Moderátor: Jari
je to jedna ze základních potřeb, náplní života, které bychom měli dostat
Co je tou jednou ze základních potřeb? Dokonce náplní života? A pro bychom to měli dostat?
Prožitek důležitosti.
Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.
Jari píše:Co je tou jednou ze základních potřeb? Dokonce náplní života? A pro bychom to měli dostat?
Nemohu mluvit za tebe, protože nevím co je pro tebe důležité. Ale naprosto přesně vím (99,9%), že jsou oblasti života, které potřebuješ prožít a které by ti vhrkly slzy do očí. Vědět nic neznamená, mnohem více je vědět a prožít to. Tedy zatím jsem nepoznal člověka, kterého by pocit že ví, nebo sečtělost, oddálila opravdu od touhy něco skutečného prožít. Upřímně řada "teoretiků" prahne po pocitu uznání a po pochvale. To samo o sobě není špatné, minimálně to může znamenat počátek uvědomění co opravdu chceme a co prožít máme.
Návštěvník píše:Tvořivou činností může být jakákoliv činnost. Ta naplňuje beze zbytku. Nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá.
Kam se pak hrabu pocity vázané na nějaké ´aby´.... a ocenění a pochvaly...
orog píše:Pocitem důležitost kompenzujeme pocit méněcennosti, který je dědictvím naší minulosti, dávno zapomenuté. Dokud se nepříjemný pocit vlastní bezvýznamnosti a méněcennosti nepřivede do vědomí a nepracuje se s ním - s jeho energií, objevuje se potřeba utvrzovat se ve vlastní důležitosti pořád znovu a znovu.
Návštěvník píše:Prožitek důležitosti.
Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.
U každého ta potřeba projítí si vlastní veledůležotostí (prožití si) bude jiná (záleží na odžití si i v minulých životech, intenzitě, opravdovosti, uvědomění si... atd.).
Jari píše:orog píše:Pocitem důležitost kompenzujeme pocit méněcennosti, který je dědictvím naší minulosti, dávno zapomenuté. Dokud se nepříjemný pocit vlastní bezvýznamnosti a méněcennosti nepřivede do vědomí a nepracuje se s ním - s jeho energií, objevuje se potřeba utvrzovat se ve vlastní důležitosti pořád znovu a znovu.
Pojďme se o tom bavit opravdu konkrétně. Zkus popsat, čím jsi pro lidi,okolí důležitý. Proč tomu tak je . Důležití lidé, a potkal jsem řádku z nich, jsou asertivní, nemají čas, živí hodně lidí a taky na nich vydělávají, nechtějí ztrácet to nejcennější co mají, čas. Netrpí pocitem méněcennosti, to ani náhodou. Ale důležitost není zadarmo, myslím tím lidi kteří jsou opravdu důležití z jasné příčiny, většinou prošli hodně těžkou cestou a já mohu cítit jen pokoru a uznání. Napiš prosím, čím jsi pro své okolí důležitý
Jari píše:Návštěvník píše:Prožitek důležitosti.
Jedině setkání se s ním, (dohnání), nabažení se ho (toho), dá ovoci, aby odpadlo. Beze zbytku.
U každého ta potřeba projítí si vlastní veledůležotostí (prožití si) bude jiná (záleží na odžití si i v minulých životech, intenzitě, opravdovosti, uvědomění si... atd.).
Ano, to ano. Přesto prožití veledůležitosti, pokud máme šanci to prožít a to opravdu jen zlomek z nás, je určitou formou naplnění jedné z nádob naší touhy v tomto životě. Zatím jsem nepotkal člověka, který by odolal rozkoši důležitosti
Dá se poznat, kdy je něco "děláno" ze spontánnosti duše (bez očekávání čehokoliv) a kdy je přítomno očekávání (pro potvrzení vlastní důležitosti?)
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník