Uf, to je síla

[Návštěvník]

A černobílé vajíčko :-)

[Pedriito]

V mém případě to bylo velmi snadné a jednoduché. Můj Guru, předtím než zemřel, mi řekl: „Věř mi, jsi Nejvyšší Skutečností. Nepochybuj o mých slovech, důvěřuj mi. Říkám ti pravdu – jednej podle toho.“

K tomu je třeba veliká, veliká důvěra. Ta pramení přímo z duše, která ví...

Metody Mistrů jsou různé, předávají "oheň", co obdrželi od svého Mistra, a on od svého, atd, takých a takých škol, tradic...
Ta úcta, odanost, se přirozeně rozvíjí, žák vnímá jak síla Mistra - jeho Duše - v něm "pracuje" - odkrývá Duši v něm. Pouta zvyklostí jsou odevzdávána, hoří... Někdo neumí jen tak věřit, "protože".... Potřebuje si hluboce uvědomovat, cítit, vidět... A s tím jde ruku v ruce i důvěra, radost, "ožívá" to přirozeně z toho nitra...

[Návštěvník]

[Tara]

U mně je to hlavně ta Důvěra..., šmrnclá zamilovaností, to v počátcích, pak už "jen" vděk a taková ta tichá radost, vděčnost...

[Pedriito]

Jj

[Pedriito]

U mně je to hlavně ta Důvěra..., šmrnclá zamilovaností, to v počátcích, pak už "jen" vděk a taková ta tichá radost, vděčnost...

Tahle zamilovanost, to je taková ve vztahu s Mistrem naivní mystická romantika.
Dobrej Mistr z toho žáka, tedy spíš žačku rychle vyvede. Což ji buď zlomí, nebo pozvedne.
Romantika v duchovnu je něco jinýho než romantika táborových ohňů, a něco jiného je zas milostná romantika. :-)
Jak říkala Rosada slovy Moojiho, "nikdo nechce mít doma Buddhu." :-))

[Pedriito]

A pak jsou tu "Mistři", co té upřímné slabosti žen, jejich emocí, zneužívaj.
Je to snadná kořist... Jmenovat nebudu.
Pak ta sangha má spíš podobu harému...

[Pedriito]

Napadla mě velmi složitá písnička:

Boty boty boty
boty boty hej!
Boty boty boty
boty boty hej!
Boty boty boty
boty boty hej!
Boty boty boty
do roboty hej!