Tajemství štěstí

[Návštěvník]

Tajemství štěstí


Adžán Čandasirí

VĚNOVÁNÍ: MÉ DLOUHOLETÉ KALJÁNA-MITTA,
ADŽÁN SUNDARÁ, KTERÁ SDÍLELA MNOHO
VZESTUPŮ, PÁDŮ A TRNITÝCH MÍST NA CESTĚ,
A TAKÉ VŠEM OSTATNÍM SESTRÁM (HNĚDÝM I
BÍLÝM*), KTERÉ MI V PRŮBĚHU LET BYLY A STÁLE
JSOU VĚRNÝMI ZRCADLY A PRŮVODCI.
JSEM JIM VŠEM HLUBOCE VDĚČNÁ.

[Návštěvník]

Úvod a poděkování

Tato malá kniha vznikla v návaznosti na den praxe, který uspořádala organizace Buddhist Womens Network (BWN)v buddhistickém klášteře Amaravati v srpnu 2019. Toho dne byly vysloveny téměř všechny meditace a úvahy, s výjimkou krátké eseje „Štědrost, spokojenost a vděčnost“, napsané během zimního ústraní v roce 2021.Nápad na téma a název „Tajemství štěstí“ se objevil po mé úvaze nad prvním setkáním s Adžánem Sumedho v roce 1977,jen několik týdnů po jeho příjezdu do Velké Británie. Velmi na mě zapůsobil pocit lehkosti a radosti, který, jak se zdálo, s sebou přináší. Už to samo o sobě bylo pozoruhodné. Ještě pozoruhodnější bylo to, co jsem o mniších slyšela: že dodržují nesmírně náročný způsob života a disciplínu, která vyžaduje, aby vstávali ve čtyři hodiny ráno k meditaci a jedli pouze jedno jídlo denně před polednem. Nemají žádné peníze, žádnou zábavu, žádný sexuální kontakt jakéhokoli druhu. Seznam věcí, kterých se vzdali, byl dlouhý a přesto... se zdáli být hluboce šťastní a uvolnění.

Moje otázka zněla: „Bylo to navzdory tomuto pravidlu –nebo díky němu?...“ Začala jsem podezírat to druhé. Uvědomila jsem si, že opravdové štěstí může vyvstat jen v srdci, které se netrápí výčitkami svědomí či lítostí nad nedovednou řečí nebo činy, a že opravdová lehkost a spokojenost pramení z jednoduchosti – z omezení majetku a činností jednoduše na to, co je nutné k přežití.

Samozřejmě, že pro většinu lidí jsou takové standardy nereálné, ale základní principy stále platí: pozorné a odpovědné žití a zjednodušování života vede k menšímu stresu a většímu štěstí. K tomu řeknu více později. V knize je zahrnuto několik vedených meditací a doporučuji vám, abyste si je nahráli tak, že budete – pomalu a s přiměřenými pauzami – text nahlas číst.

Můžete to použít jako oporu pro svou vlastní praxi nebo sdílet s ostatními. Pokud pravidelně praktikujete s dalšími lidmi, můžete se také střídat v předčítání textu pro svého partnera nebo ostatní ve skupině. Na závěr bych ráda ocenila osoby, které přispěly svým časem, úsilím a dovednostmi a umožnily poskytnutí učení tímto způsobem.

Za prvé organizátorům ústraní v Amaravati, kteří tuto akci na podnět BWN připravili a zajistili pořízení záznamu. Jejich laskavá pomoc a neochvějnost podpořily mě i nespočet dalších lidí během mnoha dnů praxe v Amaravati. Adam Long, jako vždy nadšený, povzbuzující, a nesmírně zkušený, přepsal nahrávky a provedl prvotní úpravu. Joanna Dowey se ujala nelehkého úkolu uspořádat a seřadit sekci otázek a odpovědí a poskytla řadu podnětů. Adžán Sučitto selaskavě nabídl, že text zkontroluje, aby opravil případné očividné chyby a učinil ho co nejpřístupnějším těm, jimž je určen. Maureen Bodenbach podala několik nesmírně užitečných námětů a Eleonora Monti přiložila své profesionální oko ke korektuře textu. Zvláště jsem vděčná svému bratrovi filozofovi Davidu Cockburnovi, který si našel čas, aby text přečetl, a vznesl několik podnětných připomínek. A konečně Nicku Hallidayovi, jehož designérské dovednosti a znalostiu možnily zhmotnění „Tajemství štěstí“. Kéž slouží jako opora a povzbuzení všem, kteří se vydávají na buddhistickou cestu osvobození, a jako připomenutí těm, kdo už na stezce jsou a možná si v honbě za dosažením cíle zapomněli užívat cestu.

[Návštěvník]

Co je smyslem a přínosem prospěšného ctnostného chování?

Ctnostný člověk, jehož chování je ctnostné, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať ve mně vyvstane stav bez lítosti.“

Je přirozené, že u ctnostného člověka, jehož chování je ctnostné, vyvstává stav bez lítosti.

Kdo je bez lítosti, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať ve mně vyvstane radost.“

Je přirozené, že v člověku bez lítosti vyvstává radost.

