od Návštěvník » pon 04. bře 2013 11:30:21
Já bych řekla, že toho pravého partnera si vždycky k sobě nějak přitáhneme a je to přesně takový partner, kterého potřebujeme, takže než nějaké nahánění někoho někde (princ na zlatém koni), tak bych byla spokojená s tím, koho mám, tedy pokud někoho mám :-).
Parner totož přesně odráží náš vnitřní vztah k sobě samé. Změním-li se já (uvnitř), změní se i partner (buď stávající), nebo si do života "přitáhnu" někoho nového. Všechno totiž funguje na principu přitažlivosti podobného. Nemůže se neobjevit, to je zákon.
Takže pokud pořád pláču a toužím po princi na zlatém koni a on nepřichází a mám doma starého bručouna, který mi leze na nervy, popř. jsem sama, není to tím, že nemáme štěstí, nebo že na nás všichni kašlou včetně vesmíru, ale jednoduše proto, že udávám Vesmíru takové podmínky, které on plní, jinými slovy - nic jiného pro mě není momentálně možné, protože já si to takto vlastně přeji.
Já bych řekla, že toho pravého partnera si vždycky k sobě nějak přitáhneme a je to přesně takový partner, kterého potřebujeme, takže než nějaké nahánění někoho někde (princ na zlatém koni), tak bych byla spokojená s tím, koho mám, tedy pokud někoho mám :-).
Parner totož přesně odráží náš vnitřní vztah k sobě samé. Změním-li se já (uvnitř), změní se i partner (buď stávající), nebo si do života "přitáhnu" někoho nového. Všechno totiž funguje na principu přitažlivosti podobného. Nemůže se neobjevit, to je zákon.
Takže pokud pořád pláču a toužím po princi na zlatém koni a on nepřichází a mám doma starého bručouna, který mi leze na nervy, popř. jsem sama, není to tím, že nemáme štěstí, nebo že na nás všichni kašlou včetně vesmíru, ale jednoduše proto, že udávám Vesmíru takové podmínky, které on plní, jinými slovy - nic jiného pro mě není momentálně možné, protože já si to takto vlastně přeji.
:)