od Lachtanpírko » sob 30. črc 2022 10:40:46
Hudební nástroj je tělo, to v těle nástroje je duše.
Ta jej rozeznívá, do věčného spojení životů a smrtí.
Nebo jen jednoho Života a Smrti?
Jak se to vezme.
Prvotní Duše si Touhou tvoří tělo (vesmíru).
A to Tělo dává zrod nespočtu tělům.
A každé to tělo je zrcadlem Duše.
A smysly ten odraz uchopí a mysl si jej přivlastní.
A tak tu máme osobní vědomí.
Klam? Jasně, je to iluze.
Je to jako když postavíš něco z lega.
Ta stavba je jen stavba z dílků, co dosud byly seřazené v krabici.
Nebo hudební nástroj, dosud to byl strom, a před ním to bylo semínko.
A teď je to nástroj kterým může Duše znít.
Co smysl, to struna.
Co vjem, to inspirace.
Co tón to zkušenost.
Duše je vnitřní já.
Vzhled nástroje je vnější já.
Pozornost je most mezi nimi.
To, kam se přikloní, dělá povahu.
Páč tenhle boj o most se odehrává v každém těle.
Dle toho zní, dle toho vydává tóny od čirých, až k falešným a temným.
Má rada je, vrátit to, nic v těle jáčku nepatří.
Je to nešikovný zloděj.
Nešikovný ve své zapomětlivosti.
Páč si půjčuje na dluh, a pak nechce splácet.
Ale to musí, vše co kdo pojal jako "své", musí do posledního atomu vrátit, do poslední vibrace.
Jediné nesložené zrnko přitáhne vichřici prachu.
A ta pak supluje jemné vánky Duše.
Jako by Duši umlčely.
Neumlčely, jen Svobodu bravurně proměnili v doktrínu.
V loupeživých lačných myslích...
To zní mysticky, dovolila jsem se opravit. Jen ta rada není pro každého.
[quote]
Hudební nástroj je tělo, to v těle nástroje je duše.
Ta jej rozeznívá, do věčného spojení životů a smrtí.
Nebo jen jednoho Života a Smrti?
Jak se to vezme.
Prvotní Duše si Touhou tvoří tělo (vesmíru).
A to Tělo dává zrod nespočtu tělům.
A každé to tělo je zrcadlem Duše.
A smysly ten odraz uchopí a mysl si jej přivlastní.
A tak tu máme osobní vědomí.
Klam? Jasně, je to iluze.
Je to jako když postavíš něco z lega.
Ta stavba je jen stavba z dílků, co dosud byly seřazené v krabici.
Nebo hudební nástroj, dosud to byl strom, a před ním to bylo semínko.
A teď je to nástroj kterým může Duše znít.
Co smysl, to struna.
Co vjem, to inspirace.
Co tón to zkušenost.
Duše je vnitřní já.
Vzhled nástroje je vnější já.
Pozornost je most mezi nimi.
To, kam se přikloní, dělá povahu.
Páč tenhle boj o most se odehrává v každém těle.
Dle toho zní, dle toho vydává tóny od čirých, až k falešným a temným.
Má rada je, vrátit to, nic v těle jáčku nepatří.
Je to nešikovný zloděj.
Nešikovný ve své zapomětlivosti.
Páč si půjčuje na dluh, a pak nechce splácet.
Ale to musí, vše co kdo pojal jako "své", musí do posledního atomu vrátit, do poslední vibrace.
Jediné nesložené zrnko přitáhne vichřici prachu.
A ta pak supluje jemné vánky Duše.
Jako by Duši umlčely.
Neumlčely, jen Svobodu bravurně proměnili v doktrínu.
V loupeživých lačných myslích...
[/quote]
To zní mysticky, dovolila jsem se opravit. Jen ta rada není pro každého.