Nisargadatta: " Svého Gurua jsem potkal, když mi bylo 34 let, a uskutečnil jsem v 37 letech....
Radost a utrpení ztratily nade mnou moc. Byl jsem osvobozen od tužeb a strachů. Poznal jsem se jako úplný, protože mi nic nechybělo. Viděl jsem, že v oceánu čistého Vědomí, na povrchu univerzálního Vědomí, nespočetné vlny jevového světa vznikají a zanikají, bez začátku a bez konce. Na úrovni Vědomí jsem všechny tyto vlny. Na úrovni událostí patří všechny mně. Stará se o ně tajemná síla. Tato síla je Vědomí, Jáství, Život, Bůh, nebo jak to chcete pojmenovat. Je základem, absolutní bází všeho, co je, tak, jako je zlato bází každého zlatého šperku, a je nám jako taková dokonale důvěrná! Abstrahujte jméno a formu šperku, a zlato se ozřejmí. Osvoboďte se od jmen a forem - a od přání a strachů, které z nich vznikají - co pak zbyde?"
"Radost a utrpení ztratily nade mnou moc."
Možnost, aby cokoliv mělo nad námi moc a bralo nám svobodu, spočívá v tom, že musíme být ztotožněni s individualitou (osobou, egem), něčím odděleným od toho, co tu moc může vzít. Musí tady být podvědomá víra v to, že jsme tělem (lhostejno zda fyzickým, mentálním, emocionálním, duchovním...) Musí tady být víra, že jsme formou, tvarem, který je možné jménem odlišit od toho, kým nejsme.
Tudíž je pozornost přikována k iluzi oddělenosti, aniž by bylo možné postřehnout, že ve skutečnosti se jedná jen o přelud, o něco, co není skutečné.
Jakmile rozpoznáme, kdo skutečně jsme, tak je tenhle přelud ztotožnění s tím, čím nejsme, pryč a není co řešit. Neexistuje nic skutečného, co by nám mohl brát svobodu, co by mohlo ublížit tomu, kým skutečně jsme, co by mohlo vzbuzovat touhu po radosti nebo strach z utrpení.
Nádherně k tomuhle poznání, osvobození od jmen a forem, vede krůček po krůčku Nisargadattův guru.
