O štěstí

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. dub 2023 8:49:44

„Nejprve jsme nevěřili.“ Vědci zjistili, co nám přináší štěstí a zdraví

Je to nejdelší studie lidských životů, aspoň podle znalostí autorů. Trvá již přes 85 let, obsáhla čtyři generace. Její otázka je prostá: Co dělá naše životy šťastné, zdravé a dlouhé? Není to ani cvičení, ani správná strava, ani peníze nebo kariéra, líčí autoři. Říkají to se sebevědomím, pro které již mají důkazy.

Kvalitní společenské vztahy jsou základem šťastného, dlouhého a zdravého života, říká unikátní studie. A posezení s přáteli se počítá též.

Tým, posledních osmnáct let ho vede psychiatr Robert Waldinger, však nezastírá, že nejprve zjištěním, která v osmdesátých letech dvacátého století začala vydávat data jeho výzkumu, nevěřil. Podmínky pro šťastný, dlouhý a zdravý život totiž zahrnovaly mnoho faktorů, jako je například schopnost a svoboda činit důležitá životní rozhodnutí, jeden však mezi nimi čněl jako nejvýznamnější a ústřední: dobré lidské vztahy.

Vědce to vedlo k pochybám. „O spojení duše a těla se samozřejmě ví a dost pokrytecky o něm často všichni mluvíme,“ říká Waldinger. „Jenže jak nás vřelé mezilidské vztahy mohou uchránit od chorob srdeční tepny, například? Nebo od artritidy? Jak se může vztah dostat do našeho těla a mít vliv na naši fyziologii?“ popisuje pro list The Guardian nedůvěru svého týmu v první výsledky.

Centrální význam mezilidských vztahů na naše štěstí a zdraví však začaly potvrzovat další a další dílčí studie. „Takže jsme si řekli: OK, můžeme se na naše zjištění začít spoléhat,“ shrnuje Waldinger, jehož řeč pro TED Talk zhlédlo přes 44 milionů lidí. A dodává, že ani kvalitní vztahy nejsou jen tak, „zadarmo“. Vyvážené a zdravé mezilidské vztahy vyžadují pozornost, úsilí, údržbu, péči. Waldinger tomu říká „sociální fitness“.

Okna do cizích životů

Harvardova studie, jejímž v pořadí již čtvrtým vedoucím se stal, má kořeny v roce 1938. Na jejím začátku stály vlastně dvě, původně nepropojené práce. První se účastnilo 268 studentů Harvardovy univerzity, všichni byli bělošští muži ve svých devatenácti letech a mimochodem, byl mezi nimi i pozdější prezident John F Kennedy. „Je to ten nejvíc politicky nekorektní vzorek, který jsme mohli mít, tak to však rok 1938 přinesl,“ poznamenává Waldinger.

Druhou skupinou bylo 456 mladíků ze zanedbaných oblastí Bostonu, výzkum vedl právník Sheldon Glueck a sociální pracovnice Eleanor Gluecková. Snažil se zjistit, jaké faktory dokážou napomoci tomu, že se mládež z deprivovaných ekonomických podmínek vyhne kriminalitě a rozvíjí své životy dobrým směrem.

Obě studie postupně splynuly, později obsáhly již i ženy, ačkoli z rasové redukce se nikdy nevymanily, jak Waldinger přiznává. Boston byl z osmadevadesáti procent bělošský, a to se na startu studie v roce 1938 muselo projevit, vysvětluje. Autorský tým proto přihlížel i k jiným pracím, které limitem netrpěly.

Své vlastní respondenty a respondentky zkoumal s příkladnou pečlivostí, jejich práce je vlastně záznamem, nahrávkou jejich životů v reálném čase. Odborníci je průběžně zpovídali a zajímala je řada věcí, jejich práce, zdraví, partneři a partnerky, přátelé, jejich náboženské přesvědčení či jeho absence, politické preference, účast na společenském životě jejich sousedství, jejich obavy, přání. Seznam byl nekonečný.

