na ideji je samozřejmě čin výběru a takový čin neosvobozuje, naopak, takový čin jen vyvolává další odpor, další konflikt, podle našeho podmíněného myšlení.

Důležité tedy je, být bděle vědom od okamžiku k okamžiku a neshromažďovat zkušenosti a prožitky, vědomím zaznamenané, neboť v tom okamžiku, kdy sbíráte, uskladňujete své zkušenosti, vaše vědomí, vaše bdělost se již podmiňuje tou akumulací, tímto ukládáním zkušeností a již to není bdělé uvědomování, nýbrž úprava, je tu volba, konflikt, není tu pozornost a kde je konflikt, nemůže být porozumění.

Život je záležitostí vztahů. A k porozumění těchto vztahů, jež nejsou statické, musí zde být vědomí, které je pružné, poddajné, vědomí bděle pasivní a ne útočně aktivní. A toto pasivní vědomí nelze získat pomocí nějaké disciplíny nebo cvičením. Znamená to být pouze vědom, bdělý od okamžiku k okamžiku ve svém myšlení, ve svém cítění a nejen když jsme probuzeni, neboť poznáme, jakmile se dostaneme do vědomí hlouběji, začneme mít sny a symboly, jež se nám budou do snů promítat. Tak se nám otevřou dveře do končin skrytých, které poznáme, avšak poznat to neznámé znamená, že se musíme dostat za ony dveře do těchto končin - a to je naše nesnáz. Skutečnost není něco, co lze poznat myšlením, protože mysl sama je jen výsledkem známého, minulosti. Proto si mysl musí porozumět, pochopit svoji funkci, pravdu a jen tehdy je možné, aby se to neznámé uskutečnilo - stalo.

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » čtv 07. říj 2021 18:23:34

Já nic takového nedělám. Já vycházím ze zkušenosti


Ale hovno,

sis to někde přečetl, takže máš co jsi chtěl...

Navíc, pocitáři stejně produkují leda pocity...

Re: Vědomí

Příspěvek od miroslav » čtv 07. říj 2021 13:15:44

petr vostál píše:
Duchovní cesta, cesta poznání není jako když pejsek a kočička pečou dort


No ale to právě děláš ty, ty duchovní pomatenče,

ty si tam přidáváš kdejakou píčovinu co ti chutná,


Já nic takového nedělám. Já vycházím ze zkušenosti
Publikuji zjištěná data, zkušenosti, nedělám z nich závěry, teorie, koncepty.

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » stř 06. říj 2021 14:50:39

Duchovní cesta, cesta poznání není jako když pejsek a kočička pečou dort


No ale to právě děláš ty, ty duchovní pomatenče,

ty si tam přidáváš kdejakou píčovinu co ti chutná,

haf, haf a mnau mnau

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » stř 06. říj 2021 14:48:52

Je to hlavně praxe, zkušenost, bdělost a ne žonglování s pojmy kterým ani nerozumíš, co označují.


To je jasná věc, vždyt poznání sebe sama je to samé jako jakákoliv jiná činnost,

ne, že by to byla ta nejtěžší věc na světě,

tak hlavně že ti mistři poradili právě todlencto, vždyt radit druhým je to nejlehčí na světě...



A víš proč je to to nejtěžšší ?

Proto, protože se do toho nesmí přisrávat ego svou praxí, zkušeností a bdělostí...


S tím tvým přístupem můžeš jít hrát fotbal nebo házenou a dávat goly po vzoru tvého idolu Tomáše...

Re: Vědomí

Příspěvek od miroslav » stř 06. říj 2021 13:11:26

petr vostál píše:
ti brání poznat, jak to je.


Tak jak to je ?

Jo já zapomněl, že ty si k tý SČA ještě přifnkáváš Vůli, Soucit, Poznání, Pokoru takže pro tebe žádnej problém si tam ještě přidat to Hledání...

Nechceš tam ještě přidat Hovno ???


Chudák Jana,

ta si tam přidává jen Krásu a Konverzaci (lásky s láskou)


A na nějaký Světlo se samozřejmě sere, tak si tam aspon přidejte to Hovno !!!


Máš to dost pomotaný.

Duchovní cesta, cesta poznání není jako když pejsek a kočička pečou dort.
Je to hlavně praxe, zkušenost, bdělost a ne žonglování s pojmy kterým ani nerozumíš, co označují.

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » stř 06. říj 2021 11:31:40

ti brání poznat, jak to je.


