Iluze

[miroslav]

Mistři se často snaží vysvětlit nevysvětlitelné zvědavým tazatelům. Často z toho pak logicky vznikají různá nedorozumění, chybná pochopení, představy atd. Používají k tomu vysvětlování nevysvětlitelného přirovnání, svůj rozum a znalosti které nemusí být zrovna vševědoucí či správné. Například přirovnání s textem a papírem či filmem a plátnem hodně pokulhává a mnozí to pak do zblbnutí po nich opakují jako nějaký poznatek.
Proto je třeba promluvy Mistrů a diskuze s nimi brát s rezervou. Spíše jako inspiraci a ne jako nějaký přesný popis skutečnosti.
Hlavní jediné směrodatné je vlastní poznání.
V užším kontaktu Mistři inspirováni přímým vnímáním dění v mysli konkrétního jedince říkají to, co dotyčný potřebuje slyšet, co má nebo nemá dělat, ale ani tak ne vždy a všichni. Jsou to lidé v těle jako druzí, takže jejich prostředky vyjadřování a vysvětlování jsou stejně kulturně a vědomostně omezené jako u jiných lidí a někdy u nich přežívají i některé osobní psychologické potřeby, třeba že se opájejí obdivem druhých lidí a pod. Proto jejich nauka nemusí být vždy úplně čistá.

Takže sami sobě světlem, sami sobě útočištěm a ne se snažit být něčím jiným, než jsme.

[Jana]

Bez ohledu na to, jak se veškerý projev jeví rozmanitý, je ve skutečnosti celá existence všeho stejným Bytím, které má stejnou kvalitu dokonalosti, celistvosti, je možné říct, že absolutně všechno, co je skutečné, je ve své podstatě sat-čit-ánanda (existence-vědomí - blaho; pravé Já)

Eduard Tomáš:

"Jsem existence, vědomí, blaho... nepřipoután..." Je nutno dojít do stavu, kdy pozemské bytí, věčně plynoucí, a věčné bytí, nehybné, splynou v jednotě. Tak je tomu.

[Kavi]

Paralelou je prohlédnutí. Pak seznáš že tzv iluze nemá pranic společného s pozorovaným, nýbrž s nevědomostí diváka. A ten čím je egocentričtější, to je putna v jakém směru, třebas v duchovním, tím je jeho pohled zúženější. ;-)

Dobře, dobře.

Zkus vysvětlit, co tím míníš, že iluze nemá nic společného s pozorovaným, ale jen s nevědomostí diváka.

Díky

Jestli-že Mistr říká, svět je iluzí, mluví ve skutečnosti o vnímání světa, kosmu. A pokud někdo myslí vážně, že sám vesmír je iluzí, tak neví zcela co říká. Protože, kdo to říká? Ten kdo ho vnímá. No tak se odmysli do toho "prázdna", čili do stavu bez bez příjmu vjemů.. a nemůžeš říct o projevu ani ň. A myslíš že tím zmizel? A co je tehdy pravda vs iluze. Nemůžeš říct ani je, ani není. To je to Veilovo "nejsem" dotažené do konce. Ale o to vůbec nejde, je to zkušenost jednoho stavu. A když tedy vnímáš, vidíš, cítíš, chápeš to nějak. A miliardy dalších to vnímají trochu jinak. Dle svého cítění, chápání, vědění.. pocity, myšlenky, představy o tom, pochybnosti.... pokud chceš najít klam, hledej ho v tomhle, ve SVÉM nějak rozvinutém vnímání. A ne v tvorbě - projevu - velkého ducha. Jak TOMU hezky říkaj indiáni.

A ty svoje berličky si nech od cesty. Když si chceš o tom s někým smysluplně povídat.

[Návštěvník]

A pokud někdo myslí vážně, že sám vesmír je iluzí, tak neví zcela co říká. Protože, kdo to říká? Ten kdo ho vnímá. No tak se odmysli do toho "prázdna", čili do stavu bez bez příjmu vjemů.. a nemůžeš říct o projevu ani ň.