Výsledkem bylo okno do životů mužů a žen. „Jsem svého druhu voyeur,“ přiznává Waldinger, „sleduji jejich životy, můžete si vytáhnout něčí spis, dostanete tisíce stran textu a můžete se procházet cizím životem.“

A postupně se začal vyjevovat vzorec, který dokázal předurčovat, jestli život toho kterého je a bude šťastný, zdravý a dlouhý.

Nebyla to náhoda

Když první generace zpovídaných dosáhla osmdesáti let věku a vědci o nich měli všechna data ilustrující jejich fyzické a duševní zdraví, která sbírali rok po roce, odhodlali se k inventuře. „Začali jsme mít pocit, že když se ohlédneme na životy účastníků v jejich středním věku, mohli bychom z nich vyčíst, jaké faktory nejsilněji předpovídaly, kdo bude zdravý a šťastný v osmdesáti letech,“ vysvětluje Waldinger v rozhovoru pro Harvardovu univerzitu.

Nezastírá, že autorský tým měl své tipy. Zřejmě medicínské údaje, jako je hladina cholesterolu nebo krevní tlak, domnívali se. Jenže se pletli, jak data vyjevila. Délka a kvalita života se dala nejpřesněji předpovědět ze spokojenosti s mezilidskými vztahy, především partnerskými. Odborníci, vedeni vědeckou přísností a exaktností, napoprvé zjištění odmítali.

„Nejdříve jsme nevěřili. Dělali jsme si starosti, jak by něco takového bylo možné. Říkali jsme si: Když máte šťastné vztahy, budete šťastní, to smysl dává. Ale jak by kvalita vašich vztahů mohla ovlivnit to, jestli budete trpět cukrovkou druhého typu nebo artritidou? Měli jsme za to, že jsme spíše narazili na náhodu, že to není skutečné zjištění,“ doznává Waldinger.

Jenže na mezilidské vztahy poukazovaly další a další výsledky. „Nyní je to robustní nález. Fakt, že mezilidská spojení a jejich kvalita mají reálný dopad na zdraví, stejně jako na štěstí, je nyní velmi dobře podložený,“ shrnuje. Ve svém článku v magazínu Big Think Waldinger dodává: „Lidé, kteří jsou lépe napojeni na svou rodinu, přátele, komunitu, jsou šťastnější a fyzicky zdravější než ti, kteří jsou napojeni méně.“

Vědci přitom nemají pouze doklady o významu mezilidských vztahů. Nabízejí též vysvětlení, jak se onen sociální prvek může promítnout do fyzického zdraví. Jak se vztahy vepíšou do těl.

Mechanismus souvisí se stresem

Tým kolem studie si totiž položil právě tuto nepříjemnou otázku: „Jak to funguje? Jakým mechanismem vztahy ovlivňují fyziologii?“ Hledáním odpovědi vědci podle svých slov strávili posledních deset let.

„Nejlepší hypotéza, pro kterou máme k dispozici data, naznačuje, že ve hře je stres a jeho regulace, o kterou se vztahy starají,“ prozrazuje vědec. Zdůrazňuje, že nejde o to stres eliminovat. „Je přirozenou součástí našich životů,“ poznamenává. Jenže dodává, že jde o to, jak se poté, co absolvujeme mód „uteč, nebo bojuj“, který s sebou stres nese, dostaneme zpátky do rovnováhy. Jak se ze stresu zotavíme.

A právě v tom vztahy pomáhají. „Během dne mě něco v práci rozruší, vztekám se nad tím nebo o tom přemítám, pak však jdu domů, mluvím o tom se ženou, s přítelem, s někým, kdo je dobrý posluchač, a doslova cítím, jak se tělo zklidňuje,“ vykresluje Waldinger ochranu a pomoc, kterou nám vztahy dávají.

A dovozuje, že člověk, který je sociálně izolovaný, se ze stresového modelu „uteč, nebo bojuj“ nevymaní. Tím pádem mu organismem kolují vyšší porce stresových hormonů, jako je kortizol, to s sebou nese vyšší zánětlivé hladiny. A přesně to je způsob, jak se dostatek nebo absence sociálních vztahů promítá do našeho tělesného zdraví.

