Společnost

[nop]

...tím větší zábava.

Jasně, bez připoutanosti k pomíjivému, v uvědomění skutečnosti je tohle všechno jenom zábavná podívaná, jenom Boží hra, legrace.

Vivékánanda se vyjádřil, že není lehko pěstovat zbožnost tam, kde se dělník dře mnoho hodin v přístavu a donese domů málo peněz. A přidal: "náboženství není pro hladové žaludky".
Sám byl předtím několik let šivaistickým mnichem, to znamená, že ho živila almužna a asi nepracoval.

[nop]

Pokud někdo dělá něco, co nemá rád, tak jde vždycky všechna duchovnost stranou.

Také u dělníků z přístavu, kteří musejí živit rodinu, a z toho třeba i staré členy, kteří nemohou pracovat?

[nop]

Můj tatínek říkal, že každá práce, která se dělá s láskou, je krásná.

Souhlasím, jen se nemá dělat ve stavu přetížení nebo klesání pod břemenem.
A připomíná mi to záhadečný výrok JK: "pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi a já vám odpočinutí dám".
V hymnu o Duchu Svatém Veni Creator Spiritus je Duch také v jednom řádku nazvaný "in labores requiem" - odpočinutí v pracích, nebo uprostřed práce spočinutí.

[nop]

Jak vnímají své okolí ženy.
Pro začátek v politice je dobré mluvit částečně beze slov jako V. Jourová.
Jourová: Na setkání se Zemanem jsem si koupila nový klobouk
První místopředsedkyně hnutí ANO Věra Jourová se ve čtvrtek (23. 1. 2014) vypraví na Hrad na schůzku s prezidentem Milošem Zemanem. Kandidátka na ministryni pro místní rozvoj prohlásila, že už si kvůli tomuto setkání pořídila nový klobouk.
Dodávám: S novým kloboukem jde nepochybně o dva faktory:
a) Je to starší způsob komunikace, kdy pračlověk ještě nemluvil, ale vnímal tvary a nejspíš i barvy. A u žen se vyvinul způsob vyjadřování sebe, neboli mluvení barvou, tvarem, dojmem, a je to způsob, který je dobrý dodnes.
b) dále je to součást způsobu trvání mezi lidmi. Je to součást, způsob komunikace, kterým žena hovoří druhým o sobě, svým oblečením, šperky, účesem, doplňky, make-upem.
A to se vše děje v prostoru mezi dvěma mantinely:
aby byla ve shodě s tím, co se nosí, s módou a na druhé straně, aby byla jediná, aby se na stejném místě nevyskytly dvě stejně oblečené ženy. Jednou jsem četl přiznání některé naší populární zpěvačky. Vyšla na pódium a zjistila, že vpředu sedí posluchačka stejně oblečená jako ona. Beze slova zmizela v zákulisí a převlékla se a pak přišla na pódium. Opět byla jedinečná.
V knize Mark H. McCormack : „Co vás nenaučí na Harvardu aneb Jak úspěšně podnikat“ se píše, že žena mluví oblečením, vyjadřuje tím sebe. Naproti tomu oblečení muže by o něm nemělo vyjadřovat vůbec nic, kromě dvou věcí: že je dobře ušité a z kvalitní látky.
= a nakonec žena ještě dodá slovní informace. Mluví o tom. Sděluje se slovem o tom, jak se předtím (mezitím nebo spolu) sdělovala beze slov. V článku je na konci uvedeno:
(Jourová) S úsměvem pak dodala: „Radka (Burketová, mluvčí ANO, pozn. red.) se usmívá, protože ví, že na sebe určitě ráda prásknu, že jsem si pro tuto příležitost koupila klobouk.“
Zdroj: http://www.novinky.cz/domaci/325177-jou ... obouk.html

[Jarda Malej]

Jasně, s láskou se to všechno dělá samo

..zatím co bez té lásky se to akorát děje

[irulan]

Jak vnímají své okolí ženy....

Aha, takže jsem zrovna zjistila, že nevnímám své okolí jako žena.

neplač, ono je nás víc ..jen jestli to není představa mužů, jak to ty ženy mají

[nop]

Jak vnímají své okolí ženy....

Aha, takže jsem zrovna zjistila, že nevnímám své okolí jako žena.

neplač, ono je nás víc ..jen jestli to není představa mužů, jak to ty ženy mají

neplač, neolepuj se nálepkou a buď svěží. Také já přecházím z jedné strany na druhou

"mezi dvěma mantinely".
b) dále je to součást způsobu trvání mezi lidmi. Je to součást, způsob komunikace, kterým žena hovoří druhým o sobě, svým oblečením, šperky, účesem, doplňky, make-upem.

