Květinový věnec

[Návštěvník]

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

[Návštěvník]

Suchopárnost světa

75. Veselí na světě existuje jen pro potrhlé lidi, oklamané chybným přijímáním neskutečného světa za skutečný. Pro džňániny existuje radost jen v brahman, které je vědomím.

75. Džňáninové, kteří si uvědomili pravdu, nebudou za přitažlivé a radostné považovat nic jiného nežli brahman, které je plností vědomí. Nebudou jako šílenci, kteří oklamáni věří, že tento falešný svět je skutečný.

Muruganar: Jelikož je necitný svět zcela prostý blaženosti, není to nic, po čem by moudrý toužil. To je význam verše.



76. Budou lidé, zakotvení v poznání pravdy, bloudit po světských stezkách? Není upadání do smyslových potěšení neskutečného světa přirozeností a slabou povahou zvířat?

76. Budou ti, jejichž vědomí vkročilo do skutečnosti a tam spočívá, bloudit po bídných cestách světa? Skočit střemhlav do neskutečného světa a splynou s ním – není to přirozenou činností zvířat, fungujících výhradně prostřednictvím smyslů a nemajících ve vědomí žádnou ustálenost?

Muruganar: Tirukkural, verš 26: Velcí jsou ti, kdož dovršili to, co je k dovršení nesmírně obtížné. Malí jsou ti, kteří to nesvedou.



77. Ptáte-li se, v čem je užitek z obětování nesčetných smyslových potěšení a držení se pouhého vědomí, (pak odpovídáme, že) ovocem džňány je věčné a nepřerušované zakoušení blaženosti Já.

77. Ptáte se, jaký prospěch plyne z bezžádostivého intelektu, který lhostejně odmítá hojnost smyslových požitků? (Odpovědí je, že) Je jím neustálé zakoušení přirozené blaženosti míru Já v Srdci, míru, který pochází z opravdové bezžádostivosti, nelišící se od poznání skutečnosti.

Sádhu Óm: Každé zakoušení světského potěšení je nepatrné a přerušované, zatímco blaženost Já, dosažená poznáním, je věčná a stálá, což je největším možným užitkem.

David Godman: Bezžádostivost či nepřipoutanost se (v sanskrtu) označuje jako vajrágja. Je to vědomé rozhodnutí vyhnout se angažovanosti v mentálních a smyslových projevech.

Závěr verše má podle Muruganara dvojí význam, ten druhý zní: „…který pochází z poznání skutečnosti, jež vyvstává díky bezžádostivosti.“

[Návštěvník]

78. V jakémkoli ze světských objektů neexistuje vskutku ani špetka štěstí. Proč je tedy pošetilá mysl klamána smýšlením, že štěstí plyne z těchto objektů?

78. Neexistuje žádné štěstí, které by bylo přítomno v jakémkoli objektu netečného světa. Když tomu tak je, tak proč hloupá mysl klame sebe samu, když si představuje, že štěstí pramení ze světských objektů?

(DG) Bhagaván: Myslíte si, že štěstí získáte, jen když je tu kontakt s něčím, co je od vás oddělené. Ale to není pravda. Pravou podstatou Já je ánanda (blaženost). Štěstí, které získáváte z jiných objektů, je součástí štěstí átmanu, ale není to úplné štěstí. Dokud je (kvůli štěstí) nutný nějaký vnější objekt, tak je pociťována neúplnost. Je-li vnímáno, že je tu jedině átman, pak trvá věčné štěstí…

Když jste ve stavu, který vám poskytuje zkušenost blaženosti, tak v tom čase se vlastně hluboce noříte v átman. Blaženost átmanu pociťuje kvůli tomuto ponoření do átmanu. Ale kvůli vašemu spojení s chybnými myšlenkami si příčinu blaženosti projektujete do vnějších věcí. Když prožíváte blaženost, vnikáte nevědomě do átmanu. Pravdou naší skutečné podstaty, která je átman, je, že je nerozdělenou jednotou. Blaženost je naší skutečností. Blaženost je to, co jste. Když byste byli v átmanu ponořeni vědomě a s přesvědčením, zrozeným z této zkušenosti, pak by byl zakoušen stav Já. (The Power of the Presence, I, str. 263-4)



79. Pošetilí blázni jsou nyní tak šťastní, pyšní se svým bohatstvím a užíváním si světa, který je může kdykoli zklamat a přivést do neštěstí.

79. Bohatství pomine a pošetilcům, kteří kdysi jásali a pyšnili se majetkem, zbyde nouze a trápení.

(DG) Otázka: Je špatné po něčem toužit?

Bhagaván: Naplnění něčí touhy by nemělo člověka naplňovat radostí, stejně jako by neměl být zklamán, když jsou jeho plány zmařeny. Být rozjařen naplněním nějaké tužby je naprosto klamné. Co bylo získáno, bude nakonec bezpochyby ztraceno. Euforie proto musí v budoucnu skončit soužením. Člověk by se neměl oddávat radosti či bolesti, ať už se stane cokoli. Jak můžou události člověka postihnout? Nerostete získáním něčeho a ani nechřadnete, když to ztrácíte. Stále zůstáváte tím, čím jste. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 614)



80. Všechny žijící bytosti bloudí prázdnou a vyprahlou pouští této snové říše, stvořené rozvířením minulých tendencí, a trpí žárem trojích tužeb. Pouze Já představuje stín stromu bódhi, který má moc tento žár dočista zchladit. Toto Já září jako turíja (čtvrtý stav).

80. Já, projevené v sebeosvětlujícím pravém stavu turíja, představuje košatý, stínící strom bódhi, který kompletně osvobozuje džívu z trojice běd (tapatraja), zakoušených během bezcílného bloudění sem a tam tímto vyprahlým a pustým vysněným světem, který se projevuje díky rozvíření prastarých vásán.

