Poradna zdarma

Ramana Mahariši k tématu Já a já. (Pramen: Rozhovory s mudrcem od hory Arunačaly)

>>>


Tazatel: Jak se provádí to cvičení?

Ramana:
Je to vytrvalé hledání Já, zdroje individuálního "já". Najděte "Kdo jsem já?" Čisté Já je Skutečnost: Absolutní Bytí, absolutní Vědomí, absolutní Blaženost. Když se To zapomene, tak se objeví trápení, když se Toho drží, tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.

Ramana:
(The Self) Já vytvořilo "já", toto "já" dodá k tomu své myšlenky, které se zobrazují jako svět, jako stromy, jako rostliny atd. Ve skutečnosti to není nic jiného než Já (the Self).



Toto "já" má tedy stejně jako celý zobrazený svět podíl na čistém Já = the Self = Absolutnu. Takže "já" existuje podobným způsobem jako svět. (To, co se obvykle nazývá "ego", je úplně jiný problém.)

...tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.

a toto není potlačení soucitu?

rosada píše:

...tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.

a toto není potlačení soucitu?

když se na to podívám v uvedeném kontextu celé citace ...

tak právě naopak je to absolutní soucítění ... projev lásky bez podmínek ... není tu osobní afinita ve smyslu ohrožení, protože je tu plné uvědomění sebe sama ...

ovšem když se na toto sebe uvědomění zapomene, tak se ten prostor poněkud zůží na prožívající entitu a vyvíjí se snaha být v kontaktu pouze s tím co je pokládáno za bezpečné, příjemné, žádoucí a neohrožující ...

není tu osobní afinita ve smyslu ohrožení, protože je tu plné uvědomění sebe sama ...není vyvíjena snaha být v kontaktu pouze s tím co je pokládáno za bezpečné, příjemné, žádoucí a neohrožující ...proto tu není žádná sentimentalita ani lítostivost

rosada píše:

...tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.

a toto není potlačení soucitu?

Naopak - umožnuje to tak, jak píše Návštěvník, absolutní Soucítění.

Návštěvník píše:

Ramana.JPG

Díky za fotku.

Pokusím se také nějakou vložit.

Ramana se svou milovanou krávou Lakshmi.





Nevím, jestli se mi to povedlo.

Petra píše:

rosada píše:

...tak se dotyčného žádné trápení nedotkne.

a toto není potlačení soucitu?

Naopak - umožnuje to tak, jak píše Návštěvník, absolutní Soucítění.

Taky to tak cvnímám

když myšlenka na bolest bližního projede mým srdcem, tak žár v nitru zesílí a tím zesílí uvědomění spojení a jednoty všeho, tudíž i uvědomění, že se nic neděje, že je stále vše jedním.

vnímám stejně.
Můžeš mi, Petro, prosím vysvětlit v čem vidíš rozdíl?

rosada píše:

když myšlenka na bolest bližního projede mým srdcem, tak žár v nitru zesílí a tím zesílí uvědomění spojení a jednoty všeho, tudíž i uvědomění, že se nic neděje, že je stále vše jedním.

vnímám stejně.
Můžeš mi, Petro, prosím vysvětlit v čem vidíš rozdíl?

Bolest bližního nevyvolává u realizovaného nějaké uvědomění (či zesílení uvědomění) Jednoty a toho, že se nic neděje. To si vymýšlí jen ego nerealizovaného, aby nemuselo cítit bolest - vlastně na ni myslet, protože cítit ji ještě nedokáže - ještě není vším. Realizovaný je Skutečností, tudíž si nepotřebuje nic uvědomovat, a zrovna tak je absolutní Soucítění.
Ale asi je k tomu potřeba určitá zkušenost, aby se to dalo pochopit.

Petra píše:Bolest bližního nevyvolává u realizovaného nějaké uvědomění (či zesílení uvědomění) Jednoty a toho, že se nic neděje. To si vymýšlí jen ego nerealizovaného, aby nemuselo cítit bolest - vlatně na ni myslet, protože cítit ji ještě nedokáže - ještě není vším. Realizovaný je Skutečností, tudíž si nepotřebuje nic uvědomovat, a zrovna tak je absolutní Soucítění.
Ale asi je k tomu potřeba určitá zkušenost, aby se to dalo pochopit.

Budeš se divit, dá se to pochopit. Jen mi tam nesedí toto

aby nemuselo cítit bolest - vlatně na ni myslet, protože cítit ji ještě nedokáže - ještě není vším.

konkrétně:
myslíš si, že nerealizovaný člověk nedokáže cítit cizí bolest (nedávno dávali Všichni moji blízcí, bulela jsem jako želva) - to jako myslíš, že jsem jen myslela bolest a necítila ji? Já to vnímala spíš naopak.
btw ego nikdy nebude vším.

rosada píše:Budeš se divit, dá se to pochopit. Jen mi tam nesedí toto

aby nemuselo cítit bolest - vlatně na ni myslet, protože cítit ji ještě nedokáže - ještě není vším.

konkrétně:
myslíš si, že nerealizovaný člověk nedokáže cítit cizí bolest (nedávno dávali Všichni moji blízcí, bulela jsem jako želva) - to jako myslíš, že jsem jen myslela bolest a necítila ji? Já to vnímala spíš naopak.
btw ego nikdy nebude vším.