[Návštěvník]

Hlavní jediné směrodatné je vlastní poznání.

[Jana]

Jestli-že Mistr říká, svět je iluzí, mluví ve skutečnosti o vnímání světa, kosmu. A pokud někdo myslí vážně, že sám vesmír je iluzí, tak neví zcela co říká. Protože, kdo to říká? Ten kdo ho vnímá. No tak se odmysli do toho "prázdna", čili do stavu bez bez příjmu vjemů.. a nemůžeš říct o projevu ani ň.

To není odmyslení do "prázdna", ale něco jako prohlednutí skrz. Není pravda, že o tom není možné říct ani ň, i když je to v podstatě nepopsatelné. Zjednodušeně tomu říkají například "vědomí-bytí-blaho", je to Dokonalé, nádherné Boží.

A myslíš že tím zmizel?

Kam zmizela planeta Země, když vidíš najednou celý Vesmír. Kam zmizelo zrnko prachu, když vidíš v mikroskopu jeho nejmenší detail? Zničil jsi tím poznáním to, co JE, nebo jsi to jen dokonaleji poznal?

To prohlédnutí, čím to je, je poznat celek i detail toho, co je, jako stejné, jako Jednotu existence. Vypadá to složitě a nepředstavitelně, ale zjednoduším Ti to.

Miluj samotnou Lásku, která není ničím podmíněna, a poznáš blaho existence, poznáš, co to je sat-čit-ánanda, poznáš samo Bytí, které tím vším je.

A co je tehdy pravda vs iluze. Nemůžeš říct ani je, ani není. To je to Veilovo "nejsem" dotažené do konce. Ale o to vůbec nejde, je to zkušenost jednoho stavu. A když tedy vnímáš, vidíš, cítíš, chápeš to nějak. A miliardy dalších to vnímají trochu jinak.

Při ztotožnění s tělem, každá individualita vnímá realitu jinak. Probuzení poznávají, že všechno je stejné, jejich poznání je stejné. Všichni mluví o blahu Bytí, štěstí pravého Já, Nirváně, Božím království, ... o Dokonalosti toho, osvobození od utrpení...

A všichni Probuzení láskyplně vedou k poznání stejného.

Můžeme klidně přeložit Pataňdžaliho 10 kroků ke šťastnějšímu životu

Dle svého cítění, chápání, vědění.. pocity, myšlenky, představy o tom, pochybnosti.... pokud chceš najít klam, hledej ho v tomhle, ve SVÉM nějak rozvinutém vnímání. A ne v tvorbě - projevu - velkého ducha. Jak TOMU hezky říkaj indiáni.

To, o čem píšu, je něco mnohem hlubšího, než všechno to osobní, co nabízíš k použití pro Poznání.

A ty svoje berličky si nech od cesty. Když si chceš o tom s někým smysluplně povídat.

Jestli si chceš o tom smysluplně povídat, tak zapomeň na nějaké berličky.

[Kavi]

Víš Jano, co o tom pravil Adi Šankaračárja? Když jsi teda na to, co kdy o tom řekli moudří... Nebo jeho nerespektuješ?
Řek bych, že utíkáš jen k tomu, co ti chutná, šmak, mlask, ham.. jak na běžícím páse.
Takhle ti podstatné, mimo ten pás, v jeho zaujatosti tebou, udělá frrrrrrr...
Neříkám že zaujatost dítěte svými oblíbenými hračkami je špatná, ono se tím učí.
Postupně je odkládá. Ty moje ratolesti už dávno odložily merkur a lego... Sotva mě to znovu začalo bavit

[Jana]

Víš Jano, co o tom pravil Adi Šankaračárja? Když jsi teda na to, co kdy o tom řekli moudří... Nebo jeho nerespektuješ?
Řek bych, že utíkáš jen k tomu, co ti chutná, šmak, mlask, ham.. jak na běžícím páse.
Takhle ti podstatné, mimo ten pás, v jeho zaujatosti tebou, udělá frrrrrrr...
Neříkám že zaujatost dítěte svými oblíbenými hračkami je špatná, ono se tím učí.
Postupně je odkládá. Ty moje ratolesti už dávno odložily merkur a lego... Sotva mě to znovu začalo bavit

Díky Tobě jsem našla právě teď něco nádherného. , je to z roku 2013. Někdo to tam dal, už asi nezjistíme, kdo.

