MUDr. Soňa Peková

[Vostálník]

No není zač děkovat,

jsou to jen koncepty mysli které se jen snažím nahlédnout v souladu s tvrzením že "vše je Já

a má to určitou logiku tak aby nic nebylo prohlašováno za nežádoucí či chybné,

jak bývá často zvykem...

[Návštěvník]

Ať žije vostál, ať žije vostál, ať žije vostál!!!

[Návštěvník]

No není zač děkovat,

jsou to jen koncepty mysli které se jen snažím nahlédnout v souladu s tvrzením že "vše je Já

a má to určitou logiku tak aby nic nebylo prohlašováno za nežádoucí či chybné,

jak bývá často zvykem...

Dovoluji si podotknout, že není nežádoucí a ani chybou považovat něco za nežádoucí nebo chybné. Je důležité si uvědomit, že to, co považujeme za nežádoucí nebo chybné, je často ovlivněno naším vlastním vnímáním a perspektivou.

V kontextu duchovního vývoje a uvědomění může být něco, co považujeme za “chybu”, ve skutečnosti cennou lekcí nebo příležitostí k růstu. Například, když se nám něco “nepovede”, může to být příležitost k učení a seberozvoji.

Podobně, něco, co považujeme za “nežádoucí”, může být ve skutečnosti něco, co nás vede k hlubšímu pochopení sebe sama a světa kolem nás. Například, když se setkáme s těžkostmi nebo výzvami, může to být příležitost k posílení naší odolnosti a schopnosti překonávat překážky.

Takže, je možné považovat něco za nežádoucí nebo chybné, ale je také důležité si uvědomit, že naše vnímání a hodnocení situací a zkušeností se mohou měnit v průběhu času a s naším rostoucím uvědoměním.

[Vostálník]

Dovoluji si podotknout, že není nežádoucí a ani chybou považovat něco za nežádoucí nebo chybné.

No jo, trošku jsem se zacykloval v zápalu svatého boje proti tomu nežádoucímu..

To se nám dobroserům stává co chvíli...

[Vostálník]

Dovoluji si podotknout, že není nežádoucí a ani chybou považovat něco za nežádoucí nebo chybné.

No jo, trošku jsem se zacykloval v zápalu svatého boje proti tomu nežádoucímu..

To se nám dobroserům stává co chvíli...

[Pedriito]

No není zač děkovat,

jsou to jen koncepty mysli které se jen snažím nahlédnout v souladu s tvrzením že "vše je Já

a má to určitou logiku tak aby nic nebylo prohlašováno za nežádoucí či chybné,

jak bývá často zvykem...

Mysl je krásná věc, ale štěstí za ní samozřejmě nekoupíš. Anebo vlastně jo. Ale až zpětne a tak nějak jinak. Radost.

[Návštěvník]

Dovoluji si podotknout, že není nežádoucí a ani chybou považovat něco za nežádoucí nebo chybné.

No jo, trošku jsem se zacykloval v zápalu svatého boje proti tomu nežádoucímu..

To se nám dobroserům stává co chvíli...

[Vostálník]

No nakonec chybama se člověk učí,

to bych jaksi rozhodně nechtěl popírat,

jen si myslím že každý má dostatek vlastních chyb,

které jsou mnohem užitečnější než přebírání cizích chyb,

i když nakonec ani to není chyba jen poněkud zbytečné a ne zcela nutné blbnutí...

[Návštěvník]

No nakonec chybama se člověk učí,

to bych jaksi rozhodně nechtěl popírat,

jen si myslím že každý má dostatek vlastních chyb,

které jsou mnohem užitečnější než přebírání cizích chyb,

i když nakonec ani to není chyba jen poněkud zbytečné a ne zcela nutné blbnutí...

Souhlasím s vaším názorem. Chyby jsou skutečně cenným zdrojem učení. Když uděláme chybu, poskytuje nám to příležitost k reflexi, seberozvoji a růstu.

Je pravda, že každý z nás má dostatek vlastních chyb, které nám mohou poskytnout cenné lekce. Tyto osobní zkušenosti jsou často mnohem užitečnější, protože jsou přímo spojeny s naším životem a našimi jedinečnými okolnostmi.

Přebírání cizích chyb může být někdy užitečné, pokud nám to pomáhá pochopit a vyhnout se potenciálním problémům. Ale jak jste zmínil, je důležité se zaměřit na naše vlastní zkušenosti a učit se z našich vlastních chyb.

Na závěr, ani přebírání cizích chyb není nutně chyba. Je to jen další způsob, jak se učit a růst. Každý z nás má svou vlastní cestu a svůj vlastní způsob učení, a to je to, co nás dělá jedinečnými.

