Ale pro jistotu se na tohle celé povídání můžeme podívat z toho nejpravdivějšího možného pohledu. Vezmeme to pozpátku.
Není nic takového, jako osvícené osoby. A nikdy nebyly. Žádná osoba se nikdy nestala osvícenou. Protože celý ten nápad, že se osoba může stát osvícenou, je naprostý protimluv. Naprostý protimluv. Probouzení je zjištění, že tu nikdo není. Když odpadne hledač, co je hledáno je zjevné. Ale je to zjevné nikomu. Jen je to zjevné, ale protože samozřejmě to nikdy nepřišlo a nikdy neodešlo.
Přesně tak, nikdy neexistivalo žádné skutečné oddělené já. Nikdy neexistovalo žádné osobní já v podobě hledajícího, žáka a ani mistra, který by mohl poskytovat osvícení.
Probuzení je zjištění, že tu nikdo není. To, co bylo hledané, je zjevné a nikdy nepřišlo a nikdy neodešlo.
Někteří z nás zjistí, že je něco zvané osvícení. Takže jdeme k nějakému takzvanému mistrovi, který nás naučí jak se stát osvíceným. Možná je osvícení ta odpověď na všechno to získávání, že bychom mohli najít kompletnost po které toužíme.
Nepochybně, ale není to osvícení osobního já, ale zmizení jeho iluze, která zatemňuje poznání skutečnosti. To, že se mluví o osvícení, je způsobeno zmizením temnoty nevědomosti.
Takže jdeme k učiteli a co najdeme je ...(smích)... když chodíte do školy, nebo přijdete do nové práce a speciálně, když jste za někoho oženěni (smích), je nám neustále říkáno, jací bychom měli být. A i s osvícením dostaneme seznam věcí, co musíme dělat, abychom se stali osvícenými. Takže opět je to zpráva, která mluví k osobě, zdánlivé osobě, oddělené osobě, která se může rozhodnout tak nebo jinak a tím jak se rozhodne může něco získat.
Vězení oddělené entity s možností volby. A můžeme tak jít dál a dál roky. Jíst rýži, meditovat v jeskyni (smích) a nic se nestane. Nic se nestane jednoduše proto, že my se pokoušíme stát osvícenou osobou.
Představa, že pro to, aby se stalo to, co už je, je potřeba něco udělat, je nesmyslná. Ovšem to neznamená, že neexistují způsoby, jak tuhle nesmyslnost prohlédnout.
Vypadá to tak. Takže skutečně věříme tomu, že když budeme meditovat nebo se sebedotazovat, zničíme ego,
V meditaci, ve které zcela zmizí mysl, zmizí veškerá iluzornost, osobní vztahování, konatel...a nesmyslnost může být prohlédnuta.
Stejně tak může být prohlédnuta s poznáním, že konatelem a tím vším je láska. Proto je láska nejpřímější cesta k osvícení.
Stejně tak může být prohlédnutá při promluvách Jima Newmana a dalších Probuzených.
Už před tím je tu pocit, že když vynaložíš úsilí, tak něco můžeš získat.
Je to obráceně, představa osobního já mizí se zmizením iluze mysli v meditaci, se zmizením iluze mysli v lásce, s prohlédnutím neexistence osobního já ...
Kdyby to, co vykládá například Jim Newman nemělo šanci být osvobozující, tak by to nevykládal.
Když opustíme touhy, to je ta nejhorší (smích).
Touhy se zmizením iluze zdánlivého já mizí.
Když nějak uslyšíme tyhle věci, tak můžeme něco získat. Protože tak to zdánlivě fungovalo do té doby. Ale tady narážíme na neznalost, skutečnou neznalost.
S neznalostí se na to můžeme dívat jako na učení, jako na šanci něco získat, ale to, co skutečně je, získat nejde, na tom se všichni Probuzení shodují.
Tady potkáme učení o uvěznění. Protože učení o uvěznění je: já jsem osvícený a vy se můžete také stát osvícenými.
Neexistuje jediný Probuzený, který by někdy o sobě prohlásil: "Já jsem osvícený".
Jste oddělenou osobou, která se může stát osvícenou. Takže když uděláte to a to a to, stanete se osvícenými. To je učení uvěznění. Uvězňuje to v nevolnictví.
Koho? Neexistující osobní já?
Jako by tímhle říkal: "Nechoďte ke konkurenci, plaťte si pouze mé přednášky, které jsou naprosto bezpečné, protože ti ostatní přednášející jsou pro vaše neexistující osobní já nebezpeční."
Iluze neexistujícího osobního já je živena strachem, kterým ji Tony Parsons tímhle vyjádřením přiživuje.
Ale pro jistotu se na tohle celé povídání můžeme podívat z toho nejpravdivějšího možného pohledu. Vezmeme to pozpátku.
