Probuzení k nadčasovému milujícímu vědomí...Podle jógových tradic je probuzení popsáno jako posun od ztotožnění se s tělem a myslí, které něco hledají, k přebývání jako nadčasový svědek, v jehož světle se tělo, mysl i svět objevují a mizí jako scény ve filmu.
Ve védántě a v Bhagavadgítě je probuzené stanovisko označováno jako Sákší – neměnný svědek. Vědomí, které vše osvěcuje, ale nikdy se nestává tělem, myslí ani událostmi.
Tělo dál jedná a mysl dál myslí, ale tyto funkce jsou chápány jako náležející Prakrti, tedy tomu, co je nazýváno Anátmá. Já zůstává nedotčeno, jako prostor, který není ovlivněn bouřemi, jež se v něm odehrávají.
Yoga Vášištha to vyjadřuje tak, že světy vznikají a zanikají – dokonce celé vesmíry vznikají a zanikají – jako vlny v oceánu. Nikdy však nejsou odděleny od oceánu samotného.
To, čemu říkáme svoboda, osvobození či osvícení zaživa – džívanmukti – je stav, v němž mudrc či vidoucí vnímá
jak nejvyšší pravdu, tak relativní jevový svět.Toto je relativní jev – divadlo prostoru, času a příčinnosti. Mudrc je však vnitřně zcela svobodný, zatímco život pokračuje navenek.
Z tohoto probuzeného pohledu je celý proud zkušenosti – pocity, obrazy, nálady, vztahy, dokonce i můj životní příběh – rozpoznán jako látka mysli, jako modulace vědomí: skutečné jako jev, ale nikoli skutečné samo o sobě.
Yoga Vášištha a příbuzná učení to často přirovnávají ke snu nebo obrazu ve vědomí – živému, funkčnímu, ale v každém okamžiku závislému na zářivém poli, v němž se objevuje.
Tímto zářivým polem je světlo vědomí.
Kašmírský šivaismus k tomu dodává, že tato hra není omyl, ale božská hra – líla. Vědomí se svobodně projevuje jako subjekt, objekt i svět, aby mohlo zkoumat a užívat si své vlastní nekonečné možnosti. To znamená, že
ty jako tělo-mysl můžeš zakoušet nekonečné možnosti.Rozpoznání – pratjabhidžňá – je vidění, že ten, kdo pozoruje, i celý pozorovaný vesmír nejsou ničím jiným než zhuštěnými formami téhož zářivého vědomí.
Protože je Já spatřováno jako podstata všech bytostí, svědek není chladný ani lhostejný – je přirozeně milující. Kašmírský šivaismus výslovně říká, že impuls vědomí k projevení se rodí z lásky a že všechny formy jsou projevy samotného Šivova srdce.
Když je toto rozpoznáno, soucit už není morálním úsilím, ale spontánní vůní neduálního vidění.
Cokoli vzniká, je v nejhlubším smyslu pociťováno jako „mé“. Vše, co se objevuje, je mlčky poznáváno jako Já samo. Proto vzniká intimní péče a jemnost vůči veškeré zkušenosti i všem bytostem.
V jógových termínech je probuzení stabilním rozpoznáním, že nadčasové
Já je zářivým, milujícím pozadím každého jevu. Sleduje tělo, mysl i svět jako pomíjivou podívanou, aniž by kdy ztratilo intimní spojení s tím, co je viděno.
V tomto duchu si nyní udělejme krátkou meditaci.
Zaujmi vzpřímený, důstojný a zároveň uvolněný postoj. Nech oči zavřené nebo je jen zjemni.
Vnímej jednoduché pocity – kontakt se židlí či polštářem, váhu těla, pohyb dechu.
Nic se nesnaž držet a nic neměň. Nech to být dostačující. Můžeš si v duchu říct:
„Takto se právě teď projevuje tato podívaná.“Všimni si, že vše toto je poznáváno. Existuje vědění tlaku, teploty, zvuků, myšlenek, obrazů i emocí.