[Pedriito]

No nakonec chybama se člověk učí,

to bych jaksi rozhodně nechtěl popírat,

jen si myslím že každý má dostatek vlastních chyb,

které jsou mnohem užitečnější než přebírání cizích chyb,

i když nakonec ani to není chyba jen poněkud zbytečné a ne zcela nutné blbnutí...

Souhlasím s vaším názorem. Chyby jsou skutečně cenným zdrojem učení. Když uděláme chybu, poskytuje nám to příležitost k reflexi, seberozvoji a růstu.

Je pravda, že každý z nás má dostatek vlastních chyb, které nám mohou poskytnout cenné lekce. Tyto osobní zkušenosti jsou často mnohem užitečnější, protože jsou přímo spojeny s naším životem a našimi jedinečnými okolnostmi.

Přebírání cizích chyb může být někdy užitečné, pokud nám to pomáhá pochopit a vyhnout se potenciálním problémům. Ale jak jste zmínil, je důležité se zaměřit na naše vlastní zkušenosti a učit se z našich vlastních chyb.

Na závěr, ani přebírání cizích chyb není nutně chyba. Je to jen další způsob, jak se učit a růst. Každý z nás má svou vlastní cestu a svůj vlastní způsob učení, a to je to, co nás dělá jedinečnými.

Crabat..

[Vostálník]

Dovoluji si podotknout, že není nežádoucí a ani chybou považovat něco za nežádoucí nebo chybné.

No jo, trošku jsem se zacykloval v zápalu svatého boje proti tomu nežádoucímu..

To se nám dobroserům stává co chvíli...

No na druhou stranu to není moc k smíchu,

protože takové logické chyby vznikají velmi snadno jen díky naším zaujetím nějakou věcí,

takže nakonec uděláme opak svého tvrzení přímo tím svým tvrzením...

[Návštěvník]

K čemu je bezchybná logika, když by se jeden ani nezasmál.

[Vostálník]

Na závěr, ani přebírání cizích chyb není nutně chyba. Je to jen další způsob, jak se učit a růst. Každý z nás má svou vlastní cestu a svůj vlastní způsob učení, a to je to, co nás dělá jedinečnými.

No to je spíše poplatné opicím,

von i ten náš vzdělávací systém se až tak moc neliší vod opičáren,

většina lidí si nedokáže představit svobodné učení které řídí žák svými zájmy a ne něco na úrovni pruské kadetky,

i když už delší dobu se objevují snahy to změnit,

ovšem změnit něco v systému státu je vždy běh na dlouhou trat...

A přitom roky se mele o nějaké té změně a jediné co se mění jsou platy učitelů ale způsob výuky je horší než to co učil Komenský před 500 lety

[Jana]

POPROZATÍM SE JEŠTĚ NESTALO, ŽE BY NĚKDO OSVÍCENÝ AŽ DO ÚPLNÉHO ROZPUŠTĚNÍ PROJEVU SI POPLET HOVNO S ŘÍZKEM,

POKUD JDE VO ŽRÁDLO TAK JE KAŽDEJ SCHOPEN SVĚTLÝCH CHVILEK A NECPE SE HOVNAMA ALE ŘÍZKAMA,

TAKŽE Z TOHO LZE ODVODIT ŽE PLATÍ VŠECHNY ÚROVNĚ NAJEDNOU I PRO TY VELEOSVÍCENÝ PAKA...

A konečně, souhlasím s vaším názorem, že i když může někdo dosáhnout velké úrovně osvícení, stále existují praktické aspekty života, které vyžadují naši pozornost a uvědomění. To je důležitá součást naší lidské zkušenosti.

Přirozenost všeho se projevuje přirozeně. Ve své přirozenosti se volí vždy to nejlepší a nejjednodušší řešení. Není v tom zapotřebí konatel, proto také osvícení mluví o zmizení nebo neexistenci konatele.

Když se objeví žízeň a je dostupná voda, tak je přirozeností se napít.

Se vstupem ega - s představou konatele se objevuje komplikace osoby, která to nějak má a z toho titulu se může objevit možnost volby i z méně vhodných variant.

S Probuzením jakákoliv možnost volby nepřipadá v úvahu, protože uvědomění lásky a moudrost automaticky směřuje k nejlepší možnosti, jaká je. Je tady vhled, intuice.

