Co je projevení? Je to pouze náhlý, spontánní jev, způsobený Vědomím, jev, který vyvstane ve Vědomí, uvnitř Vědomí. V tomto projevení je lidská bytost jen jedním z objektů. Pokud jde o projevení jako takové, mezi lidskou bytostí a neživým předmětem není v podstatě žádný rozdíl; lidská bytost je prostě objekt, právě tak, jako jím je kus skály. Kde tedy vůbec vzniká problém individuality? Pramení z toho, že u neživých věcí neexistuje vědomí v podobě schopnosti vnímat.
Lidská bytost je podobně jako zvíře obdařena vnímáním. Vnímání umožňuje smyslovou činnost. Lidská bytost je v podstatě neživý předmět plus schopnost vnímat, stejně jako kterýkoliv jiný živočich nebo hmyz, který si uvědomuje, že existuje, který má pocit přítomnosti. To je schopnost vnímat.
Ke schopnosti vnímat, kterou má hmyz nebo zvíře, je lidská bytost navíc vybavena intelektem. Intelekt je to, co lidské bytosti umožňuje rozpoznávat rozdíly a poznávané mentálně interpretovat, což zvířata dělat nemusejí. To, co jedinci dává pocit individuality a co působí, že se v oblasti projevení považuje za něco zvláštního, je právě intelektuální schopnost rozlišovat a poznávané interpretovat.
Projevené je tedy pouze jistým druhem zrcadlení prvotního základu, zvaného Vědomí v klidu, Bůh a tak podobně. To, co se nazývá osvícení, je ve skutečnosti vnímání jednoty, nejen jednoty všeho projeveného, ale i jednoty projeveného a neprojeveného.
Neosobní Vědomí je Šiva neboli Átman čili Já, jak říkával Ramana Mahariši. A džíva neboli já, tedy „sobecké já“, je vědomí, které se s něčím ztotožňuje. Ramana Mahariši vysvětloval, že Vědomí je jako oceán. Univerzální Vědomí neboli Já je oceán a džíva neboli ztotožněné vědomí je vlnou. Dokud vlna zůstává vlnou, zdá se, že jako taková existuje samostatně. Je ale vlna něčím jiným než vodou? A když vlna zaniká, kam jde? Stává se oceánem.
Vědomí je tedy to jediné, co existuje. V onom prapůvodním stavu, ať už ho nazýváme Skutečností, Absolutnem nebo Prázdnotou, neexistuje žádný důvod k uvědomování si čehokoliv. A tak Vědomí v klidu si samo sebe neuvědomuje. Jen když zčistajasna vystane pocit „Já jsem“, začne si samo sebe uvědomovat. „Já jsem“ je neosobní pocit uvědomění. Právě tehdy se Vědomí v klidu stává Vědomím v pohybu – když se potenciální energie stává energií kinetickou. Nejsou dvě. Z potenciální energie nevyvstává nic odděleného.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf