Vlastní mystická zkušenost je ta nejlepší zkušenost

[lklknml]

To bych nakonec mohl říci i já. Božské dost silné cítím ale nejsem Jím
Je to hyperbola.

Žádná hyperbola.

Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

[Jana]

Otázka: Svámí, jsou tací, kteří říkají, že změny polohy těla či jeho činnosti a činnosti smyslů a mysli jsou překážkami pro samádhi. Zatímco jiní říkají, že to nemusí být na škodu. Kdo z nich má pravdu?
Ramana Maháriši: Obě strany mají pravdu. V kévala nirvikalpa samádhi je mysl dočasně utišena v nečinnosti, avšak není mrtvá. Tehdy je ve stavu lája, nikoli nasa. Proto když jsou objekty v kontaktu s tělem a smysly nebo když je mysl jinak uvedena v pohyb, pak je tenká niť samádhi přerušena. Nicméně v případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti. Objekty mohou být v kontaktu s tělem a jeho smysly, ba i mysl může pracovat, přece však toto samádhi není přerušeno. Jak je to možné? Příklad to objasní. Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/rozhovor_1.htm

Nu, a s Ježíšem Nazaretským bylo toto všechno ukřižováno. Tomu se říká křesťanská mystika temnoty.

Dobře, a když bylo všechno ukřižováno, je tady už poznání Božího království, o kterém Ježíš říká, že tady je?

Nebo je to ještě ve stádiu příprav, osmělování a teorie?

[intago]

Vskutku podivný závěr
Ostatně mystérium smrti a vzkříšení je pojem už z dob šamanismu. V křesťanství je spousta stop ještě dávnějších náboženství

To Janovo evangelium je jasné.
Učedníci měli poznat že Kristus je v kontaktu s Bohem. Jeho posel. To ale neznamená že je Jim...

[lklknml]

Dobře, a když bylo všechno ukřižováno, je tady už poznání Božího království, o kterém Ježíš říká, že tady je?

Nebo je to ještě ve stádiu příprav, osmělování a teorie?

O Božím království přeci mluví Ježíš dávno před ukřižováním. Kde ty končíš, Ježíšova cesta začíná.

[lklknml]

Napadá mě, zda Intago svými "mystickými zážitky" neutíká před ukřižováním. Jak čert před křížem.

[Jana]

Dobře, a když bylo všechno ukřižováno, je tady už poznání Božího království, o kterém Ježíš říká, že tady je?

Nebo je to ještě ve stádiu příprav, osmělování a teorie?

O Božím království přeci mluví Ježíš dávno před ukřižováním. Kde ty končíš, Ježíšova cesta začíná.

A kde tedy teď doopravdy je? Kam se doopravdy dostal? Poznáváš v Kristu své pravé Já? Poznáváš v něm živou Boží lásku? Nebo je to ukřižované a mrtvé? Je tam, kde jsi Ty, nebo visí dřevěný na kříži?

[intago]

Koukám máte na křesťanství svérázné představy. Ale i každá církev má své podání. Kupodivu se Krista nikdo neptá jak to je správně. Není to egoismus?

[lklknml]

Dobře, a když bylo všechno ukřižováno, je tady už poznání Božího království, o kterém Ježíš říká, že tady je?

Nebo je to ještě ve stádiu příprav, osmělování a teorie?

O Božím království přeci mluví Ježíš dávno před ukřižováním. Kde ty končíš, Ježíšova cesta začíná.

A kde tedy teď doopravdy je? Kam se doopravdy dostal? Poznáváš v Kristu své pravé Já? Poznáváš v něm živou Boží lásku? Nebo je to ukřižované a mrtvé? Je tam, kde jsi Ty, nebo visí dřevěný na kříži?

Na to neexistuje žádná pravdivá objektivní odpověď. Odpovědí je každého křesťana jeho subjektivní, nezastupitelná cesta křížová.

[Jana]

"V Janově evalgeliu kap. 1 verš 8 - 10 se" Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

No vidíš to, a když tedy následuješ Krista, tak Otec, který v Tobě přebývá, činí své skutky.

[Jana]

Odpovědí je každého křesťana jeho subjektivní, nezastupitelná cesta křížová.

