od Návštěvník » stř 24. črc 2024 17:45:49
Otázka: Někdo na setkání o ne-dualismu nemohl přijmout, že utrpení je součástí všeho. Proč je tu utrpení?
Jim Newman: Pokud přijmeme, že utrpení je součástí všeho, pak se zdá, že utrpení není něčím odděleným, co by mělo zmizet. Je to jen další forma projevu toho, co je. Myšlenka, že utrpení je problém, je výtvorem jedince, který chce, aby se věci změnily, aby byly lepší nebo jinak. Ale ve skutečnosti je utrpení stejně jako radost, smutek, štěstí, deprese - všechno je součástí toho, co se děje.
Neexistuje žádná skutečná potřeba, aby se cokoliv změnilo nebo bylo jinak. Když přestaneme vnímat dění jako něco, co se musí změnit, pak vidíme, že všechno je již úplné, celé a dokonalé tak, jak to je.
Toto pojetí ne-dualismu znamená, že neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku světa. Neexistuje žádný pozorovatel, který by byl oddělený od toho, co pozoruje. Všechno je jednoduše součástí jednoho celku. To, co se zdá být oddělené, je jen iluze vytvořená myslí jedince.
Když tato iluze odpadne, zůstane jen to, co je - prosté, čisté dění, které je samo o sobě naprosto dostatečné a úplné. Toto pochopení nám umožňuje vidět, že neexistuje žádná skutečná potřeba cokoliv měnit nebo usilovat o něco jiného. Všechno je již zde, právě teď, takové, jaké to má být.
Existence je prostě tím, co se děje, bez potřeby to označovat, posuzovat nebo měnit. V tom spočívá skutečná svoboda - v přijetí všeho, co je, bez odporu nebo touhy po změně. Je to stav, kdy prostě jsme, bez jakéhokoliv "já", které by chtělo něco jiného.
Toto poselství není o tom, že bychom měli přestat cítit nebo prožívat emoce. Naopak, jde o to, abychom si uvědomili, že všechny emoce, všechny zkušenosti jsou součástí tohoto celku a jsou dokonalé takové, jaké jsou. Je to o tom, abychom se přestali identifikovat s těmi emocemi a zkušenostmi jako něčím, co musíme kontrolovat nebo měnit.
Tímto způsobem se osvobozujeme od iluze oddělenosti a vidíme svět takový, jaký skutečně je - jako jeden celek, kde neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku. Je to hluboké a osvobozující pochopení, které nám umožňuje žít v míru a harmonii se vším, co je.
[youtube]cnuGlLTObI8[/youtube]
[b]Otázka:[/b] Někdo na setkání o ne-dualismu nemohl přijmout, že utrpení je součástí všeho. Proč je tu utrpení?
[b]Jim Newman:[/b] Pokud přijmeme, že utrpení je součástí všeho, pak se zdá, že utrpení není něčím odděleným, co by mělo zmizet. Je to jen další forma projevu toho, co je. Myšlenka, že utrpení je problém, je výtvorem jedince, který chce, aby se věci změnily, aby byly lepší nebo jinak. Ale ve skutečnosti je utrpení stejně jako radost, smutek, štěstí, deprese - všechno je součástí toho, co se děje.
Neexistuje žádná skutečná potřeba, aby se cokoliv změnilo nebo bylo jinak. Když přestaneme vnímat dění jako něco, co se musí změnit, pak vidíme, že všechno je již úplné, celé a dokonalé tak, jak to je.
Toto pojetí ne-dualismu znamená, že neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku světa. Neexistuje žádný pozorovatel, který by byl oddělený od toho, co pozoruje. Všechno je jednoduše součástí jednoho celku. To, co se zdá být oddělené, je jen iluze vytvořená myslí jedince.
Když tato iluze odpadne, zůstane jen to, co je - prosté, čisté dění, které je samo o sobě naprosto dostatečné a úplné. Toto pochopení nám umožňuje vidět, že neexistuje žádná skutečná potřeba cokoliv měnit nebo usilovat o něco jiného. Všechno je již zde, právě teď, takové, jaké to má být.
Existence je prostě tím, co se děje, bez potřeby to označovat, posuzovat nebo měnit. V tom spočívá skutečná svoboda - v přijetí všeho, co je, bez odporu nebo touhy po změně. Je to stav, kdy prostě jsme, bez jakéhokoliv "já", které by chtělo něco jiného.
Toto poselství není o tom, že bychom měli přestat cítit nebo prožívat emoce. Naopak, jde o to, abychom si uvědomili, že všechny emoce, všechny zkušenosti jsou součástí tohoto celku a jsou dokonalé takové, jaké jsou. Je to o tom, abychom se přestali identifikovat s těmi emocemi a zkušenostmi jako něčím, co musíme kontrolovat nebo měnit.
Tímto způsobem se osvobozujeme od iluze oddělenosti a vidíme svět takový, jaký skutečně je - jako jeden celek, kde neexistuje žádné "já" oddělené od zbytku. Je to hluboké a osvobozující pochopení, které nám umožňuje žít v míru a harmonii se vším, co je.