Pokud není ve vašem vnitřním vybavení preference pro odloučenost, vnucuje vám sociální izolace život v chronickém stresu. „Proto soudíme, že je samota pro zdraví nebezpečná stejně jako vykouření krabičky cigaret denně nebo obezita. Má stejný tělesný otisk jako tyto dva problémy,“ soudí vědec.

Sociální fitnes: vztahy vyžadují úsilí

Kromě toho však vedoucí unikátní studie připomíná, že dobré osobní vztahy nejsou „zadarmo“ ani automaticky napořád. Připodobňuje to k tělesném cvičení. Když navštívíte tělocvičnu jednou dvakrát, neřeknete si: a stačilo. Víte, že cvičit musíte vytrvale, že si péče o tělo zaslouží pravidelnost, permanentní úsilí. „Totéž platí pro přátelství, vztahy,“ zdůrazňuje Waldinger. Výzkum podtrhl, že nejvíc pulzující mezilidské sítě měli muži a ženy, kteří se jim věnovali a pečovali o ně.

Nemusí přitom jít o nic velkého, časově náročného, originálního, velkolepého. Stačí poslat esemesku, zajít na pivo, kávu, návštěvu. „Mohou to být malé věci. Když je však děláte pravidelně, udrží ony sítě naživu,“ říká. Náš sociální život je živoucí systém a potřebuje údržbu. „Jednou z cest jsou docela malinké věci. Právě teď se můžete zamyslet a zeptat se: Kdo mi schází? Koho bych rád vídal častěji? Koho jsem ztratil z dohledu? Pošlete mu zprávu, e-mail, zatelefonujte mu,“ doporučuje.

Šíře našich sociálních vztahů, jejich počet, nemá univerzální měřítka. „Neexistuje daný počet mezilidských spojení, který potřebujete naplnit. Možná máte vše, co potřebujete, v rodině. Možná nepotřebujete širší kruh,“ popisuje vědec, který o vztazích napsal s kolegou Markem Schulzem knihu The Good Life. Výzkum však vypověděl, že každý z nás potřebuje alespoň jednoho dobrého přítele. Jednoho člověka, na něhož se může obrátit. Studie rovněž vyjevila, že ne každý někoho takového má.

Mechanismus souvisí se stresem

Tým kolem studie si totiž položil právě tuto nepříjemnou otázku: „Jak to funguje? Jakým mechanismem vztahy ovlivňují fyziologii?“ Hledáním odpovědi vědci podle svých slov strávili posledních deset let.

„Nejlepší hypotéza, pro kterou máme k dispozici data, naznačuje, že ve hře je stres a jeho regulace, o kterou se vztahy starají,“ prozrazuje vědec. Zdůrazňuje, že nejde o to stres eliminovat. „Je přirozenou součástí našich životů,“ poznamenává. Jenže dodává, že jde o to, jak se poté, co absolvujeme mód „uteč, nebo bojuj“, který s sebou stres nese, dostaneme zpátky do rovnováhy. Jak se ze stresu zotavíme.

A právě v tom vztahy pomáhají. „Během dne mě něco v práci rozruší, vztekám se nad tím nebo o tom přemítám, pak však jdu domů, mluvím o tom se ženou, s přítelem, s někým, kdo je dobrý posluchač, a doslova cítím, jak se tělo zklidňuje,“ vykresluje Waldinger ochranu a pomoc, kterou nám vztahy dávají.

A dovozuje, že člověk, který je sociálně izolovaný, se ze stresového modelu „uteč, nebo bojuj“ nevymaní. Tím pádem mu organismem kolují vyšší porce stresových hormonů, jako je kortizol, to s sebou nese vyšší zánětlivé hladiny. A přesně to je způsob, jak se dostatek nebo absence sociálních vztahů promítá do našeho tělesného zdraví.

