Vděčnost

Odeslat odpověď


Odpoveď na tuto otázku je nutná pro rozlišení automatizovaných pokusů o registraci.
Smajlíci
:) :( ;) :P 8) :D :'-( :knock: :green: :sos: :confused: :yes: :phew: :crazy: :what: :yeah: :hm:
Zobrazit další smajlíky
BBCode je zapnutý
[img] je zapnutý
[flash] je zapnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou zapnutí
Přehled tématu
   

Pokud si přejete přidat jednu nebo více příloh, vyplňte následující údaje.

Rozšířit náhled Přehled tématu: Vděčnost

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » úte 14. dub 2026 13:04:44

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » sob 11. dub 2026 10:35:02

Vděčnost jako osvobození od touhy

Papaji říká: "Tajemství štěstí spočívá výhradně v tom, nedat vyvstat touze.".

Opakovaně je nám připomínáno Mistry, že "štěstí je přirozený stav pravého osvíceného Já".

Touha je napětí, které vzniká tehdy, když věříme, že nám něco chybí. A právě tato víra je kořenem iluze oddělenosti, iluze osobního „já“ - ega.

Ego má jednoduchý úkol: udržet příběh oddělenosti při životě. Aby to dokázalo, musí neustále hledat chyby, ohrožení, nespravedlnosti. Myslí si, že bdělost znamená být připraven na další útok, další zklamání, další boj o naplnění tužeb.

Ale tato bdělost je jen napětí, které se vydává za život.

Osobní mysl - ego věří, že její hlavní prací je „vědět, co je špatně“. Proto analyzuje, porovnává, posuzuje a hlídá hranice oddělenosti. Vytváří mapu světa, kde je stále něco ohrožujícího nebo nedostatečného.

Jenže ego ve skutečnosti hlídá prázdnou místnost. Hlídá konstrukci, která nemá vlastní substanci – jen shluk vzpomínek, konceptů a obav.

V tomto nastavení je i „vděčnost“ jen obchodní transakcí:
„Děkuji, protože jsem dostal to, co jsem chtěl.“

Taková vděčnost je jen jemnější formou touhy.

Jakmile se pozornost obrátí zpět ke Zdroji – k prostému vědomí „Já jsem“, které předchází všem myšlenkám – napětí začíná mizet.

Ukazuje se, že bdělá stráž ega byla jen reflexem strachu. A že nic, co hlídala, nebylo skutečné.

V tichu „Já jsem“ není co bránit. Není co získat. Není co ztratit.

Mnoho lidí se diví, proč Nisargadatta Maharadž, který tak nekompromisně boural všechny koncepty, až do konce života uctíval svého Gurua.

Nebyla to povinnost. Nebyl to rituál. Nebyla to víra v jinou osobu.

Byla to vděčnost Celku sobě samému.

Když ego zmizí, nezůstane vakuum. Zůstane plnost (Púrna) – stav, ve kterém nic nechybí. A z této plnosti spontánně vyvstává vděčnost, která nemá žádný předmět.

Je to vděčnost za samotné Bytí.

Vděčnost, která rozpouští oddělenost
Mnoho mistrů říká: „Děkujte za všechno.“
Z pohledu ega je to absurdní. Jak děkovat za bolest, ztrátu, nepříjemnost?

Ale z pohledu Zdroje je vděčnost frekvencí, která okamžitě rozpouští iluzi oddělenosti.

Napětí ega říká: „Něco mi chybí, musím to získat a ohlídat.“

Vděčnost Zdroje říká: „Vše už je zde, nic mi nechybí.“

Ve chvíli, kdy přestanete krmit mysl křivdami, příběhy a obranou, a spočinete v tiché vděčnosti za samotnou existenci, ego ztrácí svou potravu.

Vděčnost je nejkratší cesta domů, protože v opravdové vděčnosti není místo pro „mě“ a „moje problémy“.

Skutečná vděčnost není pocit
Skutečná vděčnost není emoce, kterou vyvoláte.
Není to mentální cvičení.
Není to pozitivní myšlení.

Je to to, co zbude, když se přestanete bránit Životu.

Je to přirozený stav Bytí, které si uvědomuje samo sebe.

