Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Nejprve je nutné sebepoznání, a z něho plyne práce na sobě. Přijde-li nějaké pěstování duchovna bez sebepoznání a sebekritiky, pak se toho chytí ego, které se tím touží zkrášlit. Pak - čím vyšší duchovní zájem, tím rozbujelejší egoismus, pýcha.

Nejprve je nutné sebepoznání, a z něho plyne práce na sobě. Přijde-li nějaké pěstování duchovna bez sebepoznání a sebekritiky, pak se toho chytí ego, které se tím touží zkrášlit. Pak - čím vyšší duchovní zájem, tím rozbujelejší egoismus, pýcha.

vigilant píše:

návštěvník J píše:

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

má smysl jít s tím v souladu ... a netlačit na pilu - tedy naslouchat tomu co je v nás zraněno a být k tomu citliví, stejně jako když bereme miminko do náruči

Ano. A co člověka přiměje, aby tomu začal naslouchat? Bolest větší než ta, která se skrývá za potřebou uzavírat se.

návštěvník J píše:

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

má smysl jít s tím v souladu ... a netlačit na pilu - tedy naslouchat tomu co je v nás zraněno a být k tomu citliví, stejně jako když bereme miminko do náruči

Návštěvník píše:Není snadné všimnout si, kde v nás ta otevřenost není. Něco se odmítá otevřít z dobrého důvodu. Chrání to cosi zraněného, třeba už kdysi dávno, nebo pro nás "nepřijatelného". Dokud se neobjeví důvod, proč si toho všimnout, je to prakticky neviditelné. A určuje to, jak zareagujeme.

Návštěvník píše:určuje to, jak zareagujeme

rosada píše:

teonik píše:a co přístup kvalifikuje na "opravdový" přístup?

Myslím, že to si musí zodpovědět každý sám.

... ta ochota ve smyslu otevřenosti pro všechno

vigilant píše:

Návštěvník píše:Radost, bolest, láska, nenávist, pýcha, žádostvivost, pokora, žárlivost, nadutost, něha - všechny naše emoce, postoje, jsou jen jedna jediná energie. Každá její vibrace jinak zní, jinak se projevuje.
Ale s rozkmitanou energií, hlavně do negativních tónů, se nelze dobabrat do vědomé blízkosti Bytí, Atmanu, Univerza.

t.j. s energií disharmonizovanou odmítáním

Přijetím se naše negativní energie zharmonizuje. To, co jsme vnímali jako protichůdné, se přijetím "přestalo chovat" antagonisticky.
Ve skutečnosti to nikdy antagonistické nebylo, jen našemu posouzení se to tak jevilo.

Návštěvník píše:Radost, bolest, láska, nenávist, pýcha, žádostvivost, pokora, žárlivost, nadutost, něha - všechny naše emoce, postoje, jsou jen jedna jediná energie. Každá její vibrace jinak zní, jinak se projevuje.
Ale s rozkmitanou energií, hlavně do negativních tónů, se nelze dobabrat do vědomé blízkosti Bytí, Atmanu, Univerza.

Návštěvník píše: ...Ale s rozkmitanou energií, hlavně do negativních tónů, se nelze dobabrat do vědomé blízkosti Bytí, Atmanu, Univerza.

jednoho krásného dne začínáme chápat toho trápení smysl a zákonitost,
tak to už jsme na cestě k uvědomění, že ty na nás sesílané morové rány jsou ve skutečnosti milost.

Lucifer nepůsobí vždy jen neblaze, jak se o tom často píše, ale má i svůj kladný úkol a působení v našem vývoji. Působí v duši také jako síla nadšení či ideálu, které nás zanítí i k dobrému. Na určitém stupni se musíme učit rozpoznávat, jak se chová naše já: zda onoho nadšení užíváme jako vzpruhy, nebo jako svodu. Tak jako intelekt, i Lucifer je buď zapřažen jako pomocník do našeho vývoje, nebo jsme my zapřaženi do jeho sobeckého vyžití se. Poslušně, rádi, nevědomky.

Nemluvím tady vůbec o nirvikalpa, ale o tom, co se děje během sádhany v každém člověku,
který jde poctivě některou z cest k probuzení.
Je osvobodivé poznávat, že Božství reaguje na něčí opravdový přístup rozpouštěním jeho klamné identity,
bez ohledu na to, jakou jde cestou. Že neexistuje žádná samospasitelná nauka, která je ta jediná pravá.
Dokud chybí pokora a sebeodevzdávání, jsou všechny vědomosti na nic.

Ještě tady nikdo nezmínil cestu k probuzení, kterou jdeme všichni bez výjimky - cestu utrpení.
To rozpouští ulpívání na iluzorním u každého.
Je to hodně dlouhá cesta, protože jakmile utrpení ustane,
ego pokračuje v sebeutvrzování.

co je-necht je
a co není-necht není

vše je možné-a vše může pomoci anebo taky ne

záleží jen na tom,jaxi to vysvětlíme
nebo jak nám to bylo vytmaveno