od Návštěvník » stř 18. říj 2023 21:09:57
10 Buddhových myšlenek, které dokážou změnit celý den
Děje se v tuto chvíli něco, co nemůžete ovlivnit, a vás to silně trápí?
Opakujete si otázku, která je sama o sobě oxymorónem:
Co se dá udělat ve chvíli, kdy se nic udělat nedá?Nabízí se odpověď: Nic. Nic se nedá dělat.
Ale není to úplně pravda.
I když nejde ovlivnit něco vně vás, neznamená to, že nejde ovlivnit nic. Jde, ve vás.
Když čekáte na člověka, který nepřichází, nemusíte mít jeho příchod ve své moci. Stejně jako když se trápíte pro lidi, kteří se netrápí pro vás. Pořád ale můžete ovlivnit svůj postoj, a tím i své zdraví. Pořád je možné zamezit strachu, aby přešel v úzkost, a úzkosti, aby přešla v beznaděj.
Gautáma Siddhartha, řečený Buddha, už před dvěma a půl tisíci let říkal:
„I když nemůžeš přímo ovlivnit to, co se ti děje, pořád můžeš ovlivnit to, jak k tomu přistoupíš, jak s tím naložíš.“Buddhův pohledBuddha učil především vážit čas. Říkal:
„Narodil ses proto, abys žil, ne aby ses pořád připravoval na život.“I proto nabádal více se stavět těžkostem, řešit je, neodkládat je na později. Raději jednou zvládnout to těžké a mít od toho pokoj, než to neudělat a poté se trápit, že to těžké mám pořád před sebou.
Buddha byl velmi přímý. Neuhýbal před ranami, naopak se učil je strpět, pochopit a správně reagovat. Ukážu vám to na několika jeho inspiracích:
Jak si nebrat věci osobněJednou šel Buddha vesnicí svých odpůrců, když jeden z nich vyběhl a počal Buddhovi sprostě nadávat do obličeje.
Buddha se zastavil, chvíli naslouchal a poté ho gestem umlčel:
„Promiň, ale když někomu koupíš dárek a on ho nepřijme, komu ta věc zůstane?“Vesničan rozpačitěl.
„No… přece mně. Já jsem tu věc koupil, mně patří!“Buddha přikývl.
„Stejné je to s tvým hněvem.“ Načež pokojně odešel.
Jak se nejlépe postarat o sebeSyndromy hladového srdce, neviditelného člověka, napadeného psa nebo vadného zboží. To všechno jsou problémy, které vyvolávají pocit nedostatečnosti, viny, křivdy. Vedou ke snížení nebo odstranění sebedůvěry, sebeúcty, sebelásky, sebehodnoty.
Buddha tomu říkal zpevnit vnitřní chrám:„Klid pramení z vnitřku. Proto nehledej zdroj klidu mimo sebe.“„Projdi svět a hledej někoho, kdo si tvou lásku a tvou přívětivost zaslouží víc než ty. Poznáš, že nikoho takového nenajdeš. Není to úkol druhých, aby k tobě byli laskaví. Je to především tvůj úkol.“„Svůj hněv nikdy neporazíš ještě větším hněvem, jedině láskou.“Buddhovi velmi vadilo, když lidé upřednostňovali druhé před sebou. Když se v dobré víře stávali obětí těch, kteří je zneužívali. Když si jich okolí nevážilo a oni si přestávali vážit sebe.
Buddha začínal u podstaty slova, jako základního zdroje energie – ať zlé, nebo dobré:
„Nemluv, pokud tvoje slova nejsou lepší než ticho.“„Nesnaž se slovem vyhrát nad druhým, nic dobrého tím nevytvoříš. Každé vítězství totiž plodí nenávist. Kdo je poražený, je přirozeně nešťastný.“„Usiluj o otevřenost. Pro mysl není nic horšího než pochybnost. Pochybnost rozděluje dva lidi. Tento jed rozežírá přátelství a vztahy. Pochybnost je trn, čím déle je v tobě, tím víc dráždí a bolí. Zahnívající pochybnost zabíjí.“Jak si ušetřit mnohá trápeníBuddha slovo přirovnával k semínku, které, usazené v mysli, roste.