Vděčnost je vůně probuzeného srdce.
Jakmile se probudí poznání, že všechno, co je, je vlastní Já, mizí strach z čehokoliv.

Vděčnost a láska nejsou pak ctnosti, které je třeba pěstovat.
Jsou vůní existence, která se poznala jako celistvá.

V srdci Celistvosti je ticho – a toto ticho je nejčistší formou vděčnosti.
Vděčnosti za to, že v každém okamžiku jsme tím, co hledáme.

Vděčnost není reakce na okolnosti.
Není to odměna za splněné přání.
Není to výsledek úsilí.

Je to přirozený projev svobodného Bytí, které už nic nehledá.

Když touha ustoupí, objeví se to, co tu bylo vždy:
tichá, bezpředmětná vděčnost za samotné „Já jsem“.

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » čtv 19. bře 2026 17:47:46

Tajemství vděčnosti: Od iluze k osvobození

Vděčnost bývá v duchovním světě často prezentována jako něco, co bychom měli „dělat“. Jako cvičení, technika, nebo dokonce povinnost. Říká se: buď vděčný a tvůj život se promění.

Ale když se podíváme hlouběji, zjistíme, že vděčnost není jen jedna. Má různé vrstvy — a ne všechny nás vedou ke svobodě. Některé nás naopak nenápadně drží v iluzi.

Ironická vděčnost: skrytý odpor v převleku

Existuje forma vděčnosti, která ve skutečnosti není vděčností vůbec.

„Tak ti tedy pěkně děkuji… tohle se ti opravdu nepovedlo.“

Na povrchu zaznívá „děkuji“, ale pod ním je odpor, frustrace nebo výčitka. Je to ironie, která maskuje nesouhlas s tím, co je.

Tato „vděčnost“ není přijetím — je to rafinovaný způsob, jak realitu odmítnout a zároveň si zachovat pocit, že jsme „nad věcí“.

Ego zde zůstává plně aktivní. Stále hodnotí, stále ví, jak by věci měly být jinak.

Je to jemná past, protože navenek může působit vědomě, ale uvnitř nás drží v napětí a oddělenosti.

Podmíněná vděčnost: když realita splní naše přání

Druhá vrstva už působí mnohem „duchovněji“:

„Děkuji za to, co jsem chtěl.“
„Děkuji, že se to povedlo.“
„Děkuji, že to dopadlo dobře.“

Tady už nejde o ironii, ale o skutečný pocit vděčnosti — ovšem pouze za určitých podmínek.

Děkujeme tehdy, když se realita shodne s našimi představami.

Tato vděčnost je příjemná, otevírá srdce a má svou hodnotu. Ale stále je křehká. Je závislá na okolnostech.

Jakmile se život odchýlí od toho, co chceme, vděčnost mizí — a vrací se odpor.

Přesto má tato forma důležitý význam. Je to přechodový most. Učí nás obracet pozornost k tomu, co je dobré, a postupně změkčuje naši potřebu neustále kontrolovat život.

Nepodmíněná vděčnost: „ano“ tomu, co je

A pak přichází zlom.

Nejvyšší formou je vděčnost, která nemá žádný objekt. Není to vděčnost za něco. Je to stav, kdy si Bytí uvědomuje samo sebe.

Vděčnost, která už není vázaná na to, co chceme nebo nechceme.

„Děkuji za to, že je to, co je.“

Tohle není rezignace. Není to ani pasivita.

Je to hluboké „ano“ realitě.

Ve chvíli, kdy poděkujeme i za to, co bychom si nevybrali, se něco zásadního uvolní. Odpor se rozpouští. Mysl přestává bojovat.

A právě tady se děje skutečná transformace.

Nemusí to být dokonalé. Někdy je to jen tiché:
„Dobře… tak i tohle.“

Přestáváme se přít s přítomností.

A v tom uvolnění se otevírá prostor. Ticho pod myšlenkami. Klid pod hodnocením.

Vděčnost se zde stává branou z role „toho, kdo posuzuje“ do prostoru čistého vědomí.

Tajemství vděčnosti

Vděčnost má zvláštní sílu.

Ať už je jakkoli nedokonalá, pokaždé nás — alespoň na okamžik — vede k uznání, že realita nemusí být jiná, než je.