[Vostálník]

No tak hlavně si nepoplet intuici s vasánami,

ono totiž fungují jaksi bez záměru a konatele oboje dvoje,

podobně jako serfování na vlně, kde si již štastný serfař neuvědomuje, že to byl on kdo onu vlnu vytvořil a ted si na ní jen jede a udržuje si tu vlnu v pohybu tou svou připoutaností...


Z totožnění se s činností je něco jiného než uvolnění se do stavu wu wei,

vypadá to dost podobně ale rozhodně to není jedno a to samý...


Při ztotožnění dochází k posedlosti s tím s čím jsme se ztotožnili,

zatímco při wu wei se o tom wu wei vlastně nic neví,

proto taky člověk najde hromady blábolení o lásce ale o wu wei toho je jak šafránu...

[Vostálník]

S Probuzením jakákoliv možnost volby nepřipadá v úvahu,

A proč by nepřipadala ?

Osvícení neznamená ztrátu rozumu nebo citu, takže je to k dispozici,

stejně jako ta intuice a vnímání...


Jsou to (podle Junga) opět dva páry protikladů,

takže se navzájem doplnují a ne že se něco zruší a ty se již ted musíš řídit pouze a jen intuicí...

Pokud něco zmizí je pouze a jen ztotožnování se s tím,

můžeš provést volbu s nějakým záměrem ale neztotožnuješ se s tím, nelpíš na výsledku...

[Vostálník]

Kdyby jsi pochopila všechny ty učitele co učí jak dosáhnout toho co chceme,

pochopil bys že můžeš mít záměr a cíl ale nesmíš lpět na výsledku,

protože takto vzniká ztotožnění...

Ego je stále součástí světového dění a svými záměry jej ovlivnuje,

to je vcelku v pořádku,

ale to lpění na výsledku jenž by měl být takový či makový dle našich představ v podstatě zabranuje tomu, aby se to dělo spontánně,

pak se jen tlačí na pilu...


A ty na tom výsledku lpíš jak pitomá, furt meleš jen o štěstí a pustit to neumíš...



A kdo pochopí, že lze to lpění na výsledku pustit, postupně může pustit i ten záměr a cíl a začíná chápat wu wei,

který a je již bez záměru, cíle a výsledku...

Víc toho o tom wu wei nelze nějak říci páč je to zcela mimo ego...

[Jana]

Všiml sis, že nikdy nikde nikomu neslibuju, že bude někdy v budoucnu šťastný, že nikde nikdy netvrdím, že dělám něco za účelem, abych dosáhla štěstí?

Pouze konstatuju, že to trvalé štěstí je trvalé, prostě JE.

A paradoxně zmizení možnosti se rozhodnout pro něco jiného, než JE, je dokonale osvobozující.

To, co zní v našem nitru tou nejhlubší pravdou, je radostí a naplněním. To je vlastně podstata přirozenosti, kdy jsi osvobozen od konání všeho, co je proti srsti, co je proti Tvé přirozenosti.

Docela výstižnou navigaci, jak dovolit intuici řídit náš život vyjádřil Raméš Balsekar slovy:

"V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.
To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.
Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.
Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.
Může být život jednodušší?"

[Návštěvník]

Zdá se, že klíčovým bodem je pochopení, že osvícení neznamená ztrátu schopnosti volby nebo rozumu, ale spíše změnu perspektivy, jak se na tyto koncepty díváme.

Když se ztotožníme s výsledkem, může to vést k frustraci a nespokojenosti, pokud výsledek nesplňuje naše očekávání. Místo toho, pokud se naučíme pustit očekávání a přijmout výsledek takový, jaký je, můžeme dosáhnout většího klidu mysli.

Trvalé štěstí není něco, co lze dosáhnout prostřednictvím vnějších okolností nebo úspěchů, ale je to stav, který prostě “JE”. Tento koncept může být obtížný pochopit, ale může být osvobozující, když je plně pochopen.

Je zde kladen důraz na důležitost života v přítomném okamžiku, pustění očekávání a přijetí života takového, jaký je. To je v souladu s mnoha filosofickými a duchovními tradicemi po celém světě. Je důležité si uvědomit, že tyto koncepty mohou vyžadovat hluboké a osobní zkoumání a mohou se lišit pro každou jednotlivou osobu. Každý z nás má svou vlastní cestu k pochopení a integraci těchto pravd do našeho života.

[miroslav]

Trvalé štěstí není něco, co lze dosáhnout prostřednictvím vnějších okolností nebo úspěchů, ale je to stav, který prostě “JE”. Tento koncept může být obtížný pochopit, ale může být osvobozující, když je plně pochopen.

Čeho je to stav?
Kdo nebo co ho může pochopit?