Tak jak to je ?

Jo já zapomněl, že ty si k tý SČA ještě přifnkáváš Vůli, Soucit, Poznání, Pokoru takže pro tebe žádnej problém si tam ještě přidat to Hledání...

Nechceš tam ještě přidat Hovno ???


Chudák Jana,

ta si tam přidává jen Krásu a Konverzaci (lásky s láskou)


A na nějaký Světlo se samozřejmě sere, tak si tam aspon přidejte to Hovno !!!

Re: Vědomí

Příspěvek od miroslav » stř 06. říj 2021 10:59:16

petr vostál píše:Takže Vědomí hledá ?

To by mě zajímalo jak, když k tomu nemá žádné prostředky...


Tvé koncepty, např. :

Vědomí
UV
ztotožněné vědomí - ego


ti brání poznat, jak to je.
To, jak to je, jaksi do těch tvých konceptů nejde napasovat.
Takže ty tady akorát ukazuješ, jak to, co komentuješ, nechápeš.
To je celé.

Je to pro nafouknutá ega normální vlastnost a egulibá činnost.
:)

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » úte 05. říj 2021 23:06:58

naopak myšlenková odpověď uspává, umrtvuje, zastavuje hledání.


To se mně netýká,

mě nejlépe uspává poslech rádia...

:crazy:

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » úte 05. říj 2021 22:51:33

V tomtéž smyslu míním to, že bytostná otázka probouzí, oživuje a naopak myšlenková odpověď uspává, umrtvuje, zastavuje hledání.


A bytostná otázka (ta co tě tlačí do prdele) není myšlenková otázka ???

Jo to je vlastně pocitová otázka, tak to jo...


A koho to voživuje ???

Ego to voživuje ???

Tak to jo...

Re: Vědomí

Příspěvek od petr vostál » úte 05. říj 2021 18:26:28

Maharadž : Naopak, hledající se rozplyne a zbude hledání. Hledání je poslední a věčná skutečnost.


Takže Vědomí hledá ?

To by mě zajímalo jak, když k tomu nemá žádné prostředky...

Ale jinak toto vyjádření je přesně tím na co poukazuji,

spásonosné vasány přetrvávají a určují činnost "osvícence"

a tak hledá (bůh ví co hledá)

PS.

Možná že hledá to ego co se mu někam ztratilo !!!

:D

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » úte 05. říj 2021 18:01:41

Obrázek

https://www.youtube.com/watch?v=w1oU_qxFc1I

Existuje něco, co je ve všech zkušenostech stejné....někdy se tomu říká čisté vědomí, na rozdíl od měnících se stavů vědomí.

Re: Vědomí

Příspěvek od miroslav » ned 11. črc 2021 18:09:15

V tom Nisargadattovi je pěkné vysvětlení, jak je to s tím hledáním.
Kdo to nezažil, myslí si, že osvobozením končí hledání, protože bylo nalezeno. To je logické.
Proto třeba někteří posuzovatelé probuzených si myslí, že pan Tomáš snad ani nerealizoval, protože stále hledal. Já jsem ho zažil od r. 1968 až do jeho smrti.
Stále hledal, ale ne pro sebe...

Kdo se zastaví a začne jen vyprodávat svoje poznatky a koncepty a má dojem že už ví...
Tak to je past na cestě, kdy si poznání přivlastníme, že máme dojem, že my jsme poznali, realizovali, se osvobodili.

A Nisragadatta o tom říká:

Tazatel: Hledání skončí, ale hledající zůstane.

Maharadž : Naopak, hledající se rozplyne a zbude hledání. Hledání je poslední a věčná skutečnost.

T: Hledání znamená nedostatek, chtění, neúplnost a nedokonalost.

M: Ne, znamená to odmítnutí a zavrhnutí neúplnosti a nedokonalosti. Hledání skutečnosti je pohyb skutečnosti samotné.
Svým způsobem je každé hledání hledáním skutečné blaženosti, nebo hledáním blažené sku­tečnosti.
Tady ale hledáním myslíme hledání sebe sama jakožto základu vědomého bytí, světla za myslí. Toto hledání nikdy neskončí, zatímco neklidné prahnutí po čemkoli jiném musí skončit, aby mohl nastat sku­tečný pokrok.


V tomtéž smyslu míním to, že bytostná otázka probouzí, oživuje a naopak myšlenková odpověď uspává, umrtvuje, zastavuje hledání.

