V novozákonní bibli je dlouhé období Ježíšova života o kterém se mnoho neví. V tomto filmu se Edvard T. Martin z Texasu vydává ve šlépějích svého ruského předchůdce z 19.stol Nikolase Notoviče při hledání stop pobytu Ježíše Krista v Indii. Při cestě v Pakistánu se zcela náhodou dozvěděl, že na severu země je hrob panny Marie. Navštívil Jaganathův (Křišnův) chrám v Purí v Indii a dostalo se mu mimořádného přijetí od představeného Šankačariji. Ten mu potvrdil, že pověst o návštěvě Ježíše se zde traduje od nepaměti. Možné texty dosvědčující tuto zkutečnost jsou však zakopány do doby než přijde pravá chvíle je odkrýt. Martin dále cestoval do buddhistického chrámu Hemis Gompa v Laddaku v severní Indii. Dveře má otevřené, ale místní správce kláštera nemá pravomoc otevřít zapečetěné svitky v knihovně. Možná, že některý z nich obsahuje informace o Ježíšově pobytu v Indii, jak o tom psal Notovič. Martin potom jede za Dalajlámou, ale ten o tom přímo nic nevěděl, byl ale jeho návštěvou zjevně potěšen. Martin poté vedl mnoho dalších rozhovorů například s žákem Swamiho Abhenanandy, který chrám Hemis navštívil. Vatikánský monsignor Corrado Balducci tuto verzi vehementně vyvrací. Když zážitky v 19.stol publikoval Notovič, narazil na stejný odpor katolické církve, ale jeden z mnichů, který si přál, aby jeho identita byla utajněna, tvrdil, že Vatikán důkazy o cestě Ježíše má. Proti se stavěl také známý německý religionosti Max Muller. Na prohlídku jednoho z možných míst Ježíšova hrobu v Šrínagarů v Kašmíru se místo Martina vydala také Suzanne Olssonová. Když do Šrínagáru dorazila podruhé byl hrob zapečetěn a přetřen zelenou barvou symbolizující barvy islámu a další výzkum i vzhledem k vyhrocené situaci kolem 11.září znemožněn.