A právě toto uznání je branou.

Branou k poznání, že to, co hledáme, už tady je.

Možná proto vděčnost funguje jako „hack“ na mysl.

Mysl totiž nedokáže být současně v opravdové vděčnosti a zároveň v křečovitém odporu.

Jedno vždy ustoupí druhému.

A pokaždé, když se — byť jen na zlomek vteřiny — otevřeme vděčnosti, přibližujeme se k prostoru, který není sevřený kontrolou.

K prostoru, který je svobodný.

A pak… v určitém bodě se něco tiše obrátí.

Vděčnost už není něco, co děláme.
Není tu nikdo, kdo by ji „praktikoval“.

Zůstává jen Bytí, které si uvědomuje samo sebe.

A v tomto poznání se naplňuje staré, téměř paradoxní sdělení:

S Probuzením děkuje Samo Sobě

Ne jako myšlenka.
Ne jako slova.

Ale jako tichý, nepřetržitý souhlas se vším, co je.

Jako zářivá samozřejmost existence, která nic nepotřebuje — a přesto je v ní obsaženo úplně všechno.

Tato vděčnost vyvěrá z tichého úžasu nad tím, že v jednotě Bytí jsou darující, dar i obdarovaný jedním a tímtéž proudem Života. Je to radostná ozvěna Celku, který skrze naše uvědomění děkuje sám sobě za nekonečný zázrak vlastní existence.

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » úte 09. pro 2025 14:30:08

Od Evulíny
,,Zkuste si na chvíli představit, že všechno, na co si tak často stěžujete, náhle zmizí z vašeho života. Prostě — a je to pryč."

Udělal krátkou pauzu a pokračoval:

,,Zamyslete se:

— 'Už ty děti nezvládám!'
Dobře. Představte si, že se probudíte — a žádné děti ve vašem životě nejsou.

— 'Nelíbí se mi moje vlasy!'
Fajn. Teď jste úplně holohlavá.

— 'Moje práce mě ničí!'
Výborně. Od této chvíle jste bez práce.

— 'Můj manžel mě vytáčí!'
Představte si, že jste od tohoto okamžiku sama. Doopravdy sama.

— 'Tohle horko je k nevydržení!'
Tak zítra přijde jen zima, déšť a mokrý sníh.

— 'U nás je pořád nepořádek!'
Dobře. Představte si, že vaším "domovem" je nově ulice."

Znovu se na ni podíval a tiše se zeptal:
,,Co cítíte, když si to všechno představíte?"

Žena mlčela.

,,Vidíte," pokračoval jemně, ,,ne okolnosti nás odlišují. Slunce vychází všem stejně.
To, co nás opravdu rozděluje, je náš postoj — způsob, jakým reagujeme na život."

Usmál se na ni teple, bez náznaku výčitek:
,,Vážte si toho, co máte, a buďte vděčná — za malé i velké věci. A pokud je potřeba něco změnit, změňte to. Ale vždy začněte u sebe. Protože když se měníte vy, mění se i svět kolem vás."

Nakonec dodal tiše:
,,Probudíte se — poděkujte. Jdete spát — poděkujte znovu.
Protože tam, kde sídlí stížnost, přichází prázdnota.
A tam, kde je vděčnost — rodí se hojnost."



Díky :)

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » úte 18. lis 2025 5:36:57

Probuzení začíná v okamžiku, kdy se místo nadávání začne děkovat

V naší moderní době je kolem duchovna patrné obrovské úsilí. Mnoho lidí se snaží „probudit“, osvobodit od iluzí, vystoupit z kruhu utrpení… a přesto se často zdá, že se jen více a více zaplétají do boje. Bojují proti systému, proti lidem ve svém okolí, proti emocím, které nechtějí cítit, proti zkušenostem, které nechtějí přijmout. A tak často slýcháme stížnosti, nadávání, odsuzování – jako by právě odpor měl být cestou k vysvobození.

Ale co když skutečné probuzení nezačíná bojem? Co když nezačíná snahou změnit svět, ale změnou vlastního pohledu? A tento okamžik bývá překvapivě tichý a jemný.

