od Návštěvník » čtv 15. pro 2011 12:09:25
ještě tento postřeh ...
mně se tohle stalo v období kdy jsem se hodně soustřeďoval na tzv. dosahování klidu mysli ... čím více jsem se ní pral a snažil jsem se její aktivity zastavit nebo dostat to celé pod kontrolu, tím více se to zhoršovalo ... dopracoval jsem se až ke stádiu, kdy jsem i ve spánku registroval, že jak neustále jede a jede a jede a ne a ne ustat ... v tý době jsem měl mysl za něco velmi závadného, čeho jsem se chtěl zbavit, protože absolutní prioritou byl pro mne klid mysli ...
paradoxně, dneska mi příjde zákonitě, to vedlo k právě k těm šíleným aktivitám a trvalo mi delší dobu, než jsem pochopil, že co potlačuji a proti čemu bojuji v podstatě posiluji ... a navedlo mne to k tomu, nechat mysl plynout jak potřebuje, přestat na ní tlačit, přestat se snahou jí držet pod kontrolou, vzal se jí jako parťáka, jako součást něčeho co se ve mně děje a co si mohu uvědomovat ... doslova jsem se s ní skamarádil a najednou jsem našel její hodnotu a začal chápat, že se občas potřebuje i vyblbnout a pořádně si zařádit ... vzal jsem jí na vědomí a nechávám jí volný prostor a jsem účastně s ní a ona se pomalu začala sama uvolňovat, našla zalíbení i v relaxaci, v odpočinku, stejně tak si dokáže užít i vlastní aktivitu ...
celkově shrnuto neskutečná úleva nechat jí volně plynout a jen si to celý jakožto proces, který ve mně probíhá, uvědomovat, je to spojenec, součást mne, ne něco čeho bych se musel zbavovat ... přestalo mne to rušit a spím dobře i když nemám už takovou potřebu spánku, jako dříve ...
pár let před tímto, jsem trpíval stavy nespavosti z pracovního přetížení, kdy jsem si tzv. nosil práci domů, časem jsem se s tím naučil zacházet právě pomocí krátkého probilancování toho co proběhlo a toho co je třeba udělat následně, podobně jsem se naučil zacházet i s různými situacemi včetně vztahových motanic ...
ještě tento postřeh ...
mně se tohle stalo v období kdy jsem se hodně soustřeďoval na tzv. dosahování klidu mysli ... čím více jsem se ní pral a snažil jsem se její aktivity zastavit nebo dostat to celé pod kontrolu, tím více se to zhoršovalo ... dopracoval jsem se až ke stádiu, kdy jsem i ve spánku registroval, že jak neustále jede a jede a jede a ne a ne ustat ... v tý době jsem měl mysl za něco velmi závadného, čeho jsem se chtěl zbavit, protože absolutní prioritou byl pro mne klid mysli ...
paradoxně, dneska mi příjde zákonitě, to vedlo k právě k těm šíleným aktivitám a trvalo mi delší dobu, než jsem pochopil, že co potlačuji a proti čemu bojuji v podstatě posiluji ... a navedlo mne to k tomu, nechat mysl plynout jak potřebuje, přestat na ní tlačit, přestat se snahou jí držet pod kontrolou, vzal se jí jako parťáka, jako součást něčeho co se ve mně děje a co si mohu uvědomovat ... doslova jsem se s ní skamarádil a najednou jsem našel její hodnotu a začal chápat, že se občas potřebuje i vyblbnout a pořádně si zařádit ... vzal jsem jí na vědomí a nechávám jí volný prostor a jsem účastně s ní a ona se pomalu začala sama uvolňovat, našla zalíbení i v relaxaci, v odpočinku, stejně tak si dokáže užít i vlastní aktivitu ...
celkově shrnuto neskutečná úleva nechat jí volně plynout a jen si to celý jakožto proces, který ve mně probíhá, uvědomovat, je to spojenec, součást mne, ne něco čeho bych se musel zbavovat ... přestalo mne to rušit a spím dobře i když nemám už takovou potřebu spánku, jako dříve ...
pár let před tímto, jsem trpíval stavy nespavosti z pracovního přetížení, kdy jsem si tzv. nosil práci domů, časem jsem se s tím naučil zacházet právě pomocí krátkého probilancování toho co proběhlo a toho co je třeba udělat následně, podobně jsem se naučil zacházet i s různými situacemi včetně vztahových motanic ...