od Návštěvník » pát 17. led 2014 16:39:22
armin píše:quarnum píše:To není jako rozejít se s mužem, matka je něco na celý život...
To je neštěstí matek. Své ego rozšíří i na potomka a už se pak od něj nedovedou oddělit, ani když už je dospělý. Jejich dítě je vždy nejlepší a nejhodnější ze všech, nedají na ně dopustit. A to na některé nezdárné, zejména syny, může mít zhoubný vliv. Proto je ve výchově synů důležitá také role přísnějšího - objektivnějšího otce.
Otcové zase ulítávají na nekritickém zbožňování svých dcer, které jim v jazyce živočišné ukazují, co měli doma před x lety a dobíjejí je (aniž by si to uvědomovali) silou- láskou, touhou, energií, co měli oni sami za mlada...
Zůstat "svůj" - armice, všimni si uvozovek, znamená vidět. Uvědomovat si sklony, tendence a hlavně příčiny. A když to vidíš, znamená to, že to vidíš i u sebe, a právě u sebe, i když je to zpočátku lehčí vidět u těch druhých.
A co stím, co vidíš, děláš, je zase další věcí, od které se odvíjí následné.... Může se kritizovat, ukazovat: podívej, ty jednáš tak a tak, protože to máš proto a proto, může se nabádat ke změně, zlepšení azase záleží jak. Slova jsou silným médiem, ale není nad vlastní příklad. To mi připomnělo scénu, kterou jsem dnes pozorovala v práci. Jako třetí, přítomná osoba. Pozornost. Stály naproti sobě dvě osoby a o něčem se spolu bavily. Už postoj těch osob, jejich mimika hodně napovídala, jak to která má. není podstatné, o čem se bavily, ale podstatné je, že jedna z nich stála schoulená, s nahrbenými zády a druhá stála rovně. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale ta, co stála rovně, se ještě více vzpřímila, narovnala, jakoby gymnastickým pohybem srovnala, napřímila záda, vyrovnala lopatky a ta druhá osoba, která do té chvíle měla záda shrbená, ramena schoulená do oblouku se také narovnala. Řeč probíhala plynule dál, ale toto se v ten okamžik stalo... Bylo to úchvatné pozorovat a možná si toho všimla jak ta první osoba, tak ta druhá, k čemu došlo...
Je pravda, jak píše armin, že po čase se ta druhá osoba se scholenými rameny znovu vrátí do svého navyklého postoje... a ten samozřejmě není jenom o postoji fyzického těla, ale kopíruje postoj toho člověka ke světu, k tomu, s čím se setkává...
[quote="armin"][quote="quarnum"]To není jako rozejít se s mužem, matka je něco na celý život...[/quote]
To je neštěstí matek. Své ego rozšíří i na potomka a už se pak od něj nedovedou oddělit, ani když už je dospělý. Jejich dítě je vždy nejlepší a nejhodnější ze všech, nedají na ně dopustit. A to na některé nezdárné, zejména syny, může mít zhoubný vliv. Proto je ve výchově synů důležitá také role přísnějšího - objektivnějšího otce.[/quote]
Otcové zase ulítávají na nekritickém zbožňování svých dcer, které jim v jazyce živočišné ukazují, co měli doma před x lety a dobíjejí je (aniž by si to uvědomovali) silou- láskou, touhou, energií, co měli oni sami za mlada...
Zůstat "svůj" - armice, všimni si uvozovek, znamená vidět. Uvědomovat si sklony, tendence a hlavně příčiny. A když to vidíš, znamená to, že to vidíš i u sebe, a právě u sebe, i když je to zpočátku lehčí vidět u těch druhých.
A co stím, co vidíš, děláš, je zase další věcí, od které se odvíjí následné.... Může se kritizovat, ukazovat: podívej, ty jednáš tak a tak, protože to máš proto a proto, může se nabádat ke změně, zlepšení azase záleží jak. Slova jsou silným médiem, ale není nad vlastní příklad. To mi připomnělo scénu, kterou jsem dnes pozorovala v práci. Jako třetí, přítomná osoba. Pozornost. Stály naproti sobě dvě osoby a o něčem se spolu bavily. Už postoj těch osob, jejich mimika hodně napovídala, jak to která má. není podstatné, o čem se bavily, ale podstatné je, že jedna z nich stála schoulená, s nahrbenými zády a druhá stála rovně. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale ta, co stála rovně, se ještě více vzpřímila, narovnala, jakoby gymnastickým pohybem srovnala, napřímila záda, vyrovnala lopatky a ta druhá osoba, která do té chvíle měla záda shrbená, ramena schoulená do oblouku se také narovnala. Řeč probíhala plynule dál, ale toto se v ten okamžik stalo... Bylo to úchvatné pozorovat a možná si toho všimla jak ta první osoba, tak ta druhá, k čemu došlo...
Je pravda, jak píše armin, že po čase se ta druhá osoba se scholenými rameny znovu vrátí do svého navyklého postoje... a ten samozřejmě není jenom o postoji fyzického těla, ale kopíruje postoj toho člověka ke světu, k tomu, s čím se setkává...