Začíná tehdy, když místo nadávání začne přirozeně probouzet vděčnost.

Co když to, co nás dráždí, jen laskavě ukazuje na to, co v nás ještě není plně přijato?

Všechno, co označujeme jako „špatné“, nepříjemné nebo nepřijatelné, v sobě nese cenné poselství. Ne proto, že by byl svět krutý nebo nespravedlivý, ale protože nám každá zkušenost slouží jako zrcadlo, které odráží něco, co jsme v sobě ještě plně neviděli nebo nepřijali.

* Ukazuje nám, co ještě nejsme.
* Ukazuje, co stále držíme, i když si myslíme, že už je to „za námi“.
* Ukazuje místa, kde jsme ještě nepřijali sebe sama ani život v jeho plnosti.
* Ukazuje naši vnitřní neúplnost, která čeká na to, aby mohla být s láskou doplněna do celistvosti.


Nic z toho není trest. Naopak, je to vzácné pozvání k růstu a hlubšímu pochopení.

Když se tomu bráníme, když nadáváme, když odmítáme – pak se tyto vzorce opakují. Stejné situace, stejné pocity, stejné výzvy. Ne proto, že by se nám život vysmíval, ale protože jsme ještě nepochopili hlubokou moudrost, kterou nám tato lekce přináší. Život opakuje lekce ne proto, aby nás trápil, ale aby nám dal nekonečné šance konečně uvidět a procítit.

**Když přijde pochopení, rodí se hluboká vděčnost.**

V okamžiku, kdy v sobě rozpoznáme hlubší smysl konkrétní zkušenosti, dřívější odpor se začne samovolně rozplývat. To, co ještě nedávno bolelo nebo nás frustrovalo, se najednou promění v cenné poznání a moudrost. A v tomto tichém, vnitřním záblesku začíná v srdci růst opravdová vděčnost – ne jako vynucená povinnost, ale jako spontánní a hluboké pochopení:

„Aha, tohle mě chtělo probudit… tohle mi pomohlo se stát celistvějším… tohle nebylo proti mně, ale pro mě.“

A v tom okamžiku jsme skutečně volní.
Nepotřebujeme měnit vnější svět – měníme náš vnitřní pohled, a tím se mění vše.

Probuzení není únik. Je to návrat domů.

Návrat k sobě, k naší celistvosti, k přirozenosti, která nepotřebuje bojovat ani se bránit. Když se vděčnost stane naší přirozenou reakcí místo odporu, začínáme vnímat skutečné souvislosti. Začínáme vidět realitu takovou, jaká skutečně je, ne takovou, jakou ji maluje naše obrana, strach nebo minulá zranění.

Probouzení není vzácný stav vyhrazený jen několika vyvoleným. Je to dynamický proces, který začíná v obyčejných, každodenních chvílích – právě tam, kde jsme zvyklí nadávat, ale můžeme se vědomě rozhodnout děkovat.

A někdy je to opravdu jen jeden jediný, upřímný okamžik, který má sílu změnit vše.

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » sob 22. úno 2025 9:35:52

Obrázek

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » stř 22. led 2025 13:18:49

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » úte 31. pro 2024 5:44:51

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » stř 18. pro 2024 18:34:44



Nepřízeň nám může pomoci hluboce prozkoumat bytí

Tazatel: Jsem z Kostariky a žiji v deštném pralese. Když jsem narazil na tento retreat a objevil vaši práci, cítil jsem hlubokou radost a povolání sem přijít. Rád bych se s vámi podělil o své pocity vděčnosti, i když se stále učím, jak být plně přítomen. Někdy je to tak intenzivní – být tady a teď – že se to stává výzvou, ale zároveň to ve mně probouzí růst.

Na retreatu, kterého se účastním společně s mým synem, zažívám někdy intenzivní vnitřní konflikty, které bych popsal jako "tření" nebo "oheň". Tyto situace mě přiměly hluboce transformovat svůj vztah k sobě samému. Dříve jsem často vyjadřoval hněv jako nenávist vůči sobě nebo ostatním, ale nyní se učím ho přijímat – ne potlačovat, ale ani neobracet proti sobě či druhým. Postupně v tomto hněvu nacházím jakousi velikost, a to přijetí mi přináší hlubší pochopení.