Zlé slovo je podle něj jako plevel. A když se včas nevytrhne nebo se v mysli ponechají jeho kořínky, dříve či později se sama mysl zaplevelí.
I proto Buddha doporučoval metodu Síta tří, posléze hojně šířené starověkými autory i v Evropě. Podle tradice se to stalo takto:
Buddhu jednou chytil za rukáv jakýsi člověk: „Pane, zaslechl jsem něco o tvém příteli…“
Buddha ho zarazil v řeči. „Vyčkej s tím, co mi chceš říct. Nejdříve mi pověz: Je to, co chceš říct, dobré?“
Cizí muž zaváhal. „Spíše špatné…“
Buddha poděkoval za upřímnost. Načež připustil: „I tak by mi to, co mi chceš říct, mohlo pomoci. Vyčkej ale ještě s tím. Nyní mi pověz: Je to, co mi chceš říct, pravdivé?“
Cizinec znejistěl. „Nevím to o tvém příteli jistě. Jenom se to povídá mezi lidmi…“
Buddha opět poděkoval za upřímnost. Načež znovu připustil: „I tak by mi to, co mi chceš říct, mohlo pomoci. Vyčkej ale ještě s tím. Naposledy mi pověz: Je to, co mi chceš říct, užitečné?“
Muž se zasmušil. „Vlastně ti to žádný užitek nepřinese. Je to jen zajímavý drb.“
Buddha naposledy poděkoval za upřímnost. Načež všechno shrnul:
„Takže mi chceš předat něco, co není ani dobré, ani skutečné, ani k užitku. Pak mi pověz: Proč mi to chceš vlastně předat?“Pamatujte
„Važ, koho a co si pouštíš do hlavy. To tam potom budeš mít,“ upozorňoval Buddha.
Psychologie to dokonce vyjadřuje číslem: Všichni jsme prý průměrem pěti osob, kterými se nejvíc obklopujeme nebo zabýváme. Průměrem jejich energie, kterou nám předávají.
Cítíme-li se nedostatečně, pak se pravděpodobně soustředíme na lidi, okolnosti nebo vjemy, které jsou zdrojem nedostatečnosti. Nabýváme-li odvahu, pak se pravděpodobně otevíráme lidem, kteří nás motivují nebo inspirují. S využitím Buddhova síta tří važme: Je to, na co se soustředíme, dobré? Je to, na co se soustředíme, vůbec autentické, skutečné, pravdivé? Je to, na co se soustředíme, užitečné?
Není to naopak, že toužíme být šťastní, a přitom se soustředíme na něco špatného? Není to tak, že prahneme po lásce, ale přitom se o ni prosíme? Uvědomujeme si, že co musí být vyprošené nebo jinak vynucené, to potom není skutečné, upřímné, od srdce? Nejsme to kupodivu my, kdo marní naši energii, kdo nám komplikuje život, kdo nekráčí za lepší energií, lepším životem?
Buddha věřil v to, že svět nepotřebuje více utrpení. Vypočítával: „Porod je utrpení, nemoc je utrpení, stáří je utrpení, umírání je utrpení, každá starost, bolest a zoufalství jsou utrpení, závislost na tom, co je nepříjemné, je utrpení, odloučení od toho, co je příjemné, je utrpení… Nedělej si život ještě útrpnějším. Temnotu nevytlačíš temnotou, jedině světlem. Proto hněv překonávej soucitem, nenávist láskou, těžkosti nadhledem, rány odpuštěním, faleš upřímností.“ A dodával:
„Tajemství zdravého těla a mysli nespočívá v truchlení nad minulostí či ve strachu z budoucnosti, ale v dobrém prožívání přítomnosti.“Petr Casanova
[url=https://firstclass.cz/2023/10/10-myslenek-buddhy-ktere-dokazou-zmenit-cely-den-2/][size=200]10 Buddhových myšlenek, které dokážou změnit celý den[/size][/url]
[img]https://firstclass.cz/wp-content/uploads/2019/11/buddha.jpg[/img]
Děje se v tuto chvíli něco, co nemůžete ovlivnit, a vás to silně trápí?