To, co voní Pravdou, má šmak, mlask, ham..

Pořád nechápeš, že Bytí, které tu zůstává, když zmizelo ego, se neodkládá, jelikož není, kdo by to odložil.

[Jana]

Víš Jano, co o tom pravil Adi Šankaračárja?

Netuším

Řekla bych, že toho za svůj život řekl tolik, že by to bylo těžké uhodnout, co zrovna máš na mysli.

Povídej

[Jana]

Ale něco jsem Ti našla:

Nejvyšší formou uparati je, když člověk přebývá ve vlastní nejvyšší a pravé přirozenosti (svadharma), kterou je Bytí-Vědomí-Blaženost.

Část není nikdy oddělena od celku. Část je vždy nedílnou
součástí celku. Kdyby celku chyběla byť jen jedna jediná
část, nebyl by už úplný, takže by nebyl celkem.
Individuální jemné tělo je vytvořeno z celku jemných
elementů a není od nich nijak odděleno, a proto je individuální mysl částí celkové mysli. Podobně je individuální
hrubé tělo vytvořeno z celku hrubých elementů. Proto je
individuální hrubé tělo (piṇḍāṇḍa) částí celkového hrubého
těla (brahmāṇḍa). Navíc prvotní příčinou celku hrubých
a jemných elementů je Pravda, tedy čiré Já. Ale příčina je
obsažena v následku. A proto jsou v nejvnitřnější podstatě
jedinec a Celek jedno a totéž. Z hlediska jména a formy
jsou vlny jen částí oceánu. Ale vzhledem k jejich podstatě,
kterou je voda, jsou celým oceánem. Tato podstatná jednota bude dále vysvětlena.

Šrí Ádi Šankaráčárja

[Vostálník]

Pořád nechápeš, že Bytí, které tu zůstává, když zmizelo ego, se neodkládá, jelikož není, kdo by to odložil.

A ty zase nechápeš že bytí není Bytí

a proto tě čeká bití...



Proto tady taky ty pitomá krávo nezůstává žádní Bytí když zmizí ego,

nýbrž si konečně uvědomuješ Bytí, které sis dosud neuvědomovala,

na rozdíl vod bytí, který si uvědomuje kdekdo...


Takže tobě tam zůstává leda tak bytí a ne Bytí,

krávo pitomá !!!

[Kavi]

Ale my s dobrým srdcem se jí vždy budem rádi věnovat

[Jana]

Člověk touží být dokonalým, šťastným a chce existovat navěky. Proto se honí za tím, o čem si myslí, že
ho šťastným udělá. Činy vedou k plodům, které jsou
příjemné či nepříjemné a zanechávají po sobě dojmy,
které plodí další touhy. Tak pokračuje koloběh zrození
a smrtí. Tohle může skončit teprve poté, co si uvědomím, že „já jsem tím, co hledám“. Poznání, že jsem
nekonečné Bytí a Blaženost, mne z cyklu těchto přeměn osvobodí.

Šrí Ádi Šankaráčárja

https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/trad ... abodha.pdf

[Jana]

Skutečným cílem lidského života je poznat svou pravou
přirozenost. Skutečným účelem Véd je dosažení poznání
Já (Átman). Ve Védách najdeme tvrzení, která naznačují
jednotu mezi džívou a Nekonečnou Pravdou, kterým se
říká velká prohlášení (mahāvākya). Takovýchto tvrzení
je tu mnoho, ale čtyři z nich, každé z jedné Védy, jsou
nejslavnější. Jedno z nich je Tattvamasi – „Ty jsi To“.