Nedávno jsem viděl video o situaci v Gaze a o dětech, které tam trpí. To mě hluboce zasáhlo. Uvědomuji si, že život se vyjadřuje všude kolem nás, že je v něm síla bytí. Ale některé situace jsou tak bolestivé, že je těžké s nimi být. Chtěl bych vás proto požádat o názor na téma přijetí a vděčnosti – jak tyto emoce integrovat do svého života i v obtížných chvílích.


Spira: Cítíte-li rozhořčení nad utrpením nevinných dětí a dospělých, není to projev oddělenosti, ale naopak – pocit, že jste jedno s nimi. To, co nazýváme posvátným hněvem, nevychází z nenávisti, ale z lásky. Když vidíte, že je někdo porušován, vnímáte to jako vlastní zranění. Tento hněv je neosobní, rodí se z pocitu jednoty a soucitu. Nemusíte se za něj stydět nebo jej považovat za selhání.

Vděčnost můžeme cítit nejen za pozitivní věci v našem životě, ale také za ty, které nás nutí prozkoumat svou podstatu do větší hloubky. Jakákoli situace, která nás vede k hlubšímu poznání bytí – ať už je to bolestivý rozchod, nespravedlnost či ztráta – je příležitostí k růstu. Přestože to může být nesmírně obtížné, právě v těchto chvílích nacházíme část sebe sama, která je neměnná a nezranitelná.

Indický mudrc Šankara vyprávěl příběh své oddané jménem Kunti, která se modlila za těžkosti. Říkala: "Pane, dej mi těžkosti, protože pouze tehdy si na tebe vzpomenu." To samozřejmě neznamená, že bychom měli aktivně vyhledávat utrpení, ale je to připomínka, že i v nepřízni osudu se může skrývat možnost návratu k naší podstatě.

Krása nikdy nespočívá v samotné tvorbě či situaci, ale je průnikem nekonečna do našeho dualistického vnímání světa. Když nás něco – například krajina, poezie či hudba – "vezme dech", co se vlastně děje? Mysl se na okamžik zastaví a na povrch vystoupí naše pravá podstata, bytí. Krása není v objektu, ale v tom, že nám umožňuje na chvíli zahlédnout nekonečno.

Podobně i intenzivní prožitky, jako je hluboký žal, nečekané nebezpečí nebo dokonce extrémní radost, mají schopnost přivést naši mysl k zastavení. V těchto chvílích cítíme přítomnost, lásku a mír, které v nás vždy byly, jen jsme je nevnímali. Kunti se modlila za těžkosti právě proto, že si uvědomovala, že tyto okamžiky jí umožňovaly vrátit se do stavu jednoty s bytím.

Vězte tedy, že krása není přímo v těžkostech, ale že těžkosti mají moc přivést naši mysl k tichu, kde se odhaluje skutečné bytí.

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » čtv 08. úno 2024 7:43:53



Nadechněte se a vydechněte.
Vesmír má pro vás plán a požehná vám nekonečnou hojností.

Potvrďte nyní:

Jsem vděčný za každý nový den a příležitosti, které přináší.

Vděčnost naplňuje mé srdce a vede mé činy.

Oceňuji prosté radosti a krásu v každodenních okamžicích.

Každá výzva je příležitostí, za kterou jsem vděčný.

Jsem obklopen hojností a denně za ni vyjadřuji vděčnost.

Vážím si každé příležitosti pomoci a být laskavý k ostatním.

Moje vděčnost mi připomíná, abych si vážil přítomného okamžiku.

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » pon 29. led 2024 18:41:23

Čím vděčnější jste za to, co je, tím více k vám přijde toho, za co je možné být vděčni.

Odraz vděčnosti v mysli znamená ocenění a sladění s tím, co je.

Když jsi vděčný a srovnáváš se s ostatními, kteří mají méně, to není skutečná vděčnost.

Vděčnost za maličkosti tohoto okamžiku přitahují do tvého života dobré věci.

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » pon 06. lis 2023 17:36:44



Děkuji za světlo, děkuji za přírodu,

děkuji, děkuji, děkuji, děkuji

Mysli to vážně.

