Poradna zdarma

Návštěvník píše:

"...to je jen malinkatá část Univerza, jen to, co se dalo letmo spatřit...

Dokud člověk na zkušenost Prázdnoty úplně nezapomene, bude tu ego, které si to pamatuje a lpí na tom, jak by to mělo správně být.
A jeho přesvědčení bude spolehlivě stát v cestě trvalému probuzení.

To mi připomnělo jednu moji švagrovou. Po maturitě si pořídila vytouženou motorku, nějakou stopětasedmu, a jala se jí pilně nějaký čas používat.
Ovšem jen do jisté doby, než se v motorce samo něco pokazilo.
Švagrová totiž sice pilně kupovala samotný benzín do nádrže, ale zapomněla na to, že ta motorka má ještě jednu nádrž...na olej.
Nač si takovou prkotinu pamatovat, proč na nějakém oleji lpět, že jo.

V moudrých knihách se praví, že máme velkou výhodu, když Prázdnotu poznáme ještě předtím, než budeme odcházet z tohoto pozemského života. Prý stačí v okamžiku smrtu si na ni vzpomenout....tudíč, nezapomenout na to, že ji již známe.

Základem cesty k probuzení je začít u sebe rozpoznávat rozdíl mezi pamatováním na něco a lpěním na tom.

"Základem cesty k probuzení je začít u sebe rozpoznávat rozdíl mezi pamatováním na něco a lpěním na tom."

Stručně a jasně řečeno. Ego je to, co hodnotí, na žádoucím ulpívá a k nežádoucímu cítí odpor.
Pracovní já, které má i probuzený, si uvědomuje vnímané bez lpění a bez odporu.

Návštěvník píše:Základem cesty k probuzení je začít u sebe rozpoznávat rozdíl mezi pamatováním na něco a lpěním na tom.

Proto se všude doporučuje praktikovat meditaci na Prázdnotu co nejčastěji a co nejdéle, abychom se mohli stát co nejdřív trvale probuzenými.
I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Návštěvník píše:I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Oni už na ni nepotřebují meditovat, mizí v Prázdnotě spontánně, kdykoliv není nutné věnovat pozornost hledajícím a dění, které vyžaduje jejich účast.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Základem cesty k probuzení je začít u sebe rozpoznávat rozdíl mezi pamatováním na něco a lpěním na tom.

Proto se všude doporučuje praktikovat meditaci na Prázdnotu co nejčastěji a co nejdéle, abychom se mohli stát co nejdřív trvale probuzenými.
I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Tyhle dva citáty jsou vlastně popis klasický cesty:

uvědomit si Já
rozpustit vasány

(což se má navzájem doplnovat)


Ale to je stále postavený na nějaký touze nějakýho ega,
na nějaký praxi ega...

A pak je tady taky praxe kdy se vše pustí, uvolnění, odevzdání

Ale to už jsem tady asi psal....

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Oni už na ni nepotřebují meditovat, mizí v Prázdnotě spontánně, kdykoliv není nutné věnovat pozornost hledajícím a dění, které vyžaduje jejich účast.

najednou nemeditují,nepobývají svou myslí v Prázdnotě, protože mizejí v Prázdnotě jen tak sami od sebe, spontánně ......... ,

A po tomhle tady lidi tak touží, obdiívují to, obhajují to....aby spontánně a neplánovaně upadali do tranzu, jak před lety děcka v Medžugorje

PÚÚ píše:
A pak je tady taky praxe kdy se vše pustí, uvolnění, ..

Když se uvolní všechny ty svěrače, tak se to pustí a je to
jak říká Vostálník

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Oni už na ni nepotřebují meditovat, mizí v Prázdnotě spontánně, kdykoliv není nutné věnovat pozornost hledajícím a dění, které vyžaduje jejich účast.