Namísto vstupování do jakékoli konkrétní zkušenosti spočiň v prostém faktu:
„Jsem si vědom.“ To je vše. Jsem si vědom.
Nesnaž se vnímat vědomí jako objekt. Jen vnímej, že všechno se objevuje v tomto jasném, otevřeném poznání.
Nech myšlenky přicházet a odcházet – každá myšlenka je jako mrak putující po obrovské obloze. Obloha není mraky dotčena.
Jemně si vnitřně potvrď, svými vlastními slovy:
„Jsem prostorem vědění, v němž se tělo, mysl i svět objevují a mizí.“Nyní přenes pozornost zřetelněji k tělu. Všímej si oblastí pohodlí, napětí, vibrací, tepla či chladu.
Vnímej je jako pohyby v poli vědomí, jako vzorce ve filmu – ne jako plátno samo. Dovol jim být bez odporu a kontroly.
Totéž udělej s myšlenkami. Sleduj, jak vznikají, krátce setrvávají a rozpouštějí se jako filmové scény.
Objeví-li se silná emoce, nech ji být další scénou. Tiše uznej:
„I toto je pomíjivá vlna ve mně – v oceánu vědomí.“Představ si celý svůj životní příběh – minulost, budoucnost, role, vztahy – jako rozsáhlý, proměnlivý film. Vnímej, že se celý odehrává v téže neměnné přítomnosti, která je zde právě teď.
Vnímej kvalitu tohoto svědectví.
Všimni si, že nesoudí to, co se objevuje – prostě dovoluje.Cokoli přichází, příjemné či bolestné, je přijímáno tímto otevřeným prostorem.
Tato otevřenost sama je láskou – neodporujícím, všeobjímajícím přijetím.Nech tento vhled klesnout z úrovně pojmu do přímého prožitku: ten, kdo vidí, je sám milujícím vědomím.
Objeví-li se sebekritika nebo starý příběh, nebojuj s ním. Drž jej jemně v tomto světle, jako bys držel vystrašené dítě – klidně ho i kolébej.
Tiše nabídni každý vznikající jev do srdce vědomí. Můžeš si v duchu říct:
„Děkuji, že se objevuješ. Můžeš zůstat. Můžeš odejít. Já zůstávám.“Toto „já“ není osobou, ale zářivou, tichou přítomností, která nikdy nepřichází ani neodchází.
Nyní pusť veškeré úsilí – i snahu meditovat. Není třeba tento okamžik měnit nebo zlepšovat.
Jednoduše spočiň jako fakt bytí si vědom. Nech zvuky, pocity, myšlenky i pocit „já“ být pohyby v širším poli.
Pokud se mysl ptá:
„Dělám to správně?“, nech i tuto otázku být pomíjivou vlnkou.
Jemně se vrať k jednoduchému rozpoznání:
„Jsem nadčasovým svědkem všech změn.“Po několik nádechů vnímej, jak jsou tělo, mysl i svět jako pomíjivé představení – a přesto nic není mimo toto milující vědomí.
Svědek a svědčené nejsou dvě. Všechny jevy jsou vlnami téhož Já.
Začni trochu prohlubovat dech. Vnímej kontakt těla se zemí. Živost ve svých rukou – jsou živé, brní.
Nyní jemně otevři oči a nech znovu objevit se vizuální svět.
Všimni si, že totéž vědomí, které se zdálo být uvnitř, je stejně přítomné i s otevřenýma očima – v pohybu, ve vztazích.
Až přejdeš k další činnosti, nes si s sebou jednoduché připomenutí: zkušenosti přicházejí a odcházejí, já jsem prostorem, v němž přicházejí a odcházejí.
Svět je pomíjivá podívaná v milujícím vědomí. Toto milující vědomí jsem já.Aham Brahmásmi.
Sarvam khalvidam Brahma.
Tat tvam asi.
Namasté.—
Deepak Chopra
[url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=60&t=5146&p=215242#p215242][color=#4000BF][size=200][b]Probuzení k nadčasovému milujícímu vědomí[/b][/size][/color][/url]
[youtube]OinGbGGKu3M[/youtube]
...Podle jógových tradic je probuzení popsáno jako posun od ztotožnění se s tělem a myslí, které něco hledají, k přebývání jako nadčasový svědek, v jehož světle se tělo, mysl i svět objevují a mizí jako scény ve filmu.