Opakujete si otázku, která je sama o sobě oxymorónem: [b]Co se dá udělat ve chvíli, kdy se nic udělat nedá?[/b]
Nabízí se odpověď: Nic. Nic se nedá dělat.
Ale není to úplně pravda.
I když nejde ovlivnit něco vně vás, neznamená to, že nejde ovlivnit nic. Jde, ve vás.
Když čekáte na člověka, který nepřichází, nemusíte mít jeho příchod ve své moci. Stejně jako když se trápíte pro lidi, kteří se netrápí pro vás. Pořád ale můžete ovlivnit svůj postoj, a tím i své zdraví. Pořád je možné zamezit strachu, aby přešel v úzkost, a úzkosti, aby přešla v beznaděj.
Gautáma Siddhartha, řečený Buddha, už před dvěma a půl tisíci let říkal: [b]„I když nemůžeš přímo ovlivnit to, co se ti děje, pořád můžeš ovlivnit to, jak k tomu přistoupíš, jak s tím naložíš.“[/b]
[color=#404080][size=150]Buddhův pohled[/size][/color]
Buddha učil především vážit čas. Říkal: [b]„Narodil ses proto, abys žil, ne aby ses pořád připravoval na život.“[/b]
I proto nabádal více se stavět těžkostem, řešit je, neodkládat je na později. Raději jednou zvládnout to těžké a mít od toho pokoj, než to neudělat a poté se trápit, že to těžké mám pořád před sebou.
Buddha byl velmi přímý. Neuhýbal před ranami, naopak se učil je strpět, pochopit a správně reagovat. Ukážu vám to na několika jeho inspiracích:
[color=#404080][size=150]Jak si nebrat věci osobně[/size][/color]
Jednou šel Buddha vesnicí svých odpůrců, když jeden z nich vyběhl a počal Buddhovi sprostě nadávat do obličeje.
Buddha se zastavil, chvíli naslouchal a poté ho gestem umlčel:[b] „Promiň, ale když někomu koupíš dárek a on ho nepřijme, komu ta věc zůstane?“[/b]
Vesničan rozpačitěl. [b]„No… přece mně. Já jsem tu věc koupil, mně patří!“[/b]
Buddha přikývl. [b]„Stejné je to s tvým hněvem.“[/b] Načež pokojně odešel.
[size=150]Jak se nejlépe postarat o sebe[/size]
Syndromy hladového srdce, neviditelného člověka, napadeného psa nebo vadného zboží. To všechno jsou problémy, které vyvolávají pocit nedostatečnosti, viny, křivdy. Vedou ke snížení nebo odstranění sebedůvěry, sebeúcty, sebelásky, sebehodnoty.
[color=#404080][size=150] Buddha tomu říkal zpevnit vnitřní chrám:[/size][/color]
[b]„Klid pramení z vnitřku. Proto nehledej zdroj klidu mimo sebe.“[/b]
[b]„Projdi svět a hledej někoho, kdo si tvou lásku a tvou přívětivost zaslouží víc než ty. Poznáš, že nikoho takového nenajdeš. Není to úkol druhých, aby k tobě byli laskaví. Je to především tvůj úkol.“[/b]
[b]„Svůj hněv nikdy neporazíš ještě větším hněvem, jedině láskou.“[/b]
Buddhovi velmi vadilo, když lidé upřednostňovali druhé před sebou. Když se v dobré víře stávali obětí těch, kteří je zneužívali. Když si jich okolí nevážilo a oni si přestávali vážit sebe.
Buddha začínal u podstaty slova, jako základního zdroje energie – ať zlé, nebo dobré:
[b]„Nemluv, pokud tvoje slova nejsou lepší než ticho.“[/b]
[b]„Nesnaž se slovem vyhrát nad druhým, nic dobrého tím nevytvoříš. Každé vítězství totiž plodí nenávist. Kdo je poražený, je přirozeně nešťastný.“[/b]
[b]„Usiluj o otevřenost. Pro mysl není nic horšího než pochybnost. Pochybnost rozděluje dva lidi. Tento jed rozežírá přátelství a vztahy. Pochybnost je trn, čím déle je v tobě, tím víc dráždí a bolí. Zahnívající pochybnost zabíjí.“[/b]
[color=#404080][size=150]Jak si ušetřit mnohá trápení[/size][/color]
Buddha slovo přirovnával k semínku, které, usazené v mysli, roste.
