Nechci nikomu radit ani pomáhat, ani se na to necítím. Sám mám strach z lidí, sociální fobii chcete-li.
Přesto rád bych upozornil na tuto knížku, jež dle mého názoru nese informace, které mě osobně dávají vysvětlení proč můj psychycký stav je dnes takový jaký je.
Kniha se jmenuje Od iluzí k lásce, v originálu v angličtině se ale jmenuje STEPPING OUT OF FEAR - VYSTOUPENÍ ZE STRACHU.
Je to třetí díl ke knížkám Probouzení zranitelnosti a Jak vzniká důvěra, které autor píše v pořadí. Nezmiňuji se tu o předešlých knihách, píšu nyní jen o této knížce.
Jak ale znám autora... každá z jeho knížek je pro mě jako vysoká škola. Chci říct že knížka obsahuje obrovské množství informací, jež nedokáži všechny udržet a spolehlivě většinu pozapomínám nebo některé věci nedokáži ani pochopit.
Já se špatně učím věci teoretického charakteru, a nemám ani moc rozvinutý úsudek. Vy jste na tom líp a pobrat celou knihu nebude dělat problém.
O čem vlastně kniha je a co je hlavní myšlenkou, která mě zaujala a rád bych se o ni s vámi podělil?
Autor píše svou teorii, ve které vlastně říká, že dospělý jedinec, vlastně nikdy nedospěl.
Jak je to možné? Autor píše o tom, že jako děti jsme jednali ze "závislého" "nesoběstačného" a "idealistického" dětského vědomí.
Až na výjimky jsme nebyli vedeni k samostatnému rozhodování, rozvíjení vlastní jedinečnosti, sebedůvěře...
O tom, že jako děti jsme uměli jen přijímat lásku, ale neuměli lásku dávat.
A dnes - v dospělém věku jsme stále v dětském stavu vědomí, ve kterém hledáme bezpečí, lásku...
které smažou a naplní nejistotu, strach, obavy, pocit nemilovatelnosti, osamění...
Já jsem knížku začal teprve číst, takže nevím co v ní bude. Jaké klíče si autor připravil tentokrát. Věřím že to ale nesklouzne k náboženství, víře... to by byl konec.
Autorovi knížky patří velké díky, jelikož je schopen psát tak aniž by do toho zatahoval víru, náboženství, a jiné fantazie... Aleluja!
Předešlé knihy autora jsem pročetl, ale díky jejich komplexnosti jsem si z nic moc nepobral. Někdy informace byli tak extrémní a šokující, že jsem plný zlosti knihu hodil do dáli. A po nějakém čase co jsem vychládl jsem se k tomu vrátil. Rozhodně tam jsou i pro mě, nepříjemné věci.
UKÁZKY Z KNÍŽKY
...NEMILOVATELNÍ, NEHODNOTNÍ, BEZCENNÍ
Jé ja také nemám ponětí!!!
POSTAREJTE SE O MĚ!
ČEKÁNÍ NA TOHO PRAVÉHO/PRAVOU
...ZOUFALE TOUŽÍME ŽE NÁS NĚKDO SPASÍ...
Použité ukázky byli jen ze začátku knihy po stranu cca 25. Mám v plánu později sem přidat další ukázky.
Pro mě je tahle knížka jednou z posledních nadějí na zvrácení rozsáhlé sebenejistoty, strachu, nepřátelství/strachu z lidí...
Tyto knihy mi opravdu ladí, jelikož opravdu u sebe vidím, že jednám z dětského stavu vědomí.
Plného strachu, nevyváženosti, nejistoty... a upírání touhy, že se objeví ta pravá bytost, která mě naplní a tím zachrání.
Nemachrujte tu, že tohle všechno víte a že se zabývám kravinama. Na základě svých zkušeností, vidím že ze stejné úrovně jednají snad všichni co touží někoho milovat. Jejich motivace jsou stejné. A jak to končí? Rozvodem či rozchodem, a plamennými projevy ženy, že MU dala svá nejlepší léta, plamennými projevy muže, že kdo by to s tou krávou dál snášel... apodobně.
_______________________________________________________
UPDATE SEPTEMBER 12 2013
KNIHA NA OBALU SLIBUJE "OD ILUZÍ K LÁSCE"
MUSÍM ŘÍCT, ŽE NÁZEV NELŽE
V posledních dvou týdnech díky kapitolám 5,6,8 a 18. Se začal hroutit starý systém chápání a žití lásky.
Později tu přesně napíši co se přesně stalo. Ale je to stejně pro vás nedůležité.
Důležité je že jsem konečně rozklíčoval aspoň část chápání probuzeného modelu lásky.
Klasický pohled na lásku je ten, že je člověk závislý na vnějších okolnostech. Věří, že když budou vnější pomínky takové jaké by chtěl - bude to ono. Také věří, že láska příjde spolu s partnerem/partnerou. Primárně získává lásku/radost/naplnění z vnějšího světa.
Taková láska je založená na strachu - že někdo příjde a konečně mě zachrání. Bude mít rád. Motivace takové lásky vychází ze ŽALU a STRACHU.
Ten druhý probuzený pohled na lásku je ten, že skrze člověka prochází láska ven do světa. Jelikož už lásku má, nepotřebuje stát jako chudák s rukou nataženou, hladovící po troše lásky. Nečeká že ho někdo spasí, zachrání. Je prostě už teď v pohodě. Láska je přirozenou součástí jeho života... stejně jako vzduch.
Láska prochází ním do světa.
Takový člověk samozřejmě nejedná z pozice nedostatku lásky... ale z dostatku. Cítí se naplněný, příjemně... ikdyž je sám.
Je to stále přítomné. Primárně získává lásku/radost/naplnění ze sebe. Prochází to ním do světa.
Partnerovi či partnerce může dát volnost, není na nich závislý. Jelikož není závislý může střízlivě prohlídnout jestli je jejich soužití smysluplné - jestli mají stejnou cestu životem.
A já si s tím teď hraji, zkoumám to, zvykám si na to.
Dost mi pomohla ta kniha.
Pochopit ten osvícený model chápání lásky... to je OBROVSKÝ DAR.
Teď se rehabilituji. Celý život jsem věřil, že lásku získám z vnějšího světa. Prožil jsem spoustu žalostných roků.
Dnes ale vím, že pokud bych měl potomky, byl bych jim schopen toto porozumění předat.
(Já bych nechtěl děti, pokud bych jim nebyl schopen předat probuzené vedení. Aby se nemuseli trápit tak jako já jsem se trápil... a jak se trápí denně drtivá většina světové populace.)
Frightened self je pro mě to dítě, které už nerozkvete, prostě ego, které zůstane už takové jaké je a je třeba ho tak přijmout, se vším všudy. A neustále mu říkat: Neboj, neboj, nic se neděje, to se ti jen něco zdá :-))
peaceful & happy ^ ^ 