Michael James: Žárem trojích tužeb se myslí ženy, bohatství a sláva.

David Godman: Turíja představuje čtvrtý stav, podklad, v němž se střídavě projevují tři stavy – bdění, snění a spánek.

Trojice běd (tapatraja) jsou ty, které si způsobuje člověk sám, dále pak neštěstí v důsledku přírodních událostí a pak ty, které jsou výsledkem osudu či mimořádných sil. Tapatraja je zmíněna v následujícím verši Bhagavatam (7.13.30): „K čemu bude člověku bohatství a objekty potěšení pro člověka, když přirozeně podléhá třem druhům utrpení, zapříčených jeho tělem a myslí (adhyatmikaj), vnějšími přírodními silami (adhibhautikaj) a mimořádnými lidskými silami (radhidaivika).

[Návštěvník]

Jak hrát svoji roli ve světě

81. S uvědoměním skutečnosti Já ve svém srdci a s trvalým přebýváním jakožto Svrchované, hrejte lidské úlohy (které jste na sebe vzali), jako byste spolu s lidmi světa prožívali radosti a bolesti.

81. Nepochybným poznáním vaší skutečné podstaty dosáhněte Srdce a trvale a bez vypadávání ze stavu poznání v něm přebývejte jakožto nespoutané, svrchované Já. Jednejte pak ve shodě s lidskou rolí, na sebe vzatou, navenek se chovající, jako byste zakoušeli štěstí a bídu, podobně jako všichni ostatní, co jsou na světe.

Muruganar: Mudrc Vasišta dal Šrí Rámovi podobnou radu. Bhagaván tento pokyn, pocházející z knihy Jóga Vasišta, přeložil do následujícího tamilského verše:

Prozkoumej rozličné stavy bytí a s pevně usazenou myslí ve stavu svrchované skutečnosti hrej svoji roli kdekoli ve světě, ó hrdino. Znáš skutečnost, která je v nitru všeho projevení. Aniž by ses od této skutečnosti odvracel, hrej si ve světě, jako bys jej miloval, ó hrdino.

Se zdánlivým nadšením a požitkem, se zdánlivým vzrušením a odporem, se zdánlivě vynaloženou iniciativou a vytrvalostí, přesto bez připoutanosti, hrej si ve světě, ó hrdino. Volný od všech pout náklonnosti a s vyrovnanou myslí, ve všech situacích navenek jednej podle převzaté role. Hrej si ve světě podle své libosti, ó hrdino. (Dodatek ke 40 veršům, verše 26 a 27)



82. Mudrci nepřísluší nesprávné chování, třebaže zná vše, co lze poznat a dosáhl všeho, co je k dosažení. Dodržujte proto pravidla chování, která přísluší vašemu vnějšímu způsobu života.

82. Pro džnánina je nevhodné, osvojit si chování, které je v rozporu se společenskými zvyklostmi. A to i přesto, že džňánin zná vše, co potřebuje znát a dosáhl celé řady siddhis (zázračných sil). Vždy proto své vnější chování přizpůsobte lidem, s nimiž jste v ten čas v kontaktu.

Michael James: Poslední věta se týká náboženství, kasty atp.

Muruganar: Viz Tirukkural, verš 140: „Ti, kdo se nenaučili být v harmonii se světem, jsou nevědoucí, třebaže se naučili spoustu věcí.“

[Návštěvník]

83. Učitel Ramana, učící živé bytosti tomu nejprospěšnějšímu, milostivě promluvil: „nam ulaham (kandalal)“ („protože spatřujeme svět“, což jsou úvodní slova pátého verše Ulladu Narpadu), že spásná nauka o iluzorním projevu (vivarta siddhanta) je pravdivá, čímž všechny zbývající nauky odsunul stranou.

83. Guru Ramana, učící jedinému pravému a prospěšnému dosažení (džňáně), potřebnému všem lidem světa, z lásky k nám a prostřednictvím verše, začínajícího: „Protože vnímáme svět…“, prohlásil za pravdivou nauku o iluzorním projevu, čímž nám poskytnul neskonal výhodu, umožňující se vyhnout ostatnímu učení.

Sádhu Óm: „Protože spatřujeme svět…“ jsou první slova prvního ze 40 veršů Ulladu Narpadu – Bhagavánovy básně o podstatě skutečnosti.

Bhagavánovu zkušenost pravdy lze adekvátně vyjádřit pouze naukou adžata. Bhagaván Šrí Ramana přesto ve svém učení používal výhradně nauku vivartha.

Za předpokladu existence příčiny a následku náboženství všeobecně učí, že Bůh stvořil individuální bytosti a svět. Jiné učení, tzv. nauka dvojnosti (dvaity) tvrdí, že celá tato trojice (Bůh, bytosti a svět) zůstane navěky vzájemně oddělená. Další učení, nauka podmíněné dvojnosti (vishishtadvaita), má za své, že bytosti a svět někdy v budoucnu splynou s Bohem, ačkoli nyní převažuje dualita. Jiní lidí zase vyučují nauku jednoty, nedvojnosti (advaita), která tvrdí, že ačkoli se Bůh, bytosti a svět zdají být nyní oddělení, jsou to pouhá projevení a nejsou ničím jiným nežli skutečností. Krom toho existuje spousta dalších rozličných náboženství.

Aspiranty lze podle úrovně zralosti mysli rozdělit do čtyř skupin: málo chápavé (manda), středně chápavé (madhyama), zralé (tivra) a zcela zralé (ati tivra). První dvě skupiny snadno přijmou učení o dvojnosti nebo o podmíněné dvojnosti.

