Respekt k druhým a k jejich hranicím

[nop]

zvířata kontaktní a distanční.
Mezi jedinci různých druhů se udržuje odstup různě velký. Když přijdete k čápu na louce blíže než asi 30 metrů, zvedne se a odletí. Když se přiblížíte ve volné přírodě ke lvu na více než pět metrů, vystartuje na nás jako na potravního konkurenta. V Jihoafrické republice platí v golfu zásada, že se nemusí použít tentýž míček, jestliže padne ke lvu blíže než na 4 metry.
Ale co do přibližování jedinců stejného druhu jsou zvířata dvou typů.
Kontaktní zvířata se navzájem dotýkají, někdy si hrají (jako liščata), jindy vzájemně hřejí (jako kočky), nebo spí navalena na sobě (jako vlci) a mnohá si češou a čistí vzájemně srst. Typická kontaktní zvířata jsou opice.
Distanční zvířata si udržují mezery mezi sebou, tedy odstup. Typicky vlaštovky, na drátě nebo větvi sedí vždy v odstupu. Pohlednice sice někdy ukazují, jak se k sobě tulí dvě vlaštovky, ale to vyplývá z neinformovanosti tvůrce obrázku a jeho fantazie.
U lidského druhu jsou zastoupené oba případy. Někdo je kontaktní, nevadí mu blízkost, ani poplácání po rameni a dokonce někdo se rád přiblíží. A naopak někdo je distanční typ a udržuje si mezery mezi sebou a lidmi. Je dobře to vědět.
Naše teta je distanční typ, ale ucházel se o ní muž s kontaktním chováním. Jí nevadilo, že si ji namlouvá, to ráda akceptovala, ale vadilo jí, že se chtěl stále vodit za ruce a i jinak udržovala mezeru. Pak přišla jednou debata na Havla a revoluci, měli rozdílné názory a potom se rozešli.

[nop]

K "vlčím dětem".
Jaromír John líčí v povídce Pampovánek (R 1948) opuštěné dítě a dojemnou scénu, kdy pozoruje přes okno vánoční stromeček. Je to krásná povídka. Není to ale vlčí dítě. Rodiče narychlo utekli před úřady a zapomenuli chlapce. Našel si ve stodole kozu, a mezi kůzlaty dostal mléko i on. Když začal mluvit, slýchal zvuk držadla při pumpování studny "pam - pam" a to opakoval (odtud Pampovánek). Rodina se už nevrátila a on přežil krmený v opuštěné stodole kozou.
Pak přišly vánoce, večer ho přitahovalo světlo za oknem, kde byli lidé a stromek. A v té atmosféře Vánoc "se stal člověkem".
Sice se tu ukazuje na nesmírný vliv citovosti a blízkosti lidí, ale spisovatel nemá dořešeno jak přežíval ve stodole v chladu a tu integraci do společnosti potom.
Ale je to citlivá a hezká próza.

[Návštěvník]

U lidského druhu jsou zastoupené oba případy. Někdo je kontaktní, nevadí mu blízkost, ani poplácání po rameni a dokonce někdo se rád přiblíží. A naopak někdo je distanční typ a udržuje si mezery mezi sebou a lidmi. Je dobře to vědět.
...

u lidského druhu, stejně jako u opic a dalších vyšších savců je dotykový kontakt primární záležitost a ti co s ním mají problém a potřebují si udržovat od ostatních dištanc trpí citovou deprivací, která se může extrémně projevit i jako jeden z projevů autismu.

důležitost dotyků v ranných stádiích dětství především dítěte s matkou se ukázala jako zásadní a velmi silně ovlivňující schopnost plnohodnotného prožívání života vytváří to základ vztahu k sobě, k druhým a ke světu.

"Dotek je nejen základní životní potřeba, ale představuje i způsob hluboké komunikace, která přenáší signály, jenž jsou schopny v těle vyvolat neurohormonální reakce, jako je třeba produkce hormonu oxytocinu, který je úzce spojen s pocity intimity, lásky, něhy a nakonec i se stavem hlubokého štěstí."

z rozhovoru s duchovním vůdcem grónských eskymáckých kmenů Angaangaqem

"Řekl jste, že tady na Západě mluvíme a mluvíme a chlubíme se, jak jsme inteligentní a intelektuální. Nebylo by ale lepší, kdybychom se vzájemně víc dotýkali, chytli na ruce a společně oslavovali život?

Líbí se, jak se pořád šťouráte v tomto tématu.

Strávil jsem dva dny v Barceloně a viděl jsem tady podobné lidi, jako jsou v Hollywoodu:

zdraví se polibky na lícní kosti, aniž by se doopravdy políbili.

Ale nikdo nemůže žít úplně bez dotyků. Kdyby se tě nikdo nedotýkal, zemřeš. Máme strach z doteků. Tady na Západě nerozumíte kráse, kterou vzájemný dotyk přináší. Když se dotýkají dva muži, hned jsou všem podezřelí, že jsou homosexuálové.

Jenže my potřebujeme být v tělesném kontaktu, ale musíme se nejdřív naučit, jak se správně dotýkat. S respektem. Když se tě dotknu, protože jsi člověk a já bych chtěl, abys zahlédla krásu, která je v tobě, bude to bezpodmínečná láska. Nedotýkal bych se tě proto, aby se cokoliv změnilo. Neexistuje žádná podmínka. Jenom láska a respekt. A právě pro tohle je důležité se dotýkat, spojovat se a sjednocovat. Protože ve své kráse jsme jednotní. A to je to, co náš svět nejvíc potřebuje."

zdroj: http://www.maitrea.cz/magazin/zivot-se-ma-oslavovat

[Návštěvník]

„Dotek je základní tělesná potřeba, jeho absence způsobuje abnormální chování a tělesný vývoj.“

Antony Montagu

"Spousta lidí v současné době hovoří o potřebě svého „osobního prostoru“ a dělají všechno možné, aby si zajistili, že tento jejich bezpečný prostor zůstane trvale neporušen. A pokud bariéru jejich vymezeného prostoru něco překročí, automaticky se v nich aktivují obranné mechanismy.

Co se stalo s přátelským dotykem na rameno při přijímání obchodních rozhodnutí, kam se poděla drobná něžná gesta mezi milenci? Podobné projevy doteků v dnešním světě, kdy lidé žijí stále „rychleji“ a vzájemná komunikace probíhá stále více prostřednictvím elektronických zařízení, postupně mizí. Někdy už mezi sebou skoro ani nemluví a upřednostňují zaslání textové zprávy, aby se vyhnuli větší míře přímé interakce během hovoru.

Není tedy divu, že jsme si na k nám směřované doteky a hlazení vybudovali zvláštní reakce. Avšak koncept tzv. „osobního prostoru“ není přirozenou reakcí. Poukazuje pouze na účinky dotykové deprivace.

Kdo žije beze strachu, žije bez nutnosti bariéry „osobního prostoru“

Lidé žijící bez obav, bez chronického strachu ze života, tento „prostor zabezpečení“ nepotřebují. Dokáží se spontánně dotýkat ostatních, přičemž takový dotek nemusí mít žádný erotický podtext.

Lidé trpící dotykovým deficitem například nevyužívají masérské služby pouze pro to, aby uvolnily svým svalům, hlavní důvod je právě naplnění jejich touhy po doteku. Moderní lidé svým způsobem hladoví po kontaktu, přitom ochranné štíty, které vězní každou osobu ve vlastním prostoru, této situaci nijak nepomáhají. Dělají ji horší."