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » ned 11. črc 2021 6:57:48

Cokoli vidíme je ne-Já a vidící sám o sobě je neměnný átman – pravé Já. Když se zabýváme
sebezkoumáním a držíme se tohoto základního principu védánty, pak fyzické tělo, životní proud,
který v těle působí a mysl jsou vyloučeny jako ne-Já. Nejvyšší známý princip v člověku, intelekt,
jakožto uvažovací (rozlišovací) schopnost, je nutno také odmítnout jako ne-Já, jelikož je to jen
schopnost toho, kdo je v jejím pozadí a který si na ni činí nárok. Kdo to tedy je? Intelekt sám o sobě
není schopen trvání, a proto mizí. Co potom zůstává zdrojem onoho měnlivého já-pocitu? Tímto
zdrojem je pravé Já, které tu je stále a je podkladem všemu, co se objevuje a mizí. Je podkladem
všem vjemům při bdění, snění i podkladem tzv., nevnímání při hlubokém spánku.
I když je zde několika slovy vysvětlena pravda o pravém Já – átmanu, přeci jen existuje mysteriózní
síla temnoty, která se ve védántě nazývá avarana a která tuto pravdu – pravé Já – zakrývá. Zahalující
sílu temnoty lze vykořenit pouze pozorným sebezkoumáním. Nutno ho však provádět neustále.
Tendence, existující v pseudo-já, vymizí pouze při vytrvalém úsilí přebývat v Srdci, tj., ve Zdroji.
V knize Vivékačudámani Šankara říká, že osvobození není nic jiného než vyhlazení ega spolu s jeho
tendencemi. Bhagaván ve své písni Átmavidja říká, že pro počátek zrození džňány (poznání) je třeba
milosti a k tomu je nutná opravdová snaha a láskyplná oddanost hledajícího, aby si milost zasloužil.
Když se milost setká s opravdovým úsilím, pak nastane dovršení nejvyšší touhy člověka, tj. spontánní
přebývání ve vždy přítomném átmanu.
Átman je čiré uvědomování samo o sobě, zatímco mysl je uvědomování toho či onoho. Mysl nemůže
ani na okamžik existovat bez nějakého objektu, protože její povahou je proces či vztah subjekt -
objekt. Mysl zmizí, když je zbavena objektu, protože není schopná zůstávat sama o sobě. Tehdy
nedělené absolutní uvědomování – átman – vyzáří jednou provždy, jak to zmiňuje Ramana Gíta:
„Když ego, které je přízrakem (fantomem) átmanu, zcela zmizí, pak to, co zůstane, je samotné átman
v celé plnosti a dokonalosti. To je džňána, to je osvobození.“
Tomu, kdo je takto upevněn v džňáně, může vztah subjekt – objekt vystupovat a zase mizet, ale on
sám zůstává jako neposkvrněné, čiré uvědomování, protože mimo něj neexistuje žádná jiná
existence. Být átmanem, znamená uvědomovat si átman.
Z relativního hlediska, blízkost takového mudrce, který je běžně a za všech okolností v životě
zakotven v átmanu, slouží jako cosi, co otevírá oči těm, kteří jsou v sevření klamu. Je neocenitelnou
pomocí při jejich duchovním hledání. Působnost spirituální síly takto osvícených není omezena jen na
dobu života jejich fyzického těla. Pokračují dále a ti, kteří na ně myslí a podrobují se jim, studují jejich
životy, učení a následují je, dostávají se do okruhu jejich milosti, která je totožné se svrchovanou boží
milostí. To je zkušenost mnoha duchovních aspirantů, kteří ve svém životě potkali Bhagavána a kteří
se mu oddali, když ho slyšeli nebo se o něm nějakým způsobem dozvěděli. Osvícení mudrci jsou sami
o sobě bezčasoví a jsou přítomni v každém čase a svou přirozeností září na cestě hledajícího
a pomáhají mu všemožnými způsoby.
Nakonec nám dojde, že mimo uvědomování nemáme žádnou existenci a že není žádný svět mimo něj
a že není jiného Boha než čiré uvědomění. Blahaplné uvědomování je jedinou Skutečností. Projevem
Boha či Skutečnosti je mnohost – boží hra. Mudrc ve svém projevení musí hrát svou roli, přičemž
v Srdci ví, že to je jen boží hra, že jedinou Skutečností je absolutní, blahaplné uvědomování.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/201 ... vedomi.pdf

Re: Vědomí

Příspěvek od salmo1cz » pon 10. kvě 2021 18:37:45

Moc dobře Mooji, žádné komplikace, žádné kudrlinky.