Dívej, co se bude dít.

Děkuj stále

děkuji, děkuji, děkuji, děkuji

s citem, ne mechanicky

Re: Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » ned 30. říj 2022 20:31:11

Re: Vděčnost

Příspěvek od salmo1cz » stř 10. úno 2021 18:24:45

Přesně tak, nejenom s prosbou, ale i poděkování patří k vědomému a vidoucímu člověku.Poděkování patří k tlačítku do stavu vědomí které hledáte.

Vděčnost

Příspěvek od Návštěvník » stř 10. úno 2021 11:58:30



Začnite hovoriť „ďakujem"

Re: Děkování

Příspěvek od vostal petr » pon 30. dub 2018 19:51:23

Tenhle uměl tedy děkovat :

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » sob 28. dub 2018 21:11:19

Léčivá moc a síla vděčnosti

V praktikování vděčnosti se skrývá obrovská moc a síla, která má schopnost přinést rozšířený stav uvědomění a vnitřní rovnováhy, jež vedou k požehnání. Jakmile je vděčnost praktikována aktivně, vede k probuzení a obnovení sil duše, které vás mohou přenést přes nepřízně osudu.

Vděčnost otevírá naši mysl a srdce, kterých se v ten okamžik může dotknout Božská mysl a vědomí. Díky tomu jsme naladěni na princip Božství. Když děkujeme, jsme v jednotě se stvořitelem naší duše a zdrojem veškerého bytí. Proto, jakmile vzdáváme díky a jsme vděční, jsme obklopeni ochrannou energií proti všem známým i neznámým formám negativity. Naše světlo se stává tak jasné, že veškerá temnota je odstraněna. Rozvíjení vědomého vnitřního pocitu vděčnosti za vše, s čím se v životě setkáváme, je proto magická praxe a jedna z nejrychlejších cest ke změně okolností v našem životě k lepšímu. Bez ohledu na to, co se ve vašem životě děje, najděte si jednu věc, za kterou můžete být vděční. Toto uvědomění pomůže nastavit příznivou změnu.

Naše úroveň vděčnosti je jasným ukazatelem naší úrovně vědomí, jak se skláníme před Božstvím a aktivujeme naši kreativní sílu. Díky těmto zdrojům přicházejí požehnání. Naopak, jakmile se soustředíme na to, co nemáme, automaticky tím potlačujeme naši kreativní sílu. Fungování z úrovně toho, co nemáme, vytváří výsledek, který je v souladu s nedostatkem. Abychom vytvořili hojnost, je třeba si nejprve uvědomit a ocenit hojnost, kterou již v tuto chvíli máme. Proto si spočítejte svá požehnání, jež přinášejí světlo vaší duši, jakkoli velká nebo malá se vám mohou zdát. Na oplátku Světlo, které vyzařujete do světa, se bude manifestovat ve formě úspěchu, jež povede ke krystalizaci pozitivní evoluční struktury.

Často si vůbec neuvědomujeme, jak požehnáni jsme. Naše vnímání světa je to, co tvoří náš svět, což znamená, naše vnímání reality mění naši realitu pro nás a skrze naše skutky má vliv na realitu ostatních. Tím, že žijeme naplněni vděčností a dokážeme přijímat naše zkoušky stejně tak jako požehnání, rozvíjíme náš pozitivní mentální přístup a každý den přijímáme s pozitivním nastavením. Jakmile začneme náš den plni příznivého naladění, vytváříme synchronicitu příznivých momentů a jsme tak schopni lépe vstřebat nepříjemné okamžiky, se kterými se setkáváme. Rozvíjíme si sílu transformovat vše kolem nás díky našemu přístupu vděčnosti a její přítomnosti v rámci naší interakce s ostatními.