Najdeme ho v Upanišadě Čhándógja, která je částí Védy
Sāma, v rozhovoru mezi světcem Uddálakou a jeho žákem
Švétaketou. Guru vysvětluje žákovi, že před stvořením
existovala jedině Pravda. Z ní povstalo veškeré stvoření,
tak jako ze zlata vzniknou zlaté ozdoby. Touto Pravdou
(Tat) samotnou jsi (asi) Ty (tvam).
Slyšíme-li, že Íšvara a já jsme jedno a totéž, mnozí z nás
jsou šokováni, protože to zní trochu jako rouhání. Jiní
to zavrhují jakožto přehnané velebení džívy. Někdo má
pocit, že tvrzení říká, že džíva je pouze podobný Íšvarovi,
protože převzal určité Jeho vlastnosti. Ale tvrzení je ve
skutečnosti myšleno tak, že je mezi nimi úplná totožnost.
Jak je to možné?
Jak víme, džíva je konečný, s omezeným poznáním (alpajña), omezenou silou (alpa śaktimān), je jako
smítko prachu ve vesmíru (alpavyāpī), je oklamán májou
(māyāvaśa), je ve všem závislý na světě, beznadějně zamotaný do svých činů a plný trápení a problémů. Íšvara je
naproti tomu nekonečný, vševědoucí (sarvajña), plný síly
(sarvaśaktimān), všeprostupující (sarvavyāpī), ovládá máju
(māyāpati), je nezávislý na činech, je nedotčený jejich
plody a je plný radosti. Jak by mohlo být něco konečného
totožné s nekonečným? Jak mohou dvě entity s tak opačnými vlastnostmi být v jednotě? Odpověď zní takto:

Pokud ano (pokud vyvstane taková otázka), není
vůbec na místě. Doslovným významem slova „Ty“
je oslovení někoho, kdo se ztotožňuje s hrubým
a jemným tělem. Ale v přeneseném slova smyslu
označuje slovo „Ty“ čiré uvědomění, které je
osvobozeno od všech podmíněností a které je zakoušeno ve stavu samādhi. Podobně doslovným
významem slova „To“ je Íšvara, který je vševědoucí, nekonečný a tak dále. Ale v přeneseném
slova smyslu označuje slovo „To“ rovněž čiré uvědomění, které je osvobozeno od všech podmíněností. A tak z pohledu uvědomění není v jednotě
mezi džívou a Íšvarou žádný rozpor.
Je pochopitelné, že student nemůže přijmout to, že džíva
a Íšvara jsou jedním. Bůh a vesmír se nám jeví podle toho,
jaký úhel pohledu zaujmeme (yathā dṛṣṭiḥ tathā sṛṣṭiḥ =
jaké je vidění, takové je stvoření, svět). Pro venkovana je
město obrovské, ale pro člověka žijícího ve městě je malé.
Podobně, když se podíváme na Íšvaru z hlediska naší
podmíněnosti, vidíme jen odraz Íšvary, takže si myslíme,
že jsme od Něj odlišní. Ramana Mahárši byl dotázán, zda
je Bůh bez kvalit a bez formy či naopak. Odpověděl: „To
záleží na tom, co si myslíš, že jsi. Pokud si myslíš, že máš
formu ty, potom má formu i On. Pokud si myslíš, že jsi
bez formy, je i on bezforemný a ty a On jste jedno a totéž.“
Každá věta má dvojí význam. 1) Doslovný význam
(vācyārtha). Zde jsou všechna slova pochopena doslova
a poskládána dohromady nám dají určitý smysl. Například
věta „Tenhle pes štěká.“ 2) Přenesený význam (lakṣyārtha).
Zde je potřeba doslovný význam pominout, aby mohl být
pochopen skrytý smysl věty. Například když o někom
řekneme: „On je lev,“ neznamená to, že je skutečně lvem,
ale že je statečný jako lev. Tvrzení „Ty jsi To“ nesmí být
chápáno doslova, ale v přeneseném slova smyslu.
Doslovným významem slova „ty“ je džíva, jenž se ztotožňuje se třemi těly, třemi stavy a pěti obaly. Tím z hlediska pohledu podmíněného nevědomostí vzniká představa: „Já jsem proměnlivá a konečná entita.“ Jakmile je
zakoušeno čiré Já, osvobozené od všech podmíněností,
potom si uvědomuji, že „Jsem Bytí-Vědomí-Blaženost.“
Tento stav pochopení se nazývá samādhi. Podobně, z hlediska pohledu podmíněného Májou, je Íšvara stvořitelem,
udržovatelem a ničitelem.


