… Dürckheim mluvil o tom, že máme stát v haře. Hara je podbřišek….
jsem otevřený pro Boha a pro bytí, jak to Dürckheim nazývá, pro existenci…. cítím podíl Boha…. Můžeme si pomocí těla pomalu vycvičit větší sebedůvěru….
Takto částečně vplouvá k opatovi učení Východu, z Japonska. To hrabě Dürckheim.
Opat udělal dobře, že to uvedl na něho. V křesťanství tradice nezná práci s tělem pro masy, zná v tom jen drobty od některých poustevníků. Opat se vyhnul reakcím některých lidí proti tělu a proti Japonsku. V zájmu pokroku na duši odvedl pozornost, aby nějaký čtenář neukázal prstem „to není naše, to je cizí“. Tento stav jsem pochopil, když jsem jednou řekl kolegyni, že jsem za výlohou v prodejně porcelánu viděl sošku Quan Jin. Odpověděla „ale to je cizí“. Byla to esoterička žijící na poznatcích antiky a Egypta, Východ odmítla.
Navíc duchovní proudění v křesťanství, aniž by si toho všimlo, je zanešené prvky z bývalého učení dualistů manichejců, které má kořeny v dualismu „duch proti hmotě“, jak učil Zarathuštra v Persii, a chápalo hmotu jako negaci Ducha, pokroku a světla. Tam se s tělem nespolupracovalo, bylo nahlížené jako přítěž. Odmítalo i gymnastiku a sporty, viz třeba výrok apoštola Pavla, který se vyjádřil podobně dualisticky (jako v Persii), i když dvě století před vznikem nové větve dualismu, samotného manicheismu. : „Cvič se pro zbožnost. Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života“ (v Prvním listu Timoteovi, 4:7-8).
Sport mu byl vhodný jako příklad soustředění:
„Všechněm všecko jsem učiněn, abych vždy některé k spasení přivedl.
23 A to činím pro evangelium, abych účastník jeho byl.
24 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všichni zajisté běží, ale (jen) jeden béře odměnu? Tak běžte, abyste dosáhli.
25 A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrženlivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou.
26 Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje,
27 Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný.“ (1. list do Korintu, kap. 9)