Záleží na úrovni jak koho,

sahadža je spontánní,
tedy samo sebou,
bez vědomí světa je zde nirvikalpa,
s vědomím světa je zde savikalpa, tedy to, co popisuje dzogčhen,

tedy automatické samoosvobozování, které funguje samo sebou, automaticky není přebírána dodávka,
nikdo nic nepraktikuje, nebot je zde jen Já


Nejsem příznivcem toho, aby se třeba dzogčhen praktikoval,
i když je tak popisován jako praxe kterou někdo praktikuje,
a pomocí rozpouštění vasán a uvědomění prostoru pak dojde k sahadža stavu

i když všichni mistři říkají, že musíme vyvinout obrovské úsilí udělat nic, což je přesně třeba praxe dzogčhenu,

s tím CHTĚNÍM A VŮLÍ, i když samozřejmě odpadají díky vyšší úrovni uvědomění,
si myslím že mohou být zbytečné problémy, že to prostě člověk jen tak nepustí,
obzvlášt když jde o vůli a chtění VŠEOBECNÉHO A SJEDNOCUJÍCÍHO DOBRA PRO VŠECHNY,

COŽ JE POZITIVNÍ PŘÁNÍ KTERÉ V POHODĚ PŘEŽIJE REALIZACI,
ALE JE TO MYSL

Proto taky každej mistr, který chce učit a pomohát druhým nemá tak zcela mou důvěru,
i když je realizovaný,
není nejspíš OSVOBOZENÝ

PS.
Pro mě je zajímavý Budhovo story,
kterej taky nechtěl učit, až teprve po pár dnech od realizace na přímluvu "nějakýho božstva" se rozhodl učit,
no můj názor je, že to osvícený soucitný ego se objeví vždycky až po pár dnech, taknějak hodně svatě a hodně osvíceně
a taky hodně duchovně,
ale pro mě je to ego s nějakou touhou....

COŽ JE POZITIVNÍ PŘÁNÍ KTERÉ V POHODĚ PŘEŽIJE REALIZACI,
ALE JE TO MYSL

Já vím, že se toto asi většině lidí asi moc nelíbí,
ale podle mého názoru je právě toto příčinou většiny průserů lidstva,
Ježíšem počínaje, komunisty konče,
a součastnými politickými a občanskými snahami pokračujíc

a do toho bych zahrnul i toto vlákno UMÍTE DISKUTOVAT ?

Všechny tyto svaté a sjednocující tendence ega nejsou ničím jiným než MYSLÍ (ČI SVATÝM POCITEM)


Proto se asi většině lidí jevím jako nějaký negativák co chce boj...

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:I trvale probuzení a osvícení mistři dál pravidelně meditují a pobývají svojí myslí v Prázdnotě. Nač si to jen pamatovat, když to mohu kdykoli praktikovat...

Oni už na ni nepotřebují meditovat, mizí v Prázdnotě spontánně, kdykoliv není nutné věnovat pozornost hledajícím a dění, které vyžaduje jejich účast.

sahadža je spontánní,
tedy samo sebou,
bez vědomí světa je zde nirvikalpa,
s vědomím světa je zde savikalpa, tedy to, co popisuje dzogčhen,

tedy automatické samoosvobozování, které funguje samo sebou, automaticky není přebírána dodávka,
nikdo nic nepraktikuje, nebot je zde jen Já

[quote="Návštěvník"]
sahadža je spontánní,
tedy samo sebou,
bez vědomí světa je zde nirvikalpa,
s vědomím světa je zde savikalpa, tedy to, co popisuje dzogčhen,

tedy[b] automatické samoosvobozování, které funguje samo sebou, automaticky není přebírána dodávka,
nikdo nic nepraktikuje, nebot je zde jen Já[/b] :yes:[/quote]
Takže je to tady už samý realizovaný a osvícený mistr.....ale potom nechápu, proč utrácejí svůj drahocený osvícený čas bezbřehým planým plkáním na internetu mezi sebou :'-(

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:sahadža je spontánní,
tedy samo sebou,
bez vědomí světa je zde nirvikalpa,
s vědomím světa je zde savikalpa, tedy to, co popisuje dzogčhen,

tedy automatické samoosvobozování, které funguje samo sebou, automaticky není přebírána dodávka,
nikdo nic nepraktikuje, nebot je zde jen Já

Takže je to tady už samý realizovaný a osvícený mistr.....ale potom nechápu, proč utrácejí svůj drahocený osvícený čas bezbřehým planým plkáním na internetu mezi sebou