[Návštěvník]

téma Mystérium dotyků a objetí je zpracováno zde

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f= ... yky#p13345

[Návštěvník]

nádherná ukázka o čem je respekt k druhým a k jeho hranicím, který právě ty hranice mezi já a ty stírá

viewtopic.php?f=291&t=3756#p84391

[irulan]

....
u lidského druhu, stejně jako u opic a dalších vyšších savců je dotykový kontakt primární záležitost a ti co s ním mají problém a potřebují si udržovat od ostatních dištanc trpí citovou deprivací, která se může extrémně projevit i jako jeden z projevů autismu.

.....

dá se to v životě prolomit, možná za pomoci skutečně přirozených a srdečných lidí (žádné "vedlejší úmysly" - ty to naopak spíše blokují, bych řekla). Nebyla jsem vůbec mazlivé dítě, byla jsem spíše ten "distanční typ", až časem jsem poznala důležitost a sílu téhle mimoslovní komunikace

[Návštěvník]

dá se to v životě prolomit, možná za pomoci skutečně přirozených a srdečných lidí (žádné "vedlejší úmysly" - ty to naopak spíše blokují, bych řekla). Nebyla jsem vůbec mazlivé dítě, byla jsem spíše ten "distanční typ", až časem jsem poznala důležitost a sílu téhle mimoslovní komunikace

ano dá se to transformovat

i já jsme toho názornou ukázkou - ještě zhruba v 19ti letech pro mne bylo doslova traumatické i pouhé zdvořilostní podání ruky ... všechno se ve mně třáslo děsem i když mi kadeřnice myla hlavu, z kosmetiky jsem utekla a pod.

když jsem po vysoké škole nastoupila do práce, tak v rámci antistresové terapie jsme měli jednou týdně dvě hodiny s psycholožkou, která s námi prováděla různé formy psycho her a terapií

jednou nám dala nakreslit strom života a pak jsme to společně probírali

nakreslila jsem jen padající list - byla z toho šokována, šokována jsem byla i já když jsem si poprvé díky ní, začala uvědomovat to co skutečně cítím a jak strašná bolest a osamění je v mně ukryto pod maskou zdánlivě úspěšné a sebevědomé mladé ženy díky ní jsem byla poprvé konfrontována s nezpracovanými traumaty z ranného dětství a otevřela si mi tak faktická možnost s tím něco dělat

dneska přátelé co mne znají, když jim toto řeknu, nechtějí mi vůbec věřit že dotyk nedej bohu objetí (pokud se nejednalo jen o nejbližší členy rodiny) byl pro mne téměř nepřekonatelným problémem ...

ale je to tak ...

pracovat se s tím dá a to velmi účinně i když to vyžaduje skutečně velkou odvahu, protože to znamená vědomé otevírání "skříní s bubáky" o kterých nechceme ani slyšet, natož je vidět

je to podobné jak v tom příběhu Herryho Pottera kdy otevírali bednu s bubákem a učili se s ním pracovat a transformovat ho

[nop]

Nezapomenuli jsme na osobní vliv? Většinou mi lidé nevadí, ale zažil jsem i to, že něčí dotyk mi nebyl příjemný, konkrétně ruky na mé hlavě. A naopak. Jednou jsem měl náplast na noze a v ordinaci měla sestra napilno, tak se toho ujala sama doktorka. Namazala mi ránu, ovinula, sepnula. A měl jsem pocit jakoby blahodárné fluidum prosakovala z jejích dlaní. Jako při léčitelích. Ale jako doktorka to normálně nevyužila, to byla práce sestry. Takže měla nepoznaný a nevyužívaný léčitelský efekt.
Jsou i dočasná fluida, jak jsem zjistil náhodně.
Jednou jsem šel večer po prázdném náměstí, kde se hádal muž se ženou. Jsa ještě naivní, zastavil jsem se a prohodil, že by se nemuseli hádat. Muž pokročil ke mně a jeho klouby na rukou u prstů se nakrátko dotkly mých, jakoby náhodou. Možná, že ho při tom kroku dopředu řídila jeho duše. Přeskočila jakási jiskra (ne fyzikální, neviditelná), z muže se něco uvolnilo a byl najednou mírný. Já jsem necítil nic, jen že jsem byl hromosvodem pro neznámou energii, při které se hádali. Pak tiše šli dále. Možná, že jsem byl "bezpřekážkově průtočný" ale sám nebyl ovlivněný.
Kolikrát jsme ale vystaveni vlivům a fluidům od lidí! U fluida záleží na dotyku, jako u toho muže a u té doktorky. Na vzdálenost se určité druhy nepřenášejí, ani když do dotyku kůže chybí pár centimetrů.
Takže odhlédnouce od obecného a širšího pjmu "kontaktní" a "distanční" bytost ještě jsou tady rozdíly, které se projevují podle individuí (stav, nabití nebo povaha).

