Duchovní diskuzní fórum
Přejít na obsah
od Návštěvník » sob 05. led 2013 18:56:34
od Návštěvník » pát 04. led 2013 0:31:44
od Návštěvník » pát 04. led 2013 0:23:00
od Návštěvník » pát 04. led 2013 0:16:01
od Návštěvník » pát 04. led 2013 0:12:06
od Návštěvník » pát 04. led 2013 0:01:41
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 23:50:50
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 23:37:43
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 23:33:55
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 19:20:57
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 19:03:40
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 19:02:37
vostalpetr píše:Každý ze sebe ukáže, co v něm je, pokud se chytí No někteří lidé mají neustále potřebu tohle dělat,a já jsem si dal svazáckej závazek (stejně tak jako oni)že jim to znechutím...
Každý ze sebe ukáže, co v něm je, pokud se chytí
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 18:57:12
Návštěvník píše:příspěvky jako je ten od Tifany ............. jsou nastrčené. Tak je aspoň vnímám...........
Projekce si můžeme popsat jako tendenci vnímat u druhých lidí (a jiných objektů) vlastnosti, které jsou pro nás silně příznačné, ale z nějakého důvodu si to neuvědomujeme. Prostě do nich promítáme (projikujeme) to, co je pro nás typické.Projekce působí zrádně, protože si ji zpravidla vůbec nejsme ochotni přiznat. Druhé tak používáme jako promítací plátno, na němž se zobrazují naše vlastní témata.Proč vlastně k projekcím dochází? Důvod bývá prostý: nevědomé složky osobnosti se snaží proniknout do vědomí, tudíž si hledají co nejpřijatelnější cestu. Jinak řečeno se to, co se nachází ve stínu, chce dostat na světlo. Jenže této tendenci začne oponovat jiná tendence: snaha udržet vnitřní rovnováhu, zachovat klid, celistvost. Kdyby se totiž některé impulsy prodraly na povrch a my jsme nevěděli, co si s nimi počít, náš svět by se mohl rozpadnout, rovnováha (někdy těžko uměle udržovaná) by se mohla rozpadnout.Platí to především pro záporné vlastnosti. Nechceme si je připustit, odmítáme je, proto je však ve zvýrazněné podobě vnímáme u druhých...........
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 18:06:45
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:48:25
irulan píše:Tak koukám, ze se tady nějak zapomnelo na Tifani...jestli tohle vlákno ještě čteš a jsi z toho třeba i smutná (což já jsem chvíli byla), třeba zrovna po téhle frašce přijde pochopeni, ze každy máme nejaké problémy a trápení. Tys to aspoň přiznala. A chceš s tím něco dělat. Díváš se sama na sebe. Možna budeš na tom lip, než ti, co ti chtěli radit. Buďme uprimni sami k sobě.
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:38:55
Ale Péťa má opravdu pravdu. Brahman jako celek si je také vědom sebe - má své já,, na nižší úrovni Átman se je také vědom sebe - má své já . Při příslušné kontemplaci se o tom můžete sami přesvědčit.Používáte-li slovo ego, které má význam já, pro něco jiného, tak ho holt používáte špatně.
Egem se obecně nazývá jen pocit individuálně existujího já, které vnímá samo sebe jako něco jiného, než jsou ti kolem, a snaží se svou jedinečnou duševní i fyzickou formu obhajovat a udržet naživu.
od irulan » čtv 03. led 2013 17:37:18
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:32:49
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:24:03
od Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:16:18
Jestliže se podvědomě snažíme ovládat obsah a směr komunikace, nebo když naopak chceme zamaskovat obavu, že se hovor vyvíjí jinak, než bychom si přáli, "Aniž si to přiznáváme, podvědomě se většinou snažíme manipulovat interakci s druhými lidmi tak, abychom hovor vedli ´naším směrem´", říká americká psycholožka Susan Campbell a dodává: "Mé výzkumy ukazují, že téměř 90% veškeré lidské komunikace vychází právě z nevědomého záměru mít věci pod kontrolou nebo se aspoň nenechat zranit. Jenže většina lidí nedokáže přesně rozlišit, kdy při komunikaci jednáme se záměrem mít něco pod kontrolou a kdy nasazujeme obranné mechanismy. V každém případě jen málokdy vyjadřujeme své pocity a myšlenky přímo, tedy opravdu jen proto, abychom je vyměnili nebo sídleli se svým protějškem."Manipulativní i obranné snahy nás mají primárně chránit před situací, kdy jsme sami někým ovládáni, resp. před pocity zranění, odmítnutí či opuštění: "Problém je v tom, že pokud se více soustředíme na sebeobranu nebo vyhnutí se nepříjemným pocitům než na samotnou komunikaci a naslouchání druhému, nejsme ve skutečnosti přítomni. Zůstáváme ponořeni ve vlastních myšlenkách. Je to, jako bychom hráli šachovou partii - když já udělám tenhle tah, soupeř zřejmě udělá tamten… Takový způsob podvědomého taktizování nás udržuje v neustálých obavách a nejistotě a dobrou komunikaci od základu narušuje. Dokud se vědomě neotevřeme a neuvolníme, nezačneme chápat, co se mezi námi a naším partnerem skutečně odehrává... Nevědomé komunikační mechanismy se nejčastěji projevují i jinak, např. promyšlenou vlídností nebo vstřícností...
Nahoru