No, ona každá duchovní zkušenost přináší určitý stupeň poznání a pochopení, i když ještě nemusí být ještě trvalá. Může přinést na nějaký čas i úplné zmizení osobního já, ale nemyslím si, že taková zkušenost hned vytvoří osvíceného mistra. Jen trochu ubyde ego a jeho představy o všem možném, čeho by mělo samo dosáhnout a tak podobně. Už chápe, že ono samo nakonec natrvalo zmizí, až se celé rozpustí. Ví, že si to v nás řídí ONO a nechává na Něm, co bude a jaké to bude, jestli to nastane nebo nenastane. Je velká úleva přestat se o to starat.
Jsem ale ráda, že si tu můžeme svoje zkušenosti porovnávat

bez vědomí světa je zde nirvikalpa,
s vědomím světa je zde savikalpa,

vidím to tak,že s nirvi. jak tomu říkáte,lze pohodlně udělat savi,,dokonce vědomí ne jen jednoho světa,ale více světů,a ty vnímat paralelně,tj najednou

zkušenost přináší poznání...ano...více podobných zkušeností vnáší jistotu---tak to je!

více rozdílných zkušeností však přináší poznání,že možností je více a že z každým hodnocením zkušenosti bych měl být opatrný
.....................

že musíme vyvinout obrovské úsilí udělat nic, což je přesně třeba praxe dzogčhenu...

Jsem jen dlouholetý amatér, žádného učitele nemám, ani u dzogčhenu, ale ta videa mi pomohla zkusit to. A opravdu, když se nějaký negativní pocit rozpozná jako tvar prvotní Energie, tak se to scelí, sjednotí s Bytím. Je to až neuvěřitelně fajn, osvobodivé. Jenže často proběhne i obvyklé ztotožnění, třeba s vyvstalým hněvem apod. Ze začátku byl ten rozdíl mezi uvíznutím v tom a mezi osvobodivostí míru při scelení s Energií Celku tak nesmírný, tak uspokojivý, že jsem pochopitelně chtěla rozpoznávat čistou Energii co možná ve všem. Jenže to nejen nešlo, ale k sebeztotožňování pak docházelo mnohem častějc. Nezbylo než si i tohle chtění uvědomit a rozpoznat ho jako čistou prvotní Energii :-)

Takže vůbec nefunguje nějaká záměrná praxe, ve které je sebemenší snaha rozpoznávat objekty vědomí jako Energii Celku. Buď k tomu dojde, nebo nedojde. Nejlepší je asi úplně se spolehnout a důvěřovat Vnitřnímu, že si to scelování bude řídit samo, a docela to pustit z hlavy. Připadá mi, že se to scelování hodně daří ve stavu bhaktické důvěry, a zapomínání naopak při zapomenutí na Něho. Tedy že když je tu důvěra k Němu, dochází ke scelování a rozpouštění těch navyklých reakcí samo od sebe a poměrně často.

Proto taky každej mistr, který chce učit a pomohát druhým nemá tak zcela mou důvěru,
i když je realizovaný,
není nejspíš OSVOBOZENÝ

Nevím, co kdo míní realizací, ale osvobození vznikne jen na tu dobu, kdy se rozpozná něco jako pohyb Energie Celku. Když to někdo tak vnímá trvale, už nějak ze zvyku, vylučuje to možnost, že by něco chtěl. To by bylo proti tomu stavu bez chtění strašně nepohodlný, něco chtít.

Já si si ve svém egoistickém stavu těžko dokážu představit, z jakých důvodů někteří z nich pomáhají těm kolem. Napadá mi jen, že možná reagujou stejně, jako když sami dostanou hlad, a tak se jdou najíst. Nebo se napijou, když dostanou žízeň. Nebo ucuknou, když se při vaření spálí. Že vnímají stejně potřeby té předtím "vlastní" bytosti a potřeby těch ostatních, že reagujou na její potřeby stejně, jako na potřeby tvarů, které se ocitnou poblíž a něco jim chybí a dávají to najevo, nebo se na ně přímo obrátí. Asi jako člověk ošetří různé části svého těla, ty, které bolí.

A opravdu, když se nějaký negativní pocit rozpozná jako tvar prvotní Energie, tak se to scelí, sjednotí s Bytím. Je to až neuvěřitelně fajn, osvobodivé.