Kdo je radostný, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať ve mně vyvstane nadšení.“

Kdo má nadšenou mysl, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať je mé tělo klidné.“

Kdo má klidné tělo, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať pociťuji blaženost.“

Kdo pociťuje blaženost, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať je má mysl soustředěná.“

Kdo je soustředěný, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať poznám a vidím věci tak, jak skutečně jsou.“

Kdo zná a vidí věci tak, jak skutečně jsou, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať se odvrátím a jsem bez vášně.“

Kdo je odvrácený a bez vášně, nemusí vyvíjet žádné volní úsilí: „Ať uskutečním poznání a zřím osvobození.“

Takto, mniši, jeden stupeň přechází do dalšího stupně, jeden stupeň naplňuje následující stupeň, na cestě od blízkého břehu ke vzdálenému.

(A.10:2)

[Návštěvník]

Tři útočiště a pět předsevzetí

Název „Tajemství štěstí“ jsem si vybrala jak pro původní seminář, tak pro tuto knihu, protože jsem si myslela, že každý bude zvědavý a bude chtít odhalit tajemství štěstí. Ale ve skutečnosti to žádné tajemství není.

Nemusíte chodit příliš daleko, abyste zjistili, co štěstí přináší a co ho naopak podkopává.

V naší společnosti je spousta pobídek k tomu, abyste sáhli po čemkoli, co vám podle vašich představ přinese štěstí.

Lidé si možná myslí, že až budou mít úspěšnou kariéru, spoustu peněz, pěkný dům, báječné děti – a pak budou šťastní.

Bohužel mnoho lidí, kteří všechny tyto věci mají, příliš šťastných není...

Zdá se, že získávání věcí vede jen k tomu, že chcete další. Získáte ten nejkrásnější dům – ale pak chcete větší, lepší dům. Koupíte si nejnovější, nejúžasnější počítač – a do dvou let je k ničemu, lidé řeknou, že byste ho měli dát na smetiště. „Musíte mít tenhle počítač s tímto systémem! Je mnohem rychlejší a má více funkcí...“ Větší. Lepší. Rychlejší.

Činí nás to šťastnými? Nemyslím si. Ráda bych na úvod řekla něco o třech útočištích a pěti předsevzetích, která jsou užitečnými vodítky. Jsou pro nás důležitým základem, chceme-li objevit tajemství štěstí. Možná vás to trochu překvapí, ale myslím, že postupem času to začne dávat dokonalý smysl.

[Návštěvník]

Když se pozorně podíváte na Buddhovo učení, zjistíte, že je to jednoduše to, co bychom mohli nazvat „zdravým rozumem“.

Mám tedy za to, že největší tajemství štěstí zkrátka spočívá ve zdravém rozumu – ale my bohužel nejsme vždycky příliš
rozumní.

To je hlavní potíž. Začněme tedy povídáním o třech útočištích a pěti předsevzetích.

Když jsme prováděli púdžu s recitací, i ti z vás, kteří nejsou s učením obeznámeni, si zřejmě všimli, že jsme se poklonili třikrát.

Určitě jste už také slyšeli tři slova: Buddha, Dhamma, Sangha. Buddha, Dhamma a Sangha jsou právě tím, co označujeme jako tři útočiště nebo trojitý klenot.

Tyto trvalé kvality lze přirovnat k místu naprostého bezpečí nebo je vnímat jako nejvzácnější a nejkrásnější drahokamy.

Slovo „Buddha“ se vztahuje ke stavu probuzeného vědomí.

Odkazuje samozřejmě také na historickou postavu Siddhárthy Gautamy, jenž se stal Buddhou a který žil a učil
před dvěma tisíci pěti sty lety.

V textech se píše, že Buddha sdílel své porozumění pro dobro, blaho a štěstí bohů a lidí.

Často to lidem připomínám, neboť někdy dokážeme být ohledně své praxe příliš tvrdí a vážní.

Podařilo se mi strávit spoustu času v úplně nešťastném stavu, protože jsem si vždycky myslela, že moje praxe není dostatečně dobrá. Ale pak jsem si vzpomněla, že Buddha přinesl toto učení pro naše blaho a štěstí, ne proto, abychom se cítili beznadějně, provinile nebo neschopně.

Učení nám bylo nabídnuto, aby nás pozvedlo a učinilo šťastnými.

[Návštěvník]

Nyní tedy můžeme oslavit příležitost, kterou máme: strávit celý den rozjímáním o této nauce, abychom lépe pochopili, jak žít spokojeně a s radostí. Nezapomeňte, že to děláme pro naše vlastní blaho a také pro blaho těch, se kterými žijeme, vlastně je to pro dobro všech. Nevíme, jaký vliv může mít jeden úsměv na něčí den.

[Návštěvník]

Buddha je ten, kdo je probuzený, bdělý, kdo chápe věci tak, jak jsou – ten, kdo vidí věci jasně a bez klamu. To je první útočiště, první klenot.

