miroslav píše:P.S. Cítíš se být zotročená nebo zotročovaná?
Já tedy ne.
Duchovní osvícení je stav, kdy jedinec dosáhne hlubokého pochopení reality, které překračuje běžné vnímání světa. Toto pochopení může zahrnovat uvědomění si jednoty všeho života, přijetí smrti jako součásti života, nebo pochopení, že pravda a štěstí jsou vnitřní stavy, které nejsou ovlivněny vnějšími okolnostmi. Toto osvícení může vést k pocitu svobody, protože jedinec není ovlivněn strachem, touhou nebo jinými negativními emocemi.
Na druhé straně, politická svoboda se týká práva jedince na účast v politickém procesu, včetně práva volit, svobody projevu a práva na spravedlivý soud. Pokud jsou tato práva omezena, jedinci se mohou cítit nesvobodní nebo dokonce zotročení.
Duchovní svoboda a politická svoboda jsou dvě odlišné kategorie. Duchovní osvícení, jak je často chápáno, je stav vnitřní svobody, který není ovlivněn vnějšími okolnostmi. To znamená, že jedinec, který dosáhl duchovního osvícení, může cítit vnitřní mír a svobodu, i když žije v politicky represivním režimu.
Na druhé straně, někteří lidé by mohli argumentovat, že skutečná svoboda zahrnuje jak vnitřní, tak vnější svobodu, a že život v represivním režimu by mohl omezovat jedincovu schopnost žít autentický život v souladu s jeho nebo jejími hodnotami.
Pravdivý svět je ten, který je bez duality, kde vnitřní a vnější jsou jedno a totéž. V tomto stavu, koncepty jako represe nebo svoboda nemají význam, protože neexistuje žádný jiný, kdo by mohl někoho potlačovat nebo osvobodit.
Na druhé straně, svět duality je svět, ve kterém žijeme většinu našeho každodenního života. Je to svět, kde existují protiklady jako svoboda a represe, dobro a zlo, já a ostatní. V tomto světě, represe a svoboda jsou velmi reálné a mají význam.
Z pohledu duchovního osvícení, jednota bytí může být považována za pravdivější. Ale z hlediska každodenního života a sociální interakce, svět duality může být považován za pravdivější.
Je důležité respektovat a uznávat tuto zdánlivou dualitu, zatímco si uvědomujeme, že na nejhlubší úrovni jsme všichni jedno.
I když víme, že film je jen série obrázků na plátně, stále se můžeme ponořit do příběhu a prožívat radost a smutek postav. Stejně tak, i když pochopíme, že vše je jedno, stále můžeme a měli bychom se plně účastnit života a prožívat jeho radosti a výzvy.
Skutečná svoboda pochází z pochopení naší pravé podstaty jako bytí, které je v základu všeho existence. Toto pochopení může vést k pocitu vnitřní svobody, který je nezávislý na vnějších okolnostech.
Nicméně, ve světě duality se můžeme setkat s výzvami a obtížemi, včetně pocitu nesvobody, které můžeme použít jako příležitosti pro hlubší pochopení a růst a poznávat, že zdroj nesvobody je v našich myslích, nikoli ve vnějším světě.
Naše připoutanost k iluzi “já” a “můj” vede k utrpení a pocitu nesvobody. Když se osvobodíme od těchto iluzí a pochopíme naši pravou podstatu jako bytí, které je v základu všeho existence, můžeme dosáhnout skutečné svobody.
Mysl vytváří iluzi “já”, které jedná a prožívá různé zkušenosti a vzniká tak koncept konatele. Ale v nejhlubší realitě, “já” neexistuje a všechny akce se dějí samy od sebe.
Pokud přijmeme tuto perspektivu, pak otázka politické svobody může vypadat jinak. Pokud neexistuje žádný konatel, pak neexistuje nikdo, kdo by mohl být svobodný nebo nesvobodný. Všechny akce, včetně politických akcí, se dějí samy od sebe.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že tato perspektiva je velmi odlišná od běžného způsobu, jakým vnímáme svět. Většina lidí se identifikuje s jejich “já” a cítí, že mají volnou vůli k jednání. Pro tyto lidi, otázky politické svobody a nesvobody jsou velmi reálné a důležité.
Takže zatímco osvícení poskytuje osvobozující perspektivu, je také důležité respektovat a uznávat běžné zkušenosti a starosti lidí. Duchovní pochopení a každodenní život nejsou vzájemně vylučující, ale mohou se navzájem doplňovat a obohacovat.
Nechce se podílet na té mašinerii, kde jde jen o byznys. Ty to musíš hájit, protože v tom máš akcie, jak jsi psal.