No já jsem to takto nedělal,
ale protože si taktrošku pamatuju ten stav nek. prostoru vědomí světla a blaženosti,
tak to umím jakš takš trošku pomocí představivosti nasimulovat,

a mohu říct, že pro ego je to fakt extáze k posrání,
proti tomu je samotná praxe bahktijody jako svíčka proti slunci,
protože to co člověk prožívá při bhakti víceméně v srdci,
tak to ted prožívá v celém těle a okolním prostoru (záleží jak moc si je schopen to uvědomit)
navíc je to zesílený světlem

To pak je fakt kosmickej orgasmu,
je to jakoby se ty aspekty z nirvikalpy vvědomí bytí a blaženosti přenesly do prostoru a těla,
což samozřejmě za přítomnsti ega pro ego fakt bomba

Píšu to proto,
protože mě trošku udivilo co píšeš,
protože bomba není až tak moc to, že nějakej pocit rozpoznáš jako tvar energie,
bomba je spíše v tom, že si uvědomuješ sebe jako tu enerii,
tedy ty kvality o nichž hovoří dzogčhen - prostor vědomí, světlo, blaženost

Dzogčhen (stejně jako bhakti) je princip transformace,
čím více si uvědomuješ Já, tím lépe a jednodušeji se vše samo transformuje

PS.

Ještě k tý extázi,
to je v pořádku protože tam je ego, tak je to extáze (pro ego)

Budha taky říká u každého vnoru,, že se povznese srce, protože tam je ego v různé úrovni sebeuvědomění

Nebo třeba Osho hovoří o "pijáku božství"

Jinak samozřejmě, když člověk rozpustí připoutanost k nějakému neg. pocitu,
tak je to taky extáze,
ale ještě větší extáze je to sebeuvědomění sebe sama jako prostor, světlo, blaženost

V realizaci samotné, kde už pak není ego je to pak spíše mír, klid,
ale to sebeuvědomění či sebeprožívání je velice intenzivní a velice přirozené

Ale pro ego je to extáze...

Možná u toho někdo zažívá extáze, mně se ale objeví jen takové zprostorovění (na moment zmizí všechny tvary) a úplný klid. Ve srovnání se sebeztotožněným stavem je to úleva, asi jako ve chvíli, kdy Tě přestane bolet, co předtím dlouho bolelo. To taky není extáze :-)

Nejlepší je asi úplně se spolehnout a důvěřovat Vnitřnímu, že si to scelování bude řídit samo, a docela to pustit z hlavy.

tato důvěra není slepá,vyplývá u mě s poznáním,že je tady jen to Vnitřní..a ten člověk je jen letmý pohyb toho Vnitřního

z toho vyplývá,že cokoli "ten člověk" dělá,jakkoli nahlíží "svět"(což je také jen pohyb toho Vnitřního...),
at už se zlobí,důvěřuje,nebo raduje,je zas a jen zas pohyb toho Vnitřního...anžto sem se odevzdal a basta...

to jen problém zdánlivé "druhé inteligence",kterou jako člověk jakoby nezávisle mám,vyvolává představu:já-člověk a to Vnitřní..a tím fůru vztahů,které s Ním musím řešit,hledat Ho,atd

moje "druhá inteligence" nezmizela,sedí tu člověk a ťuká do notasu..ale je to takový žert,lidská mysl už je infiltrovaná poznáním,že je to spíš jinak...

takže končím s Peťou:

že si uvědomuješ sebe jako tu energii,

s tím dodatkem,že toto uvědomění je nikoli duální,tj bud žádné nebo 100%,ale pěkně plynule odstupnované,od několika %,až do řekněme 10%(čili de u mě spíš o tušení či vyciťování,nikoli o rozpoznávání) ,přičemž plné 100%ní poznání lze(jako bytost či individuální vědomí)) dosáhnout pouze asymptoticky (v mém modelu)
......................

Ono by se dalo říct, že je to vlastně úplně obyčejné, jen proti stavu sebeztotožnění je to zpočátku překvapivě úlevné. Sjednocení s Energií je něco jako ustání všech turbulencí a ten, kdo si jich dosyta užil, ten rozdíl jasně vnímá. Zpočátku víc, pak už je to spíš součást života. Asi jako potom, co jsi se vrátil z dlouhého pobytu na poušti, vnímáš čistou vodu, která teče z vodovodu.

Když máš z dřívějška zkušenost, že existuje jen Vědomí, tak ta se přitom vždycky na moment vrátí (osoba zmizí). To taky není žádná extáze - ale všechno ve srovnání s tím je utrpení. I ty extáze :-)