Poradna zdarma

Návštěvníkovi s citací Antoine de Saint-Exupéryho díky. Prosím, napiš k tomu něco víc.

Řekla bych, že je právě teď obrovská šance pro každého z nás nejen to, co radí Zdeněk:

Zdeněk píše:
Já bych radil jediné: nenechme se strhnout maistreamovou nenávistí k Rusku....

Ale nenechat si zatemnit mozek žádnou nenávistí k nikomu, žádným strachem, žádnou připoutaností k jakékoliv myšlence.

Je to ohromná příležitost neopouštět klid a mír v tichu milujícího srdce, a namísto zlých a ubližujících slov, nechat promlouvat to nejlepší v nás.

Návštěvník píše:Smažil jsem se vyhnout omylu, zda nesoudím moc rychle. Dokonce jsem čekal, že to, jak vidím Zdeňka on odmítne a popře, ale on se k tomu (hrdě?) hlásí.

Jo, jen si kopni z anonymního davu a rychle se tam zase schovej.

Tak z tohodle Miroslavovi asi jebne...

Zdeněk píše:

Aha, ona mě Trini už na vostalforu předběhla.

Hmm, tak to už je v tuto dobu Míra na áru...

Zdeněk píše:Aha, ona mě Trini už na vostalforu předběhla.

Hmm, tak to už je v tuto dobu Míra na áru...

I u nás máme lidi s různými názory na věc, tak proč by to nemělo být i v USA?

Jana píše:Návštěvníkovi s citací Antoine de Saint-Exupéryho díky. Prosím, napiš k tomu něco víc.

Řekla bych, že je právě teď obrovská šance pro každého z nás nejen to, co radí Zdeněk:

Zdeněk píše:
Já bych radil jediné: nenechme se strhnout maistreamovou nenávistí k Rusku....

Ale nenechat si zatemnit mozek žádnou nenávistí k nikomu, žádným strachem, žádnou připoutaností k jakékoliv myšlence.

Je to ohromná příležitost neopouštět klid a mír v tichu milujícího srdce, a namísto zlých a ubližujících slov, nechat promlouvat to nejlepší v nás.

Átma nezná připoutanost, ale kdo to je? Něco, co je podstatou každé bytosti. Známo v myšlenkách, moudrech, citacích. Je zdroj, je jeho energie, je vědomí. Je tvorba. Je bytost. Odejmeš myšlenku o čemkoliv, a cokoliv zmizí. Slova, názvy, jména. Mysl, kde ožívají. Kde utváří civilizační realitu. Jaká je to realita? Moc, byznys, móda, hájení zájmů. Kde je Átma? Skryté chtivým očím. V srdci. Ono se kupředu nepožene, nebude klestit, ničit, co ho zastírá. Neumí to. Dává tomu svobodu. Svobodu myslet, cítit, přát si, bát se, nenávidět, hněvat, ničit, pomáhat, milovat, objetovat se, vidět, přijmout, odevzdat. Svět idejí. Může myšlenka, pocit, poznat, že je tu něco jemnějšího než oni a pustit sami sebe? Můžou, protože myšlenka, pocit, je jako uzel na pozornosti. Jenž vznikl jejím průchodem smysly, tělem, mozkem. A ne že by to bylo planovanou barikádou a náhonem do někam. Uskutečnění všech možností. Tak my, z toho vzniklé osoby, co si vybereme? Universalní srdce, co vidí. Nebo nějaký zájem, co jede.. do .. kdoví kam.

Jana píše:

Život je krása, nic lepšího neexistuje, vždy zázrak.
A někomu je se tahle možnost násilně brána. Dokud to nejsi ty, tak pln elánu.

Večer zapálil svíčky okolních lamp,
ruku na tváři, ze mě si čteš,
holka, tam smutku je na knížku, a já nevím, co s ním,
pravda s nepravdou, láska i lež.
A písničky smutný, že ze slz by déšť
pokryl zahrádky nad Berounkou,
tak směj se a mluv, ať cítím, že jseš,
já skloním se nad panenkou.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
Večer zapálil svíčky okolních lamp,
a ty chodíš, jak bych nebyla snad,
těch večerů, co myslela jsem na tebe, víš,
jak bys odněkud zdaleka spad'.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
jsi můj jedinej hřích ...

Nejde o nás
copak jde o nás?

Kdo svícky pálí
ten, kdo je svatý..

Ukaž mi ho.

Svet srší
Neviditelně
Všemi směry
Opravdu to chceš poznat?

Návštěvník píše:

Jana píše:

Život je krása, nic lepšího neexistuje, vždy zázrak.
A někomu je se tahle možnost násilně brána. Dokud to nejsi ty, tak pln elánu.

Vypadá to tak, že je násilně brána.
IČO
Kdepak.

Kdo uteče (od reality)
ten vyhraje?
A co vyhraje, Dočasný klid v duši? Tak trochu jako pštros?
Od kanonů "útěk" k atomům, které jsou přece základem všeho i těch kanónů (přirovnání)
Útěk od smyslu, životního úkolu, který není v atomech, ale v tom, co "atomy tvoří". V tom, co se děje.
Vše je příležitost, zkouška, "práh".

miroslav píše:Kdo uteče (od reality)
ten vyhraje?
A co vyhraje, Dočasný klid v duši? Tak trochu jako pštros?
Od kanonů "útěk" k atomům, které jsou přece základem všeho i těch kanónů (přirovnání)
Útěk od smyslu, životního úkolu, který není v atomech, ale v tom, co "atomy tvoří". V tom, co se děje.
Vše je příležitost, zkouška, "práh".

Věřím že je možnost, to ukazat. Ani ne tak za sebe, ale za tisíce čistých duší. Kdo ví, kdo dnes má touhu. Kdo ví že jde do boje proti egu...

Návštěvník píše:Večer zapálil svíčky okolních lamp,
ruku na tváři, ze mě si čteš,
holka, tam smutku je na knížku, a já nevím, co s ním,
pravda s nepravdou, láska i lež.
A písničky smutný, že ze slz by déšť
pokryl zahrádky nad Berounkou,
tak směj se a mluv, ať cítím, že jseš,
já skloním se nad panenkou.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
Večer zapálil svíčky okolních lamp,
a ty chodíš, jak bych nebyla snad,
těch večerů, co myslela jsem na tebe, víš,
jak bys odněkud zdaleka spad'.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
a když se nade mnou sklopí, mám rád,
jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
jsi můj jedinej hřích.
jsi můj jedinej hřích ...

Výborné!

Kde ses tu koloušku vzal
kdo tě stvořil
lovit tě budou dál
ty jen utíkat.

Tvé obočí a pod nimi
odhodlání
dnes nepadneš
už teď jsi neporažen.

Ptáš se, kde se to v lidech bere
Nevím.

Pedriito píše:už teď jsi neporažen.

Tak buď dál,
buď blažen.