Jak být spokojený
Napsal: stř 07. pro 2011 13:43:49
"Jsme-li ve svém středu, cítíme jednotu sami se sebou, s životem a s Existencí. Cítíme lásku, důvěru, živost, radost, nevinnost, nadšení, klid a uvolnění. Je to prostor dobře známý v duchovních tradicích, v nichž se vyučuje meditaci jako cestě k proměně. Je to prostor pro přijetí života, pro soucit, odpoutání, důvěru a bytí bez úsilí. Jsme-li ve svém středu, ve vnitřním prostoru, plynou odtud naše životní energie a vitalita přirozeně a spontánně a vyjadřují se tvořivostí, sexualitou, hlubokými emocemi, schopností se prosadit, tancem, hravostí, sportem nebo jiným způsobem, při kterém dochází k pohybu energie.
Když přicházíme na tento svět, jsme ve svém středu. Rodíme se ve stavu čisté nevinnosti a důvěry, přirozeně milující a živoucí. Nemáme žádnou ochranu, protože jsme ještě neměli potřebu si nějakou vytvořit – jsme nazí a naprosto zranitelní. Nemáme žádnou identitu, jméno nebo adresu, prostě jen jsme. Tuto nedotčenou nevinnost a důvěru ale ztrácíme skrze nejrůznější druhy traumat, a tak se začínají vytvářet ony druhé dvě vrstvy. Ale v této ztrátě je ukrytá výzva, abychom nevědomou nevinnost a důvěru nahradili vědomou nevinností a důvěrou. Smutné je to jen tehdy, když už je znovu nenajdeme.
Většina z nás občas zažívá chvíle, ve kterých se znovu spojuje s tímto středem. Může to být při meditaci, kdy cítíme okamžiky jednoty, klidu a hlubokého uvolnění, může to být při milování, kdy zažijeme hluboké rozpuštění a jednotu nejen s partnerem, se kterým se milujeme, ale se životem samým. Tento živoucí prostor, kdy jsme ve svém středu a plyneme, můžeme také pocítit, když tvoříme, praktikujeme bojová umění, tančíme, cvičíme atletiku (trénovaní atleti to nazývají „zónou“), nebo dokonce v období intenzivního žalu, kdy jsme hluboce v sobě. To ale obvykle bývají jen rychlé záblesky. Proces návratu do středu, kdy střed se skutečně stává domovem a důvěrně známým příbytkem, vyžaduje, abychom se nejdřív seznámili s druhými dvěma vrstvami a naučili se je do svého života začlenit."
Jak na to se píše v knize, ze které je tahle ukázka
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev ... 2009110032
http://www.kosmas.cz/knihy/144387/probo ... itelnosti/
google
Když přicházíme na tento svět, jsme ve svém středu. Rodíme se ve stavu čisté nevinnosti a důvěry, přirozeně milující a živoucí. Nemáme žádnou ochranu, protože jsme ještě neměli potřebu si nějakou vytvořit – jsme nazí a naprosto zranitelní. Nemáme žádnou identitu, jméno nebo adresu, prostě jen jsme. Tuto nedotčenou nevinnost a důvěru ale ztrácíme skrze nejrůznější druhy traumat, a tak se začínají vytvářet ony druhé dvě vrstvy. Ale v této ztrátě je ukrytá výzva, abychom nevědomou nevinnost a důvěru nahradili vědomou nevinností a důvěrou. Smutné je to jen tehdy, když už je znovu nenajdeme.
Většina z nás občas zažívá chvíle, ve kterých se znovu spojuje s tímto středem. Může to být při meditaci, kdy cítíme okamžiky jednoty, klidu a hlubokého uvolnění, může to být při milování, kdy zažijeme hluboké rozpuštění a jednotu nejen s partnerem, se kterým se milujeme, ale se životem samým. Tento živoucí prostor, kdy jsme ve svém středu a plyneme, můžeme také pocítit, když tvoříme, praktikujeme bojová umění, tančíme, cvičíme atletiku (trénovaní atleti to nazývají „zónou“), nebo dokonce v období intenzivního žalu, kdy jsme hluboce v sobě. To ale obvykle bývají jen rychlé záblesky. Proces návratu do středu, kdy střed se skutečně stává domovem a důvěrně známým příbytkem, vyžaduje, abychom se nejdřív seznámili s druhými dvěma vrstvami a naučili se je do svého života začlenit."
Jak na to se píše v knize, ze které je tahle ukázka
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev ... 2009110032
http://www.kosmas.cz/knihy/144387/probo ... itelnosti/