od Petra » stř 15. srp 2012 9:27:52
Töpaga musel později ještě jednou čarovat pro opata Ngogduna Čödora.
Str. 177/178
(Töpaga) "Důstojný Učiteli, přišel jsem k vám, abych nalezl svatou nauku, ale byl jsem nucen kupti hřích na hřích. Pohledte, co jsem způsobil, a mějte prosím soucit s tak velkým hříšníkem."
Ale opat řekl:
"Máš dojem, že jsi to způsobil sám?"
"Ovšem," přisvědčil Töpaga, "kdo jiný?"
"Jestliže si to opravdu myslíš, pak jsi ovšem hřešil.
Představa, že sám jsi činitelem, je vždycky spjata s představou hříchu, ba dokonce s největším z hříchů, s hříchem proti lidské přirozenosti, jak by asi řekl náš dobrý guru."
"A kdybych si to nemyslel, nebylo by hříchu?" ptal se Töpaga.
"Hřích je, jak sám nahlížíš, právě jen pro mysl. Když myšlenky zmizí, zmizí i pocit hříchu se všemi jeho následky."
.
.
Töpaga se zamyslel.
"Mám za to, že schopnost ponoření myšlenek do sebe je duchovním majetkem Buddhů a boddhisatvů, ale co ti ostatní, ti také nehřeší, nepřipouštějí-li si myšlenky hříchu, i když konají špatné činy?"
"
Hřeší, bohužel, at na hřích myslí nebo nemyslí", řekl opat, "
nebot jejich zlo je důsledkem sobectví, jehož pramenem je zlopověstná sít chtění. To vše je nutno vyrovnávat novou a novou karmou."
"Osvícený vůbec nic nechce?" ptal se Töpaga?
"Žije v harmonii s tvůrčí silou světa, která je dokonalá, a proto nejvýš dobrá a spravedlivá, proč by měl chtít víc, než co ona dává? Pro mysl bez bez žádostí nevzniká proto žádná nová karma. Těžko může takové činy posuzovat člověk nevědomý."
"Což osvícený nemá žádných pohnutek k činům?"
"Pohnutky ovšem má, ne však ze sobectví, jen jako pokorný nástroj Nejvyššího."
Töpaga musel později ještě jednou čarovat pro opata Ngogduna Čödora.
Str. 177/178
(Töpaga) "Důstojný Učiteli, přišel jsem k vám, abych nalezl svatou nauku, ale byl jsem nucen kupti hřích na hřích. Pohledte, co jsem způsobil, a mějte prosím soucit s tak velkým hříšníkem."
Ale opat řekl:
"Máš dojem, že jsi to způsobil sám?"
"Ovšem," přisvědčil Töpaga, "kdo jiný?"
"Jestliže si to opravdu myslíš, pak jsi ovšem hřešil.[u] Představa, že sám jsi činitelem, je vždycky spjata s představou hříchu,[/u] ba dokonce s největším z hříchů, s hříchem proti lidské přirozenosti, jak by asi řekl náš dobrý guru."
"A kdybych si to nemyslel, nebylo by hříchu?" ptal se Töpaga.
"Hřích je, jak sám nahlížíš, právě jen pro mysl. Když myšlenky zmizí, zmizí i pocit hříchu se všemi jeho následky."
.
.
Töpaga se zamyslel.
"Mám za to, že schopnost ponoření myšlenek do sebe je duchovním majetkem Buddhů a boddhisatvů, ale co ti ostatní, ti také nehřeší, nepřipouštějí-li si myšlenky hříchu, i když konají špatné činy?"
"[u]Hřeší, bohužel, at na hřích myslí nebo nemyslí"[/u], řekl opat, "[u]nebot jejich zlo je důsledkem sobectví, jehož pramenem je zlopověstná sít chtění[/u]. To vše je nutno vyrovnávat novou a novou karmou."
"Osvícený vůbec nic nechce?" ptal se Töpaga?
"Žije v harmonii s tvůrčí silou světa, která je dokonalá, a proto nejvýš dobrá a spravedlivá, proč by měl chtít víc, než co ona dává? Pro mysl bez bez žádostí nevzniká proto žádná nová karma. Těžko může takové činy posuzovat člověk nevědomý."
"Což osvícený nemá žádných pohnutek k činům?"
"Pohnutky ovšem má, ne však ze sobectví, jen jako pokorný nástroj Nejvyššího."
:)