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » pon 10. kvě 2021 17:11:16

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » pon 18. led 2021 8:30:49

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » pát 18. pro 2020 17:13:49

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » úte 15. pro 2020 6:15:36

Re: Vědomí

Příspěvek od Návštěvník » čtv 08. říj 2020 9:28:33

48. Uvědomění je svobodné (z knihy Já Jsem To)

Obrázek

Tazatel: Právě jsem se vrátil ze Šrí Ramanášramu, kde jsem strávil sedm měsíců.

Maharádž: Jakou duchovní praxi jste tam prováděl?

T: Snažil jsem se maximálně soustředit na otázku „Kdo jsem já?“

M: Jak jste to dělal – slovně?

T: Dělal jsem to ve volných chvílích v průběhu dne. Někdy jsem si pro sebe mumlal „Kdo jsem já?“, „Já jsem, ale kdo jsem já?“ Nebo jsem to dělal mentálně. Občas jsem míval krásné pocity, nebo jsem se dostal do stavu tichého štěstí.

M: Když jste byl v tom správném stavu, co jste vlastně zakoušel?

T: Pocit vnitřního klidu, míru a ticha.

**********************************************************************************

M: Všiml jste si někdy, že se stáváte nevědomým?

T: Ano, příležitostně a na velmi krátkou dobu. Jinak jsem byl prostě tichý, vnitřně i vnějškově.

M: Jaký druh klidu to byl? Byl podobný hlubokému spánku, ale zároveň vědomý? Něco jako bdělý spánek?

T: Ano. Byl jsem bděle spící (džagrad sušupti).

M: Hlavní je osvobodit se od negativních emocí – od touhy, strachu a dalších ze „šesti nepřátel“ mysli. Jakmile se od nich mysl osvobodí, to ostatní už přijde samo. Tak jako se šaty vyperou v mýdlové vodě, tak se i mysl vyčistí v proudu čistých pocitů. Sedíte-li v tichu a pozorujete sám sebe, může se stát, že na povrch vyplavou ledasjaké věci. Nic s nimi nedělejte, vůbec na ně nereagujte, tak jako přišly, zase odejdou, samy od sebe. Záleží jen na vaší bdělosti, totálním uvědomování si sebe sama, či spíše vaší mysli.

T: Tím „sebe sama“ myslíte moje každodenní já?

M: Ano, myslím vaši osobu, která jediná je objektivně pozorovatelná. Pozorovatel je však za vším pozorováním. Co je pozorovatelné, to není vaše pravé Já.

T: Já mohu vždy pozorovat pozorovatele, do nekonečna.

M: Můžete pozorovat pozorování, ale ne pozorovatele. To, že jste koneč­ným pozorovatelem, víte na základě přímého vhledu, nikoliv díky něja­kému logickému procesu založenému na pozorování. Jste to, co jste, ale znáte jen to, co nejste. Já je známé jakožto bytí, ne-já je známé jakožto po­míjivé. Ale tohle vše je ve skutečnosti jenom v mysli. Pozorované, pozorování a pozorovatel jsou jen mentální konstrukce. Jedině samotné Já je.

T: Proč mysl vytváří všechno tohle rozdělování?

M: Rozdělovat a rozlišovat je samotnou podstatou mysli. Na rozdělo­vání není nic špatného. Ale oddělování jde proti faktům. Věci a lidé jsou odlišní, ale nejsou oddělení. Podstata je jednotná, skutečnost je jediná. Existují protiklady, ale neodporují si.

T: Zjistil jsem, že jsem od přírody velmi aktivní. Vy mi radíte, abych se aktivitě vyhýbal. Čím víc se však snažím být neaktivní, tím víc mám nutkání něco dělat. Nutí mě to být aktivní nejen vnějškově, ale i vnitřně se vzpírám být něčím, co mi není přirozené. Existuje nějaký lék proti touze po práci?

M: Mezi prací a aktivitou je ale rozdíl. Celá příroda pracuje. Práce je příroda, příroda je práce. Aktivita je naproti tomu založena na touze a strachu, na touze něco vlastnit, užívat si a na strachu z bolesti a zá­niku. Práce je prací celku pro celek, aktivita je činností jedince pro jedince.

T: Existuje lék proti aktivitě?