Druhým útočištěm je Dhamma. Tradičním výkladem pojmu Dhamma je „Buddhovo učení“. Texty jsou rozsáhlé a všechny poukazují na pravdu, kterou může každý z nás poznat přímo. „Dhamma“ tedy znamená učení, které poukazuje na pravdu, a zároveň, což je ještě významnější, pravdu samotnou. Každý z nás má schopnost si to uvědomit – stačí být plně přítomen.
Není to totéž jako některé představy, které možná máte: o tom, kdo a co jste, nebo co si myslíte, že byste měli ve svém
životě udělat. Dhamma je pravda neboli skutečnost, jak ji prožíváte právě teď: tento dech, toto tělo a mysl. To je druhé
útočiště, druhý klenot: učení, které poukazuje na pravdu, kterou můžete uskutečnit sami pro sebe, když jste plně přítomní a pozorní.

Třetím útočištěm je Sangha neboli společenství. Sangha představuje osoby, které upřímně usilují o pochopení pravdy. Společná praxe ve skupině může mít ohromnou hodnotu. Vzájemně se podporujeme ve své snaze a věnujeme se tomu, co je prospěšné a dobré. Existují nejrůznější jiné skupiny, které společně praktikují a dělají rozličné věci, které nemusí být tak dovedné. Zapojení do takových činností může přinést bezprostřední uspokojení, ale z dlouhodobého hlediska vám to nemusí dělat moc dobře.

[Návštěvník]

Po svém osvícení Buddha pětačtyřicet let učil, vedl a povzbuzoval ostatní v praxi vedoucí k osvobození srdce od utrpení.

Jeho žáci tím, že uplatňovali učení ve vlastním životě, poznali pravdu sami za sebe. Poté učili ostatní a předávali učení dalším generacím. Dva tisíce pět set let je dlouhá doba – nespočet žen a mužů slyšelo učení a následovalo je, takže právě teď se i my všichni můžeme podílet na příležitosti praktikovat podle Buddhova učení. Kromě historického společenství si můžeme Sanghu představit také jako své vlastní vnitřní úsilí a upřímnost. Při přijímání pěti předsevzetí je zvykem začít tím, že se ukotvíme v uvedených třech útočištích.

[Návštěvník]

Pět předsevzetí je základem, který každý přijímá jako průpravu během pobytu v klášteře. Osobně ráda povzbuzuji k přijetí celoživotního závazku, ale chápu, že pro některé lidi to může být příliš velký požadavek. Ne každý je na to zcela připraven, ale tady v klášteře se všichni snaží dodržovat alespoň pět předsevzetí. Pak můžete zvážit možnost přijmout dlouhodobější závazek, pokud jste tak již neučinili.

Pět předsevzetí:

1. Zdržovat se úmyslného ubližování jakémukoli živému tvorovi.

2. Zdržovat se braní věcí, které vám nebyly dány. To zahrnuje krádež, podvádění, zkrátka braní čehokoli, na co nemáme nárok.

3. Zdržovat se nesprávného sexuálního chování. Nezneužíváme druhé pro vlastní potěšení, dáváme si pozor na to, jak se k sobě navzájem chováme.

4. Zdržet se nesprávné řeči. Tím se často rozumí lhaní, ale patří sem také zlomyslná mluva, hrubé nebo urážlivé projevy a marnivé tlachání.

5. Zdržovat se užívání omamných látek. Tento bod je důležitý. Některé velmi hloupé chyby mohou být způsobeny pod vlivem alkoholu nebo rekreačních drog.

V danou chvíli se můžete cítit báječně, ale pod vlivem omamných látek je vnímání zkreslené a můžete způsobit nebo říci mnoho zraňujících věcí. Myslím, že tohle je jedno z nejdůležitějších předsevzetí. Nezahrnuje léky předepsané lékařem, ani čaj nebo kávu. Ty jsou naštěstí povoleny.

Tato tréninková vodítka jsou zásadním pilířem šťastného života v této lidské říši. Mohlo by se zdát, že se máte vzdát věcí, které vás těší, ale když se podíváte pozorně, zjistíte, že tyto věci obvykle nevedou ke skutečnému štěstí. S pouhým uspokojováním našich přání získat něco, co se nám líbí, nebo se zbavit toho, co se nám nelíbí, může být často spojen nádech lítosti nebo výčitek svědomí. Ale pokud dodržujeme předsevzetí upřímně, vytvářejí přirozený pocit pohody. Jako mniška dodržuji tato předsevzetí, jak nejlépe umím, již přes čtyřicet let. Díky tomu se cítím spokojeně, protože i když jsem udělala mnoho chyb, vím, že jsem úmyslně neučinila nic, co by někomu vážně ublížilo. Chyby samozřejmě dělá každý a je normální pociťovat určitou lítost, je ale důležité nenechat se pohltit pocitem viny nebo neschopnosti a neprodlévat ve vzpomínkách na tyto nešťastné situace. Raději se ustavte v přítomnosti a s moudrostí uvažujte: „V pořádku. To nebylo moc dobré. Jak se z toho mohu poučit?...“

[Návštěvník]

Předsevzetí jsou tedy oporou, jako mřížka pro rostliny. Vyrobíte mřížku a upevníte ji, pak podél ní zasadíte semínka nebo sazenice, aby měly oporu při růstu směrem ke slunci. Stejně tak nám tato předsevzetí pomáhají růst správným směrem k dokonalému porozumění.

