Vlastní mystická zkušenost je ta nejlepší zkušenost

[intago]

Mít ho znamená mít mystický zážitek jež je ohromující. To nejde jen verbálně říci že ho mám

Přesně tak, nejde to říct, že ho mám. To by tady byla iluze oddělenosti - dvojnost. Boží přítomnost je ničím nerozdělená Boží jednota. Není v ní žádná představa vlastnění.

Milá devo vždyť je to jen teorie a ne praxe. Je to pouze vznešená idea ..Lze to v meditací zazit. Snad dvakrát se mi to stalo ale zase jsem vypadl.
Nejsme Bůh
Byla to jen ukázka kam smerujeme ale stále jsme jen omezení hloupí lidé...

2. Najdi si v konkordanci termín Vytržení Ducha. To je mystický zážitek
Třeba Apokalypsa komplet
Že na krizi umírá Bůh? Kdepak
TOS křesťanství nepochopil .. K Bohu šel až po vzkříšení...
Já ale nejsem opravnik duchovních omylu

[vostal petr]

Re: Vlastní mystická zkušenost je ta nejlepší zkušenost

Příspěvekod armin » úte 10. lis 2020 19:11:36
No nevím jak komu, nikomu nic neberu. Ale tyhle chanelingové zkušenosti vnímám jen jako extremní rozvinutí duchovního ega.
S moudrostí a osvobozením to nemá nic společného. Spíše naopak.
Jsem vděčný za to, co tady intago "krystalicky" předvádí a je to každého věc, zkouška, možná i pokušení.
Každému, co jeho jest.

Samozřejmě Miroslave,

o tvé snášenlivé křestanské povaze žijící v pravdě si cvrlikaj i vrabci na stromech,


tak si to pěkně sečtěme :

tomášovci a Jana, Intago plus dva, Zdeněk a ještě se tady někdo hlásí ke křestanství ???

Já jen abych neztrácel přehled vo tom, komu tady nábožensky mrdá v bedně .....

[Jana]

Vzpomínám mimochodem, jak jsem si záměrně vytvářel situace, abych byl co nejvíce psychicky frustrován (abych se zase na všechno mohl vysrat), tak moc jsem to chtěl zpět. No jo, ale dvakrát člověku otec neumře a taky dělat na sebe habaďůru/ojebávat se moc prospěšné není.

Tehdy se uvolnilo ztotožnění s osobou, s představou toho, kdo musí něčeho dosáhnout (jít křížovou cestou), kdo ještě něco chce. Tohle je vlastně křížová cesta, smrt toho, co se cítí být jako individualita oddělená od toho všeho ostatního, od Boha.

Pamatuji si něco podobného. Bylo to naopak v souvislosti se situací, kde bylo možné si vychutnat pět minut slávy. A tam se nějak zasekla mysl ve vizi co jsem to za osobu, a najednou Boží přítomnost nebyla. Ať jsem dělala, co jsem dělala, nedalo se zpátky dostat.

Zajímavé bylo, že jsem všechny ty různé duchovní poučky a rady znala a přitom mi bylo jasné, že nejsou vůbec k ničemu. Boží milosti by se ve mně nedokřesal.

A uvolnila to myšlenka, že má osoba je pomíjivá, že na ní nezáleží a Bůh je věčný a místo Božího království neopouští. Tedy, že Bůh to, po čem toužím, má pořád a to stačí, přeji mu to a já se té touhy po tom Božím vzdávám.

To je zajímavé Jano, jak všechno víš a znáš. O osobě, představě, uvolnění myšlenky, o Bohu.

Ale já jsem si byl tehdy jistý, že nikdo na mě nemůže nic poznat. Ani jsem se nepokoušel někomu něco o tom vysvětlovat, protože to bylo mimo možnosti rozumu a snažit se to rozumem uchopit/vysvětlit by znamenalo to ztratit. Proto o tom teď píšu, protože píšu o fikci. Tedy i o tvojí fikci.

Tomu co popisuješ, se říká samadhi - zakoušení Pravdy. Kdybys tomu, kdo s tím nemá žádnou zkušenost, tohle vyprávěl, tak Tě obviní, že si vymýšlíš, že se vytahuješ, že to je Tvá představa a podobně. Existují dva druhy samadhi - dočasné a trvalé. U Tebe proběhlo to první, je to spíš taková ochutnávka cíle Tvé duchovní cesty. Je to dočasné, protože v tu chvíli nebylo činné osobní já (iluze ega) a zjednodušeně řečeno, ještě nebyl předán Tvůj život zcela do Boží vůle. Takže v tomhle stavu se nedá moc normálně fungovat. U někoho přetrvává tenhle stav i pár let, kdy jak říká Tolle, zmizí schopnost zacházet s předměty. U někoho může tahle první fáze i chybět a rovnou se naplno Probudí do trvalého samadhi. Tady už je projev zase úplně normální. Svatý Pavel tohle výstižně vyjadřuje: "Již ne živ já, ale Kristus živ je ve mně." Boží přítomnost v tomhle stavu už nemizí, je možné o tom, co poznáváš i normálně mluvit, ale málo komu je jasné, o čem mluvíš, protože jednota Boží existence je pro mysl neuchopitelná. Tuhle zkušenost nemůžeš nikomu předat.