M: Pozorujte ji a ona zanikne. Využijte každou příležitost k tomu, abyste si připomínal, že jste v otroctví a že vše, co se vám děje, je způsobeno vaší tělesnou existencí. Touha, strach, trápení, radost – nic z toho se ne­může projevit, dokud tu nejste vy, komu se to projeví. Nicméně, cokoli se stane, to poukazuje na fakt, že tu jste vy, jakožto vnímající centrum. Nevšímejte si těchto ukazatelů, ale buďte si vědom toho, na co ukazují. Je to úplně jednoduché, ale musíte to dělat. Záleží na vaší vytrvalosti, se kterou se vracíte sám k sobě.

T: Dostávám se do zvláštních stavů, kdy se do sebe hluboce ponořím, ale je to nepředvídatelné a chvilkové. Nemám tyto stavy pod kontrolou.

M: Tělo je hmotná věc a potřebuje čas k tomu, aby se změnilo. Mysl je pouze souhrn mentálních zvyků, způsobů myšlení a cítění, které, aby se změnily, musí být vyneseny na povrch a prozkoumány. To také zabere čas. Jde jen o to mít odhodlání a vytrvat, ostatní už se vyřeší samo.

T: Myslím, že je mi jasné, co mám dělat, ale pociťuji únavu a depresi a vyhledávám společnost lidí, což mne okrádá o čas, který bych měl věnovat samotě a meditaci.

M: Dělejte to, na co máte chuť. Netýrejte se. Násilí by z vás udělalo přís­ného a zkostnatělého člověka. Nebojujte proti věcem, které pokládáte za překážky na své cestě. Jen se o ně zajímejte, věnujte jim pozornost, sledujte je a zkoumejte, ať se děje cokoli, dobré či špatné věci. Ale nenechávejte se jimi pohltit.

T: Jaký má smysl neustále si připomínat, že je člověk pozorovatelem?

M: Mysl se musí naučit, že za pohybující se myslí je neměnné pozadí uvě­domění. Mysl musí poznat pravé Já, respektovat je a přestat je zakrývat, jako Měsíc zakrývá Slunce při slunečním zatmění. Prostě si uvědomte, že nic z toho, co je možné pozorovat nebo zakoušet, nejste vy a nejste tím ani nijak omezen. Nevšímejte si ničeho, co nejste vy.

T: Abych mohl dělat to, co mi říkáte, musel bych být neustále vnímající.

M: Být vnímající znamená být bdící. Nevnímat znamená spát. Vědomý už jste, o to se nemusíte snažit, ale to, že jste vědomý, si musíte uvědo­movat. Buďte vědomý úmyslně a vědomě, rozšiřujte a prohlubujte své pole uvědomění. Vy si vždycky uvědomujete jen svou mysl, ale neuvě­domujete si sebe sama jakožto toho, kdo si je vědom.

T: Jestli jsem to dobře pochopil, tak rozlišujete mezi pojmy „mysl“, „vě­domí“ (consciousness) a „uvědomění“ (awareness).

M: Podívejte se, mysl neustále tvoří myšlenky, dokonce i když je nesle­dujete. Když víte, co se děje ve vaší mysli, říkáte tomu vědomí. To je váš bdělý stav – vaše vědomí přeskakuje z jednoho vjemu na druhý, od myšlenky k myšlence, pořád dokola. Potom přichází uvědomění, přímý vhled do celku vědomí, do celku mysli. Mysl je jako řeka, která bez přestání proudí v korytě těla. Vy se na chvíli ztotožníte s určitou vlnkou a nazvete ji „moje myšlenka“. Jediné, čeho jste si vědom, je vaše mysl. Ale uvědomění je vnímáním vědomí v jeho celistvosti.

T: Každý je vědomý, ale ne každý si to uvědomuje.

M: Neříkejte „každý je vědomý“. Řekněte: „Je tu vědomí, ve kterém se vše objevuje a zase mizí.“ Naše mysli jsou pouze vlny na povrchu oceánu. A stejně jako vlny přijdou a zase odejdou. Jako oceán jsou však nekonečné a věčné. Poznejte sebe sama jako oceán bytí, lůno veškeré existence. To všechno jsou samozřejmě metafory, skutečnost je nepo­psatelná. Můžete ji poznat jen tak, že jí jste.

T: Stojí její hledání za to utrpení?

M: Bez ní je všechno utrpení. Chcete-li žít zdravě, tvořivě a šťastně a mít nekonečné bohatství, o které se můžete podělit s druhými, hledejte to, čím jste.