[Návštěvník]

Štěstí, bdělá pozornost a dva druhy myšlenek

Na konci formálního přijímání předsevzetí je závěrečná část, kterou recituje ten, kdo jej vede. Její český překlad zní:

„Toto je pět etických předsevzetí.

Ctnost je příčinou štěstí.

Ctnost je příčinou skutečného bohatství.

Ctnost je příčinou klidu.

Proto nechť je ctnost očišťována.“

Místo slova „ctnost“ raději používám „dobrotivost“. Ustavení dobrotivosti poskytuje spolehlivý základ pro vaši praxi. Je to závazek obracet se k útočištím moudrosti, pravdy a dobra a žít pozorně a odpovědně tak, abyste neškodili sobě ani druhým. To je důležitý závazek. Může se zdát jednoduchý, ale představuje základní průpravu pro každého, kdo to s pěstováním štěstí z osvobození myslí vážně.

„Toto je pět etických předsevzetí.

Dobrotivost je příčinou štěstí.

Dobrotivost je příčinou skutečného bohatství.

Dobrotivost je příčinou klidu.

Proto nechť je dobrotivost očišťována.“

[Návštěvník]

Meditace bdělé pozornosti

Před dvaceti lety jsem si dala závazek, že budu šťastná. Bylo to po těžké nemoci, kdy jsem málem zemřela. Devět měsíců předtím, u příležitosti svých padesátých narozenin, jsem se vydala na pouť po posvátných buddhistických místech. Na začátku cesty jsme s mou společnicí zažily zřejmě náhodné setkání ve vlaku, kterým jsme neměly v plánu jet. Na jedné stanici, kde jsme zastavili, nastoupili tři mladí muži a posadili se naproti. Jeden z nich si začal prohlížet dlaně ostatních. Působili přátelsky, a když se jejich rozhovor chýlil ke konci, ukázaly jsme mu s kamarádkou dlaně, abychom zjistily, co nám řekne. Když se podíval na tu mou, pronesl několik docela trefných poznámek, které zakončil slovy: „Vaše linie života je docela krátká. Můžete se dožít tak padesáti let.“ (!) Z mého pohledu to byla nejvýznamnější událost celé pouti. Samozřejmě jsem to nebrala úplně vážně – ale ani jsem to nedokázala pustit z hlavy. Přimělo mě to zamyslet se nad skutečností, že i když v padesáti nezemřu, nebudu žít věčně. Také jsem přirozeně začala uvažovat o svém životě, o tom, co potřebuji udělat a jak chci žít... Kromě vyjádření vděčnosti nebo lítosti vůči lidem, s nimiž jsem měla důležitý vztah, mě napadla prostá myšlenka, že nejdůležitější je užívat si života. Možná to zní idealisticky. Jak si můžeme užívat bolest, smutek a tragédie, ty příšerné věci, s nimiž musíme všichni počítat?

[Návštěvník]

Potřebovala jsem najít jiný způsob, jak tento pocit vyjádřit: „zakoušet život“, „vážit si života“, „být tu pro život“, „žít život s pocitem naplnění“, něco takového. Vědomí, že náš život jednou skončí, činí vzácným vše, co s ním souvisí. Nechci ho promarnit – chci být u všeho, jinými slovy, být pozorná. Chci také co nejlépe využít čas, který mám, abych se dozvěděla o utrpení, o tom, jak v životě zápolíme – a abych se tomu nadále vyhnula.

Začala jsem se zajímat zejména o to, co podkopává pocit spokojenosti, a bylo mi jasné, že nepřátelství, zlovůle, úzkost a starosti jsou špatní společníci, pokud chceme být šťastní. Pochopila jsem také, že je možné žít svobodně bez nich.

Samozřejmě, že všichni chceme být šťastní, ale do té doby mi nikdy nedošlo, že existují věci, na kterých můžeme vědomě pracovat, abychom vytvářeli pohodu.

[Návštěvník]

Zde je citát z Dhammapady, sbírky Buddhova zdánlivě jednoduchého, ale hlubokého učení:

„Mysl je předchůdcem všech stavů. Mysl je základem, mysl je tvůrcem. Toho, kdo hovoří a jedná se znečištěnou myslí, následuje strast jako kolo nohu tažného zvířete.“ (Dhp.1)

Výraz „znečištěná mysl“ znamená stav, ve kterém je mysl naplněna žádostivostí nebo odporem a zlovůlí, kdy si přejeme ublížit sobě nebo někomu jinému.

Jedním z důsledků tohoto stavu mysli je, že jednáme nebo mluvíme impulzivně, aniž bychom zvažovali následky svého jednání nebo řeči.

To se stává každému z nás a může to být příčinou smutku nebo lítosti.

Následuje druhý verš:

„Mysl je předchůdcem všech stavů. Mysl je základem, mysl je tvůrcem. Toho, kdo hovoří a jedná s čistou myslí, následuje štěstí jako věrný stín.“ (Dhp.2)


Velmi jednoduché, že? Samozřejmě, že se to snáze řekne, než udělá! Zde přichází na řadu meditace.