K objasnění advaity se doporučuje nauka o iluzorním projevu. Vysvětluje, že projevení světa, jeho pozorovatel a poznávání projeveného světa se objevují současně a nejsou podmíněny příčinou a následkem. Přesto je však přijetí současného projevení se světa, bytostí a Boha jen pracovní hypotézou, která má aspirantům pomoci. Naproti tomu nauka adžata nikdy nepřijímá projevení této trojice, ale prohlašuje, že věčně existuje jediná, neproměnná, sebeosvětlující skutečnost. Adžata je proto ze všech nauk tou nejvyšší a vhodnou jen pro plně zralé aspiranty.

Protože však mysl zralých aspirantů (tivra adhikari) nebude s naukou adžata uspokojena, jelikož nedokáže plně pochopit její pravdu a ani ji neuspokojí učení o dvojnosti, které se jí zdá nepravdivé, a proto ji nepřijme, Šrí Bhagaván dává všechny tyto nauky stranou a učí výhradně nauku o iluzorním projevu, která odpovídá zralosti mysli těchto aspirantů.

David Godman: Citace prvních slov verše pochází z Ulladu Narpadu:

Bhagaván: Protože vnímáme svět, je bezpochyby jisté, že existuje prvotní příčina oplývající tvůrčí silou, schopnou projevit různorodost. Obraz jmen a forem, ten, kdo je vidí, plátno, na němž jsou projeveny a světlo, které vše osvětluje, to vše je ona prvotní příčina – Já.

David Godman: Bhagavánovy proslovy o teoriích stvoření světa lze obecně rozdělit do tří kategorií:

1. Adžata siddhanta. Adžata znamená „žádné stvoření“ nebo „bezpříčinnost“ a siddhanta je „nauka“, „systém“ či „učení“. Adžata siddhanta prohlašuje, v protikladu s veškerým všeobecně přijímaným názorem, že tu nikdy neexistovala žádná tvorba. Bhagaván se vícekrát vyjádřil, že tohle je jeho zkušeností a pravou zkušeností všech, kdo si uvědomili Já.

2. Vivarta siddhanta – nauka o iluzorním projevu. Tato nauka učí, že projevení svět je jen iluzorní a že se objevuje jako neskutečná projekce toho, kdo ji vidí.

3. Srišti-drišti siddhanta. Toto učení zahrnuje všechny tradiční teorie v tom, že přijímá existenci světa, stvořeného buď Bohem či přírodními procesy, přičemž svět tu existoval již před narozením toho, kdo svět vnímá a bude trvat i poté, co svědek svět zemře.

Bhagaván samozřejmě věděl, že svrchovanou pravdu představuje adžata. Nauku o iluzorním projevu však učil jako vysvětlení projevu světa, protože to bylo pro stoupence nejprospěšnější. Když stoupenec skutečně porozumí, že svět je jen iluzorní projekcí mysli, jeho mysl již k němu nebude směřovat. Tím se mysl navrátí ke svému zdroji a zmizí, čímž vyvstane zkušenost adžata, v níž se přímo poznává, že svět nikdy neexistoval a ani – s výjimkou představivosti – nebyl stvořen. Nauka současného stvoření (Boha, bytostí a světa) je proto pracovní hypotézou, která umožňuje hledajícím dosáhnout pravdy.

Ačkoli Bhagaván tu a tam uváděl, že nejzazší pravdou je adžata a jindy, když mluvil k teistům, prohlašoval, že svět byl stvořen Bohem, ve verši 83 je uvedeno, že u většiny lidí dával přednost nauce o iluzorním projevu, protože věděl, že je to „pravda, která přináší největší prospěch“.

Totéž téma najdeme ve verších 100 a 101.

Muruganar: Já, vědomí, je podstatou a příčinou projevení se světa. Když se lano (podstata a příčina) jeví jako iluzorní had, je to vivarta siddhanta. Znamená to, že svět je imaginárním projevem (kalpita) ve skutečnosti – ve vědomí, jako zdánlivý projev hada v lanu.

Lidé, kteří stav Já ztratili, se chybně považují za vidoucího (světa) a na vnímaný svět pohlížejí jak na skutečný. Tito lidé nemohou dosáhnout míru prostřednictvím učení adžata siddhanta. Vivarta siddhanta se učí, aby se odstranila představa, že svět existuje nezávisle na těchto lidech. Tato představa je plete a přináší jim bídu. Proto mezi adžata a vivarta není žádný rozpor.

David Godman: Vysvětlení pojmu „podstata a příčina projevení světa“ následuje po verši 85.



84. Vše, co je vnímáno myslí, již existuje uvnitř Srdce. Poznejte, že veškeré vnímání je obnovení minulých tendencí, nyní projektovaných vně (prostřednictvím pěti smyslů.)

84. Skvostná podívána, vytvořená ohňostrojem, je přítomna v zatím neodpálených raketách. Podobně jsou již v Srdci přítomny všechny hmotné a jemné výjevy, které se projevují skrze mozek. Jsou přítomny ve formě dávného příběhu vásán (mentálních zvyků či tendencí), které se projevují tak, že mohou být viděny zevně. Tomuto musíte ve své mysli jasně porozumět.

(DG) Bhagaván: Když jsem žil na Skandášramu, chodíval jsem občas ven posadit se na skálu. Jednou tam se mnou byli další dva či tři lidé, včetně Rangasvámí Ajengara. Najednou jsme si všimli nějakého drobného hmyzu, podobného molu, kterak z nějaké štěrbiny ve skále vystřeluje do vzduchu jako raketa. Vmžiku to narostlo do miliónů molů, kteří vytvořili mrak, v němž nám i obloha zmizela z dohledu. Byli jsme překvapeni a zkoumali jsem místo, z něhož to vytrysklo. Zjistili jsem, že je to jen dírka a uznali jsme, že není možné, aby z ní mohlo vyjít tolik hmyzu v tak krátký čas.

