vostalpetr píše:to co ale jaksi není pro mne v pořádku,
je to, že Skutečnost není prostě jen Vědomí, Vědomí je prostě jen jeden z aspektů Skutečnosti
Takže,
v tom uvědomění že je tu nějaký pozorující Vědomí (a já jsem tím)...
To ne, ty nejsi tím, naopak ono je vším, co v sobě vnímá, takže je i prázdným tvarem těla a tím, co se ve chvílích sebeztotožnění vnímalo jako tvoje ´já´ a co momentálně zmizelo. Ve skutečnosti je v té chvíli jen ono, prázdné a neomezené, a je to stav bytí tak naprosto naplňující a celistvý, že jak se říká nic nechybí a nic nepřebývá (možná tomu se říká ananda).
Určitě je dobré mít různé teorie, jenže je to trochu jako když se učíš lyžovat na sjezdovkách: jako teoretik můžeš znát základní principy, můžeš dedukovat a usuzovat jak nejlíp umíš, ale řada souvislostí se ti objasní až při tréninku v terénu. Postupně Ti začínají docházet a nakonec jsou úplně evidentní, podobně jako si uvědomuješ přímou úměrnost mezi žravostí a tloustnutím a nepřímou úměrnost mezi intenzivním tělesným pohybem a tloustnutím.
Tímhle způsobem zjistíš, že rozpuštění vasány proběhne každým seberozvzpomenutím - ale
jen v té míře energie, kterou vasána
tentokrát projevila, a to může být třeba jen 5% z její celkové síly. Záleží tedy i na tom, jakou celkovou energii vasána má, a ta závisí zase na tom, jak často a s jakou intenzitou se s ní člověk ztotožňuje nebo ztotožňoval. Její energie ubyde každým rozpoznáním a naopak přibyde každým sebeztotožněním. Je to vlastně docela mechanická záležitost, výstižně to popisuje Mooji ve videu, které sem dal roman.