Prostřednictvím meditace a tréninku bdělé pozornosti se učíme porozumět své mysli. Učíme se, jak si uvědomovat různé druhy myšlenek, které se v mysli objevují.

Postupně si osvojíme dovednost okamžitě rozpoznat jakoukoli myšlenku, která narušuje spokojenost.

Začneme rozlišovat mezi myšlenkami, na které si musíme dávat pozor, a myšlenkami, které je třeba kultivovat a nechat zrát.

[Návštěvník]

Ještě bych se s vámi ráda podělila o jedno učení. Je to učení, které pochází z doby před Buddhovým plným osvícením. Jasně viděl, že existují myšlenky, které jsou užitečné, a jiné, které jsou méně užitečné, a tak rozdělil své myšlenky na dva různé druhy.

Mezi neužitečné myšlenky patřily myšlenky zlovůle, krutosti a myšlenky smyslnosti nebo žádostivosti.

Myslím, že bychom sem mohli zařadit také pochybnosti a nejasnost. V textech čteme: „Když jsem prodléval s dbalostí, horlivostí a odhodlaností, vyvstala ve mně myšlenka zlovůle. A pochopil jsem, že vede k mému vlastnímu utrpení, k utrpení druhých a k utrpení obou. Zabraňuje moudrosti, způsobuje obtíže a nevede k odpoutání. Když jsem takto uvažoval, myšlenka ustoupila. Kdykoli ve mně vyvstala myšlenka násilí nebo zlovůle, opustil jsem ji, odstranil a ukončil ji.“ (M.19)

Pomocí meditace se naučíme rozpoznat, když se v mysli objeví něco, co není užitečné, a pak to opustit.

Jak už jsem říkala, to se snadněji řekne, než udělá. Dalším druhem myšlenek, podporujících jasnost a spokojenost, jsou myšlenky štědrosti a odříkání, myšlenky nezlovolnosti (neboli laskavosti) a myšlenky nenásilí (neboli soucitu).

[Návštěvník]

V textech dále čteme:

„Vyvstala ve mně myšlenka nenásilí. Ta nevede k mému vlastnímu utrpení, ani k utrpení druhých, ani k utrpení obou. Napomáhá moudrosti, nezpůsobuje obtíže a vede k odpoutání. Když o této myšlence přemýšlím a uvažuji třeba jen jednu noc, třeba jen jeden den, třeba jen jednu noc a jeden den, nevidím nic, čeho bych se měl bát.“ (M.19)

Následně v této suttě Buddha používá úžasné přirovnání ke kravám:

„Tak jako v posledním měsíci období dešťů, na podzim, kdy úroda nabývá, hlídá pastýř své krávy neustálým poháněním a pošťuchováním prutem z té i oné strany, aby je zarazil a udržel pohromadě. Proč tomu tak je? Protože ví, že by mohl být zmrskán, uvězněn, pokutován nebo obviněn, kdyby je nechal zatoulat se do polí. Stejně tak jsem viděl v neprospěšných stavech nebezpečí, úpadek, nečistotu. A v prospěšných stavech odříkání jsem viděl požehnání.“ (M.19)

Jakmile tedy při své praxi objevíte neprospěšnou myšlenku, musíte do ní dloubnout a šťouchnout! Musíte být neustále bdělí.

Nenechte ji zakořenit.

O druhém typu myšlenek, myšlenkách štědrosti a odříkání, myšlenkách laskavosti a soucitu, Buddha říká:

„Tak jako v posledním měsíci horkého období, kdy je veškerá úroda svezena do vesnic, hlídá pastýř své krávy tak, že stojí u kořene stromu nebo na otevřeném prostranství, protože stačí, když si uvědomuje, že krávy jsou poblíž. Stejně tak i mně stačilo mít na paměti, že mentální stavy jsou přítomné.“ (M.19)

Vidíte? Jasně rozlišuje mezi oběma druhy myšlenek. Je velmi ostražitý vůči myšlenkám zlovůle. Musíme se naučit takové myšlenky rozpoznat a ihned je opustit. Zatímco u prospěšných myšlenek stačí, když si uvědomíme jejich přítomnost. Ačkoli v suttě je také zmínka o tom, že je třeba se vyhýbat přílišnému rozrušení a nenechávat se unést ani svými „dobrými myšlenkami“, neboť to může mysl i tělo unavit. Považuji za užitečné se nad tím zamyslet.

[Návštěvník]

Meditace

Existuje mnoho technik a škol meditace a lidé používají slovo „meditace“ v různých významech. Když poskytuji vedenou meditaci, je to povzbuzení k tomu být přítomní, naučit se, jak být stále v přítomnosti. Pokud jste nikdy nemeditovali, asi to zní poněkud divně. Nejspíš si pomyslíte: „No jasně, že jsem přítomný, vždyť jsem tady!“ Když však začnete meditovat, můžete si začít uvědomovat, kolik času nejste přítomní. Nemyslím to nijak kriticky, je to prostě fakt. Je to zvyk mysli být někde jinde, přemýšlet o minulosti či budoucnosti, dělat si neurčité starosti nebo snít o tom či onom. Být plně přítomen není pro většinu z nás něco přirozeného. Často si věci komplikujeme a jsme pohlceni přemýšlením o všem možném.