.
Dokonce já mám své oblíbené kusy, které se mi automaticky samy dávají do ruky, když otvírám skříň a chci do kostela nebo divadla, nebo i na duchovní aktivity.
Záleží na tom, jak mnoho používáš řeč beze slov.
Obraťme to: jen tupému je třeba, aby se pro něho všechno stále vyjadřovalo slovem.
Takže nejde o to "nevnímá okolí jako žena", ale o to jak časté je "používání řeči šatů atd." jako žena, i pro svoji spokojenost.
I na schůzi advaitinů jsi přišla oblečená jako žena, ale prozradila jsi na sebe svou zdrženlivost a důstojnost.

[nop]

Jak vnímají své okolí ženy....

Aha, takže jsem zrovna zjistila, že nevnímám své okolí jako žena.

neplač, ono je nás víc ..jen jestli to není představa mužů, jak to ty ženy mají

Protože dnes mám sdílnou náladu, vyjádřím se o vlivu modrých šatů.
Byla to příhoda před pár lety, na cestě k Matce Lasaně u Bousova. Tam měla svůj jakoby ášram a dávala daršany.
Z náměstí v Dolním Bousově je to ještě kus cesty do zámku, pěšky asi 50 minut. V sobotu a v neděli na té cestě nejezdí autobus, jen v pátek odpoledne lze počkat na jeden. A tak jsem tam čekal a také asi čtyři další lidé. Před zastávkou jsou vysoké lípy a mezi nimi na vysokánském sloupu stojí kamenná postava. Na druhé straně náměstíčka na rohu je vynikající cukrárna, a za druhou ulicí je kostel.
Čekali jsme a jedna hezká žena v modrých šatech se mne zeptala, jestli ta socha je svatý Jan z Nepomuku nebo Panna Marie. Řekl jsem jí: „vy jste dobrá, to se dá zjistit, když se podíváme“. Podívala se tedy. Měla krásné hladké světle modré šaty a já jsem řekl: „vy se mi líbíte“. Omylem jsem ji považoval za Bousovanku a celkem jsem i s tím vyjádřil svůj dojem, jednak že se nepodívá sama, i že je hezká. Jinak jsem nic nemyslel. Pak jsem jí pomohl s kolečkovou taškou a vzbudil jsem zvědavost dalších tří žen, které mne považovaly za jejího známého, jak mi řekla později.
Ale to byla náhoda. Přijel jsem do Bousova z obce Štěkna u Strakonic, kde jsem byl týden v klášteře mariánské kongregace na soustředění pěveckého sboru z Prahy a přivezl jsem si odtamtud životopis blahoslavené Marie Wardové, která založila kongregaci Anglických panen, které po sametu převzaly ten klášter ve Štěkně (ale pod jiným názvem, mariánským), a v Lasanině ášrámu jsem ten životopis dočítal. Nikdo nevěděl, jaké naladění duše mám, nikomu jsem nic neříkal.
Kdybych byl na těle oblečený tak jako by odpovídalo naladění mojí duše, musel bych mít na sobě hábit nebo alespoň mnišskou kapuci. Ale pomocí oblečení se navenek o sobě vyjadřují jen ženy. Nikdo nevěděl o mém naladění, ani Bousovanka s modrými šaty. To je nevýhoda pro ostatní, že muži nedávají ničím najevo naladění svého nitra.
Vytvářel jsem nechtěně a nevědomě klamný dojem, že jsem zaujatý pro ženu v těch šatech.
Mělo to smutné následky. Když Bousovanka po pár měsících setkávání v ášramu prohlédla můj nezájem, dala mi poučení: „ty nevíš, co to udělá s nezadanou ženskou, když jí mužskej řekne „vy se mi líbíte“.“. To vy a ty znamená, že po krátkém čase si všichni návštěvníci u Lasany často sami od sebe začnou tykat, k čemuž dochází, ale na náměstí jsem ji neznal a vykal jsem.
A tak to je. Ani ona nevyjádřila svůj stav úplně dokonale. To by musela mít šaty spíše fialové. Vdovy chodí v černém, ale v čem má chodit žena, které manžel svévolně odešel? A kolik let? Kdybych ovlivňoval oblečení lidí, jako to dělal v Ženevě Jan Kalvín, ustanovil bych, že pro opuštěnou ženu je nejlépe mít kombinaci smutné fialové s růžovou, protože růžová znamená, že je v tom nevinně.
A tak jsme o sobě dost nevěděli už na první pohled, protože to, aby barva šatů (nebo u mne střih kapuce) odpovídaly duševnímu stavu, to nebylo propracované ani jako závazné, ani úplně dokonale.
Vojáci chodí v zeleném, zdravotníci v bílém, farář měl donedávna vždy dlouhou komži až na zem a starosta nosil na krku řetěz. Dnes nosí řetěz pankáči, ale u boku.
Takže být sladěný opticky navenek s naším stavem [ mysli, dojmu, srdce, naladění ] by mohlo být užitečné, ale naposledy se to dělalo za středověku. Rytíř nosil vždy červené kalhoty (potom to bylo u jízdního vojska, neboli u dragounů), kněžna měla žlutou čepici (viz film „V erbu lvice“ o Zdislavě z Lemberku) a učitel v Rakouské říši nosil ještě za časů Erbena sametové černé sako na knoflíky.
Modrá barva u Bousovanky myslím vyjadřovala nezlomnou čistotu její duše i přes smutek opuštěné manželky. Jen u mne nebyla vidět kapuce mnicha a to oklamalo ženy u Lasany, které nevěděly, že se mezi nimi potuluje mnich v civilu, čtoucí životy svatých.