Zlé slovo je podle něj jako plevel. A když se včas nevytrhne nebo se v mysli ponechají jeho kořínky, dříve či později se sama mysl zaplevelí.
I proto Buddha doporučoval metodu Síta tří, posléze hojně šířené starověkými autory i v Evropě. Podle tradice se to stalo takto:
Buddhu jednou chytil za rukáv jakýsi člověk: „Pane, zaslechl jsem něco o tvém příteli…“
Buddha ho zarazil v řeči. „Vyčkej s tím, co mi chceš říct. Nejdříve mi pověz: Je to, co chceš říct, dobré?“
Cizí muž zaváhal. „Spíše špatné…“
Buddha poděkoval za upřímnost. Načež připustil: „I tak by mi to, co mi chceš říct, mohlo pomoci. Vyčkej ale ještě s tím. Nyní mi pověz: Je to, co mi chceš říct, pravdivé?“
Cizinec znejistěl. „Nevím to o tvém příteli jistě. Jenom se to povídá mezi lidmi…“
Buddha opět poděkoval za upřímnost. Načež znovu připustil: „I tak by mi to, co mi chceš říct, mohlo pomoci. Vyčkej ale ještě s tím. Naposledy mi pověz: Je to, co mi chceš říct, užitečné?“
Muž se zasmušil. „Vlastně ti to žádný užitek nepřinese. Je to jen zajímavý drb.“
Buddha naposledy poděkoval za upřímnost. Načež všechno shrnul: [b]„Takže mi chceš předat něco, co není ani dobré, ani skutečné, ani k užitku. Pak mi pověz: Proč mi to chceš vlastně předat?“[/b]
Pamatujte
[b]„Važ, koho a co si pouštíš do hlavy. To tam potom budeš mít,“ [/b] upozorňoval Buddha.
Psychologie to dokonce vyjadřuje číslem: Všichni jsme prý průměrem pěti osob, kterými se nejvíc obklopujeme nebo zabýváme. Průměrem jejich energie, kterou nám předávají.
Cítíme-li se nedostatečně, pak se pravděpodobně soustředíme na lidi, okolnosti nebo vjemy, které jsou zdrojem nedostatečnosti. Nabýváme-li odvahu, pak se pravděpodobně otevíráme lidem, kteří nás motivují nebo inspirují. S využitím Buddhova síta tří važme: Je to, na co se soustředíme, dobré? Je to, na co se soustředíme, vůbec autentické, skutečné, pravdivé? Je to, na co se soustředíme, užitečné?
Není to naopak, že toužíme být šťastní, a přitom se soustředíme na něco špatného? Není to tak, že prahneme po lásce, ale přitom se o ni prosíme? Uvědomujeme si, že co musí být vyprošené nebo jinak vynucené, to potom není skutečné, upřímné, od srdce? Nejsme to kupodivu my, kdo marní naši energii, kdo nám komplikuje život, kdo nekráčí za lepší energií, lepším životem?
Buddha věřil v to, že svět nepotřebuje více utrpení. Vypočítával: „Porod je utrpení, nemoc je utrpení, stáří je utrpení, umírání je utrpení, každá starost, bolest a zoufalství jsou utrpení, závislost na tom, co je nepříjemné, je utrpení, odloučení od toho, co je příjemné, je utrpení… Nedělej si život ještě útrpnějším. Temnotu nevytlačíš temnotou, jedině světlem. Proto hněv překonávej soucitem, nenávist láskou, těžkosti nadhledem, rány odpuštěním, faleš upřímností.“ A dodával: [b]„Tajemství zdravého těla a mysli nespočívá v truchlení nad minulostí či ve strachu z budoucnosti, ale v dobrém prožívání přítomnosti.“[/b]
Petr Casanova