Poradna zdarma

Miluše Van Beer: "Vím, že jste s Petrem Koběrským byli přátelé, sděluji vám smutnou zprávu, Petra včera našla policie v jeho bytě mrtvého, odvezli ho na pitvu a zapečetili jeho byt. Nevím jak kontaktovat všechny jeho přátelé, tak aspon tímto sděluji tuto zprávu po internetu, než bude znám den pohřbu.S pozdravem pěkného nedělního dne."

Prosím, vzpomínejme na Petra s láskou.

♥

Buď ti země lehká..., tvou sbírku Kapky mám ve své knihovně, jsou to krásná podělení duše. Opravdová, živá. ♥

Pár Kapek od Petra:

"Pár kapek na hlavu
blesk
a hrom
bouřka
křest deštěm
a pak
Nový člověk."


"Ryba, když
vyskočí z vody,
konečně se doví,
v čem celý život žila.
Člověk tu možnost nemá,
je stále ponořen v Bohu,
a proto si vymyslí,
že je oddělen -
zdánlivě vyskočí
z Boží přítomnosti.

Gravitace strhne rybu
zpět do vody.
Láska vrátí člověka
zpět do Boha."


"Až Ji přestaneš hledat,
objeví se.
Až Ji přestaneš hledat,
najdeš Ji v sobě.
Až ji přestaneš hledat,
budeš Jí.
Odvaha, radost, soucitná Láska,
PRAVDA."

S Bohem, Petře, teď už víš. ❤

Ať se daří

....

Slož zde
Líbeznou i znavenou hlavu svou
Padá noc
Došel jsi na konec cesty
Teď spi
A nechej si zdát o těch, kdož přišli před tebou
Volají tě
Ze vzdálených břehů

Proč vzlykáš?
Co znamenají ty slzy na tvé tváři?
Brzy prozřeš
Všechny tvé obavy se rozplynou
Chráněný v mých pažích
Jen spíš

Co vidíš
Na obzoru?
Proč ti bílí racci křičí?
Za mořem
Vychází bledý měsíc
Lodě přijely, aby tě odvezly domů

A vše se promění
Ve stříbrné sklo
Každá duše propluje
Světlem mihotajícím se na vodě

Naděje mizí
Ve světě noci
Skrz padající stíny
Pryč z času a paměti
Neříkej
Že jsme došli na konec
Bílé břehy volají
Ty a já se znovu setkáme
A ty budeš v mém objetí
Jen spát

Co vidíš
Na obzoru?
Proč ti bílí racci křičí?
Za mořem
Vychází bledý měsíc
Lodě přijely, aby tě odvezly domů

A vše se promění
Ve stříbrné sklo
Šedé lodě proplouvají
Světlem mihotajícím se na vodě
Na západ
(Preklad "Into The West" Annie Lennox)

S Bohom, Peter.

kdysi když jsme přemýšlel o duchovnu tak sem uvažoval, že budu chtít na svůj náhorbek tento citát..

"buď tich a věz, že JÁ JSEM je bůh"

pak ale přišela doba, kdy jsem chtěl umřít, abych byl svobodný.. postupem času jsem ale pochopil, že smrt těla je jen přechod dál a pokud už se nechci znova zrodit, tak musím tvrdě duchovně pracovat a odstranit ego mysl..
pak jsem se začal zase těšit až umřu.. a smrt jsem bral jako když jde člověk do obchodu.. pak se mi narodil syn a všechno bylo zase jinak, jeho energie vnitřního JÁ a jeho zrození mi ukázala, jak se duše učí na tomto světě a že se sem těší aby se učila.. tam sem to nechal být a řekl si, že bůh to stejně pořeší sám to zrození a smrt..a lidem, kteří dotyčnou osobu znali která odešla, zbyde jen smutek a vzpomínky.. ale pak jsem si řekl čí jsou to vzpomínky..

a všechno rázem ustalo..nastalo ticho.. láska..

Co se týká mé vlastní smrti,

na kterou se mnozí těší, což mě těší,

a kterou si někteří zaměnili se smrtí jiného Petra,

musím říct, že toto jaro je to se mnou docela nahnutý,

již 14 dní mám kašel a rýmu

a ke všemu mě přímo do žíly štípla venku taková ta kousavá muška,

takže

už jsem jednou nohou v hrobě,

nebot k lékařům nechodím a slunce je letos pomálu....


Takže sbohem, papa, čus bus, těpéro sombréro a namaste...