Vztahovala se to k tomuto:

když myšlenka na bolest bližního projede mým srdcem

Myslíš si, že nerealizovaný člověk nedokáže cítit cizí bolest?

rosada píše:Myslíš si, že nerealizovaný člověk nedokáže cítit cizí bolest?

Myslíš si, že ego nerealizovaného člověka dokáže cítit cizí bolest?

Byla bych ráda, kdybys začala číst pořádně, co píšu. Je to unavující, když neustále reaguješ na něco, co jsem nepsala. Jestli tě taková hra baví, mě ne.

Ramana:
Když člověk zemře, mrtvola se spálí. Co zbyde? Duch.
Vzniká otázka: Existuje jeden nebo dva v tomto těle? Kdyby to byli dva, proč říkají lidé "já" a ne "my"? - Existuje tedy jen jeden duch. Kam vystupuje a co je jeho vlastní podstata? Když se tímto způsobem bádá, duch zmizí a co potom zbyde, je čisté Já. Další otázka zní: Kdo je toto Já? Je to Nadjá = the Self. - To je kontempletace, tak jsem to dělal já. Tímto procesem se zničí vazba na tělo, "já" zmizí - Nadjá ((the Self) zazáří samo.

Promiň, že jsem natvrdlá. Natvrdlým neradíš? Jestli tě to uvavuje, tak co tu děláš? Mě opravdu zajímá, co tím co píšeš myslíš.
Když cítím cizí bolest, znamená to, že ji cítím Já a ne moje ego - to jsi tím myslela?
Když pomyslím: "hle cizí bolest" - je to myšlenka, výplod mysli - dá se z toho vydedukovat něco dál?

rosada píše:Myslíš si, že nerealizovaný člověk nedokáže cítit cizí bolest?

nepochybuji, že každý dokáže cítit cizí bolest,jen v jiné míře citlivosti. Ale jsou známé případy, kdy někdo nemá soucit. Vloni nebo předloni se soud v Německu zabýval takovými dvěma hochy, kteří nějak nevnímali bolest jiných lidí, jako by to ani neznali. Jako když se někdo narodí a nějaký úd mu chybí. Tak jako je někdo barvoslepý. Jim chybělo cítění pro druhé.
A v Kaliforii byl před pár lety uvězněný silák, který zabil sedm lidí. Měl doživotí. Pokusil se o útěk, ale byl chycen, nicméně při chytání zabil strážce. Smál se. Nic mu nehrozilo, jen zase vězení. Zabil osmého a smál se.

rosada píše:Promiň, že jsem natvrdlá. Natvrdlým neradíš?

Jak jsi přišla na to, že někomu radím?

rosada píše:Jestli tě to uvavuje, tak co tu děláš?

To snad vidíš: píšu o tom, co mě zajímá. Unavuje mě jen debatovat s tebou tím způsobem, jak to provádíš.

rosada píše: Mě opravdu zajímá, co tím co píšeš myslíš.

Proč tě to zajímá?
Nemám v úmyslu tebe nebo někoho jiného o něčem přesvědčovat.
Zajímá mě spíš, s kým "rezonuju" - kdo to vidí, stejně nebo podobně jako já.
Ale jestli tě můj pohled opravdu zajímá, tak se o tom můžeme bavit - ale jiným způsobem než dosud.

rosada píše:Když cítím cizí bolest, znamená to, že ji cítím Já a ne moje ego - to jsi tím myslela?

Ego pro mě není "já". Malé "já" vůbec umožnuje, aby existoval a byl vnímán svět - je tedy velmi důležité, ale je to ego, kdo způsobuje utrpení.

rosada píše:Když pomyslím: "hle cizí bolest" - je to myšlenka, výplod mysli - dá se z toho vydedukovat něco dál?

Začni u své bolesti. Je to výplod tvojí mysli, když tě něco bolí?

Petra píše:i iluze, mája je the Self. Ale nejdřive je nutné poznání čistého Já a teprve potom přijde poznání, že je to the Self, které je všechno i to, co se na začátku odmítalo jako iluze (to je nutný krok odmítat ze začátku iluzi)...

Ano. A zaznívá to tu moc málokdy: že vlny nejsou něco druhořadého, od čeho se musí odvrátit pozornost, aby se mohla vnímat voda. Že vlny oceánu jsou vodou. Že nejsou něčím od ní odděleným, co by ji zastíralo a muselo se odmítnout.

Co se týče Blaženosti, tak ji Ramana popsal jako neutrální stav míru a ne, jak si obvykle lidé blaženost představují.

Kdo hodně trpěl, může mít v sobě nenaplněnou potřebu prožívat opak utrpení, blaženost, která mu tak dlouho chyběla. Jediné Jsoucí Si ve Svých tvarech zkouší všechny podoby vnímání dvojnosti; prožívání jejích pólů Ho uspokojuje, po těch hrubých i ty jemné...

Až se v lidském tvaru potřeba prožívat blaženost nasytí, začne prosvítat tichost scelujícího, neutrálního míru, ve kterém nic nechybí a nic nepřebývá.