Duchovno a psychologie

[malpan]

Pro Irulan a Petra:
vy nemusíte, nemáte to zapotřebí

[jaosiva1]

Kdo to je Dabel?
Je oddelen od Boha?
V mem pojeti je Dabel ten,kery zkousi, co sem se od Boha naucil
Prisny ucitel-Mocna Sila-Pan klamu

Mohu s nim uzavrit smlouvu,proc ne,ale co v ni bude?
On prdi na napsane a stejne si me proveri a dukladne, aby moh pak rict Bohu: ok,dobre si ho vyskolil! Skoro tak dobrej jako Job!
...t...2-1...

[Návštěvník]

Co je mezi Tebou a Bohem, je ve skutečnosti mezi Tebou a Tebou. Náš život je řízen z ega, z iluze oddělenosti, z osobní mysli, z osobní vůle, pak je zdrojem utrpení, trápení, ale i určitého dobrodružství, možnosti osobně prožívat oddělenost sama od sebe, tohle ve skutečnosti není opravdovým životem, je to jenom pomíjivým snem.

A nebo je život řízen Bohem, Boží vůlí, naším pravým Já, pak je Božím královstvím, štěstím, blahem, je pravým Životem.

...

život je vždy řízen naším pravým Já a to i v případě, že je vnímáno prostřednictvím ztotožnění s osobním vědomím


už samotný tohle uvědomění může být velmi osvobozujícím

[Návštěvník]

A mohu uzavřít i smlouvu s dáblem ?

můžeš, ale stejně tu dohodu uzavřeš jen sám se sebou

[Linda]

Co je mezi Tebou a Bohem, je ve skutečnosti mezi Tebou a Tebou. Náš život je řízen z ega, z iluze oddělenosti, z osobní mysli, z osobní vůle, pak je zdrojem utrpení, trápení, ale i určitého dobrodružství, možnosti osobně prožívat oddělenost sama od sebe, tohle ve skutečnosti není opravdovým životem, je to jenom pomíjivým snem.

A nebo je život řízen Bohem, Boží vůlí, naším pravým Já, pak je Božím královstvím, štěstím, blahem, je pravým Životem.

...

život je vždy řízen naším pravým Já a to i v případě, že je vnímáno prostřednictvím ztotožnění s osobním vědomím

už samotný tohle uvědomění může být velmi osvobozujícím

[roman]

Podle mé vlastní zkušenosti je to naopak. Na duchovní cestě může být velmi užitečná psychologie, protože dokud člověk žije výhradně teologií, náboženským a duchovním životem, svoje projekce nevnímá, ignoruje je obracením pozornosti k "duchovnu". A tak fungují nerušeně dál...

Ještě k tomuto. Souhlasím s tím, že psychologie je užitečná v určitým vnitřním rozpoložení, v určitým stavu chapání a vnímání světa. Pakliže je člověk zmítán a naprosto ztotožněn s tím životním kolotočem změny + a -, tedy naprosto ztotožněn s myslí a veškerá vnitřní energie je odvislá od tohoto ztotožnění, tedy jinak řečeno, nevznikl ještě odstup od mysli, pak psychologie je správným řešením. Naučí vnímat souvislosti a vztahy mezi podmínkamí "vnějšími" a naší reakcí na ně. Tak se lze postupně vymanit z těch negativních mentálních stereotypů, řekněme těch hrubších, způsobující nepohodlí (jak duševní tak fyzické). V této fázy nějaké nejvyšší pravdy, výroky typu vše je Já, žádná svobodná vůle neexistuje , apod., samo nepadnou na úrodnou půdu.

Samo ale i psychologie má své limity a nedokáže nabídnout trvalý mír, vnitřní klid, radost z Bytí nezakalenou ztotožněním s tělem. Co dokáže je vcelku bezproblémové fungování ve společnosti, prožít plnohodnotný osobní život zbavený nějakých velkých výkyvů v psychice. Ale nedokáže nás zcela zbavit těch nepříjemných, řekněme negativních aspektů prožívání skrze formu, tělo. Např. to ,že vím čím je má žárlivost způsobena, přesně rozeznám mechanizmus fungování žárlivosti, tak při hlubokém intimním vztahu, když pro ni budou vytvořeny podmínky, neznamená to, že žárlivost zcela zmizí. Její stupen bude jen odvislý od toho jak já sám jsem schopen milovat, tedy jak jsem schopen bezpodmínečně dopřát svobodný prostor tomu druhému bez ohledu na mé pocity z jeho počínání, atd.,atd...