[irulan]

.... vědomé otevírání "skříní s bubáky" o kterých nechceme ani slyšet, natož je vidět ...

chápu to podobně. Asi se to začlo lámat, když jsem si uvědomila, že s tím problém mám a bylo mi divný, proč... a proč s tím jiní problém nemají. Není to o světě kolem, ale o vnitřním světě, možná o vnímání zapomenutých či nevědomých blbých zkušeností a "uložení" si obrany proti nim do podvědomí. Když jsem se výrazněji začala zabývat "vnitřkem", začaly jakoby o překot vylézat kromě konkrétních i podivné pocitové (snad) vzpomínky a to jak v rolích ubližovatele, tak i oběti. Nic konkrétního (jako vhledy do minulých životů apod.), ale pocity, že tohle znám...

[Návštěvník]

Nezapomenuli jsme na osobní vliv? Takže odhlédnouce od obecného a širšího pjmu "kontaktní" a "distanční" bytost ještě jsou tady rozdíly, které se projevují podle individuí (stav, nabití nebo povaha).

to je naprosto jasné, že projevený svět je o vzájemných interakcí a energetické výměně, protože ve skutečnosti nikdo není od toho oddělen, stejně jako nejsme odděleni od vzduchu, který dýcháme ... takže se vzájemně neustále se vším prolínáme a máme k tomu náležité odezvy skrze náš centrální nervový systém

a samozřejmě že platí - co žijeme, jak vnímáme a jak se cítíme - to vyzařujeme

s tou příhodou, že se muž zklidnil po doteku s tebou ...

mám podobnou příhodu s agresivním mužem, kdy pevné uchopení ho za ruku, způsobilo jeho naprosté uvolnění - došlo k tomu u mne intuičně, bez jakéhokoliv záměru a jakéhokoliv emočního hnutí - doslova ve "stavu prázdna"

stejně tak se to stalo kamarádce - při noční procházce se svým mužem je napadla banda ožralých skínů. jejího muže strhli na zem, byli ho a kopali, jí si nevšímali. ona zareagovala tak, že přistoupila k tomu nejagresivnějšímu a dala mu ruku do středu dlaně. reagoval na to doslova zamrznutím, pak jí zvedl do výšky, chvíli jí držel a pak opatrně postavil. pustil jí a potom všichni v klidu odešli a nechali je být. naštěstí se to obešlo pár podlitinami, nebyly zasaženy vnitřní orgány, útok trval jen malou chvíli ... když jsme spolu o tom mluvily, tak také mluvila o tom, že reakce přišla naprosto intuičně, že byla totálně vyprázdněná naprosto bez osobní účasti, záměru nebo emočního hnutí - totální klid - teprve následně si uvědomila, jak zdánlivě nelogicky zareagovala

[Návštěvník]

dala mu ruku do středu hrudě do oblasti srdeční čakry

[irulan]

... projevený svět je o vzájemných interakcí a energetické výměně...

a řekla bych, že je to vždy oboustranné. Když mám např. extrémní strach z dotyku, je pro mě každý "divný" a pak to určitě cítí i ten druhý. Záleží na obou, v jakém jsou stavu (otevřenosti). A jakoby se to přenášelo, či probudil i nějaký vlastní strach u toho, kde dosud byl jen latentní - u člověka, pro kterého byl každý divný, jsem náhle měla pocit, že jsem taky divná