Ve védántě a v Bhagavadgítě je probuzené stanovisko označováno jako Sákší – neměnný svědek. Vědomí, které vše osvěcuje, ale nikdy se nestává tělem, myslí ani událostmi.
Tělo dál jedná a mysl dál myslí, ale tyto funkce jsou chápány jako náležející Prakrti, tedy tomu, co je nazýváno Anátmá. Já zůstává nedotčeno, jako prostor, který není ovlivněn bouřemi, jež se v něm odehrávají.
Yoga Vášištha to vyjadřuje tak, že světy vznikají a zanikají – dokonce celé vesmíry vznikají a zanikají – jako vlny v oceánu. Nikdy však nejsou odděleny od oceánu samotného.
To, čemu říkáme svoboda, osvobození či osvícení zaživa – džívanmukti – je stav, v němž mudrc či vidoucí vnímá [b]jak nejvyšší pravdu, tak relativní jevový svět.[/b]
Toto je relativní jev – divadlo prostoru, času a příčinnosti. Mudrc je však vnitřně zcela svobodný, zatímco život pokračuje navenek.
Z tohoto probuzeného pohledu je celý proud zkušenosti – pocity, obrazy, nálady, vztahy, dokonce i můj životní příběh – rozpoznán jako látka mysli, jako modulace vědomí: skutečné jako jev, ale nikoli skutečné samo o sobě.
Yoga Vášištha a příbuzná učení to často přirovnávají ke snu nebo obrazu ve vědomí – živému, funkčnímu, ale v každém okamžiku závislému na zářivém poli, v němž se objevuje.
Tímto zářivým polem je světlo vědomí.
Kašmírský šivaismus k tomu dodává, že tato hra není omyl, ale božská hra – líla. Vědomí se svobodně projevuje jako subjekt, objekt i svět, aby mohlo zkoumat a užívat si své vlastní nekonečné možnosti. To znamená, že [b]ty jako tělo-mysl můžeš zakoušet nekonečné možnosti.[/b]
Rozpoznání – pratjabhidžňá – je vidění, že ten, kdo pozoruje, i celý pozorovaný vesmír nejsou ničím jiným než zhuštěnými formami téhož zářivého vědomí.
[b]Protože je Já spatřováno jako podstata všech bytostí, svědek není chladný ani lhostejný – je přirozeně milující.[/b] Kašmírský šivaismus výslovně říká, že impuls vědomí k projevení se rodí z lásky a že všechny formy jsou projevy samotného Šivova srdce.
Když je toto rozpoznáno, soucit už není morálním úsilím, ale spontánní vůní neduálního vidění.
Cokoli vzniká, je v nejhlubším smyslu pociťováno jako „mé“. Vše, co se objevuje, je mlčky poznáváno jako Já samo. Proto vzniká intimní péče a jemnost vůči veškeré zkušenosti i všem bytostem.
V jógových termínech je probuzení stabilním rozpoznáním, že nadčasové [b]Já je zářivým, milujícím pozadím každého jevu.[/b] Sleduje tělo, mysl i svět jako pomíjivou podívanou, aniž by kdy ztratilo intimní spojení s tím, co je viděno.
V tomto duchu si nyní udělejme krátkou meditaci.
Zaujmi vzpřímený, důstojný a zároveň uvolněný postoj. Nech oči zavřené nebo je jen zjemni.
Vnímej jednoduché pocity – kontakt se židlí či polštářem, váhu těla, pohyb dechu.
Nic se nesnaž držet a nic neměň. Nech to být dostačující. Můžeš si v duchu říct: [i]„Takto se právě teď projevuje tato podívaná.“[/i]
Všimni si, že vše toto je poznáváno. Existuje vědění tlaku, teploty, zvuků, myšlenek, obrazů i emocí.