Zatímco mysl je soustředěna v těle a vědomí je soustředěno v mysli, uvědomění je svobodné. Tělo má své potřeby a mysl své bolesti a radosti. Ale uvědomění je nedotknutelné a neotřesitelné. Je jasné, tiché, klidné, bdělé a nebojácné, bez touhy a strachu. Meditujte o něm jako o svém pravém bytí, snažte se jím být ve svém každodenním životě a poznáte uvědomění v celé jeho plnosti.

Mysl se zajímá o to, co se děje, kdežto uvědomění se stará o samotnou mysl. Dítěti jde o hračku, ale matka hlídá dítě, ne hračku.

Neúnavným pozorováním jsem se stal zcela prázdným a s touto prázdnotou se opět vrátilo vše, kromě mysli. Zjistil jsem, že jsem mysl nenávratně ztratil.

T: Když s námi teď mluvíte, jste nevědomý?

M: Nejsem ani vědomý, ani nevědomý. Jsem za myslí se všemi jejími rozličnými stavy a podmínkami. Rozdíly jsou vytvářeny myslí a vztahují se jen na mysl. Já jsem čiré Vědomí samo, ustavičné uvědomění všeho, co je. Jsem ve stavu, který je skutečnější, než váš. Nejsem rozptylován žádným rozlišováním a oddělováním, kterými je tvořena osobnost. Do­kud je tu tělo, má své potřeby jako kterékoli jiné, ale mentální procesy u mě skončily.

T: Vy se ale chováte jako člověk, který myslí.

M: A proč ne? Ale moje myšlení, stejně jako zažívání, je samovolné a účelné.

T: Je-li vaše myšlení samovolné, jak víte, že je správné?

M: Nejsou tu touhy ani strach, které by myšlení mařily. Tak proč by nemělo být správné? Jakmile jednou vím, kdo jsem a co znamenám, tak si to nemusím neustále ověřovat. Víte-li, že vaše hodinky jdou správně, můžete je kdykoli bez váhání použít.

T: Kdo tu teď mluví, není-li to mysl?

M: Ten, kdo slyší otázku, ten na ni i odpovídá.

T: Ale kdo je to?

M: Nikoliv kdo, ale co. Já nejsem osoba v tom smyslu slova, jak to chá­pete vy, i když se vám jako jedinec možná jevím. Já jsem ten nekonečný oceán vědomí, ve kterém se vše děje. Jsem také za veškerou existencí i poznáním, čirá blaženost bytí. Není nic, od čeho bych se cítil oddělený, jelikož jsem vším. Nejsem žádnou věcí, takže jsem nic.

Tatáž síla, která umožňuje ohni hořet a vodě téci, semenům klíčit a stromům růst, mi umožňuje odpovídat na vaše otázky. Přestože se způsob, kterým s vámi mluvím, může zdát osobní, ve skutečnosti na mně nic osobního není. Osobnost je pevně dané schéma tužeb, myšlenek a následných činů. V mém případě žádné takové schéma neexistuje. A jak by také mohlo, není-li tu žádná touha ani strach?

T: Jednou musíte ale zemřít.

M: Život přetrvá, tělo zemře, ale to se mne ani v nejmenším nedotkne. Já jsem za časem a prostorem, jsem bez příčiny a nejsem ani příčinou, a přece jsem podstatou vší existence.

T: Mohl bych se vás zeptat, jak jste se dostal do svého současného stavu?

M: Můj učitel mi řekl, abych se vytrvale držel pocitu „Já jsem“ a neod­chyloval se od něj ani na okamžik. Držel jsem se jeho rady, jak nejlépe jsem uměl a v poměrně krátké době jsem v sobě uskutečnil pravdu jeho učení. Neustále jsem měl na paměti jeho učení, jeho tvář a slova. To vedlo k zániku mysli; v tichu mysli jsem spatřil sebe sama takového, jaký jsem – osvobozeného.

T: Byla vaše realizace náhlá, nebo postupná?

M: Ani náhlá, ani postupná. Člověk je tím, čím je, věčně. Realizace pro­běhne v mysli, v okamžiku, když je očištěna od tužeb a strachů.

T: Dokonce i od touhy po realizaci?