Dobře, já nejsem křesťan, dokonce ani vackovec ne. To, co jsem si kdy myslela, že jsem, nejsem.

Takže to ukřižování bychom měli za sebou.

Co dál?

[Návštěvník]

Koukám máte na křesťanství svérázné představy. Ale i každá církev má své podání. Kupodivu se Krista nikdo neptá jak to je správně. Není to egoismus?

Bože, vy si bez toho vašeho Krista zřejmě neutřete ani zadek,

jak jste tím voblblí....

Dva tisíce let stará mrtvola a vy se v tom furt přehrabujete,

život v přítomnosti vám nic neříká,

všechno vám musí říkat Kristus kterej je dva tisíce let mrtvej a žije pouze ve vašich pomatených představách...



No prostě náboženští fanatici...

[Jana]

Koukám máte na křesťanství svérázné představy. Ale i každá církev má své podání. Kupodivu se Krista nikdo neptá jak to je správně. Není to egoismus?

"Kdo se ptá Boha, moc chyb v životě neudělá." Marie Rosůlková

[lklknml]

Učedníci měli poznat že Kristus je v kontaktu s Bohem. Jeho posel. To ale neznamená že je Jim...

Posel je od Posílajícího oddělen. Ježíš však praví, že je s Otcem jedno.

[vostal petr]

Co dál?

Nejspíš jen nějaká další převzatá a nepochopená pitomost...

[lklknml]

Odpovědí je každého křesťana jeho subjektivní, nezastupitelná cesta křížová.

Dobře, já nejsem křesťan, dokonce ani vackovec ne. To, co jsem si kdy myslela, že jsem, nejsem.

Takže to ukřižování bychom měli za sebou.

Co dál?

Nic, netýká se tě to, není to tvoje věc.

[vostal petr]

To, co jsem si kdy myslela, že jsem, nejsem.

No a to je opět převzatá pitomost která je špatně pochopena,

ego není nic jiného než ztotožněné vědomí které se ztotožnilo s pocitem já, který vzniká spontánně při ztotožnění s tělem...

[Jana]

Takže se to může zase vrátit na tu nejvyšší úroveň, kdy si o ničem nic nepotřebujeme myslet.

Milosti plnou dobrou noc.

[vostal petr]

Jo ty myslíš tu úroven vizualizace,

kdy si myslíš že si nic nemyslíš....

[Jana]

Zdenku, k tomu ukřižování. Ani v nejmenším nepochybuji, že Ty a Intago máte zkušenost se setkáním s Pravdou, s dotekem Boží milosti. Oba z toho vycházíte se stejnou zkušeností, že nejdůležitější je ze všeho láska. Ne nějaká připoutanost k něčemu, ale láska, která osvobozuje, snímá všechny hříchy, protože je bezpodmínečná.

V ní naše iluze oddělenosti s nepoznáváním, kdo jsme, umírá, umírá v ní naše ego, to, co jsme si mysleli, že jsme. Z pohledu připoutanosti ke své osobní důležitosti, k tomu co si myslíme, že jsme, se smrt naší osoby jeví jako něco strašného, děsivého, proto kolem toho tolik tanečků, proto se té absolutní lásky lidé tolik bojí.

Ale dovolit, aby v náruči Boží lásky umřela všechna iluze, je ve skutečnosti to nejnádhernější, co existuje. Je to taková síla, že málo koho to potká najednou. Je to postupné osmělování se, noření se, až se nakonec rozpustí všechno, co nás od Boží lásky oddělovalo.

Říká se, že když člověk udělá k Bohu jeden krok, Bůh jich udělá deset.

A není pochyb, že oba tu cestu do Boží náruče, cestu k žití v Pravdě, dokončíte.

[lklknml]

Jano, ty to nechápeš. Já mluvím o Bohu, který přebývá v nepřístupném světle. Kterého nikdy nikdo neviděl, až Ježíš nám o něm řekl.
Nelze se k Němu tudíž dostat než cestou křížovou, negací, popřením. A protože ty tuto víru nemáš, nelze tě nějak přesvědčovat, není čím argumentovat. Pro tebe, zrovnatak jako pro židy (tvoje víra je starozákonní), je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.