Návštěvník píše:
Slovo probudit se nebo osvícení mi nepřijde úplně vhodné. Jaksi to implikuje že jde o nějaký konečný cíl.
Moje zkušenost je spíše osvobozování ducha z omezení, předsudků, ulpění. Ne, že by to mělo být, ale že to je jako cesta za světlem na konci tunelu. Dílčí, další osvobození, uvolnění, otevření se postupně objevuje a to tak že už to nelze zachytit aby se to dalo popsat, ale je to pravdivější, skutečnější, rozsáhlejší, nesmírnější než to, co bylo před tím. A "kdo" už je jaksi nepodstatné.
Sám jsi napsal, že to "kdo" je pro tebe "duch" (možná to nevidíš, ale napsal...). Sice ve vztahu s "osvobozením", ale ten rozdíl mezi probouzením a osvobozováním z pohledu "ducha" je minimální.
Pokud tedy zkusím jednoznačněji vymezit onoho "Ducha", v rámci nějakého, již existujícího, systému, tak nejbližší význam, vyhovující tvému popisu a zároveň i "zadání", by asi bylo pojmenování Atman.
Atman skutečně popisuje tu entitu, která se může "osvobozovat" ze "zatemnění" - je to zároveň i popis odpovídající té spojnici (anebo průsečíku) mezi individualitou a celkem.
Takže ano, duch - ve významu Atman - je dobré upřesnění toho "kdo".
A ve skutečnosti je Atman i odpovědí na to, co je potřeba udělat, aby se "věci" hnuly "správným směrem". Atman je chápán jako projekce jednoty, celku, do individuálního projevu, do prvotního vymezení oddělenosti - rozlišení popisovaném jako "Já a ne Já" Probouzení tedy lze popsat jako stav počátku uvědomění si hranice Já a ne-Já - s pozvolným přesunem těžiště sebeidentifikace.z individuální a oddělené "osoby" k "osobě" ukazující na jednotu všeho a tím je vlastně vymezeno i to "osvobození" (v konkrétnější formě významu "osvobození božské jiskry (Atman) z područí ztotožňování se s odděleností, a následně i záměny této čistě nehmotné jiskry za nějakou hmotnou reprezentaci.
Využít tuto "zkratku" (skrze Atman) k upřesnění toho, co a jak "dělat" je již docela prosté - Probuzený je ten, kdo vědomě vede své myšlenky, i myšlenkové závěry, směrem z oddělenosti k Jednotě, kdo popisuje jednotlivosti ve světle jejich sounáležitosti s celkem, kdo neupřednostňuje individuální pohled/existenci - ale naopak se snaží tyto individuální formy přetvářet do forem, které vedou k jejich sjednocení v celku. A osvobození je následně již zcela konkrétní stav, kdy už není potřeba snaha, protože to přenesení těžiště sebeidentifikace "přepadne" z individuality do celku.
Z toho ale vyplývá jedna podstatná věc (/a je to i důvod, proč jsem tohle celé "bádání" inicioval) - přestaňme se vymezovat "jako odlišní", přestaňme vytyčovat upřesňující hranice "osoby" a individuálních pojmenování, přestaňme hledat "kontrasty" podporující naše parciální "vidění" skutečnosti - ale naopak - hledejme spojnice, které nás všechny spojují a těmto spojnicím dejme vědomě svou preferenci. Pokud se to stane naším vědomým rozhodnutím, stane se to i těžištěm toho, jak vidíme sami sebe a svět - a také to umožní to "přepadnutí" z individuálně vyhraněného vnímání do vnímání celku a jednoty.[/quote]
Tohle jsi pěkně a poctivě popsal návštěvníku.
Podle toho, jak to popisuješ, tak já už jsem asi přepadnul. Pan Tomáš tuším v TNT to nazval "dostat se za mysl" s tím, že to ještě není konec ale jen značný pokrok. A tak vidím (nevím kdo to vidí) tu svoji osobu, jak se projevuje, co cítím myslí, co ji ještě omezuje, směruje, tak podobně, a ne tak ostře, podrobně vidím i ty jiné "osoby" i třeba psy, veverky, žížaly atd. a to vše jako jeden velký děj, příběh tohoto světa.
Když tady třeba "analyzuji" Janu, tak si jen tak zkouším, jestli vidím opravdu dobře, objektivně, nezatíženě něčím svým. Kdo to ale vidí a poznává to nelze říct - je možno tomu přiřadit nějaký filozofický pojem - třeba Átman. Ale to už není živá zkušenost, to je pojem, myšlenka.
Dalajláma někde říkal: "Mnozí by se divili. kam až sahá individualita" Je to individuální ale není to osoba - tu vidím, tak to nejsem já.
A to já je vlastně zároveň v celém tom odehrávajícím se aktivním filmu - tedy ne pasivním, mechanickém, ale živém - možná spíše velké divadlo.
A zajímavé je, když třeba jedu metrem a podívám se na někoho - hned ucítím celý ten jeho svět, ta omezení, předurčení, reakce, problémy - ne konkrétně, ale ten zárodečný stav osoby - ten "program" který reaguje na podněty, okolí, partnery a tak.
Tak to jen tak na okraj, když už se tu ozval někdo kdo má i přes všechnu duchovnost stále všech pět pohromadě - něco z praxe, ze života.
neb šedá všechna teorie, zelený je strom života