Ale z hlediska pohledu osvobozeného od všech podmíněností Máji je Íšvara v podstatě
opět „Bytí-Vědomí-Blaženost.“

Proto jsou džíva a Íšvara v nejhlubší podstatě jedno a totéž.

To si uvědomíme jedině tehdy, pokud je naše pozornost přesunuta od podmíněností k nepodmíněnému Já, k Pravdě. Zkoumání může začít buď u Íšvary, dotazováním „Kdo je On ve své podstatě?“, nebo u mě, u džívy, dotazováním „Kdo jsem já
ve své podstatě?“ V obou případech je dotazování završeno poznáním, že „Já jsem nekonečná Pravda – Ahaṁ
Brahmāsmi.“

https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/trad ... abodha.pdf

[Jana]

Ale my s dobrým srdcem se jí vždy budem rádi věnovat

Děkuju, ale už prozradíš, co jsi měl na mysli, že pravil Adi Šankaračárja?

[Kavi]

Člověk touží být dokonalým, šťastným a chce existovat navěky. Proto se honí za tím, o čem si myslí, že
ho šťastným udělá. Činy vedou k plodům, které jsou
příjemné či nepříjemné a zanechávají po sobě dojmy,
které plodí další touhy. Tak pokračuje koloběh zrození
a smrtí. Tohle může skončit teprve poté, co si uvědomím, že „já jsem tím, co hledám“. Poznání, že jsem
nekonečné Bytí a Blaženost, mne z cyklu těchto přeměn osvobodí.

Šrí Ádi Šankaráčárja

https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/trad ... abodha.pdf

Nojo, ty aby sis to neochočila dle svého.. Zaprvé.. to je překlad od koho? A za druhé, tak jako kdokoliv z Moudrých, toho řekl mnohem víc. Například to, co řekl o brahman a neskutečném.
Hledej dál.

[Kavi]

Mimochodem složil i spoustu hymnů inspirovaných védami.

[Jana]

Nojo, ty aby sis to neochočila dle svého.. Zaprvé.. to je překlad od koho? A za druhé, tak jako kdokoliv z Moudrých, toho řekl mnohem víc. Například to, co řekl o brahman a neskutečném.
Hledej dál.

Tak dobře, o neskutečném:

"Neskutečné (mithyā) je to, co nemůže být definováno ani jako skutečné (sat), ani jako ne-existující (asat). Jestliže věc existuje a je zakoušena, ale mění se, říká se, že je neskutečná.

Svět existuje a je zakoušen, ale je proměnlivý v závislosti na čase a zkušenosti, a proto je neskutečný.

Také to, co zakoušíme, není takové, jaké to je ve skutečnosti. Šrí Buddha si v meditaci uvědomil, že toto
tělo, které vypadá jako pevné, je jenom energie v pohybu, stejně jako každý objekt tohoto světa. ...

https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/trad ... abodha.pdf

Říká v podstatě totéž, co všichni Probuzení.

[Kavi]

Jestli-že Mistr říká, svět je iluzí, mluví ve skutečnosti o vnímání světa, kosmu. A pokud někdo myslí vážně, že sám vesmír je iluzí, tak neví zcela co říká. Protože, kdo to říká? Ten kdo ho vnímá. No tak se odmysli do toho "prázdna", čili do stavu bez bez příjmu vjemů.. a nemůžeš říct o projevu ani ň.

To není odmyslení do "prázdna", ale něco jako prohlednutí skrz. Není pravda, že o tom není možné říct ani ň, i když je to v podstatě nepopsatelné. Zjednodušeně tomu říkají například "vědomí-bytí-blaho", je to Dokonalé, nádherné Boží.

A myslíš že tím zmizel?

