od Návštěvník » ned 14. dub 2024 14:26:18
00:00 - Úvod
00:44 - Pozdrav
01:20 - Uvedení setkání s kamarády
02:26 - Otázka - "Odpovídá nám projevený svět na naše programy?"
03:12 - Odpověď - "Reakce dle nastavení aparátu"
03:42 - V každém člověku je "To", co je pořád stejné a neměnné
04:05 - Vysvobození přes klidový aspekt, aneb vnímatelné "To"
05:46 - Klidový aspekt sílí a aparát přestane vnímat vlastní obsah
06:25 - Jak to probíhalo tady - "Slabší reakce a silnější klidový aspekt"
06:50 - Když je trvalý a "hlučný" klidový aspekt, tak už se nic nedotýká
07:06 - Ego - programy a představy vlastní důležitosti
07:52 - Zkušenost - "Už mi to funguje"
08:44 - Když spolu fyzicky nejste, tak ani vzpomínka nepřichází
09:19 - Různé reakce, které nejsou předem dané
09:43 - Když je ta mysl ještě ovládaná naučenými vzorci
10:48 - Tak si uvědomíte tu reakci a "ahoj" - pak už není potřeba se vracet
Setkání s Romkem a Marcelkou z hor,
Masarykova 16/82, Rudná u Prahy, ČR
13. dubna 2024, 11.00 - 15.00 hodin
https://www.marcelkazhor.cz/Marcela Romancsikova se narodila v Českém Těšíně. Brzy se vdala a narodili se jí dva synové. Se svým druhým manželem Romkem žije už pětatřicet let a oba před lety spojila láska k přírodě. „Jak jsme měli volnou chvilku, byli jsme na horách, toulali se přírodou a spali pod stanem. Někdy před pětatřiceti lety jsme jednoho dne přišli právě na místo, kde dnes stojí naše chaloupka. Už tenkrát mě to tady zahřálo u srdce, že jsem spontánně řekla, že tady bych jednou chtěla bydlet. Zůstat jsme tady ale mohli až ve chvíli, kdy tam již nebyla žádná touha. Právě silné toužení totiž uskutečnění často brání.“
„Jsem normální ženská. Žiju, pracuju a mám i dovolenou, ale všechno se odehrává tady v chaloupce“, směje se Marcela. Je pravda, že lidé si sem nahoru chodí pro rady, když neví kudy kam, anebo tu chtějí jenom tak chvilku pobýt. K tomu, aby člověk našel své štěstí, je podle Marcely nedůležitější následovat hlas svého srdce. Tak to udělala i ona, když před více než dvaceti lety cítila silnou touhu odejít z města do hor. Byla tam však jen opuštěná salaš po pastevcích, kterou se svým manželem vyčistili a upravili pro přebývání. „Romek zůstal dole ve městě, kde měl práci, a já byla na horách v místě vzdáleném od nejbližší vesnice asi hodinu chůze. Byla jsem tu sama v malé místnůstce, kde byla jen kamínka a postel. Když se zatopilo, u stropu byla sauna a u podlahy mráz. Všichni mi říkali, že tady zemřu, ale já věděla, že tu mám zůstat a že se život postará. A také to tak bylo.“
„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“
Osvícení jako tradiční náboženský pojem, i když vhodnější je v této souvislosti spíše slovo probuzení, neboť navozuje představu člověka probuzeného ze snu, jímž je myšlen náš běžný život. Pravda o nás samotných je podle těch, kteří svůj život zasvětili duchovnímu poznání, jiná – ve skutečnosti jsme všichni dokonalou jednotou. Někdy se také hovoří o nirváně, protože Gautama Buddha toto slovo používal pro vyhasnutí žádosti, nenávisti a zaslepení. Marcelku z hor lidí nazývají osvícenou, ale sama tak o sobě nemluví nikdy. „Když o sobě někdo tvrdí, že je probuzený neboli osvícený, pravda to být nemůže, protože ten někdo čili konkrétní člověk být osvícený nemůže. U probuzení už není žádný člověk, pouze vědomí, které je vším, tj. i tou druhou bytostí, která se táže. Probuzeného člověka poznáte podle jeho činů a vyzařování a určitě ne podle toho, že to o sobě tvrdí. Mysl je totiž v tomto případě prázdná a přijde do ni jenom to, co tu v tu chvíli přijít má.“
https://www.marcelkazhor.cz/index.php...