Tedy psychologie určitě ano, ale je to s ní trochu jako s chlastem. Dočasně pomůže, žel z dlouhodobé perspektivy se jeví býti taktrochu neúčinnou. Tedy účinná je, jen má své limity.

[Návštěvník]

Tedy psychologie určitě ano, ale je to s ní trochu jako s chlastem. Dočasně pomůže, žel z dlouhodobé perspektivy se jeví býti taktrochu neúčinnou. Tedy účinná je, jen má své limity.

tady s tím si teda dovolím nesouhlasit

chlast je dočasnou úlevou proto, že to co uvnitř člověka žere, potlačí ... proto po vystřízlivění je to tam kde to je a člověk, který to řeší takhle, se musí znovu ožrat, nepracuje tedy s příčinou, nýbrž se snaží eliminovat důsledky - tedy napětí, frustraci a depresi

narozdíl od toho různé psychologické a psychoterapeutické metody pracují s příčinou a to vědomě ! síla uvědomění pak bloky v psychice uvolní a člověku a jeho okolí už to přestane deptat

má to svoje limity, ale při otevřenosti se tyto limity posouvají tak dokonale, že mnozí psychoterapeuti právě díky tomu jak hluboce pronikly k jádru pudla, došli k dzogčheňáckému samoosvobození - či-li k probuzení

celá ta debata vznikla z toho, že Jana napsala, že

"Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko."

což je nesmysl, protože právě psychologie a psychoterapie mentální projekce uvolňují a tím pomáhá reálně zharmonizovat a stabilozovat život dotyčného, protože tam na nějaké mentální zaplétání se narozdíl od teologie, moc místa a prostoru není ...

[Návštěvník]

a co se týká teologie a náboženství, tak to právě velmi mnoho lidem napomohlo k zamotání se do mentálních projekcí tak dokonale, že jim z toho až hráblo a stali se světu a sobě nebezpečnými fanatiky ...

[roman]

narozdíl od toho různé psychologické a psychoterapeutické metody pracují s příčinou a to vědomě !

No jak se to vezme, řekl bych, že psychologie tu pravou příčinu jež je ztotožnění s tělem a na jehož podkladě vznikají veškeré psychické bloky týkající se mysli zcela úspěšně ignoruje , tedy psychologie jak je konvenčně chápána(viz wiki). Pracuje na povrchu, na periferii. Prostřihává větve stromu ztotožnování,uleví, ale neničí jeho kořeny. Jednou se zbaví nějakého pnutí a na druhé straně vyskočí jinej problém. Protože problémem není mysl a její pohyby, ale ztotožnění. Bere na vědomí osobu a problémy osoby, řeší její problémy a ne to, že ona sama je problémem a je od něj neoddělitelná. Proto psychologie tě nezbaví rezistence jen jí může korigovat a umenšovat, proto píšu, že se pohybuje na povrchu. Samoosvobozování překračuje psychologii, dostává se ke zdroji, k uvědomění, které je myšlením překryto. Vznikne odstup, pozorovatel jež je si vědom pohybů mysli a postupně dochází k odtotožnování jež už není důsledkem psychologie. Psychologie se týká mysli a "osvobozování" ne-mysli, tedy uvědomění podstaty mysli. Proto tě psychologie nezbaví rezistence vůči ztrátě zaměstnání, partnera, schoření bytu, atd.,atd. Vnitřní klid může být kdykoliv narušen nějakou vnější událostí, více či méně. Točí se to pořád dokola. Zisk-ztráta, + -.....Proto to připodobění s alkoholem, nebrat doslova.

Tak já chápu psychologii a její význam v procesu poznávání sebe sama, ne poznávání mysli, psýché, ale sama sebe. Psychologie počítá s tím, že je zde jedinec a jeho problémy, jeho život, který má být harmonizován. Ale už tento základní předpoklad je vlastně chybný . Takže nemůže překročit svůj vlastní stín.

A ted k tomuto:

celá ta debata vznikla z toho, že Jana napsala, že

"Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko."

Tak samozřejmě, že duchovno, teologie se nemůže stát únikem, potlačením tzv. realného života. Pakliže psychologie, jejíž význam nepopírám, ještě nesplnila svůj účel, který bezesporu má, bude osoba znovukonfrontována s nerozpoznanýma projekcema a tendencema mysli, apod., a psychologie pak bude mít své nepopiratelné místo v procesu chápání mysli.