Namísto vstupování do jakékoli konkrétní zkušenosti spočiň v prostém faktu: [i]„Jsem si vědom.“[/i] To je vše. Jsem si vědom.
Nesnaž se vnímat vědomí jako objekt. Jen vnímej, že všechno se objevuje v tomto jasném, otevřeném poznání.
Nech myšlenky přicházet a odcházet – každá myšlenka je jako mrak putující po obrovské obloze. Obloha není mraky dotčena.
Jemně si vnitřně potvrď, svými vlastními slovy: [i]„Jsem prostorem vědění, v němž se tělo, mysl i svět objevují a mizí.“[/i]
Nyní přenes pozornost zřetelněji k tělu. Všímej si oblastí pohodlí, napětí, vibrací, tepla či chladu.
Vnímej je jako pohyby v poli vědomí, jako vzorce ve filmu – ne jako plátno samo. Dovol jim být bez odporu a kontroly.
Totéž udělej s myšlenkami. Sleduj, jak vznikají, krátce setrvávají a rozpouštějí se jako filmové scény.
Objeví-li se silná emoce, nech ji být další scénou. Tiše uznej: [i]„I toto je pomíjivá vlna ve mně – v oceánu vědomí.“[/i]
Představ si celý svůj životní příběh – minulost, budoucnost, role, vztahy – jako rozsáhlý, proměnlivý film. Vnímej, že se celý odehrává v téže neměnné přítomnosti, která je zde právě teď.
Vnímej kvalitu tohoto svědectví. [b][u]Všimni si, že nesoudí to, co se objevuje – prostě dovoluje.[/u][/b]
Cokoli přichází, příjemné či bolestné, je přijímáno tímto otevřeným prostorem. [b]Tato otevřenost sama je láskou – neodporujícím, všeobjímajícím přijetím.[/b]
Nech tento vhled klesnout z úrovně pojmu do přímého prožitku: ten, kdo vidí, je sám milujícím vědomím.
Objeví-li se sebekritika nebo starý příběh, nebojuj s ním. Drž jej jemně v tomto světle, jako bys držel vystrašené dítě – klidně ho i kolébej.
Tiše nabídni každý vznikající jev do srdce vědomí. Můžeš si v duchu říct: [i]„Děkuji, že se objevuješ. Můžeš zůstat. Můžeš odejít. Já zůstávám.“[/i]
Toto „já“ není osobou, ale zářivou, tichou přítomností, která nikdy nepřichází ani neodchází.
Nyní pusť veškeré úsilí – i snahu meditovat. Není třeba tento okamžik měnit nebo zlepšovat.
Jednoduše spočiň jako fakt bytí si vědom. Nech zvuky, pocity, myšlenky i pocit „já“ být pohyby v širším poli.
Pokud se mysl ptá: [i]„Dělám to správně?“[/i], nech i tuto otázku být pomíjivou vlnkou.
Jemně se vrať k jednoduchému rozpoznání: [i]„Jsem nadčasovým svědkem všech změn.“[/i]
Po několik nádechů vnímej, jak jsou tělo, mysl i svět jako pomíjivé představení – a přesto nic není mimo toto milující vědomí.
Svědek a svědčené nejsou dvě. Všechny jevy jsou vlnami téhož Já.
Začni trochu prohlubovat dech. Vnímej kontakt těla se zemí. Živost ve svých rukou – jsou živé, brní.
Nyní jemně otevři oči a nech znovu objevit se vizuální svět.
Všimni si, že totéž vědomí, které se zdálo být uvnitř, je stejně přítomné i s otevřenýma očima – v pohybu, ve vztazích.
Až přejdeš k další činnosti, nes si s sebou jednoduché připomenutí: zkušenosti přicházejí a odcházejí, já jsem prostorem, v němž přicházejí a odcházejí.[b][color=#FF0000] Svět je pomíjivá podívaná v milujícím vědomí. Toto milující vědomí jsem já.[/color][/b]
[i]Aham Brahmásmi.
Sarvam khalvidam Brahma.
Tat tvam asi.
Namasté.[/i]
—
Deepak Chopra