[Návštěvník]

... projevený svět je o vzájemných interakcí a energetické výměně...

a řekla bych, že je to vždy oboustranné. Když mám např. extrémní strach z dotyku, je pro mě každý "divný" a pak to určitě cítí i ten druhý. Záleží na obou, v jakém jsou stavu (otevřenosti). A jakoby se to přenášelo, či probudil i nějaký vlastní strach u toho, kde dosud byl jen latentní - u člověka, pro kterého byl každý divný, jsem náhle měla pocit, že jsem taky divná

jasně, že oboustranně se to vždycky projeví a nejen oboustranně ale dokonce multixxxxstranně

pohyb motýlích křídel na jedné stranně světa způsobí změnu počasí na druhé proto veškeré pokusy dobrat se toho co způsobí naše reakce ve všech aspekcích důsledků v časoprostoru (zpět i vzdad) jsou nemyslitelné, jsme schopni zachytit jen malinkou část toho ...

jedno je jisté - vědomí je jen jedno ač je v xrůzných podobách a vše co zachytím ve vědomí je "moje" a tudíž je tomu na místě věnovat plnou pozornost ... i když to může být moje osobní nezpracovanost, nebo nezpracovanost mého rodu, nebo nezpracovanost někoho druhého se kterým jsem momentálně v těsné vzájemné interakci, nebo centrální nezpracovanost lidstva (všichni v sobě stejně neseme otisk všeho co se událo a co se děje)

my jsme skutečně jedním celkem a co se týká jednoho, týká se nás všech

[nop]

... projevený svět je o vzájemných interakcí a energetické výměně...

a řekla bych, že je to vždy oboustranné. ....- u člověka, pro kterého byl každý divný, jsem náhle měla pocit, že jsem taky divná

A tak je to s přenášením - nálad, postojů, zvyků, hodnocení....
třeba zvyky : kouří-li rodiče, z dítěte vyroste také kuřák, je zjištěno, že třikrát více než v rodině, kde rodiče nekouří.
Pravděpodobné je, že v rodině s rodiči v KSČ budou i potomci potom komunisté.
Proto nejsem pro to, aby homosexuálové brali na výchovu děti z osvojení. Názory se výchovou přenášejí.

[irulan]

... projevený svět je o vzájemných interakcí a energetické výměně...

a řekla bych, že je to vždy oboustranné. ....- u člověka, pro kterého byl každý divný, jsem náhle měla pocit, že jsem taky divná

A tak je to s přenášením - nálad, postojů, zvyků, hodnocení....
třeba zvyky : kouří-li rodiče, z dítěte vyroste také kuřák, je zjištěno, že třikrát více než v rodině, kde rodiče nekouří.
Pravděpodobné je, že v rodině s rodiči v KSČ budou i potomci potom komunisté.
Proto nejsem pro to, aby homosexuálové brali na výchovu děti z osvojení. Názory se výchovou přenášejí.

no nevím, Nope, já bych to tedy moc nepaušalizovala. (Např. jsem z kuřácké rodiny a nikdy jsem kuřákem nebyla.)
Výchova určitě udělá hodně pro charakter člověka (spolu s geny), ale to bys mohl pak budoucí rodiče prověřovat a vybírat podle nějakých jakože kritérií, že? Takhle to už dělali nacisté.
Být homosexuálem není názor, je to dáno biologií. Nepropagovala bych žádné homolobby, ale proč nedat možnost slušným, citlivým, láskyplným lidem (bohužel třeba homosexuálním) šanci. (Oproti témeř neomezené šanci heterosexuálů...). Homosexualita podle mě nerozhoduje o KVALITĚ rodičovství

[Návštěvník]

my jsme skutečně jedním celkem ...