[Linda]

Psychologie - stručně řečeno - ukazuje postup, kterým je možné u sebe rozpoznat neuvědomované sebe-ztotožňování se svými pocity a s myšlenkami.

Na začátku tohoto vlákna jsem napsala, jaké s tím mám vlastní zkušenosti

Funguju tak. Klidně mě považuj za podivína. Je to jen kolotoč otázek, který mě vede k sebeuvědomování si souvislostí. Psychologie a "duchovní život" jsou u mě v podstatě jen dva pohledy na totéž...

Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko.

No

pojem "mentální projekce" vznikl v minulém století díky C.G.Jungovi, který psychický proces projekce definoval: "Subjekt se zbavuje nepřijatelných, bolestivých obsahů tím, že je projikuje." Principy, které jsou příčinami mentálních projekcí, i cestu k vědomému stahování projekcí tedy objevila a propracovala psychologie. Díky jejím dnes obecně dostupným poznatkům může nejen křesťan nebo buddhista (..., ..., ...), ale i každý současný člověk v sobě vědomě rozpoznat, proč v něm dochází k nevědomému sebeztotožňování s určitými obsahy vědomí, tudíž i k jejich projekcím. Může si proto začít postupně v sobě uvědomovat, čemu uhýbá, co nechce u sebe vidět, a proto to přisuzuje těm kolem. A úměrně tomu, jak si dokáže nejen přiznat, ale i přijmout, co si v sobě předtím neuvědomoval, začne v něm docházet ke stahování projekcí, tudíž k uvolňování od nevědomého sebeztotožňování s osobou.

Člověku, který žije především duševním životem, může pomoci teologie, psychologie mu může naopak dát potravu pro stále neřešitelnější zamotávání se v mentálních projekcích, ze kterých psychologie nedokáže najít východisko.

Podle mé vlastní zkušenosti je to naopak. Na duchovní cestě může být velmi užitečná psychologie, protože dokud člověk žije výhradně teologií, náboženským a duchovním životem, svoje projekce nevnímá, ignoruje je obracením pozornosti k "duchovnu". A tak fungují nerušeně dál...

Začátkem je: připustit si, že to existuje a že se to může týkat i mě. Koho by zajímalo, jakým způsobem projekce v nás fungují a jak si je u sebe uvědomit, pár dalších informací o tom je na Poradně tady

[Návštěvník]

že je zde jedinec a jeho problémy, jeho život, který má být harmonizován. Ale už tento základní předpoklad je vlastně chybný .

jedinec s jeho problémy tu rozhodně je přítomný a psychologie s psychoterapií má velmi účinné nástroje tomu organismu jednotlivce ulevit, stejně jako medicína má účinné nástroje ulevit nemocnému tělu a znovu opakuji že narozdíl od náboženství a teologie, které dávají obrovský prostor k zaplétání se do myšlenkových konceptů, je to otázkou přímého prožitku

nechceš snad popírat 6 miliard liských bytostí, které jsou plnoprávnými součástmi Univerza, jsou projevenou SKUTEČNOSTÍ, která se tak manifestuje skrze x forem ?

stejně jako se manifestuje skrze všechno ostatní ...

co je pokládáno za iluzorní není existující jedinec s problémy, ale myšlení si toho jedince, že je POUZE samostanou a nezávislou a od všeho ostatního oddělnou entitou, která se narodila SVÝM rodičům a taky ONA jednou zemře a že má SVOU samostatnou a nezávislou OSOBNÍ vůli pomocí, které dostane SVŮJ ŽIVOT pod SVOU kontrolu, jejíž mozek si vytváří SVÉ myšlenky a SVÉ jednání atd. - to je pouze naučený vzorec vnímání, ne naše přirozenost

tento vzorec myšlení dítě (samozřejmě pokud nemá například zvířecí výchovu) postupně přebírá od svých rodičů a je v tom neustále dál a dál utrzováno, protože tak jede základní metrix lidstva už pár tisíc let ! přestože jsou tu pořád přítomné odkazy starověké moudrosti a probuzení lidé, kteří poukazují na tento základní omyl !

není to TVŮJ život je tu prostě jen ŽIVOT sám - bytí a tím ŽE JSI, VNÍMÁŠ A CÍTÍŠ si uvědomuješ tohoto jedince i s jeho problémy

protože je zásadní rozdíl ve vnímání sebe a života:

Já žiju, MNĚ se to děje a JÁ to dělám

a

UVĚDOMUJI si život, UVĚDOMUJI si co děje

ps. Jungova hlubinná psychologie je unikátem a koresponduje s metodami některých buddhistických tradic a vhledů do oblasti psyché a kolektivní mysli

[Linda]

ps. Jungova hlubinná psychologie je unikátem a koresponduje s metodami některých buddhistických tradic a vhledů do oblasti psyché a kolektivní mysli

Zřejmě proto C.G.Jung znal stav, ke kterému nakonec vede zmizení ulpívání na jakémkoliv vědomém nebo neuvědomovaném obsahu vědomí. Tady definuje, co je Já, poznal to vlastní zkušeností:

"Mé úplné bytostné JÁ se odebírá do pohroužení takříkajíc jako nějaký jogín a medituje mou vezdejší podobu. Mohlo by se také říci: nabírá lidskou podobu, aby vešla do trojrozměrné existence, jako když se někdo obléká do potápěčského obleku, aby se ponořil do moře. Úplné bytostné JÁ se oddává vezdejší existenci... v pozemské podobě může využít zkušeností trojrozměrného světa a uskutečnit se o další kus prostřednictvím většího uvědomění... Skutečná je tato existence a náš svět vědomí je iluze jistého druhu, představuje zdánlivou skutečnost, jako sen, který se tak dlouho zdá skutečný, dokud v něm člověk je.

Nevědomá celost se mi proto jeví jako To, co řídí - spiritus rector všeho biologického a psychického dění. Tíhne k totálnímu uskutečnění, tedy v případě člověka k totálnímu uvědomění.

Východ přikládá úplnému bytostnému JÁ nepochybně božský význam a podle starého křesťanského názoru je sebepoznání cestou ke cognitio Dei - poznání Boha.

Rozhodující otázkou pro člověka je: vztahuješ se k nekonečnu, nebo ne? To je kriterium jeho života. Jen když vím, že nekonečné je podstatné, nezakládám svůj zájem na nicotnostech a na věcech, které nemají rozhodující význam. Jestli to nevím, pak naléhavě trvám na tom, že něco ve světě znamenám kvůli té nebo oné vlastnosti, kterou pojímám jako osobní vlastnictví.

Citu pro nekonečno dosahuji však jen tehdy, jsem-li omezen na krajnost. Největší omezení člověka je úplné bytostné JÁ; projevuje se v zážitku "jsem jen to!" Jen vědomí mého nejužšího omezení v úplném bytostném JÁ je napojeno na neomezenost nevědomého. V tomto uvědomění se zakouším zároveň jako omezený i jako věčný, jako jedno i druhé."


Z jeho knihy "Duše moderního člověka"

Jiná slova, než která používá advaita - význam tentýž.

[roman]

jedinec s jeho problémy tu rozhodně je přítomný

No to je premisa psychologie , že tomu tak je. Kdyby tady tento koncept nebyl, nebyla by ani psychologie. Ve skutečnosti tady žádný jedinec s vlastními problémy není. Problémy, důsledkem prožívání ztotožněni tady jsou, ale jen protože vznikne paradoxně přesvědčení že tu ten jedinec, čili někdo je. Žádné já, žádný problém. To ztotožnění je tak silné, že je to existencionálně prožíváno, že je tu jedinec. Vždyt to je vlastně celej ten optickej klam, z kterého v realizaci zbyde jen ten smích který nikomu nepatří...Známé: činnosti jsou vykonávány, ale není tu žádný jejich konatel. stejně tak platí, že je tu prožívání, ale žádný prožívající. Úměrně čím je ztotožnění silnější, tím je ten pocit konajícího jedince silnější a samo naopak. A právě protože tu není žádný samostatně existující jedinec nemůže být žádná cílená snaha ve smyslu sebepoznání korunována uspěchem. Může to samo nastat, ale není to důsledkem osobní činnosti jedince nýbrž prostě během universa, silou Já, jedno jak se to pojmenuje.

nechceš snad popírat 6 miliard liských bytostí, které jsou plnoprávnými součástmi Univerza, jsou projevenou SKUTEČNOSTÍ, která se tak manifestuje skrze x forem ?