Takovýmto způsobem, podobno raketě, vyráží ego(ahamkára) a v mžiku se rozprostře jako vesmír. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 616)

Bhagaván: Projevení dříve nahromaděných vásán představuje stvoření. Zničení vásán je koncem stvoření. (Padamalai, str. 263, v. 5)



85. Samotné Já je (kvůli zastření májou) viděno jako projevení mnoha jmen a forem vesmíru. Ale Já při vytváření, udržování a ničení vesmíru nepůsobí jako příčina či konající prvek.

85. Bůh – Já –projevuje samo sebe jako svět s jeho nesčetnými jmény a tvary. Ale na rozdíl od hrnčíře, který vytváří hrnec a sám přitom zůstává oddělen od hlíny, která je potřebnou hmotou pro výrobu hrnce, Já při aktu tvoření, udržování a zániku nepředstavuje jen působící příčinu. (Pozn. překl.: znamená to, že Já je jak příčinou, tak i látkou, z níž je vesmír je vytvářen. Viz následující poznámka DG.)

David Godman: „Podstata (zde hmota)“ a „příčina“ jsou termíny, používané filozofy a teology k popisu vztahu mezi Bohem a světem. V hinduistických názorových systémech je obvyklým přirovnáním hrnčíř a jím vytvářený hrnec. Hlína (hmotná podstata) je látkou, z níž je stvořený objekt vyroben. Hrnčíř (působící příčina) je osobou či silou, která hmotu přetváří či zpracovává. Bhagaván zde říká, že Já, na rozdíl od hrnčíře, který je od své tvorby oddělen, je obojí – je jak hmotnou podstatou, tak i působící příčinou projevu světa. Je tedy jak projevením světa, tak i silou, která vnáší svět do existence.

[Návštěvník]

86. Neptejte se: „Proč je Já jakoby popleteno, neznalé pravdy, že je to Já samo o sobě, co je spatřováno jako svět?“ Budete-li místo toho zkoumat: „Komu přichází na mysl tento zmatek?“, bude odhaleno, že takovéto zmatení pro Já nikdy neexistovalo!

86. Neptejte se: „Jak mohl vlastně nastat takový zmatek, že Já nezná pravdu o tom, že se samo projevuje jako svět?“ Budete-li zkoumat: „Kdo je popleten?“, zjistíte, že zmatek nikdy neexistoval.

Sádhu Óm: Popletený skeptik, kterým je ego, ztratí prostřednictvím sebezkoumání své ztotožnění (s tělem) a utone v Já. Pak bude odhaleno, že nevědomost a zmatek nikdy pro Já neexistovaly. Byly tu jen pro neexistující ego.

(DG) Otázka: Jak nastane stvoření (srišti)? Někteří říkají, že za to může karman. Další, že je to hra Pána. Co je pravda?

Bhagaván: V knihách najdete mnohá vysvětlení. Ale existuje stvoření? Vysvětlení je nezbytné, jen když tu stvoření existuje. Nic z toho neznáme. Ale nyní s určitostí víme, že existujeme. Není vhodné teď poznat Já a pak se zajímat, jestli existuje stvoření? (Day by Day with Bhagavan, 17. 2. 1946)



87. Já, projevené jako svět, se podobá lanu, které na sebe pohlíží jako na hada. Zkoumáním se zjistí, že stejně jako nikdy neexistoval had, tak nikdy neexistoval svět, a to dokonce ani jako jakési projevení.

87. Říci, že Já zformovalo samo sebe do podoby světa je stejné jako tvrdit, že lano ze sebe udělalo hada. Podrobným zkoumáním se zjistí, že had vůbec nikdy neexistoval. A stejně tak nikdy nenastalo stvoření světa, v němž by se Já zformovalo jako svět.



88. Uvažujme – není to tak, že jen (sebeklamné) myšlení vytváří zdání hada v laně? Had pak není ničím jiným nežli myšlenkou. Myšlenka udržuje (projevení) hada, jako by byl různý (od lana), což je příčinou trápení, a toto myšlení bude (nakonec) zničeno (prostřednictvím jasného sebepoznání, získaného stočením se do nitra za poznáním „kdo jsem já?“).

88. Forma hada se neliší od myšlení na hada. Když člověk tuto záležitost studuje – není to tak, že je to myšlenka, která způsobila separátní výtvor hada v laně a která jej udržuje coby příčinu něčích obav a která zapříčiní svůj zánik (když je pravda o neexistenci hada uvědoměna)?

Sádhu Óm: Opakující se slova tohoto verše „myšlení/myšlenka …vytváří/udržuje“ označují ego či mysl – prvotní já-myšlenku, která myslí všechny další myšlenky. Tato myšlenka vyvstává v důsledku avičáry (nezkoumání či nedbání o výhradní pozornost k sobě samému), čímž vytváří zdání světa. Kvůli avičáře pokračuje já-myšlenka ve svojí existenci, a tím udržuje projevení světa. Tato já-myšlenka nakonec přestává existovat v důsledku vičáry (zkoumání či pozornosti výhradně k sobě samotnému), čímž zničí projevování se světa. Proto není svět vytvářen Bohem, který je naším skutečným Já, ale jen naší nevědomostí o nás (adžňána), která je výsledkem avičáry – zapomínání či nedbání na sebe samotné.

David Godman: Vnímání jmen a forem, které jsou jen myšlenkami, zmizí, je-li zakoušen jejich forem prostý podklad. A zmizí-li jména a formy, rovněž se rozpouští a mizí myšlenka, která je vytvořila.