M: Touha po zániku všech tužeb je tou nejzvláštnější touhou, stejně jako strach z toho, že se budete bát, je tím nejzvláštnějším strachem. Tato touha vám zabrání neustále něco získávat a tento strach vám zabrání před vším stále utíkat. Můžete použít stejná slova, ale naše stavy nejsou stejné. Člověk hledající realizaci není závislý na touhách, on jde proti nim, nikoliv s nimi. Obecné dychtění po realizaci je jenom začátek. Dalším krokem musí být nalezení a použití vhodných prostředků. Hledající má před sebou jen jediný cíl: nalézt svoje pravé bytí. Ze všech tužeb je to ta nejnáročnější, protože nic a nikdo ji nemůže uspokojit – hledající a hle­dané jsou jedno a totéž a to jediné, na čem záleží, je hledání.

T: Hledání skončí, ale hledající zůstane.

M: Naopak, hledající se rozplyne a zbude hledání. Hledání je poslední a věčná skutečnost.

T: Hledání znamená nedostatek, chtění, neúplnost a nedokonalost.

M: Ne, znamená to odmítnutí a zavrhnutí neúplnosti a nedokonalosti. Hledání skutečnosti je pohyb skutečnosti samotné. Svým způsobem je každé hledání hledáním skutečné blaženosti, nebo hledáním blažené sku­tečnosti. Tady ale hledáním myslíme hledání sebe sama jakožto základu vědomého bytí, světla za myslí. Toto hledání nikdy neskončí, zatímco neklidné prahnutí po čemkoli jiném musí skončit, aby mohl nastat sku­tečný pokrok.

Člověk musí pochopit, že hledání skutečnosti, Boha či Gurua a hledání Já je jedno a totéž. Je-li jedno z toho nalezeno, je nalezeno i to ostatní. Jakmile se pro vaši mysl stane „Já jsem“ a „Bůh je“ nerozeznatelné, pak se něco změní a vy budete bez sebemenší stopy pochybnosti vědět, že Bůh je, protože vy jste, a naopak, že vy jste, protože Bůh je. Je to totéž.

T: Je-li vše předurčeno, je i naše sebe-realizace předurčená? Nebo máme aspoň v tomhle svobodu volby?

M: Osud se vztahuje pouze na jméno a formu. Jelikož nejste ani jméno, ani forma, osud nad vámi nemá žádnou moc. Jste zcela svobodný. Hrnek je podmíněn svým tvarem, materiálem a podobně. Ale prostor uvnitř hrnku je svobodný. Ocitá se v hrnku jen v souvislosti s hrnkem. Ale jinak je to prostě prostor. Dokud je tu tělo, zdá se vám, že jste do něj vtělený. Bez těla ale nejste nevtělený – vy prostě jste.

I osud je pouhá myšlenka. Slova lze sestavit dohromady tolika způ­soby! Různá tvrzení se mohou lišit, ale mohou snad nějak změnit sku­tečnost? Existuje tolik teorií, které byly vymyšleny pro vysvětlení věcí – všechny jsou přesvědčivé, ale žádná není pravdivá. Když řídíte auto, jste podřízen zákonům fyziky a chemie, vystoupíte-li z auta, máte na krku zákony fyziologie a biochemie.

T: Co je meditace a jaký má účel?

M: Dokud jste začátečník, jsou pro vás určité formální meditace či mod­litby dobré. Ale pro toho, kdo hledá skutečnost, existuje jediná meditace – nekompromisní odmítání přechovávat myšlenky. Osvobození se od myšlenek je samo o sobě meditací.

T: Jak to lze udělat?

M: Začněte tím, že necháte myšlenky plynout a jen je sledujete. Samotné pozorování mysl zpomaluje, až se úplně zastaví. Jakmile je mysl tichá, udržujte ji v tichu. Nenechte se tím klidem znudit, buďte v něm, ponořte se do něj hlouběji.

T: Slyšel jsem o tom, že se má člověk držet jedné myšlenky, aby se držel dál od všech ostatních myšlenek. Jak si mám ale udržet odstup od úplně všech myšlenek? Vždyť samotná tato představa je také myšlenkou.

M: Zkoušejte to nově, neřiďte se minulými zkušenostmi. Pozorujte své myšlenky a pozorujte sebe, jak pozorujete myšlenky. Stav osvobození od všech myšlenek přijde náhle a poznáte jej podle blaženosti, kterou vám přinese.

T: Zajímáte se o to, v jakém stavu je svět? Podívejte se, jaké hrůzy se dějí ve Východním Pákistánu*. Dotýká se vás to ještě vůbec nějak?