Pokud jsme ale nevděční za to, co máme, vede to Vesmír k tomu nám to odebrat, aby nás naučil důležité lekce vděčnosti. Hledejte dokonalost Boha v každém okamžiku, abyste ji mohli využít k obnovení harmonie. A to nejdůležitější, vězte, že všechny okolnosti, které se dějí, nám přinášejí příležitost k růstu a učení. Tyto příležitosti nás připravují na věci, se kterými se můžeme my anebo jiní v budoucnosti setkat. Často je obtížné rozumět jejich smyslu v okamžiku jejich dění, ale jakmile si dovolíme vstoupit do více neutrálního prostoru našeho vlastního Božství, začne být jasné, proč bylo důležité to, co jsme právě prožili. Nedostatek vděčnosti nám brání vstoupit do neutrálního prostoru, kterého je potřeba, abychom se dokázali osvobodit od našich omezení a mohli se volně přesunout do prostoru nekonečných možností. Přesuňte se do neutrálního prostoru a tím, že jste vděční, se uvolněte z reakcí, které vás omezují.

Nejprve je potřeba začít s tím, že cítíte vděčnost k Bohu za dech života. Pamatujte si, že není dobré brát věci jako samozřejmost. Co se nám děje, je pouze výsledek toho, co jsme si přitáhli díky našemu přístupu, který dává do pohybu buď příznivé anebo nepříznivé síly ve Vesmíru. Každá zkušenost, kterou procházíte, je určena přímo pro vás, abyste dostali správnou lekci. Jakmile se na to díváme tímto úhlem pohledu, můžeme pochopit, že všechno, co se nám děje, dobré i špatné, je něco, za co je třeba být vděčný. Proto pojďme začít každodenní léčivou praxi počítáním požehnání a vděčností za všechno, co jsme v životě obdrželi. Věřte si a věřte v sílu Vesmíru. To vám pomůže dosáhnout vašich cílů rychleji a úspěchu snadněji. Vaše zvýšené uvědomění vděčnosti bude mít pozitivní vliv na všechny kolem vás, čímž vytvoří řetězový efekt ve vašem životě i v životech ostatních lidí. Tím, že jsme vděční, rozšiřujeme naši kapacitu k přijetí ještě více hojnosti. Naše přítomnost a vyzařování se stanou mocnými silami pozitivity. Tak, jak jsme díky vděčnosti v souladu s Božstvím, budeme mít zkušenost, jak vše funguje pro naše nejvyšší dobro. Přijímáme a vnímáme více příležitostí a začínáme žít život neustále se rozrůstající prosperity a požehnání.

- Dr. Joseph Michael Levry
http://www.naamjoga.cz/index.php/clanky ... hael-levry

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » pon 13. lis 2017 17:03:15

"Lidé, kteří pravidelně reflektují věci, za které jsou vděční, mají pozitivnější náladu, cítí se živější, spí lépe, dávají najevo více soucitu a laskavosti, a dokonce mají silnější imunitní systém,“ píše psycholog Derrick Carpenter, hlavní instruktor Programu odolnosti na Pensylvánské univerzitě. Vděční přitom nemusíte být jenom za velké věci, ale i za naprosté maličkosti, jako je kousek koláče. Někteří lidé pro to využívají techniku "deníku vděčnosti", do kterého si každý den zapisují věci, za které jsou vděční.

Vděčnost

Jak vědci zjistili, její praktikování do života každý den může zlepšit vnímání pocitu štěstí.

Štěstí není něco, co k nám přijde až někdy. Až bude dodělané všechno, co má být dodělané a my dosáhneme svého cíle. Štěstí je třeba si hýčkat a jít mu naproti. My sami si můžeme vybudovat a udržovat svoje štěstí, tak proč čekat. Pojďte se přidat k práci na osobním štěstí. Každý den si vezměte zápisník a napište si svoje 3 věci, za které jste vděční. Opakujte po 21 dní. Na konci zhodnoťte výsledek.

Každý den si nacházím svoje 3 věci za které jsem opravdu vděčný. Nutí mě to zrekapitulovat si svůj den a najít na něm opravdu něco pozitivního. Sám jsem tomu nevěřil, ale musím uznat, že mi toto lehké cvičení, které nezabere ani pět minut značně pomáhá.

https://martinpapez.cz/vdecnost-zvysuje-pocit-stesti/


:)

Re: Děkování

Příspěvek od Návštěvník » sob 19. srp 2017 17:46:25



Jsou lidé, kteří jsou permanentně nešťastní. "Jsem v depresi," tvrdí, ale nemyslí tím klinickou depresi, pouze neustálou nespokojenost a smutek. Rituál vděčnosti jim může vrátit štěstí ze života.