89. Zdá se, že semínko a jeho klíček jsou vzájemně provázáni, že jedno je příčinou druhého, a přesto výsledek zničí svoji příčinu. Následek nemá ve skutečnosti svůj původ v příčině, protože obojí je výsledkem představivosti nevědomé mysli.

89. Semínko, klíček, rostlinka a strom jsou postupně příčinou toho následujícího, přesto každý z těchto výsledků vede k zániku své příčiny. Nevznikají jako nějaký výsledek, kterému cosi předcházelo. Je to jen představivost oklamané mysli.

Muruganar: Vše, co se jeví jako příčina a následek je jen dílem mysli. Pokud se hádáte a přete se, zda pochází strom ze semene, nebo semeno ze stromu, skončí to debatou v uzavřeném kruhu. Velmi dobře je to vysvětleno ve čtvrté části Mandukja Upanišady, s komentáři Gaudapady a Šankary.



90. Átmanem, Já, je jedině unmai („jest-ství“, bytí, pravda či skutečnost), která je vědomím. Svět je pouhou pokrouceninou (deformací, pokřivením, zkreslením – pozn. překl.) toho co je – tedy vědomí (tzn, že svět není ničím jiným nežli vědomím, jevícím se ve zkreslené podobě). Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?

90. Skutečnost, která je vědomím, je věru Já. Svět je objektivizovaným vědomím, jakousi deformací (uvnitř vědomí). Když by lano opravdu existovalo jako vědomí, hledalo by někoho jiného – nějaké oddělené jsoucno – aby se stalo hadem?

Michael James: V příměru lana a hada jsou sice lano a had jedním, ale osoba, která mylně vidí lano jako hada, je od obojího oddělená. Ale v případě skutečnosti a projevení světa jsou jedním nejenom skutečnost a svět, ale i my, kteří skutečnost chybně vidíme jako svět. Nejsme od nich odděleni, protože skutečnost, viděná jako svět, je jen Já, které je vědomím a my, kteří to vidíme, nejsme rovněž ničím jiným nežli tímto vědomím. Proto Bhagaván onou řečnickou otázkou: „Bude-li lano vědomím, bude potřebovat někoho jiného, aby hleděl na lano jako na hada?“ zdůrazňuje skutečnost absolutní nedvojnosti (advaita) či nerozdílnosti (abheda).

David Godman: Muruganar zde poněkud opisem říká, že lano se stává hadem, jen když jej někdo vidí, zatímco vědomí k potvrzení sama sebe nepotřebuje nějaké vnější svědectví, protože je sebestvrzující.

[Návštěvník]

Nauka o iluzorním projevu (III)
91. Jak vzniká tento svět? Mění snad Já svoji podstatu tichého bytí v pohyb? Já se nikdy nemění ani nepohybuje. Svět se zdá existovat výhradně kvůli nevědomosti, která je sama o sobě falešná.

91. „Pohnulo se Já, přičemž ztratilo svoji podstatu (nehybného) bytí? Nebo jak jinak vzniknul svět?“ Odpovědí na tuto otázku je: „Já (zdánlivě) prodělává pohyb jen kvůli nevědomosti, která je sama o sobě neskutečná. Nikdy nestalo, že by se Já pohnulo.“

Michael James: Myšlenku z verše 91 vysvětluje a rozvíjí následujících osm veršů.

(DG) Bhagaván: Padam (Já) představuje věčnou, nehybnou osou, kolem níž se točí svět jako kolo.

Padam je svrchované Já, dokonalá skutečnost. Činnost je možná jen v úrovni představ.

Padam mate zrak těch, kteří nemají ryzí pochopení skutečnosti. Zdá se, že se Padam rychle pohybuje. Ve skutečnosti je stále bez jakéhokoli pohybu. (Padamalai, verše 44–46)

Otázka: Třetí mantra Isavasjaupanišady říká: „Brahman se pohybuje a brahman se nepohybuje.“ Jak můžou v brahman existovat dvě protichůdné skutečnosti?

Bhagaván: Pravda o jakémkoli nekonání je pravdou naší skutečné podstaty. Děje nebo činnosti mohou být spatřovány jen z relativního hlediska. (The Power of the Presence, I, str. 269)

Otázka: Často jste říkal, a je to i v knihách, že brahman je nehybné. Nyní říkáte, že je všemocné. Není to tedy tak, že se pohybuje?

Bhagaván: Síla vzbuzuje dojem pohybu. Ačkoli se Íšvara (Bůh) pohybuje svojí vlastní silou (šakti), která je pohybem, tak pohyb překračuje. Íšvara je áčala atita (nepohnutelné transcendentno). (citace ze Sat Daršana Bhašja)



92. Z pohledu jediného, nedělitelného prostoru nemá hrnec nijakou oddělenou existenci. Není pak pošetilé tvrdit, že se prostor uvnitř hrnce pohybuje v závislosti na pohybech hrnce?

92. Je-li pozornost věnována výhradně (nekonečnému) prostoru, který nikdy není fragmentován, tak ve výsledku nebude existovat hrnec. Je proto chybou říkat, že prostor uvnitř hrnce se pohybuje zároveň s hrncem.



93. Taktéž ani tělo a svět nemohou existovat v úplnosti uvědomění Já, protože jsou ne-Já a jsou neúplná. Je pak směšné tvrdit, že se Já pohybuje kvůli pohybům nestálého těla a světa.

93. Protože neúplnost – netečné tělo a svět, což vše zahrnuje ne-Já – nebude v plnosti Já nikdy existovat a projevovat se, je nesmysl říkat, že i Já prodělává pohyby těla a světa, směřujících k zániku.



94. Já je vždy klidné, protože je celistvostí. Přesto se zdá, že se pohybuje, a to zároveň s pohyby labilního zrcadla mysli. Není to však pravé Já, co se pohybuje, ale jen jeho odraz – mysl.