[youtube]rXCngIUbw9Y[/youtube]
00:00 - Úvod
00:44 - Pozdrav
01:20 - Uvedení setkání s kamarády
02:26 - Otázka - "Odpovídá nám projevený svět na naše programy?"
03:12 - Odpověď - "Reakce dle nastavení aparátu"
03:42 - V každém člověku je "To", co je pořád stejné a neměnné
04:05 - Vysvobození přes klidový aspekt, aneb vnímatelné "To"
05:46 - Klidový aspekt sílí a aparát přestane vnímat vlastní obsah
06:25 - Jak to probíhalo tady - "Slabší reakce a silnější klidový aspekt"
06:50 - Když je trvalý a "hlučný" klidový aspekt, tak už se nic nedotýká
07:06 - Ego - programy a představy vlastní důležitosti
07:52 - Zkušenost - "Už mi to funguje" :)
08:44 - Když spolu fyzicky nejste, tak ani vzpomínka nepřichází
09:19 - Různé reakce, které nejsou předem dané
09:43 - Když je ta mysl ještě ovládaná naučenými vzorci
10:48 - Tak si uvědomíte tu reakci a "ahoj" - pak už není potřeba se vracet
Setkání s Romkem a Marcelkou z hor,
Masarykova 16/82, Rudná u Prahy, ČR
13. dubna 2024, 11.00 - 15.00 hodin
https://www.marcelkazhor.cz/
Marcela Romancsikova se narodila v Českém Těšíně. Brzy se vdala a narodili se jí dva synové. Se svým druhým manželem Romkem žije už pětatřicet let a oba před lety spojila láska k přírodě. „Jak jsme měli volnou chvilku, byli jsme na horách, toulali se přírodou a spali pod stanem. Někdy před pětatřiceti lety jsme jednoho dne přišli právě na místo, kde dnes stojí naše chaloupka. Už tenkrát mě to tady zahřálo u srdce, že jsem spontánně řekla, že tady bych jednou chtěla bydlet. Zůstat jsme tady ale mohli až ve chvíli, kdy tam již nebyla žádná touha. Právě silné toužení totiž uskutečnění často brání.“
„Jsem normální ženská. Žiju, pracuju a mám i dovolenou, ale všechno se odehrává tady v chaloupce“, směje se Marcela. Je pravda, že lidé si sem nahoru chodí pro rady, když neví kudy kam, anebo tu chtějí jenom tak chvilku pobýt. K tomu, aby člověk našel své štěstí, je podle Marcely nedůležitější následovat hlas svého srdce. Tak to udělala i ona, když před více než dvaceti lety cítila silnou touhu odejít z města do hor. Byla tam však jen opuštěná salaš po pastevcích, kterou se svým manželem vyčistili a upravili pro přebývání. „Romek zůstal dole ve městě, kde měl práci, a já byla na horách v místě vzdáleném od nejbližší vesnice asi hodinu chůze. Byla jsem tu sama v malé místnůstce, kde byla jen kamínka a postel. Když se zatopilo, u stropu byla sauna a u podlahy mráz. Všichni mi říkali, že tady zemřu, ale já věděla, že tu mám zůstat a že se život postará. A také to tak bylo.“
„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“
Osvícení jako tradiční náboženský pojem, i když vhodnější je v této souvislosti spíše slovo probuzení, neboť navozuje představu člověka probuzeného ze snu, jímž je myšlen náš běžný život. Pravda o nás samotných je podle těch, kteří svůj život zasvětili duchovnímu poznání, jiná – ve skutečnosti jsme všichni dokonalou jednotou. Někdy se také hovoří o nirváně, protože Gautama Buddha toto slovo používal pro vyhasnutí žádosti, nenávisti a zaslepení. Marcelku z hor lidí nazývají osvícenou, ale sama tak o sobě nemluví nikdy. „Když o sobě někdo tvrdí, že je probuzený neboli osvícený, pravda to být nemůže, protože ten někdo čili konkrétní člověk být osvícený nemůže. U probuzení už není žádný člověk, pouze vědomí, které je vším, tj. i tou druhou bytostí, která se táže. Probuzeného člověka poznáte podle jeho činů a vyzařování a určitě ne podle toho, že to o sobě tvrdí. Mysl je totiž v tomto případě prázdná a přijde do ni jenom to, co tu v tu chvíli přijít má.“
https://www.marcelkazhor.cz/index.php...