intago píše:Jo Zdeňku. Mě se taky z toho Máje dělalo špatně. A co Lísa? Nevyvolala u tebe mystický stav jak u mě? Ne? TOS o hodně přišel.
Kdybys mystické stavy měl věděl bys že Tam je realita symbolem a symbol realitou. Proto Kristus stále mluvil v podobenstvích.
Ale kdo nezažil neuvěří.
O mystických stavech je tahle debata. Ne o planem filozofování
Tak já už jsem o mystické zkušenosti tu několikrát někde psal, tak ti to sem zkopíruju co jsem našel, abys měl radost:
Moje zkušenost "malého osvícení" či jak to nazvat, byla již před mnoha lety a neměla dlouhého trvání. Ale nešlo ji nikterak uchopit. Ani rozumem, natož slovy. I to, že ji přesto zde nějak vyjadřuji je nesmyslné. Ale byla. Zvláštní bylo, že jsem si byl jist, že nikdo na mě nemůže nic poznat. A byla pro mě tak význačná, že když pominula, STRAŠNĚ jsem si jí přál zpět (až po mnoha letech mi došlo, že právě takhle to nejde).
Nastala po cca týdnu trápení se, když mi umřel otec. Myslel jsem si o sobě, že jsem drsoň a lidi přece umírají, to je normální. Ale nějak se mě to dotklo. Umřel na operačním stole a dávali jsme doktorům úplatek. Přesvědčoval jsem sám sebe, jak je tahle společnost odporná a co je to za hnusnej svět, hnusný úplatný lidi. Prostě naprostej pocitář, jak by řekl volstalpetr. A jak jsem se v těch svých pocitech vyžíval a dojímal, tak v jednom bodě už toho bylo opravdu dost a prostě jsem si řekl - já se na tohle všechno můžu vysrat (ne povrchně, ale existenciálně). Prostě jsem všechno odhodil (mimochodem, Ježíšovo Eli, Eli, lama sabachtani, bys znát měl:).
Jenomže mě vásany zase zakrátko stáhly zpět. Ale pochopitelně mi to změnilo směřování, jako existence majáku. Takže netvrdím, že tvoje zážitky jsou špatné, určitě bych se jim nevyhýbal. Ale ani je nemám důvod vyhledávat. Protože to co jsem zažil se nijak vysvětlit (ani uchopit myslí) nedá, tak co o tom můžu psát. To že o tom teď píšu je důkaz, že to nemám. Fakt.
