Návštěvník píše:..nemám ráda střelbu do jednoho človíčka.
Jarda Malej píše:Ta střelba se tu někde děje?
Kde? Jak?
Odpoví na to někdo?
Mimochodník Rudolfa Křesťana: Umíte úspěšně pomlouvat?
Do dnešního dne nebyla knižně vydána žádná fundovaná česká pomluvnice, ačkoliv první mluvnice vyšla už v roce 1533.
Možná proto se vzájemně pomlouváme amatérsky a žabařsky. Michal Viewegh sice napsal povídku s názvem Lekce tvůrčího pomlouvání, ale jedna vlaštovka jaro nedělá.
Není mi známo, že by někdo v zájmu patřičného vzdělávání obyvatelstva provozoval kurzy pomlouvání. Přitom jsem přesvědčen, že pár zdatných lektorů by se našlo.
Mám na mysli selfmademany, kteří se vypracovali vlastní pílí. Bývají ceněni například jako poradci při rozličných volebních i komerčních kampaních. Pomluvy na konkurenty jsou schopni dodat na klíč.
Má-li být pomluva účinná, musí mířit výš než jen k okopávání kotníků. Aspoň pod pás.
Ke vzdělání v oboru by měla patřit i užitečná znalost, že z právnického hlediska je podmínkou pomluvy, aby informace takové povahy byla sdělena JINÉ osobě, než je pomlouvaný. Kdyby totéž bylo řečeno POUZE člověku, kterého se obsah týká, nebyla by tím ještě povaha pomluvy naplněna.
Závažné je umění správného rozsevu. Je třeba rozlišovat, zda obsah pomluvy je chytlavý, nebo naopak nepravděpodobný.
V případě prvním ji stačí jen utrousit. Dál už se o sebe postará sama. V případě druhém musí být rozsévána hustě. Něco, jako je při počítačovém psaní hustota řádků číslo jedna.
Abych nezapomněl: je tu ještě třetí možnost šíření, a to samoobslužné. Některé zpěvačky ve chvílích, kdy o ně přestává být zájem, samy zásobují bulvární tisk – v rámci fenoménu DIY (Do It Yourself) - údajnými pomluvami o sobě. Činí tak proto, aby je pak mohly vyvracet a hřát se zase chvilku na mediálním výsluní.
Už biblická Kniha přísloví praví (18:8): „Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají...“ Toto dávné starozákonní konstatování je platné do současnosti. Dokonce mediálně znásobeně.
Novodobým možnostem technického zmnožování pomluvy je v trestním zákoníku věnován samostatný odstavec, a to druhý, v zákoně č. 40/2009 Sb. (§ 184).
Ale nejprve cituji předcházející odstavec první:
„Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“
Navazující druhý odstavec konstatuje:
„Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.“
Zřejmě u vědomí možnosti takového postihu používají někteří obratní diskutéři v televizi fintu, která zní typově asi takto:
„Nebudu se snižovat k tomu, abych o svém protikandidátovi uváděl, že byl kdysi podezříván ze znásilnění mzdové účetní, jistě šlo jen o pomluvu...“
Hle, pomluva na druhou.
Bude-li kdy založena vysoká škola pomlouvání, někdo takový by mohl být jejím děkanem.
http://literarky.parlamentnilisty.cz/of ... k?start=54