94. Já, kvůli své všeprostupující plnosti, přebývá bez pohybu. Zdánlivé propojení mezí Já a ohraničenou myslí se zdá existovat kvůli nevědomosti, což je perspektiva jedince – odraženého vědomí, povstávajícího jako já. Proto se zdá, že v důsledku pohybu mysli zakouší pohyb také Já. Ale vlny samsáry, zahrnující zrození a smrt, svázanost a osvobození atd., existují jen pro jedince a nikdy pro Já – všepřekračující skutečnost.

Muruganar: Důvodem nehybnosti Já je jeho všeprostupující plnost. Jen kvůli hnutí mysli se zdá, že se Já pohnulo. Odraz slunce se na proudící vodě bude jevit v pohybu, ale pohyb je jen v odrazu a nikoli ve slunci.



95. Na otázku: „Jak mohly vyvstat klamné upadhis (přídavky jako mysl, intelekt atd.) svrchovanému Já, které je jediné bez druhého?“, je třeba odpovědět, že tyto přídavky vyvstávají jen v pohledu nevědomého jedince. Pro Já ve skutečnosti nikdy žádný přídavek neexistoval. To vězte!

95. Na otázku: „Jak to, že se v Já, které je jediné bez druhého, objevila nevědomost v podobě omezení mysli?“, je odpověď: „Omezení spoutalo samo sebe kvůli oklamané perspektivě jedince. Ve skutečnosti se omezení Já – vědomí – nikdy nedotklo.“

Sádhu Óm: Při dosažení džňány neexistuje zakoušení upadhis, a proto se upadhis jeví jen nevědomému a nikdy ne džňáninovi. Ale nevědomý, když tohle vyslechne, se přesto džňánina zeptá, odkud se jeho chybný náhled vzal. Takový člověk by měl pochopit, že džňánin nikdy nepřipustí, že by upadhis existovaly pro Já. Je tedy na nevědomém, aby sám pro sebe objevil, jak a komu se upadhis jeví. Bhagaván často svým stoupencům odpovídal protiotázkou a říkal: „Tvrdíte, že upadhis vznikly a jsou skutečné, takže vy sám musíte zjistit, co jsou, a jak, odkud a komu se projevují!“

Toto vysvětluje, proč je z hlediska tázajícího vhodné použít nauku vivartha (nauku o současném stvoření Boha, světa a jedince), třebaže Bhagaván za plně platnou připouštěl jen nauku adžata (ne-stvoření). Viz také poznámku k verši 83.

Muruganar: Stejně jako se lano jeví být hadem v důsledku nerozlišování, tak se také vědomí jeví být myslí jen díky klamné představě jedince. Když člověk zkoumá podstatu věci, nebude viděno vůbec nic takového jako mysl oddělená od vědomí. Kdyby se někdo ptal laskavého člověka, který své ušlechtilé chování zdědil po rodičích: „Kde jste k tomu přišel, že se stejně jako vaši rodiče chováte tak protivně?“ – tato samotná otázka je naprosto nesmyslná.

[Návštěvník]

96. Jiskra může vylétnout jen z plamenů, které mají omezenou velikost, (nemůže vylétnout z ohně, který je neomezený a vše prostupující). Podobně není možné, aby ze svrchovaného Já, které je neomezeným celkem, vyvstaly lidské bytosti a svět jako drobné, oddělené entity, jako (osobní) já.

96. Ze svrchované skutečnosti, která je plností vědomí, nemůže povstat nepatrný jedinec jako nějaká drobná, oddělená já-entita. Drobné jiskřičky se mohou oddělit, odlétnout a spadnout na zem jen u ohně, který má omezenou velikost.

Sádhu Óm: Verš vysvětluje, že svět, Bůh a jedinec se jeví existovat jen v pohledu jedince, který je klamným odrazem Já. Ze svrchovaného hlediska Já neexistuje vůbec žádné stvoření.

David Godman: Vědomí je všeprostupující, a proto z jeho nitra nemůže nic vyjít a existovat od něj odděleně. Představa odděleného jedince je klamnou představou, vytvořenou nevědomostí.



97. Tělo existuje jen v pohledu mysli, která je silou máji klamána a tažena ven. V jasném pohledu Já, které je jediným, nekonečným prostorem vědomí, neexistuje vůbec žádné tělo, a je proto chybné o Já prohlašovat, že je vlastníkem těla (déhi) či že tělo poznává (kšetrajna).

97. V neomezeném pohledu pravého Já tělo samo o sobě neexistuje. Existuje jen pro vně obrácenou pozornost, což je perspektiva mysli ošálené rozmachem máji. Je proto chybné říkat, že Já – nekonečný prostor vědomí – je obyvatelem či vlastníkem těla.

Sádhu Óm: Šrí Bhagaván v tomto verši odhaluje fakt, že termíny kšetra a kšetrajňa – pole (tělo) a znalec pole (bytost) a déha a déhi – tělo a vlastník těla, použité v Bhagavadgítě, nejsou pravdivé, ale že se jedná jen o obrazné vyjádření, použité ze soucitu Šrí Krišnou, který věděl, že pokud by promluvil nějakým jiným způsobem, nebude to pro mysl neznalou sebe samotné pochopitelné.



98. Pokud není tělo považováno za já, pak nelze spatřit dvojnost (odlišnost, rozdílnost) – svět pohyblivých a nepohyblivých objektů. Protože dvojnost – stvoření a tvůrce – neexistuje, je chybou nazývat Já svědkem.