Ježíš říká: „... Vždyť království Boží je mezi vámi!“

Vidíš to, a pro mnoho lidí je to taky jen fikce, že by něco takového mohlo být pravdou.

[vostal petr]

Zeby jste neměli mystické zážitky proto že je vlastně nechcete? To by leccos vysvětlovalo...

To jsi to nepochopil,

jen nám z toho nemrdá v bedně,

ohen je dobrý sluha ale zlý pán....

[intago]

Duchovní zákony vylučují že by osvícení tj
Samadhi mohlo být trvalé. To bychom museli být Bohem. Chce to někdo o sobě tvrdit?

[vostal petr]

rovnou se naplno Probudí do trvalého samadhi.

To je taková křestanská specialita,

kdy se z fanatickýho žida Šavla stal stejně fanatický křestan Pavel,

křestané jak potkaj Ježíše upadaj do trvalého samadhi jak na běžícím páse,

jenže je to spíše tak, že z blba se stane ještě větší blb co přidá na fanatismu...

[lklknml]

Že na krizi umírá Bůh? Kdepak
TOS křesťanství nepochopil .. K Bohu šel až po vzkříšení...

aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal

p.s.
takové základní biblické neznalosti Intago, to je ostuda, to je ostuda...

[intago]

Kristus nikomu nesliboval božské v tomto životě ale až po něm bude li vzkříšen a přijat do Království božího.
Tím se křesťanství liší.
Ostatně ani Maharisi nemohl být v trvalém osvícení. To by tak tragicky neumřel...
Totéž platí pro Buddhu. Takhle umřít...


Hehe. Vzpomínám jak mně lákal šéf jehovistů řečmi. Četbou bible jsem mu dokazoval že se mýlí téměř ve všem.
Otevřel dveře a vyhodil mne. No taková asociace

[lklknml]

Takže v tomhle stavu se nedá moc normálně fungovat.

Vždyť jsem psal, že na mě nikdo nemohl nic poznat, fungoval jsem úplně normálně, tj. šel normálně ze zvyku zase do hospody, opil se, a ráno to bylo pryč.
Prosimtě Jano ta tvoje samosvojnost je úplně otřesná...

[Jana]

Duchovní zákony vylučují že by osvícení tj
Samadhi mohlo být trvalé. To bychom museli být Bohem. Chce to někdo o sobě tvrdit?

Samadhi je stavem naší vlastní přirozenosti. A trojjediná přirozenost sat-čit-ánanda - Boží království je nedotčeno časem. Kdo by si ho troufal jakkoliv zkrátit? Leda nevědomost.

[Jana]

Takže v tomhle stavu se nedá moc normálně fungovat.

Vždyť jsem psal, že na mě nikdo nemohl nic poznat, fungoval jsem úplně normálně, tj. šel normálně ze zvyku zase do hospody, opil se, a ráno to bylo pryč.
...

Možná, že kdybys fungoval normálně, tak bys nešel do hospody a neopil se. Ale fungovala u Tebe setrvačnost. Naše přirozenost není na ničem závislá.

[Jana]

Otázka: Svámí, jsou tací, kteří říkají, že změny polohy těla či jeho činnosti a činnosti smyslů a mysli jsou překážkami pro samádhi. Zatímco jiní říkají, že to nemusí být na škodu. Kdo z nich má pravdu?
Ramana Maháriši: Obě strany mají pravdu. V kévala nirvikalpa samádhi je mysl dočasně utišena v nečinnosti, avšak není mrtvá. Tehdy je ve stavu lája, nikoli nasa. Proto když jsou objekty v kontaktu s tělem a smysly nebo když je mysl jinak uvedena v pohyb, pak je tenká niť samádhi přerušena. Nicméně v případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti. Objekty mohou být v kontaktu s tělem a jeho smysly, ba i mysl může pracovat, přece však toto samádhi není přerušeno. Jak je to možné? Příklad to objasní. Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/rozhovor_1.htm

[vostal petr]

Kdo by si ho troufal jakkoliv zkrátit? Leda nevědomost

No jistě, pokud nedokážeš proměnit tělo ve světlo,

je zde stále karmická připoutanost,

a blábolení že nejsi tělo je ti hovno platný,

musíš počkat na smrt..

[intago]

Duchovní zákony vylučují že by osvícení tj
Samadhi mohlo být trvalé. To bychom museli být Bohem. Chce to někdo o sobě tvrdit?