Laura Ling je americká novinářka. Zcestovala celý svět jako zahraniční dopisovatelka a reportérka. Březen 2009 ji zavedl do severovýchodní Číny, kde připravovala příběh o severokorejských uprchlících.

"Když jsme natáčeli u zamrzlé řeky Tuman na hranici s Koreou, začali nás pronásledovat severokorejští vojáci," vzpomíná Laura. Byla zajata a odvlečena do Severní Koreje. "Byla jsem izolovaná v nejizolovanější zemi na světě."

Život v zajetí

Na mysl jí logicky přicházely temné myšlenky, které ji stahovaly do spirály deprese. "Cítila jsem, že jsem zklamala uprchlíky, které jsem chtěla krýt. Že jsem zklamala svoji rodinu." Proto začala praktikovat rituál, který jí každý den pomáhal vydržet: Akt vděčnosti.

"Seděla jsem a říkala si: Lauro, přemýšlej nad něčím, co se dneska stalo a za co můžeš být vděčná, nehledě na to, v jak strašné situaci jsi. Řekla jsem si tedy, že mám štěstí, protože za svým oknem vidím motýly, i když nemůžu dýchat čerstvý vzduch. Pak jsem byla vděčná, že jsem mohla jít na chvíli ven, vidět slunce a cítit jeho teplo na kůži."

Laura Ling byla propuštěna v srpnu 2009, téměř po půl roce v zajetí. Když se na svůj zážitek dívá zpětně, považuje rituál vděčnosti za zlomovou věc, která jí pomohla v zajetí přežít. Pomohl jí bránit se negativním myšlenkám, že se nikdy nedostane domů, že znovu neuvidí rodinu, že nebude mít děti. Proto rituál provozuje dodnes. "Připomínám si jím věci, které jsou v mém životě skutečně důležité."

Proč je vděčnost důležitá

"Lidé, kteří pravidelně reflektují věci, za které jsou vděční, mají pozitivnější náladu, cítí se živější, spí lépe, dávají najevo více soucitu a laskavosti, a dokonce mají silnější imunitní systém,“ píše psycholog Derrick Carpenter, hlavní instruktor Programu odolnosti na Pensylvánské univerzitě. Vděční přitom nemusíte být jenom za velké věci, ale i za naprosté maličkosti, jako je kousek koláče. Někteří lidé pro to využívají techniku "deníku vděčnosti", do kterého si každý den zapisují věci, za které jsou vděční.

Podle výzkumů mohou deníky vděčnosti někdy fungovat, jindy ne. Robert Emmons, profesor psychologie z Kalifornské univerzity, doporučuje,co dělat, aby pro vás rituály vděčnosti měly pozitivní efekt.

Jak využít pozitivní deníky

Zaprvé se nestačí soustředit jen na emoce, které často nejsou zrovna pozitivní. "Motivace být šťastnější hraje důležitou roli," připomíná Emmons. Důležité je se rozhodnout. Lepší než soustředit se na velikost věci, za niž jste vděční, je jít do hloubky. Než abyste si dělali dlouhý seznam náhodných věcí, radši si uvědomte, z jakého konkrétního důvodu jste "za něco" vděční. Důležitá je taky novost. Každý den byste si měli zapsat něco jiného, to pak pomáhá soustředit se na maličkosti.

Spíše než na materiální věci se zaměřte na lidi, dopad vděčnosti je pak větší. Pořád nemůžete na nic přijít? Tak si uvědomte, jak by váš život vypadal, kdybyste něco nebo někoho neměli. Zapište si každé překvapení, z těch míváme zpravidla největší radost. A hlavně netlačte na pilu. Lepší je psát si deník jednou za týden, ale pravidelně a s radostí, než se ho snažit na sílu tvořit každý den.

flowee.cz

Re: Děkování

Příspěvek od .Petra » pon 30. čer 2014 17:45:02

.
Děkuji za tichou blaženost a trvalý mír, který žádná kritika nedokáže narušit a s kterým končí posuzování života - ať už pozitivní jako "požehnaný" nebo negativní "k ničemu". Je to, co je.
:)

Nahoru