No to nepopírám, jsou projevenou skutečností. ale skutečností, která je ve skutečnosti nedělitelná a nerozdělitelná, přesto, že se tak může jevit(díky iluzornímu vnímání jímž je tvořen domněle oddělený jedinec)

co je pokládáno za iluzorní není existující jedinec s problémy, ale myšlení si toho jedince, že je POUZE samostanou a nezávislou a od všeho ostatního oddělnou entitou, která se narodila SVÝM rodičům a taky ONA jednou zemře a že má SVOU samostatnou a nezávislou OSOBNÍ vůli pomocí, které dostane SVŮJ ŽIVOT pod SVOU kontrolu, jejíž mozek si vytváří SVÉ myšlenky a SVÉ jednání atd. - to je pouze naučený vzorec vnímání, ne naše přirozenost

No ale právě to co jsi všechno vyjmenoval(a) je důsledkem toho iluzorního jedince . Kdyby tady nebyl iluzorní jedinec, nebylo by tu všechno to vyjmenované. Právě protože je tu iluzorní přesvědčení, že jsem jedinec pak je tu vnímní že...

že je POUZE samostanou a nezávislou a od všeho ostatního oddělnou entitou, která se narodila SVÝM rodičům a taky ONA jednou zemře a že má SVOU samostatnou a nezávislou OSOBNÍ vůli pomocí, které dostane SVŮJ ŽIVOT pod SVOU kontrolu, jejíž mozek si vytváří SVÉ myšlenky a SVÉ jednání atd

.

[irulan]

zajímavá debata
pokud se můžu přidat, tak trošku bych se přiklonila k Lídě a to díky jen mým životním zkušenostem. Myslím, že díky "samopsychologii" lze změnit své postoje (např. u té žárlivosti, zrovna s tím zkušenost mám...jaktože rozpoznáním a pochopením příčin sama u sebe můžeme tyhle tendence jakoby "zrušit"?) - jo, jsem neustále součástí hry vlastní iluze, ale poznávám jevy. A od toho tady, myslím, celý ten sen, život je...o poznávání toho, co si sami vytváříme. Já nevím, možná jsem mimo, ale už na nějaký osvobození kašlu, prostě si to všechno "odžívám" včetně ztotožnění i pozorování svých ulpívání. Neříká se, cesta je cíl?
Prostě se vědomě nehodlám odstřihávat. A když mě to odstřihne samo, tak budiž

[Linda]

jaktože rozpoznáním a pochopením příčin sama u sebe můžeme tyhle tendence jakoby "zrušit"?

Bůhví rozpoznáním a přijetím té příčiny k tomu prostě samo dojde

[malpan]

jaktože rozpoznáním a pochopením příčin sama u sebe můžeme tyhle tendence jakoby "zrušit"?

pochopení příčin maže důsledky - není-li činná příčina, kde by se vzal důsledek?

[malpan]

Psychologie a "duchovní život" jsou u mě v podstatě jen dva pohledy na totéž...

doplním: skutečně každá ...ologie dokáže popsat jen určitou výšeč života a je fuk jestli tu je řeč o teologii, demagogii, filosofii či třeba dermatologii. žádná ...ologie nemá šanci popsat skutečný celek, když se sama specializuje na ten svůj jedinečný pohled
proto platí Romanovo:

Tedy psychologie určitě ano, ale je to s ní trochu jako s chlastem. Dočasně pomůže, žel z dlouhodobé perspektivy se jeví býti taktrochu neúčinnou. Tedy účinná je, jen má své limity.

i pod tím pojmem "duchovní život" si tu každý představuje jen něco ze života, jinak by to nenazýval duchovní život, ale prostě Život

[Linda]

... logie" pochází od latinského "logos", což znamená slovo.

Jakákoliv ...logie je tedy slovním popisem určitého množství faktů a dění, které s nimi souvisí. Popisem, který definuje pomocí slov určité jevy ve dvojnosti + to, co z nich vyplývá. Ať jde o oblast úzce specifickou, jako je např. ornitologie, nebo o oblast zahrnující široké množství jevů, jako např. biologie. Další slovní názvy definují určité dění pomocí jiných přípon, např. ...ismus - viz mentalismus (= "vše je Mysl").

Balsekar to nazývá nazývá konceptuálním vyjádřením a zdůrazňuje, že to platí o všech poznatcích v jakékoliv oblasti, včetně tzv. duchovní.

"Když o realitě mluvíte, proměnili jste ji v mentální představu. Slovní vyjádření „realita“ je mentální představou. Realita jako taková je něco, na co nemůžete myslet. Pokud realitou jste, nemůžete o ní mluvit. A jakmile o něčem mluvíte nebo přemýšlíte, je to v oblasti fenomenality, a proto je to konceptuální."