[Návštěvník]

Meditace je způsob, jak trénovat mysl, aby byla přítomná; podporuje přítomnost mysli. Lidé hovořili o možnosti vyprázdnit mysl od myšlenek, ale myslím, že je důležité si uvědomit, že k tomu nemusí nutně dojít automaticky.

Je to možné a existují lidé, kteří dokáží myšlenky násilně potlačit. Prostě se rozhodnou nemyslet. Zatnou zuby, a na chvíli přestanou myslet. Ale pro většinu z nás to není tak snadné, a vlastně násilné potlačování myšlenek ani není praxe, kterou bych doporučovala.

Spíše si to představte jako jízdu na kole z kopce. Když potřebujete zastavit, jemně stisknete brzdy, aby kolo postupně zpomalilo. Pokud zabrzdíte prudce, přepadnete přes řídítka.

Meditační techniky nám mohou pomoci postupně zpomalit a dostat se do stavu, kdy jsme trochu víc vyrovnaní. Je dobré si připomenout, že jste všichni přijeli z prostředí, kde jste byli poměrně aktivní. Ale teď, když jste tady v klášteře, sedíte v klidu a snažíte se tiše prodlévat u dechu, a není zde mnoho podnětů.

Pokud jste přijeli z Londýna, museli jste se na své cestě sem potýkat s dopravou, autobusy a bůhvíčím ještě. To je spousta podnětů. Pak jsou tu vzájemné vazby, zaměstnání, rodina – obvykle je mysl neustále podněcována a to je to, co zná. Když se dostanete do situace, kde je podnětů méně, může chvíli trvat, než se mysl usadí.

Proto si prosím nemyslete, že vaše meditace je hrozná, jen proto, že máte v mysli několik myšlenek. Strašné je, když se lidé rozhodnou, že kvůli přemýšlení nemohou meditovat!

Ráda bych vás povzbudila tím, že praxe jednoduše znamená spočívání v přítomnosti s věcmi tak, jak jsou. Pokud mysl přemýšlí, uvědomte si, že přemýšlí. To je to, co se děje v přítomnosti.

Jste-li naštvaní a rozzlobení, uvědomte si, že se cítíte naštvaní a rozzlobení – i v tom může být kvalita přítomnosti.

Přítomnost se liší od reakce: „Neměl bych mít takové myšlenky! Jsem hrozný člověk! Všechno dělám špatně! Jsem beznadějný!“

Vidíte, jak vám takové myšlení způsobuje napětí? Prodlužuje ho to a zhoršuje, a nečiní vás to šťastnými. Nic to nezlepší.

Zatímco při meditaci se učíme mysl jemně udržovat – vytvářet laskavou, klidnou schránku, v níž se může rozvinout pocit vyrovnanosti.

Je třeba ocenit i to, když mysl po tomto celodenním ústraní není ještě zcela vyrovnaná, i když jste praktikovali s velkou upřímností. Pravděpodobně se však budete cítit o něco vyrovnanější, a možná si dokonce všimnete několika mezer mezi myšlenkami.

To je důvod k dobrému pocitu. I když žádný prostor mezi myšlenkami nevidíte, a možná si jenom uvědomíte, jak mnoho myšlenek se v mysli nachází. Už to je dobrý krok. Pokud se vaše mysl toulá a jste si vědomi, že se vaše mysl toulá, už jen to, že si toho všimnete, je důvodem k oslavě. Takže všichni můžete mít dobrý pocit ze své praxe. Jen to, že dokážete rozpoznat, co se v mysli děje, už je významným vhledem.

[Návštěvník]