[quote]Není nic takového, jako osvícené osoby. A nikdy nebyly. Žádná osoba se nikdy nestala osvícenou. Protože celý ten nápad, že se osoba může stát osvícenou, je naprostý protimluv. Naprostý protimluv. Probouzení je zjištění, že tu nikdo není. Když odpadne hledač, co je hledáno je zjevné. Ale je to zjevné nikomu. Jen je to zjevné, ale protože samozřejmě to nikdy nepřišlo a nikdy neodešlo. [/quote]
Přesně tak, nikdy neexistivalo žádné skutečné oddělené já. Nikdy neexistovalo žádné osobní já v podobě hledajícího, žáka a ani mistra, který by mohl poskytovat osvícení.
Probuzení je zjištění, že tu nikdo není. To, co bylo hledané, je zjevné a nikdy nepřišlo a nikdy neodešlo.
[quote]Někteří z nás zjistí, že je něco zvané osvícení. Takže jdeme k nějakému takzvanému mistrovi, který nás naučí jak se stát osvíceným. Možná je osvícení ta odpověď na všechno to získávání, že bychom mohli najít kompletnost po které toužíme.[/quote]
Nepochybně, ale není to osvícení osobního já, ale zmizení jeho iluze, která zatemňuje poznání skutečnosti. To, že se mluví o osvícení, je způsobeno zmizením temnoty nevědomosti.
[quote]Takže jdeme k učiteli a co najdeme je ...(smích)... když chodíte do školy, nebo přijdete do nové práce a speciálně, když jste za někoho oženěni (smích), je nám neustále říkáno, jací bychom měli být. A i s osvícením dostaneme seznam věcí, co musíme dělat, abychom se stali osvícenými. Takže opět je to zpráva, která mluví k osobě, zdánlivé osobě, oddělené osobě, která se může rozhodnout tak nebo jinak a tím jak se rozhodne může něco získat.
Vězení oddělené entity s možností volby. A můžeme tak jít dál a dál roky. Jíst rýži, meditovat v jeskyni (smích) a nic se nestane. Nic se nestane jednoduše proto, že my se pokoušíme stát osvícenou osobou. [/quote]
Představa, že pro to, aby se stalo to, co už je, je potřeba něco udělat, je nesmyslná. Ovšem to neznamená, že neexistují způsoby, jak tuhle nesmyslnost prohlédnout.
[quote]Vypadá to tak. Takže skutečně věříme tomu, že když budeme meditovat nebo se sebedotazovat, zničíme ego,[/quote]
V meditaci, ve které zcela zmizí mysl, zmizí veškerá iluzornost, osobní vztahování, konatel...a nesmyslnost může být prohlédnuta.
Stejně tak může být prohlédnuta s poznáním, že konatelem a tím vším je láska. Proto je láska nejpřímější cesta k osvícení.
Stejně tak může být prohlédnutá při promluvách Jima Newmana a dalších Probuzených.
[quote]Už před tím je tu pocit, že když vynaložíš úsilí, tak něco můžeš získat. [/quote]
Je to obráceně, představa osobního já mizí se zmizením iluze mysli v meditaci, se zmizením iluze mysli v lásce, s prohlédnutím neexistence osobního já ...
Kdyby to, co vykládá například Jim Newman nemělo šanci být osvobozující, tak by to nevykládal.
[quote] Když opustíme touhy, to je ta nejhorší (smích).[/quote]
Touhy se zmizením iluze zdánlivého já mizí.
[quote]Když nějak uslyšíme tyhle věci, tak můžeme něco získat. Protože tak to zdánlivě fungovalo do té doby. Ale tady narážíme na neznalost, skutečnou neznalost.[/quote]
S neznalostí se na to můžeme dívat jako na učení, jako na šanci něco získat, ale to, co skutečně je, získat nejde, na tom se všichni Probuzení shodují.
[quote]Tady potkáme učení o uvěznění. Protože učení o uvěznění je: já jsem osvícený a vy se můžete také stát osvícenými. [/quote]
Neexistuje jediný Probuzený, který by někdy o sobě prohlásil: "Já jsem osvícený".
[quote]Jste oddělenou osobou, která se může stát osvícenou. Takže když uděláte to a to a to, stanete se osvícenými. To je učení uvěznění. Uvězňuje to v nevolnictví.[/quote]
Koho? Neexistující osobní já?
Jako by tímhle říkal: "Nechoďte ke konkurenci, plaťte si pouze mé přednášky, které jsou naprosto bezpečné, protože ti ostatní přednášející jsou pro vaše neexistující osobní já nebezpeční."
Iluze neexistujícího osobního já je živena strachem, kterým ji Tony Parsons tímhle vyjádřením přiživuje.
:)