M: Já čtu noviny a vím, co se děje! Ale moje reakce není stejná jako vaše. Vy hledáte lék, kdežto já se zabývám prevencí. Dokud jsou tu příčiny, musí tu být také následky. Dokud budou lidé zvyklí rozdělovat a rozlišo­vat a dokud budou sobečtí a agresivní, tak se takové věci budou dít pořád. Chcete-li mít mír a harmonii ve světě, musíte mít mír a harmonii také ve svých srdcích a myslích. Takovou změnu ale nelze vynutit zvnějšku, ta musí přijít zevnitř. Lidé, kteří se děsí války, musí nejprve odstranit válku ze svého tělesného systému. Jak můžete mít ve světě mír bez mírumi­lovných lidí? Svět bude takový, jaký je, dokud budou lidé takoví, jací jsou. Já dělám svůj díl práce tím, že se snažím pomoci lidem pochopit, že jedinou příčinou jejich utrpení jsou oni sami. V tomto smyslu jsem užitečný člověk. Ale to, čím jsem sám v sobě, co je můj normální stav, to nelze vyjádřit v termínech sociálního uvědomění a užitečnosti.

Mohu o tom mluvit, používat metafory a přirovnání, ale současně si uvědomuji, že to tak není. Ne, že by to nešlo zakoušet. Je to zakoušení samo! Ale nelze to popsat v pojmech mysli, která aby mohla poznávat, musí oddělovat a vytvářet protiklady.

Tento rozhovor a několik dalších na následujících stranách se odehrává v roce 1971, kdy probíhala válka ve Východním Pákistánu, dnes zvaném Bangladéš.
Svět je jako list papíru, na kterém je něco napsáno na psacím stroji. Výklad a smysl se mohou v závislosti na čtenáři lišit, ale společným prvkem je papír, vždy přítomný, ale zřídka vnímaný. Jakmile ze stroje vyndáte pásku, nezanechává už další psaní na papíru žádnou stopu. A ta­ková je i má mysl – pocity přicházejí dál, ale žádná stopa už po nich nezůstává.

T: Proč tu sedíte a mluvíte k lidem? Jaký k tomu máte motiv?

M: Nemám žádný motiv. Říkáte, že musím mít motiv. Ale já tu ani nese­dím, ani nemluvím, takže není potřeba hledat nějaké motivy. Nepleťte si mne s tělem. Já nemám nic na práci, nemusím plnit žádné povinnosti. Ta moje část, kterou můžete nazvat Bůh, se postará o svět. Váš svět, který to­lik potřebuje péči, je v pohybu a žije ve vaší mysli. Ponořte se do ní, jedině tam a nikde jinde můžete nalézt odpovědi na svoje otázky. Kde jinde si myslíte, že byste je našel? Může snad existovat něco vně vašeho vědomí?

T: Může to existovat, aniž bych o tom vůbec věděl.

M: Co by to bylo za existenci? Může být snad bytí oddělené od vědění? Veškeré bytí stejně jako veškeré vědění souvisí s vámi. Věc existuje, pro­tože vy víte, že existuje, ať už ve vaší zkušenosti, nebo ve vašem bytí. Vaše mysl a tělo budou existovat tak dlouho, dokud tomu budete věřit. Přestaňte si myslet, že jsou vaše, a v tu chvíli se rozplynou. Klidně nechte své tělo a mysl fungovat, ale nenechte se jimi omezovat. Zpozorujete-li nějaké nedostatky, tak pouze pokračujte v jejich pozorování. Pouhá po­zornost, kterou jim věnujete, napraví vaše srdce, mysl i tělo.

T: Mohu se tedy sám vyléčit z vážné nemoci jen tím, že ji budu brát na vědomí?

M: Musíte brát na vědomí celek, ne jenom vnější symptomy. Všechny nemoci začínají v mysli. Starejte se v první řadě o mysl tím, že budete sledovat a odstraňovat všechny špatné myšlenky a emoce. Potom můžete žít a pracovat, aniž byste si své nemoci všímal a myslel na ni. Odstraně­ním příčin odpadnou i následky.

Člověk se stává tím, co si myslí, že je. Odhoďte všechny představy, které o sobě máte a zjistíte, že jste pouhý pozorovatel, který stojí úplně mimo vše, co se může přihodit tělu nebo mysli.

T: Říkáte, že se stáváme tím, co si myslíme, že jsme. Začnu-li si ale myslet, že jsem Nejvyšší Skutečnost, nezůstane má Nejvyšší Skutečnost pouhou představou?

M: Nejdřív dosáhněte tohoto stavu a pak se teprve ptejte.


Nahoru