[Návštěvník]

Sila,Vyrovnanost problemy s klidem,ba humorem prekonat a Neochvejne delat svou Praci,dej se co dej..

..trpělivě.

"Potíže a bolest pomáhají člověku budovat trpělivost.
Kvůli mentální slabosti se ale lidé neustále bolestným a stresovým zážitkům vyhýbají.
Nebuďte slabí, buďte stateční a vítejte potíže.
Jen ať přijdou, čím víc, tím větší zábava.
Pouze s takovým odvážným postojem můžete vynést na povrch trpělivost ze svého nitra."

Sai Baba
Promluva z 25.5.2000

Sai Baba:

Svou mysl musíte obrátit směrem k átmanu. Átman je nekonečný. Zbavte se
myšlenek typu „mé“ a „tvé“. Pohlížejte na sebe jako na děti jednoho Boha,
který je univerzálním ochráncem. Na mysli mějte tři věci: lásku k Bohu, strach
z hříchu a dodržování společenských mravních zásad. Ten, kdo nemá lásku
k Bohu, se dopouští hříchu snadněji a ztrácí všechny morální hodnoty. Láska
k Bohu podporuje strach z hříchu a způsobuje, že člověk vede morální život.
Tento trojjediný princip je jako božská Trojice. Podporuje trikarana šuddhi (čistotu
myšlenky, slova a činu). Cokoli se koná s takovou čistotou, bude prospěšné
k poznání Boha.

Nejvíce pěstujte lásku. Je to láska, co vás sem všechny přivedlo. Posilujte tu
lásku. Láska je Bůh. Žijte v lásce. Můžete si vybrat kteroukoli formu uctívání
nebo se věnovat jakékoli duchovní cestě, která se vám líbí. Cokoli potěší vaše
srdce, potěší i Boha. Řiďte se příkazy svého svědomí, naplňte svá srdce láskou
a ponořte se do blaženosti božství.

http://legacy.sathyasai.cz/cs/system/fi ... -12-25.pdf

[Návštěvník]

Miluj všechny
Služ všem
Pomáhej vždy
Nikdy nezraňuj

.

[Pedriito]

Prostě furt to samé, co říkají Guruové už od věků.

Ale přidám k tomu "kouzlo", a mám davy a jejich zlaťáky.

[Návštěvník]

Když On sám zjevuje Sebe sama,
co nemůže být nikdy spatřeno, to vyjevuje Brahma.

Jako v rostlině semínko jest, ve stromu stín, v obloze prázdnota,
jako nekonečno forem se v prázdnotě skrývá -
tak zpoza Nekonečna, Nekonečno vychází
a z Nekonečna konečné se prostírá.

Stvoření v Brahmovi a Brahma ve stvoření: stále oddělení
a přesto stále jednotní.
On sám jest stromem, semenem i výhonkem.
On sám jest květem, plodem i stínem.
On sám jest sluncem, světlem i osvětleným.
On sám jest Brahma, stvoření i Mája.

On sám jest různorodostí tvarů, prostorem nekonečným.
Jest dechem, slovem i smyslem.
On sám meze i nekonečno tvoří,
a za nimi On, Čisté Bytí.

V Brahmovi i ve stvoření,
On, vždy přítomná Mysl se třpytí.
V duši možno spatřiti Nejvyšší Duši,
v Nejvyšší duši možno spatřiti Bod
a v Bodu opět vše se odráží.
Požehnán jest Kabír, jemuž se dostalo tohoto nejvyššího vidění!

Songs Of Kabir, str. 4-5.

[Pedriito]

Gut překlad ♥

[Pedriito]

Top, co jsem od koho čet, páč rád prosím o překlad Kabíra.
☺