Samadhi je stavem naší vlastní přirozenosti. A trojjediná přirozenost sat-čit-ánanda - Boží království je nedotčeno časem. Kdo by si ho troufal jakkoliv zkrátit? Leda nevědomost.

Ale tu nevědomost máme a budeme mít ještě miliardy let a nejde to moc urychlit.

Napadá mne že před dvěma lety jsme tu takhle debatovali úplně stejnými slovy
Z toho vyplývá že debaty jsou vlastně nanic!
Vzpomínám i na svého otce a jeho ženu. 70 let se zabývali Mahárišim i Bruntonem. I za ním ve Švýcarsku byli.
Ale žádný zázrak nebyli. Po 85 se na to vykašlali a bylo jim nepříjemné že o tom mluvím. Oba zemřeli dost blbě. Bůh je ničím neodmenil....

[vostal petr]

Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.

TADY TO MÁŠ JASNĚ NAPSANÝ,

ŽÁDNÝ ZASRANÝ UVĚDOMĚNÍ , ALE ČIRÉ NEVĚDĚNÍ....

[Jana]

Duchovní zákony vylučují že by osvícení tj
Samadhi mohlo být trvalé. To bychom museli být Bohem. Chce to někdo o sobě tvrdit?

Samadhi je stavem naší vlastní přirozenosti. A trojjediná přirozenost sat-čit-ánanda - Boží království je nedotčeno časem. Kdo by si ho troufal jakkoliv zkrátit? Leda nevědomost.

Ale tu nevědomost máme a budeme mít ještě miliardy let a nejde to moc urychlit.

Napadá mne že před dvěma lety jsme tu takhle debatovali úplně stejnými slovy
Z toho vyplývá že debaty jsou vlastně nanic!

Intago, zkus vypátrat, jak je to s tím prohlášením svatého Pavla: "Již ne živ já, ale Kristus živ je ve mně."
Když v něm byl Kristus, byla v něm v tu chvíli tohohle uvědomění nějaká nevědomost, která by měla trvat miliardy let?

[intago]

To bych nakonec mohl říci i já. Božské dost silné cítím ale nejsem Jím
Je to hyperbola.

[Jana]

Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.

TADY TO MÁŠ JASNĚ NAPSANÝ,

ŽÁDNÝ ZASRANÝ UVĚDOMĚNÍ , ALE ČIRÉ NEVĚDĚNÍ....

Zmizel osobní konatel, proto pohyb není třeba volně řídit, protože je řízen ve výše uvedeném případě voly, tedy jinými slovy, řídí je přirozenost, která řídí všechno. Projev a jeho ovládání tady není podstatné, k němu se vztahuje to NEVĚDĚNÍ, podstatné je uvědomění Vědomí-Blaha, jinak by tady nebyla ta intoxikace, to dá rozum.

[lklknml]

Otázka: Svámí, jsou tací, kteří říkají, že změny polohy těla či jeho činnosti a činnosti smyslů a mysli jsou překážkami pro samádhi. Zatímco jiní říkají, že to nemusí být na škodu. Kdo z nich má pravdu?
Ramana Maháriši: Obě strany mají pravdu. V kévala nirvikalpa samádhi je mysl dočasně utišena v nečinnosti, avšak není mrtvá. Tehdy je ve stavu lája, nikoli nasa. Proto když jsou objekty v kontaktu s tělem a smysly nebo když je mysl jinak uvedena v pohyb, pak je tenká niť samádhi přerušena. Nicméně v případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti. Objekty mohou být v kontaktu s tělem a jeho smysly, ba i mysl může pracovat, přece však toto samádhi není přerušeno. Jak je to možné? Příklad to objasní. Chlapec jde spát, aniž by něco pojedl. Jelikož se jedná o hlubokého spáče, dá dost práce ho přimět, aby něco spolknul. Ani si neuvědomuje, že něco jí a když se ráno probudí, nic o tom neví. Podobně je to s vozky volských potahů. Usnou na svém místě na voze nebo si dokonce ve voze lehnou, ale voli stejně dotáhnou vůz na místo určení. V obou případech spánek nezanechal v mužích či chlapci žádnou stopu vzpomínky o pohybech těla. V případě sahadža samádhi vlastník těla zapomíná na pohyby či změny těla pro intoxikaci Vědomím-Blahem.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/rozhovor_1.htm

Nu, a s Ježíšem Nazaretským bylo toto všechno ukřižováno. Tomu se říká křesťanská mystika temnoty.

[Jana]

To bych nakonec mohl říci i já. Božské dost silné cítím ale nejsem Jím
Je to hyperbola.

Před 18 lety bych Ti dala za pravdu, že to tak je. Byla tady Boží láskyplná náruč, ze které se dalo vypadnout, od které se dalo vzdálit.

Postupně se to nějak přetavilo v jedno a je tady jen Boží přítomnost, ze které nemá kdo kam vypadnout, protože je vším, co je.