98. Vnější svět, skládající se z pohyblivých a nepohyblivých objektů se bude projevovat, jen když žijete svůj život tak, že tělo považujete za já. Svrchované Já je zcela prosté vnějších objektů, blízkých či vzdálených. Je proto chybou říkat, že Já je jakýmsi nedotčeným svědkem.

Sádhu Óm: Popisy Já jako „svědka individuální duše (džíva sakšhi)“ nebo „svědka všeho (sarva sakši)“, které nacházíme v některých svatých textech, nejsou pravdivé, jsou jen obrazné (upacara), protože člověk je svědkem od sebe různých objektů, jen když je takto (jako od sebe různé – pozn. překl.) poznává. Já ve stavu absolutní jednoty však nic jiného nepoznává, protože je prosté jakékoli odlišnosti. Jak by tedy mohlo být svědkem? Popisovat Já jako svědka je tudíž nesprávné.

(DG) Otázka: Není Já pouhým svědkem (sakšimatra)?

Bhagaván: O svědkovi se dá hovořit tam, kde je k vidění nějaký objekt. Pak je to dualita. Pravda je za dvojností. V mantře sakši cheta kevalo nirgunaša musí být slovo sakšhi (svědek) chápáno jako přítomnost (sannidhi), bez níž nemůže nic existovat. Pohleďte na slunce, které je nezbytné pro denní činnosti. Přesto není součástí světového dění, které se však nemohou bez slunce odehrát. Slunce je svědkem těchto událostí. Stejně tak se to má s Já. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č 466)

Bhagaván: Hovoříme-li o svědkovi, nemělo by to vést k představě, že existuje nějaký svědek a cosi od něj odlišného, čemu svědek svědčí. Svědkem se míní světlo, které ozařuje vidoucího, viděné a proces vidění. Toto ozařování existuje jak před trojicí vidoucí, viděné a vidění, tak i během existence této trojice, a i po jejím zániku. Neustále existuje jen tato záře. (Day by Day with Bhagavan, 18. 6. 1946)



99. Svět neexistuje bez těla. Tělo neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje bez vědomí a vědomí neexistuje bez Já, které je existencí.

99. Svět bez těla neexistuje. Tělo ani na okamžik neexistuje bez mysli. Mysl neexistuje odděleně od vědomí a rovněž vědomí neexistuje bez bytí.

Sádhu Óm: Můžeme to tedy celé shrnout, že všechno je Já, a kromě Já nic neexistuje.

[Návštěvník]

Nauka o nestvoření
(adžata siddhanta)

100. Ačkoli Ramana učil rozličné nauky podle úrovně chápání těch, kdo jej navštívili, od Ramany jsme vyslechli, že jeho vlastní pravou zkušeností je jedině adžata (nauka o nestvoření). To vězte.

100. Ačkoli guru Ramana, projevené boží vtělení, vysvětloval četné nauky, jednotlivě se hodící různým úrovním a názorům mnoha stoupenců, kteří u jeho nohou hledali útočiště, měli byste vědět, že v soukromí své důvěrné stoupence ujistil o své vlastní pravé zkušenosti, kterou je jen nauka adžata (nauka o nestvoření). Toto ujištění jsem od něj vyslechli jako skutek Milosti.

Sádhu Óm: Adžata představuje poznání, že vůbec nic, žádný svět, žádná bytost a Bůh nikdy nevstoupili do existence a že To, co Je existuje neustále jako TO.

(DG) Muruganar: Padam (Bhagaván) je prostorem Milosti, je pravdou, dokonalostí adžata, uskutečnitelnou v srdcích těch, kteří vynikají v sahadža ništa (v zakotvenosti v přirozeném stavu) své pravdivé zkušenosti. (Padamalai, str. 50, verš 100)

Otázka: Učení Védánty podle Šrí Šankary připouští, s ohledem na začátečníky, stvoření světa. Ale u pokročilých přichází s principem nestvoření. Jak vy se na to díváte?

Bhagaván: Na nirodho na chotpattir; Nabaddho na cha sadhakaha; Na rnumukshur na vai mukta; Ityesha paramarthata. Tento verš nacházíme v druhé kapitole Gaudapadyho Kariky (komentáře k Mandukyopanishad). Znamená to, že tu opravdu není žádné stvoření ani rozpuštění. Neexistuje svázanost, nikdo neprovádí duchovní praxi, nikdo nehledá duchovní osvobození a není nikoho, kdo by byl osvobozen. Takovéto poznání skutečnosti vidí ten, kdo je usazen v Já. (The Power of the Presence, díl I, str. 240)

David Godman: Náhled, vyjádřený v tomto verši, byl do určité míry komentován v poznámce k verši 83. Bylo tam zmíněno, že Bhagaván ohledně stvoření světa podával různé výklady, které odpovídaly povaze a názorům těch, kteří za ním zašli a měli otázky na toto téma. Následuje ukázka, kde Bhagaván vysvětlil, proč učí různé a zjevně protichůdné nauky:

Dopis pokračoval: ‚Ramana Maháriši je hlasatele učení adžata v advaita védántě. Je to samozřejmě poněkud obtížné.‘

Bhagaván k tomu poznamenal: „Někdo mu to tak sdělil. Neučím jen nauku adžata. Schvaluji všechny školy. Tatáž pravda musí být vyjádřena různým způsobem, aby vyhovovala schopnostem chápání posluchače. Nauka adžata říká: ‚Kromě jediné skutečnosti nic neexistuje. Neexistuje žádný zrod a ani smrt, žádná projekce (světa), nebo jeho zánik. Žádný sádhak, žádný mumukšu (hledající), žádný mukta (osvobozený). Neexistuje nijaká svázanost ani osvobození. Věčně existuje jen jediná jednota.‘

Ti, kdo tuto pravdu nedokáží uchopit a ptají se: ‚Jak můžeme ignorovat tento bytelný svět, který kolem sebe vidíme?‘, tak těm se poukáže na snovou zkušenost a sdělí se jim: ‚Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není žádné vidění.‘ Tomuto se říká drišti srišti váda, tedy že člověk zprvu tvoří vně směřující mysl a pak vnímá, co tato mysl sama tvoří.

