od Miri » pát 02. úno 2024 13:51:17
Duchovní cesta a cesta indiviuace (Jung - viz video), jde ruku v ruce jen část cesty.
E- Tomáš psal o dlouhé a krátké cestě. Jdou zároveň.
Ta dlouhá cesta, je cestou individuace, je cesta integrace, je cesta naplnění našich (individuálních potenciálů), cesta přijetí stínu, ...
Pak je tu cesta krátká - snaha o překročení osobního, transcendence. Odevzdání. Odevzdání osobního "já".
Ovšem jen málo jedinců k této cestě dozrálo. Pokud člověk neušel aspoň kus dlouhé cesty k celistvosti, neintegroval dostatešně všechny své části (mnoho částí osobnosti bývá odděleno a potlačeno prožitými traumaty). Tak se mu transcendence osobního já nedaří. Protože i když se k tomuto "odevzdání" z toho intehrujícího já rozhodne, zůstává v něm spousta neintegrovaných částí, které to bojkotují. Moje zkušenost je, že vytahují člověka zpět do prožívání se jako osoba, a to tak dlouho dokud se všechny "stíny" neintegrují. Mě to připomíná Ježíšovu větu: " Neodejdeš, dokud nezaplatíš do posledního penízku".
Každý by měl začít dlouhou cestou. A mnohé duchovní směry ji mají v sobě zahrnutou. Viz třeba toto video. Nabízí to i moderní psychologie, ta co navazuje na Junga určitě, i nové alternativně-psychologické směry.
Při přistoupení i na krátkou cestu, tu ovšem vzniká paradox. V krátké cestě pracujeme na něčem, abychom to sjednotili jenom proto, abychom to odevzdali. To sjednocení je nutnost. Ale i to může přejít k ulpění, kdy nejen sjednocujeme, ale i šperkujeme, leštíme,...
Duchovní cesty na tu fázi odevzdání připravují (můžeme debatovat, jak, kreré a jak moc). Na rozdíl o těch čistě psycholoických, je jichž cílem je zdravé integrující "já". Na psychologické půdě je snaha o odložení "já" chápáno patologicky.
Další rozdíl je, že v psychologických technikách dochází k uvědomění momentu vzniku takových bloků a příčiny vzniku.
V duchovních cestách se bloky, které způsobují dezintegraci rozpouští použitými technikami bez rozpoznání, co byly zač. To probíhá v meditaci, při dechových cvičení, v přítomnosti Mistra,...
Tak se může stát, že rady dlouhé a krátké cesty můžou jít proti sobě. A právě proto je potřeba zralé osoby, pokud chce kráčet po obou z nich, aby to rozpoznala.
Duchovní cesta a cesta indiviuace (Jung - viz video), jde ruku v ruce jen část cesty.
E- Tomáš psal o dlouhé a krátké cestě. Jdou zároveň.
Ta dlouhá cesta, je cestou individuace, je cesta integrace, je cesta naplnění našich (individuálních potenciálů), cesta přijetí stínu, ...
Pak je tu cesta krátká - snaha o překročení osobního, transcendence. Odevzdání. Odevzdání osobního "já".
Ovšem jen málo jedinců k této cestě dozrálo. Pokud člověk neušel aspoň kus dlouhé cesty k celistvosti, neintegroval dostatešně všechny své části (mnoho částí osobnosti bývá odděleno a potlačeno prožitými traumaty). Tak se mu transcendence osobního já nedaří. Protože i když se k tomuto "odevzdání" z toho intehrujícího já rozhodne, zůstává v něm spousta neintegrovaných částí, které to bojkotují. Moje zkušenost je, že vytahují člověka zpět do prožívání se jako osoba, a to tak dlouho dokud se všechny "stíny" neintegrují. Mě to připomíná Ježíšovu větu: " Neodejdeš, dokud nezaplatíš do posledního penízku".
Každý by měl začít dlouhou cestou. A mnohé duchovní směry ji mají v sobě zahrnutou. Viz třeba toto video. Nabízí to i moderní psychologie, ta co navazuje na Junga určitě, i nové alternativně-psychologické směry.
Při přistoupení i na krátkou cestu, tu ovšem vzniká paradox. V krátké cestě pracujeme na něčem, abychom to sjednotili jenom proto, abychom to odevzdali. To sjednocení je nutnost. Ale i to může přejít k ulpění, kdy nejen sjednocujeme, ale i šperkujeme, leštíme,...
Duchovní cesty na tu fázi odevzdání připravují (můžeme debatovat, jak, kreré a jak moc). Na rozdíl o těch čistě psycholoických, je jichž cílem je zdravé integrující "já". Na psychologické půdě je snaha o odložení "já" chápáno patologicky.
Další rozdíl je, že v psychologických technikách dochází k uvědomění momentu vzniku takových bloků a příčiny vzniku.
V duchovních cestách se bloky, které způsobují dezintegraci rozpouští použitými technikami bez rozpoznání, co byly zač. To probíhá v meditaci, při dechových cvičení, v přítomnosti Mistra,...
Tak se může stát, že rady dlouhé a krátké cesty můžou jít proti sobě. A právě proto je potřeba zralé osoby, pokud chce kráčet po obou z nich, aby to rozpoznala.