A proto je třeba si mezi sebou vytyčovat hranice a respektovat je ...

tohle téma proč je důležité vytýčit mezi sebou hranice a to dětem, které žádné hranice nemají a naučit se je respektovat - je tu už dostačně nastíněno, je to proto, aby se naučily orientovat v tomto světě a tento svět je o hranicích, ať chceš nebo nechceš. jsou to přírodně dané hranice, potom smluvené orientační hranice, ať už v osobní rovině, nebo společenské či právní legislativě, mezinárodní legislativě atd.

není žádný rozpor v tom, že jsme jedním celkem a zároveň jsme tu i sami za sebe, jako naprostý originál

popírat toto je obdobné, jako popírat přírodní řád, lidství a hmotu

výstižně to vysvětluje například Teal Scott zde viewtopic.php?f=140&t=3736&start=40#p84040

[Návštěvník]

třeba zvyky : kouří-li rodiče, z dítěte vyroste také kuřák, je zjištěno, že třikrát více než v rodině, kde rodiče nekouří.
Pravděpodobné je, že v rodině s rodiči v KSČ budou i potomci potom komunisté.
Proto nejsem pro to, aby homosexuálové brali na výchovu děti z osvojení. Názory se výchovou přenášejí.

přenáší se vnitřní nastavení z rodičů na děti a to jak oni sami jsou se sebou vyrovnaní či ne ... čím více jsou rodiče disharmoničtí, tím nejsou schopni adekvátně s dětmi zacházet viz obludária ve výchově dětí
dítě přebírající nezpracovanosti rodičů, pak rodiče buď napodobuje nebo neguje a nemůže žít život dle své autentičnosti a být se sebou v harmonii a ve vědomém napojení na Zdroj sama sebe.

s tím kouřením - muž kouřil, jeho rodiče ne, dnes nekouří ani on, já kouřím pak zase nekouřím a pak zase kouřím - moje rodiče ne, dcera nekouří. tak podobně je to u mých přátel někde kouří celé rodiny, někde jen někdo nebo vůbec nebo tak, kde je kouření naprosto nepřijatelné, tak potomci doma nekouří a kouří tajně když už toho rodina není, nebo nekouří, protože tu potřebu nemají.

stejně je to s politickým přesvědčením atd.

sexuální orientace je biologicky daná, není ovlivnitelná výchovou, kdyby byla, tak by heterosexuálové nemohli mít homosexuální potomky a děti vyrůstající v homosexuálních nebo lesbických rodinách by musely být zákonitě homosexuální, což také neodpovídá realitě ...

[Návštěvník]

A tak je to s přenášením - nálad, postojů, zvyků, hodnocení....
třeba zvyky : kouří-li rodiče, z dítěte vyroste také kuřák, je zjištěno, že třikrát více než v rodině, kde rodiče nekouří.
Pravděpodobné je, že v rodině s rodiči v KSČ budou i potomci potom komunisté.
Proto nejsem pro to, aby homosexuálové brali na výchovu děti z osvojení. Názory se výchovou přenášejí.

http://www.psychicke-zdravi.cz/cl-xxx/d ... rodice-524

[Návštěvník]

ve vztahu k drogám, kouření, pití alkoholu je dominantní sociální tlak společnosti, je účinnější než výchova v rodině či škole, i než obava o své zdraví - to vyplývá ze sociologických výzkumů

"abstinentní životní styl se dětem a mládeži nejeví jako imponující
v dětském kolektivu se pití váže nejčastěji na party a je provázeno často i další jinou delikvencí
ve vyšších třídách škol pijí zpravidla žáci neukáznění, problémoví, s horším prospěchem, ale také žáci družní, dominantní a v kolektivu oblíbení.
s přibývajícím věkem stoupá informovanost dětí o škodlivosti alkoholu, paradoxně zárověň roste i jejich tolerance k pití alkoholických nápojů a odmítání abstinence jako životního programu"