Ti, co co nedokáží pochopit ani toto a dál se přou: ‚Snová zkušenost je krátká, zatímco svět existuje neustále. Zážitek ve snu je jen pro mě, ale svět je pociťován a viděn nejenom mnou, ale mnoha dalšími, takže nemůžeme říct, že svět neexistuje,‘ těm je určeno učení srišti drišti váda a je jim řečeno: ‚Bůh nejdříve stvoří to a ono, ty a ty prvky a pak tvoří něco dalšího atd.‘ Tohle je uspokojí. Jinak je jejich mysl nespokojená a ptají se sami sebe: ‚Jak může být celý zeměpis, všechny mapy, všechny přírodní vědy, hvězdy, planety a přírodní zákony na nich panující a k nim se vztahující poznání být zcela nepravdivé?‘ Nejlepší je jim říct: ‚Ano, Bůh stvořil všechno to, co vidíte.‘“

Dr. M řekl: „Nemůže přece platit všechno dohromady. Pravdivá může být jen jedna nauka.“

Bhagaván odvětil: „Všechna učení tu jsou jen s ohledem na mentální schopnosti žáka. Úplnost může být jen jediná.“ (Day by Day with Bhagavan, 15. 3. 1946)



101. Je to tatáž adžata, kterou vyjevil Šrí Krišna Ardžunovi ve druhé kapitole Bhagavadgíty. A vězte, že ve zbývajících 16 kapitolách jsou vyučovány i další nauky jen kvůli následné popletenosti a neschopnosti pravdu uchopit.

101. O pravdě tohoto nejvznešenějším stavu (adžata) byl Ardžuna zpočátku (ve druhé kapitole Bhagavadgíty) vyučován Pánem Krišnou. Kvůli Ardžunově popletenosti, které pocházela z jeho neschopnosti tuto pravdu vstřebat, promlouval Krišna v následujících kapitolách i o jiných naukách.

(DG) Bhagaván: Tato pravda byla vyjevena dokonce i na začátku (Bhagavadgíty). Úplně první verš Šrí Krišnova poučení začíná: „Žádné zrození a žádná smrt, žádná proměna atd.“

Otázka: Šrí Krišna ale také říká: „Prodělali jsme mnohá znovuzrození. Já je znám všechny, ty však nikoli.“

Bhagaván: To bylo jen kvůli otázce, jakže mohl Krišna tvrdit, že tuto věčnou pravdu učil již Aditju. Ačkoli byla pravda vyjevená hned na začátku, Ardžuna ji nerozuměl. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 611)

[Návštěvník]

Smysl rozličných teorií o stvoření

102. Proč se na různých místech Véd popisuje stvoření rozličným způsobem? Jejich jediným záměrem není dokazovat nějakou správnou teorii stvoření, ale přinutit aspiranta zkoumat pravdu, která je zdrojem stvoření.

102. Nejhlubším záměrem svatých písem, která popisují stvoření postupně různým způsobem, není dokázat tu správnou teorii stvoření, ale podpořit zkoumání svrchované skutečnosti, která je primárním zdrojem tvorby. To je skutečný smysl svatých textů, který se schovává za popisy detailů tvoření.

Sádhu Óm: Kdyby bylo stvoření skutečné, písma by jej popisovala jen jedním způsobem. Ale jejich rozmanité teorie umožní si vyjasnit názor, že stvoření skutečné není. Zralým aspirantům to umožňuje odhalit klamnost těchto představ o stvoření. Védy učí protichůdným teoriím schválně. Tyto protiklady však nalézáme ve Védách jen při popisu stvoření. U popisu podstaty svrchovaného Já se nikdy neobjevují. Ohledně Já panuje shoda a jednohlasně se říká: „Já je jednota, dokonalost, celistvost, věčnost, neměnnost, sebeozařování atp.“ Z toho máme chápat, že skrytým záměrem za těmito protichůdnými teoriemi o stvoření je nepřímo aspirantům odhalit nezbytnost zkoumání Já, které je zdrojem všech názorů o stvoření.

Muruganar: Džňáninská písma nakonec učí vysoce vyspělé aspiranty nauce adžata, protože jakmile na takové vyučování dojde, tito aspiranti jsou s ní v naprosté harmonii. Rozvláčné popisy posloupností rozmanitých stvoření v písmech jsou tu jen proto, aby v těch, kdo jsou schopni poznat pravdu pečlivým zkoumáním, toto zkoumání podnítili.

David Godman: Slovo „popisují“, která se nachází v úvodu verše, vlastně znamená „vytvářejí.“

Otázka: Je-li celý vesmír formou mysli, nevyplývá z toho, že vesmír je jen iluzí? A když to tak je, tak proč se o stvoření vesmíru zmiňují Védy?

Bhagaván: O tom, že vesmír je pouhou iluzí, není vůbec pochyb. Hlavním smyslem Véd je umožnit poznání pravého brahman, když se nejdříve dokáže, že projevený vesmír je klamný. Jen kvůli tomuto připouštějí Védy stvoření světa. Jiný důvod v tom není…

…účel Véd je jasně zřejmý ze skutečnosti, že popisují stvoření různým způsobem. Smyslem je jen učení o pravé podstatě brahman, když se nejprve jakkoli prokáže iluzorní povaha vesmíru. To, že je svět iluzorní, může každý člověk snadno poznat ve stavu uskutečnění, který existuje v podobě zakoušení naší blažené podstaty.