od Návštěvník » sob 30. bře 2024 7:58:02
Mysl je jako bláznivý meteorolog
"Nakonec ztratíte zájem o to, abyste byli osvobozeni, protože si uvědomíte, že není třeba být osvobozen. Jediné, co je třeba vysvobodit, je vaše svoboda od myšlenky být podstatným jménem, od toho, co nejste. To je celé řešení. Poznání, že jsem nikdy nebyl tím, čím jsem si myslel, že jsem, a tolik jsem se z toho snažil vymanit. S tím jsem přestal." - Paul Hedderman
Mysl je jako bláznivý meteorolog. Každý den předpovídá bouřky. Říká vám, že i když je slunečno, nemůžete si ho užívat, protože se blíží velká bouře. Je to klid? Kratičký kousek klidu, který předchází dlouhodobější bouři? Tohle je ten klid?
Klid je před tím. Klid se nezakládá na okolnostech a situacích. Kořenem problému je ztotožnění se s mentálním obrazem zvaným já. Mysl vás prezentuje jako tělo. A pak je celá řada mentálních stavů a procesů považována za soukromé stavy a procesy - za vaše - a přitom jimi nejsou. Jsou jen vytvářeny myslí.
Žijete v časové rovině, v mentální říši. Pocit, že jste dlouhotrvající nezávislá oddělená entita, je vytvářený mechanismem. Je to pocit spojený s myšlením. Řečí těla jsou pocity, řečí mysli je myšlení. Pocity těla jsou unášeny mentálním procesem, který z nich spřádá příběh pocitů o vás. O tom, co jsi byl a čím budeš. Myšlenky to pak ještě umocňují. Celodenní posedlost sebou samým.
Já si musí vykouzlit pocit reálnosti v podstatě z ničeho. Protože žádnou skutečností není. Toto divadélko je založeno na skutečné úrovni reality, kterou je vědomý kontakt. Vidění, ochutnávání a dotýkání se musí odehrávat prostřednictvím těla. Vědomí nemůže mít kontakt s tímto místem jinak než prostřednictvím těla. Musí projít určitými dveřmi. Dveřmi vidění, chuti atd.
Vědomí oživuje tělo, aby umožnilo prožitek. Vědomí prochází dveřmi smyslů a setkává se zde samo se sebou. Mentální proces se pak k němu hlásí: Já jsem ten, kdo vidí, dělá atd. Je to mé tělo. Podmíněná mysl je loutkovým divadlem. Tvrdí o sobě, že je ve vědomé kontaktu, vidí, cítí, ochutnává a dotýká se. Dělá z toho "moje vidění" a "moje dotýkání".
Myšlenka je jen myšlenkou, dokud se nestane vaší myšlenkou. Jak se stane vaší myšlenkou? Dochází k jejímu přivlastňování. Je to mentální proces. Znamená to, že existuje nějaké vy, které si myšlenku přivlastňuje? Ne. Toto "já" je také jednou z myšlenek.
Nejde o to, zda znáte pravdu, nebo ne. Není třeba znát pravdu. Vůbec žádnou. Vy jste TO! Poznejte klam a buďte pravdou.
Toto divadlo s vámi nemá nic společného. Jste jako vypravěč hry. Hru nemůžete vypnout. Mysl ji vypráví s pocitem, že jste hercem. Už víte, jak hra probíhá, když jste ztotožněni s tělem. Nyní můžete zjistit, jak to probíhá, když jím nejste.
Nechci poznat sám sebe. Chci poznání, které mě dovede k osvobození od sebe sama. Řešení poznáte podle toho, že žádný problém neřešíte. Když je vyprávění mysli odloženo, uvědomíte si: "To je to, čím jsem se trápil!"
***
Přeloženo z knihy The Escape To Everywhere od Paula Heddermana
[url=https://www.zivotvpritomnosti.cz/][size=150][b]Mysl je jako bláznivý meteorolog[/b]
[/size][/url]
"Nakonec ztratíte zájem o to, abyste byli osvobozeni, protože si uvědomíte, že není třeba být osvobozen. Jediné, co je třeba vysvobodit, je vaše svoboda od myšlenky být podstatným jménem, od toho, co nejste. To je celé řešení. Poznání, že jsem nikdy nebyl tím, čím jsem si myslel, že jsem, a tolik jsem se z toho snažil vymanit. S tím jsem přestal." - Paul Hedderman
[img]https://www.zivotvpritomnosti.cz/public/content-images/cz/article/605_sb.png[/img]
Mysl je jako bláznivý meteorolog. Každý den předpovídá bouřky. Říká vám, že i když je slunečno, nemůžete si ho užívat, protože se blíží velká bouře. Je to klid? Kratičký kousek klidu, který předchází dlouhodobější bouři? Tohle je ten klid?
Klid je před tím. Klid se nezakládá na okolnostech a situacích. Kořenem problému je ztotožnění se s mentálním obrazem zvaným já. Mysl vás prezentuje jako tělo. A pak je celá řada mentálních stavů a procesů považována za soukromé stavy a procesy - za vaše - a přitom jimi nejsou. Jsou jen vytvářeny myslí.
Žijete v časové rovině, v mentální říši. Pocit, že jste dlouhotrvající nezávislá oddělená entita, je vytvářený mechanismem. Je to pocit spojený s myšlením. Řečí těla jsou pocity, řečí mysli je myšlení. Pocity těla jsou unášeny mentálním procesem, který z nich spřádá příběh pocitů o vás. O tom, co jsi byl a čím budeš. Myšlenky to pak ještě umocňují. Celodenní posedlost sebou samým.
Já si musí vykouzlit pocit reálnosti v podstatě z ničeho. Protože žádnou skutečností není. Toto divadélko je založeno na skutečné úrovni reality, kterou je vědomý kontakt. Vidění, ochutnávání a dotýkání se musí odehrávat prostřednictvím těla. Vědomí nemůže mít kontakt s tímto místem jinak než prostřednictvím těla. Musí projít určitými dveřmi. Dveřmi vidění, chuti atd.
Vědomí oživuje tělo, aby umožnilo prožitek. Vědomí prochází dveřmi smyslů a setkává se zde samo se sebou. Mentální proces se pak k němu hlásí: Já jsem ten, kdo vidí, dělá atd. Je to mé tělo. Podmíněná mysl je loutkovým divadlem. Tvrdí o sobě, že je ve vědomé kontaktu, vidí, cítí, ochutnává a dotýká se. Dělá z toho "moje vidění" a "moje dotýkání".
Myšlenka je jen myšlenkou, dokud se nestane vaší myšlenkou. Jak se stane vaší myšlenkou? Dochází k jejímu přivlastňování. Je to mentální proces. Znamená to, že existuje nějaké vy, které si myšlenku přivlastňuje? Ne. Toto "já" je také jednou z myšlenek.
Nejde o to, zda znáte pravdu, nebo ne. Není třeba znát pravdu. Vůbec žádnou. Vy jste TO! Poznejte klam a buďte pravdou.
Toto divadlo s vámi nemá nic společného. Jste jako vypravěč hry. Hru nemůžete vypnout. Mysl ji vypráví s pocitem, že jste hercem. Už víte, jak hra probíhá, když jste ztotožněni s tělem. Nyní můžete zjistit, jak to probíhá, když jím nejste.
Nechci poznat sám sebe. Chci poznání, které mě dovede k osvobození od sebe sama. Řešení poznáte podle toho, že žádný problém neřešíte. Když je vyprávění mysli odloženo, uvědomíte si: "To je to, čím jsem se trápil!"
***
Přeloženo z knihy The Escape To Everywhere od Paula Heddermana