od Jana » stř 29. kvě 2024 9:23:25
Veil píše:Jana píše: Tak to jsou pádné důkazy.
Tak když říkáš, že nejsi omezená časem a prostorem, tak máš zároveň říct, že to nemyslíš vážně, že je to jen cos kde vyčetla a nechceš nikomu dokazovat, že to tak skutečně je...
Dokázat, že existuje sladkost cukru, nemůžeš někomu, dokud sám neochutná.
Je možné vycházet jen z toho, co sám můžeš poznávat jako skutečnost.
Jim Newman říká, že všechno, na co se ukáže, absolutně všechno, co existuje, je absolutno, láska.
Absolutno je abstraktní pojem, ale víme o něm, že není omezeno časem a prostorem. Když se podíváš na cokoliv, na kohokoliv, vidíš tvar, formu, která je prostorově omezená, nekonečná forma neexistuje. K poznání čím je ve skutečnosti to, co vidíš jako prostorově omezené, potřebuješ moudrost, která se nedívá z omezeného osobního pohledu skrz smyslové vnímání, ale poznává celek toho. Z pohledu věčnosti času jakákoliv forma není ničím. Objeví se a zmizí - jen se jeví, že je, ale nezůstává trvale, není skutečná.
Stejné je to se jménem, které tomu dá mysl. Pojmenování čehokoliv je časově omezeno. Jak se mění tvar, forma, projev, mění se i jména toho, takže z pohledu moudrosti to, co poznává smyslové vnímání a to, jak to mysl pojmenovává, není nic.
Proto, když se díváš na cokoliv a cokoliv si o tom myslíš - například, že je někdo podvodník, není to nic absolutně pravdivého, skutečného. A to, co není tou absolutní pravdou o tom, čím to je, při poznávání absolutní pravdy je možné pustit.
Takže, když se mluví o tom, že to, na co to ukazuje, není nic, je z pohledu moudrosti pravda.
Jestliže se tady objevila skutečně tahle moudrost, díky které je jasno, že to, co poznáváme skrz smyslové vnímání a skrz mysl není nic, je tady otevřenost k poznání, čím to, co je, ve skutečnosti je.
Chuť cukru, je na jazyku sladká. Chuť ničím nepodmíněné existence je ničím nepodmíněnou láskou, která je ve své podstatě blažeností.
Díky ní je ta nekonečnost a věčnost toho, na co se ukáže, čím to ve skutečnosti je, dokonale jasná.
Proto je láska nejpřímější způsob osvícení absolutní pravdy.
K tomu, abys to mohl potvrdit je zapotřebí moudrost, díky které je možné ničím nepodmíněnou lásku ochutnat.
Jakmile je tady ulpění na nevědomosti, že pravdou je to, co si myslíme, že víme, že je například někdo lhář a podvodník, s tím, že něco takového nemůžeš mít Ty sám osobně rád, už tady není šance poznání ničím nepodmíněné lásky, kterou to je.
Takže jestli máš zájem zjistit pravdu o mé časoprostorové neomezenosti, je nezbytné poznat nejprve sám sebe, kdo skutečně jsi, když si sám o sobě, o ničem a o nikom nic nemyslíš.
[quote="Veil"][quote="Jana"]
Tak to jsou pádné důkazy.[/quote]
Tak když říkáš, že nejsi omezená časem a prostorem, tak máš zároveň říct, že to nemyslíš vážně, že je to jen cos kde vyčetla a nechceš nikomu dokazovat, že to tak skutečně je... [/quote]
Dokázat, že existuje sladkost cukru, nemůžeš někomu, dokud sám neochutná.
Je možné vycházet jen z toho, co sám můžeš poznávat jako skutečnost.
[url=http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=79&t=8906&p=204931#p204900][b]Jim Newman[/b][/url] říká, že všechno, na co se ukáže, absolutně všechno, co existuje, je absolutno, láska.
Absolutno je abstraktní pojem, ale víme o něm, že není omezeno časem a prostorem. Když se podíváš na cokoliv, na kohokoliv, vidíš tvar, formu, která je prostorově omezená, nekonečná forma neexistuje. K poznání čím je ve skutečnosti to, co vidíš jako prostorově omezené, potřebuješ moudrost, která se nedívá z omezeného osobního pohledu skrz smyslové vnímání, ale poznává celek toho. Z pohledu věčnosti času jakákoliv forma není ničím. Objeví se a zmizí - jen se jeví, že je, ale nezůstává trvale, není skutečná.
Stejné je to se jménem, které tomu dá mysl. Pojmenování čehokoliv je časově omezeno. Jak se mění tvar, forma, projev, mění se i jména toho, takže z pohledu moudrosti to, co poznává smyslové vnímání a to, jak to mysl pojmenovává, není nic.
Proto, když se díváš na cokoliv a cokoliv si o tom myslíš - například, že je někdo podvodník, není to nic absolutně pravdivého, skutečného. A to, co není tou absolutní pravdou o tom, čím to je, při poznávání absolutní pravdy je možné pustit.
Takže, když se mluví o tom, že to, na co to ukazuje, není nic, je z pohledu moudrosti pravda.
Jestliže se tady objevila skutečně tahle moudrost, díky které je jasno, že to, co poznáváme skrz smyslové vnímání a skrz mysl není nic, je tady otevřenost k poznání, čím to, co je, ve skutečnosti je.
Chuť cukru, je na jazyku sladká. Chuť ničím nepodmíněné existence je ničím nepodmíněnou láskou, která je ve své podstatě blažeností.
Díky ní je ta nekonečnost a věčnost toho, na co se ukáže, čím to ve skutečnosti je, dokonale jasná.
Proto je láska nejpřímější způsob osvícení absolutní pravdy.
K tomu, abys to mohl potvrdit je zapotřebí moudrost, díky které je možné ničím nepodmíněnou lásku ochutnat.
Jakmile je tady ulpění na nevědomosti, že pravdou je to, co si myslíme, že víme, že je například někdo lhář a podvodník, s tím, že něco takového nemůžeš mít Ty sám osobně rád, už tady není šance poznání ničím nepodmíněné lásky, kterou to je.
Takže jestli máš zájem zjistit pravdu o mé časoprostorové neomezenosti, je nezbytné poznat nejprve sám sebe, kdo skutečně jsi, když si sám o sobě, o ničem a o nikom nic nemyslíš.