od Veil » pát 03. kvě 2024 9:46:45
Návštěvník píše:Dobře, tak to není problém, proč sem tedy dáváte ty citace?
Tohle je jen jednoduché sdílení pro nikoho. Je to odpověď na tu energii, která říká, že tohle není dokonalé, že je to poznatelné, že je cesta jak tohle poznat, dokonce jak se stát bohem, že je úkolem hledajícího se někam dostat. Že je skutečný jedinec a dualita k překonání. A ta odpověď je: Ne, tak to není.
Izzy Cloke: Tohle nemá žádný záměr nebo vůli někomu pomoct. Nesnažím se někomu pomoct, nesnažím se o nic. Skutečně tu není žádná zpráva, žádný záměr za ní a to je ta krása na tom. Tohle nic nepožaduje. Po nikom. Tohle nepotřebuje být nějakým konkrétním způsobem. Jakmile začneme říkat, že tohle je proces, tohle je cesta k osvícení, ke svobodě, okamžitě je tu ten tlak na domnělého jednotlivce, aby se někam dostal a v určitém smyslu to je celá žitá zkušenost jednotlivce "já jsem tu, necítím, že tohle je dost dobré, něco je špatně, jak se dostanu tam kde je to správné?" a pak skutečně cítí že to "místo", ať už je to osvícení, nebe, svoboda, skutečně cítí, jako by to bylo skutečné a v budoucnosti a pak je jeho úkol a odpovědnost se tam dostat. A to je masivní zátěž a přitom je to zátěž, která ve skutečnosti neexistuje. Prostě není potřeba. Nic se nemusí stát. Tohle je ono. Tohle je to, po čem jednotlivec touží, je to všechno. A tak je to pořád přehlíženo, protože to je vždy v budoucnosti. Osvícení musí být v budoucnosti, musí být dál na cestě, jen když si přečtu další knihu, když uvidím další satsang...
[quote="Návštěvník"]
Dobře, tak to není problém, proč sem tedy dáváte ty citace?[/quote]
Tohle je jen jednoduché sdílení pro nikoho. Je to odpověď na tu energii, která říká, že tohle není dokonalé, že je to poznatelné, že je cesta jak tohle poznat, dokonce jak se stát bohem, že je úkolem hledajícího se někam dostat. Že je skutečný jedinec a dualita k překonání. A ta odpověď je: Ne, tak to není.
Izzy Cloke: Tohle nemá žádný záměr nebo vůli někomu pomoct. Nesnažím se někomu pomoct, nesnažím se o nic. Skutečně tu není žádná zpráva, žádný záměr za ní a to je ta krása na tom. Tohle nic nepožaduje. Po nikom. Tohle nepotřebuje být nějakým konkrétním způsobem. Jakmile začneme říkat, že tohle je proces, tohle je cesta k osvícení, ke svobodě, okamžitě je tu ten tlak na domnělého jednotlivce, aby se někam dostal a v určitém smyslu to je celá žitá zkušenost jednotlivce "já jsem tu, necítím, že tohle je dost dobré, něco je špatně, jak se dostanu tam kde je to správné?" a pak skutečně cítí že to "místo", ať už je to osvícení, nebe, svoboda, skutečně cítí, jako by to bylo skutečné a v budoucnosti a pak je jeho úkol a odpovědnost se tam dostat. A to je masivní zátěž a přitom je to zátěž, která ve skutečnosti neexistuje. Prostě není potřeba. Nic se nemusí stát. Tohle je ono. Tohle je to, po čem jednotlivec touží, je to všechno. A tak je to pořád přehlíženo, protože to je vždy v budoucnosti. Osvícení musí být v budoucnosti, musí být dál na cestě, jen když si přečtu další knihu, když uvidím další satsang...