VEDENÍ MEDITACE V SEDĚ

Když se připravujete na meditaci, je dobré věnovat čas tomu, abyste si našli pohodlnou polohu vsedě. Pokud jste na podlaze a dokážete sedět se zkříženýma nohama v pozici lotosu nebo polovičního lotosu, je to ideální. Pozice v kleče s použitím meditační stoličky je také skvělá – a pokud potřebujete sedět na židli, je to také v pořádku. Důležité je najít polohu, která vám vyhovuje a která podporuje bdělost, ale není tak pohodlná, abyste usnuli. Pokud však usnete, prosím netrapte se tím. Samozřejmě k tomu nenabádám, ale někdy se to může stát – zejména pokud jste velmi unavení. Pokud můžete, posaďte se pěkně rovně, a věnujte čas tomu, abyste nalezli správnou polohu hlavy – držte ji tak, abyste se, pokud máte otevřené oči, dívali přímo před sebe. Pokud máte raději oči zavřené, jemně je zavřete a udržujte stejnou polohu, abyste byli pěkně vzpřímeni. Nyní si dopřejte čas, abyste zklidnili tělo. Uvolněte trup, a zároveň jej udržujte ve vzpřímené poloze a v co největším pohodlí. Přiveďte pozornost k bodům dotyku s podložkou, podlahou nebo židlí, na které sedíte. Všimněte si tam pocitu tlaku. Pokud sedíte velmi dlouho, může se stát trochu nepohodlným, ale pro začátek je to v pořádku. Vnímejte jej. Pokud pak během meditace pocítíte, že vám začíná být nepříjemný, zkuste se trochu uvolnit. Pokud se nepohodlí nezmírní, můžete jemně změnit polohu. Nyní... si pouze uvědomujte tělo, které zde sedí. Ať už je jakékoliv – velké nebo malé, zdravé či nezdravé – prostě ho vnímejte jako tělo, se kterým žijete. Tělo, které je tady a teď a uvědomujete si je zevnitř. Nemusíte se starat o to, jak vypadá. Jen vnímejte, jaké to je, být plně zde. Nyní přiveďte pozornost k dechu a jeho úžasné léčivé schopnosti, vychutnávejte si uklidňující prožitek dýchajícího těla. Nádech... Výdech... Představte si, že tuto energii dechu můžete nasměrovat k uvolnění veškerého napětí z různých částí těla. Začněte hlavou, kůží na hlavě. Může se zdát docela napjatá. Zkuste nechat jemnou energii výdechu směřovat tak, jako by promývala svaly vlasové pokožky... zklidňovala... zjemňovala... Možná ucítíte, jak se při tom kůže docela uvolní a zjemní. Přiveďte pozornost k obličeji. Uvědomte si obličej, zejména svaly na čele a kolem očí, zde může být velké napětí. Zkuste dovolit energii dechu, aby jej zklidnila a zjemnila. Aby propláchla, uvolnila a nechala odejít všechno napětí z obličeje, takže bude zcela uvolněný a hladký, bez zvláštního výrazu. Prozatím se nemusíte starat o jeho vzhled. Cítíte jej zevnitř a necháváte ho uvolnit a zklidnit. Pak přejděte k oblasti ramen, kde může být velké napětí, zejména pokud jste byli ve stresové situaci, například vykonávali složitou práci nebo řídili. Prodýchejte svaly kolem ramen a vnímejte, jak při tom mírně poklesnou. Můžete mít pocit, jako když odložíte velké břemeno... Povšimněte si tíhy paží. Prodýchejte svaly paží, předloktí, kolem zápěstí, dlaní a prstů tak, aby ruce volně spočívaly na klíně nebo kolenou – jak je vám to příjemné. Nyní přiveďte pozornost k trupu a začněte oblastí hrudníku, srdečního centra. Představte si, že můžete nadechovat a vydechovat skrze toto centrum, a umožnit zjemnění a otevření srdečního centra. Přesuňte pozornost dolů ke sluneční pleteni uprostřed těla a všímejte si jakéhokoli pocitu napětí nebo neklidu. To je místo, kde zakoušíme tělesné pocity vzrušení, strachu, hněvu nebo úzkosti. Jemně prodýchejte sluneční pleteň, aby se tyto energie utišily. Nyní se nadechněte do břicha. Proveďte plný a hluboký nádech, přímo dolů do podbřišku, a roztáhněte celý trup. Pak, až budete připraveni, odtud pomalu a pohodlně vydechněte. Když to uděláte několikrát, můžete pocítit obrovský příliv klidu a pohody – i uprostřed velmi náročného dne. Přejděte k nohám a zahrňte je do této jemné, laskavé pozornosti. Prodýchejte stehna... svaly okolo kolen... lýtka... kotníky a chodidla a nechte veškeré napětí, tlak a stres odplouvat ploskami nohou. Tímto způsobem můžete do nohou vnést pocit lehkosti a pohody. Nemusíte se starat o to, zda jsou velké nebo malé, tlusté nebo tenké, ztuhlé nebo pružné. Ať už jsou jakékoliv, můžete pomocí dechu navodit pocit lehkosti a tělesné pohody. A konečně zadní část těla, svaly okolo páteře. Tělo je příjemně podepřeno, takže můžete uvolnit všechen přebytečný tlak a napětí ze svalů kolem páteře. Začněte ve spodní části lebky s oblastí krku. Jemně rozdýchejte napětí z okolí krku. Přeneste pozornost na zadní část hrudního koše. Vydýchejte veškeré přebytečné napětí z okolí páteře. Postupujte od zadní části hrudního koše dolů k zadní straně pasu a přímo dolů ke kostrči. Dech je jako jemný, laskavý dotek, ruka, která jemně uhlazuje, zklidňuje a změkčuje svaly kolem páteře. Tělo držíte lehce, příjemně vzpřímeně, s pocitem energie, vyrovnanosti a harmonie. Uvolněte pocity napětí a tlaku. Nechte je odejít. Nechte je být. Když budete pokračovat v nadechování a vydechování, dostaví se pocit vyrovnanosti a harmonie, jemná, přátelská bdělost. Nyní se zaměřte na mechaniku procesu dýchání a všímejte si, jak se hrudní dutina při nádechu rozšiřuje. Můžete cítit pohyb žeber, jak se vytáčí směrem nahoru a ven. To umožňuje vzduchu proudit do plic. Jste si toho vědomi. Vnímáte, jak je při výdechu vzduch vytlačován ven. Pozorujete, jak se to skutečně děje, tady... teď... Pro některé z vás může být nápomocné propojení dýchání se slovy „bud-“ při nádechu a „-dhó“ při výdechu, nebo můžete dát přednost laické variantě: „nádech... výdech“, nebo „tady“ při nádechu, „teď“ při výdechu. Pokud dáváte přednost prostému vnímání toho, jak tělo dýchá, je to také v naprostém pořádku. Dech slouží k zaměření pozornosti. Pravděpodobně si všimnete, že v mysli pokračuje nějaké myšlení, ale nezabývejte se těmito myšlenkami. Místo toho se od nich jemně, ale důrazně odvraťte, ať se zdají jakkoli zajímavé nebo významné. Věnujte se jen pohybu hrudního koše nebo zkrátka tomu, jak zakoušíte proces dýchání. Můžete si jednoduše vychutnávat pocit dýchání těla, které se odehrává tady a teď. Pokud si všimnete, že vaše pozornost byla unesena nějakou zajímavou myšlenkou nebo plánem, starostí nebo obavou, v klidu se vraťte k dechu. Nádech, výdech... Pravděpodobně zjistíte, že se k němu budete muset vracet znovu a znovu... a znovu... a znovu... a naučíte se, jak se k němu vrátit bez jakéhokoli rozruchu nebo obtíží a vnímat každé nadechnutí jako nový začátek. Postupně, s tím, jak si začnete užívat proces dýchání, které probíhá tady a teď, se mysl začne zklidňovat. Nádech... výdech...