Kam zmizela planeta Země, když vidíš najednou celý Vesmír. Kam zmizelo zrnko prachu, když vidíš v mikroskopu jeho nejmenší detail? Zničil jsi tím poznáním to, co JE, nebo jsi to jen dokonaleji poznal?

To prohlédnutí, čím to je, je poznat celek i detail toho, co je, jako stejné, jako Jednotu existence. Vypadá to složitě a nepředstavitelně, ale zjednoduším Ti to.

Miluj samotnou Lásku, která není ničím podmíněna, a poznáš blaho existence, poznáš, co to je sat-čit-ánanda, poznáš samo Bytí, které tím vším je.

A co je tehdy pravda vs iluze. Nemůžeš říct ani je, ani není. To je to Veilovo "nejsem" dotažené do konce. Ale o to vůbec nejde, je to zkušenost jednoho stavu. A když tedy vnímáš, vidíš, cítíš, chápeš to nějak. A miliardy dalších to vnímají trochu jinak.

Při ztotožnění s tělem, každá individualita vnímá realitu jinak. Probuzení poznávají, že všechno je stejné, jejich poznání je stejné. Všichni mluví o blahu Bytí, štěstí pravého Já, Nirváně, Božím království, ... o Dokonalosti toho, osvobození od utrpení...

A všichni Probuzení láskyplně vedou k poznání stejného.

Můžeme klidně přeložit Pataňdžaliho 10 kroků ke šťastnějšímu životu

Dle svého cítění, chápání, vědění.. pocity, myšlenky, představy o tom, pochybnosti.... pokud chceš najít klam, hledej ho v tomhle, ve SVÉM nějak rozvinutém vnímání. A ne v tvorbě - projevu - velkého ducha. Jak TOMU hezky říkaj indiáni.

To, o čem píšu, je něco mnohem hlubšího, než všechno to osobní, co nabízíš k použití pro Poznání.

A ty svoje berličky si nech od cesty. Když si chceš o tom s někým smysluplně povídat.

Jestli si chceš o tom smysluplně povídat, tak zapomeň na nějaké berličky.

Vůbec nepobralas o čem je řeč, a zas jsi nasadila tu svou, od něčeho se osvobodit a cituješ Patandžaliho, o kterém jsi, jak je tvým zvykem něco vyčetla, a nejspíš si z toho nabyla dojmu, že jsi Jogadaini... Píšeš o něčem, o čem nemáš páru.
Je to jen v tvý kebuli. Kde si představuješ srdce. Takhle jsi realizována jen v představě. A už to, že jsi k tomu uvěření ti, dokázala zmanipulovat jedinýho zde človíčka, je alarmující. I když, já mu furt nemůžu uvěřit, že ti to baští. Spíš je jen povahou děsnej Džentlmen.

[Jana]

Vůbec nepobralas o čem je řeč, a zas jsi nasadila tu svou, od něčeho se osvobodit a cituješ Patandžaliho, o kterém jsi, jak je tvým zvykem něco vyčetla, a nejspíš si z toho nabyla dojmu, že jsi Jogadaini...

Vadilo by Ti, kdyby skutečně každá bytost byla ve skutečnosti Tvým pravým Já, bez ohledu na to, jak se zrovna jeví nebo projevuje?

Píšeš o něčem, o čem nemáš páru.

Máš páru o tom, kdo jsi, čím tohle všechno je?

Je to jen v tvý kebuli. Kde si představuješ srdce. Takhle jsi realizována jen v představě. A už to, že jsi k tomu uvěření ti, dokázala zmanipulovat jedinýho zde človíčka, je alarmující. I když, já mu furt nemůžu uvěřit, že ti to baští. Spíš je jen povahou děsnej Džentlmen.

Když to bude jen ve Tvé kebuli, ve Tvých představách, tak kde by se vzala ta krása Bytí, to štěstí Boží přítomnosti, to blaho, že je to, co je?

Ale v srdci, kde je tahle celá existence láskou, je to jasné.

Spíš Ti tím pádem může být divné, že by to jasné být nemohlo, než, že si budeš představovat, že to je představa v něčí hlavě.