[Návštěvník]

Představení meditace ve stoje

Existuje mnoho strategií, které se dají použít k tomu, aby se mysl zklidnila. Pamatujte, že mysl je citlivá a ovlivňuje ji to, čemu je vystavena. Pokud pocházíte z rušného prostředí, je přirozené, že se mysl cítí podrážděná. Je to běžné, není třeba si s tím dělat starosti. Abyste pomohli mysli se zklidnit, můžete použít dech, tělo – cokoli, na co se dokážete soustředit – k tomu, abyste ustavili uvědomění kvality přítomného okamžiku a naučili se být v klidu s čímkoli, co se právě děje. Například, když se objeví rozrušení, můžete být v klidu i s tímto rozrušením, nebo během dne mohou nastat chvíle, kdy se budete cítit ospalí. To je jeden z důvodů, proč ráda učím meditaci ve stoje. Meditace ve stoje je vynikající podporou bdělosti, neboť je mnohem méně pravděpodobné, že ve stoje usnete. Je to také dobrý způsob vytváření energie. Pouhé několikaminutové stání může vnést energii do celého organismu. Můžete ho také použít jako alternativu k sezení, pokud vás hodně bolí kolena nebo záda. Další výhodou meditace ve stoje je, že nám může pomoci začlenit praxi do každodenního života. To je jedna z věcí, které ráda zdůrazňuji. Můžete se domnívat, že „skutečná praxe“ probíhá pouze tehdy, když sedíte na podložce. Já však doporučuji chápat praxi jako něco nepřetržitého, něco, co děláte každý okamžik svého života. Ze stání, které většina z nás provádí často, se můžeme mnohému naučit. Často, když stojíme, na něco čekáme. Můžeme například stát ve frontě v samoobsluze. Pokud postupuje velmi pomalu, můžeme pociťovat jakousi netrpělivost a chtít, aby postupovala rychleji: „Pospěšte si! Pospěšte si!“ Nebo třeba čekáme na autobus. Někdy cestuji autobusem a musím počkat, až přijede ten správný. Během čekání se mohou objevit nepatrné obavy či starosti: „Zmeškala jsem autobus?“ Nebo, když si s někým domluvíme schůzku a on se trochu opozdí, můžeme se přistihnout při pomyšlení: „Možná mu na mě nezáleží. Možná na naši schůzku zapomněl.“ Anebo: „Možná měl nehodu.“ Když stojíme a čekáme, může nás napadat nekonečné množství myšlenek, které v nás mohou vyvolat pocity marnosti nebo zlosti, ublížení, rozčilení nebo obav. Než abychom však dopustili, aby takové myšlenky ovládly naši mysl, je užitečnější se zeptat: „Je tato starost užitečná?“ a zvážit náhradní strategii: „Mohu se rozhodnout, že si nebudu dělat starosti?“ Pokud se ocitnete v situaci, kdy čekáte, můžete ji využít jako čas pro meditaci ve stoje, a to vás může uchránit před mnoha problémy. Pokud na někoho čekáte, ve skutečnosti prostě nevíte, co se děje (nebo co se stalo), tak proč si představovat nejhorší možný scénář? Proč si představovat, že mu na vás nezáleží, nebo že se stalo něco strašného? Proč to dělat? Proč si vytvářet takové nepříjemné příběhy v mysli? Můžete se raději vyhnout tomu, abyste se takto rozrušovali, a naučit se být v klidu s tím, že nevíte? Tak vám teď vysvětlím, jak meditovat ve stoje.