Pokud není ve vašem vnitřním vybavení preference pro odloučenost, vnucuje vám sociální izolace život v chronickém stresu. „Proto soudíme, že je samota pro zdraví nebezpečná stejně jako vykouření krabičky cigaret denně nebo obezita. Má stejný tělesný otisk jako tyto dva problémy,“ soudí vědec.

Sociální fitnes: vztahy vyžadují úsilí

Kromě toho však vedoucí unikátní studie připomíná, že dobré osobní vztahy nejsou „zadarmo“ ani automaticky napořád. Připodobňuje to k tělesném cvičení. Když navštívíte tělocvičnu jednou dvakrát, neřeknete si: a stačilo. Víte, že cvičit musíte vytrvale, že si péče o tělo zaslouží pravidelnost, permanentní úsilí. „Totéž platí pro přátelství, vztahy,“ zdůrazňuje Waldinger. Výzkum podtrhl, že nejvíc pulzující mezilidské sítě měli muži a ženy, kteří se jim věnovali a pečovali o ně.

Nemusí přitom jít o nic velkého, časově náročného, originálního, velkolepého. Stačí poslat esemesku, zajít na pivo, kávu, návštěvu. „Mohou to být malé věci. Když je však děláte pravidelně, udrží ony sítě naživu,“ říká. Náš sociální život je živoucí systém a potřebuje údržbu. „Jednou z cest jsou docela malinké věci. Právě teď se můžete zamyslet a zeptat se: Kdo mi schází? Koho bych rád vídal častěji? Koho jsem ztratil z dohledu? Pošlete mu zprávu, e-mail, zatelefonujte mu,“ doporučuje.

Šíře našich sociálních vztahů, jejich počet, nemá univerzální měřítka. „Neexistuje daný počet mezilidských spojení, který potřebujete naplnit. Možná máte vše, co potřebujete, v rodině. Možná nepotřebujete širší kruh,“ popisuje vědec, který o vztazích napsal s kolegou Markem Schulzem knihu The Good Life. Výzkum však vypověděl, že každý z nás potřebuje alespoň jednoho dobrého přítele. Jednoho člověka, na něhož se může obrátit. Studie rovněž vyjevila, že ne každý někoho takového má.

Nikdy není pozdě

Studie přitom varuje před přílišným zjednodušením: štěstí neznamená pouze hedonistické okamžiky vrcholného potěšení a štěstí není ani trvalé. Štěstí je též pocit, že život má smysl a je v zásadě dobrý. A nevylučuje se se svízelnými momenty. „Studovali jsme tisíce životů. Nikdo není pořád šťastný, ani jeden člověk na světě, kterého jsem potkal. Názor, že když děláte vše správně, můžete zažívat pořád štěstí, je mýtus. Není to pravda. Štěstí roste a ztrácí se,“ soudí a naznačuje, že ani mizení štěstí není důvodem pro stres.

Dodává navíc, že šance pro štěstí je otevřená vždy. „Z pozorování životů tisíců lidí jsme seznali, že mnozí lidé, kteří si mysleli, že je už pro ně na štěstí a kvalitní mezilidské vztahy příliš pozdě, kteří měli za to, že pro vztahy nejsou ‚dobří‘, zjistili, že si osobní vztah vytvořili, i když to nečekali,“ popisuje a podtrhuje: „S ohledem na náš vědecký výzkum můžeme říci, že nikdy není pozdě. A pokud si myslíte, že už nikdy si dobré vztahy nevytvoříte, nemůžete to vědět. Stojí to za úsilí. Lidé se o to mohou zasloužit.“

Věk ostatně podle jeho mínění pomáhá. „Jak stárneme, stáváme se šťastnějšími,“ míní dokonce. Proč? Protože si dokážeme vybírat priority. Dokážeme se zeptat: Dělám věci, na kterých mi záleží? Pomoci by nám měla bilancování mnohých starších lidí. „Příliš času jsme strávili prací a příliš málo s lidmi, na nichž nám záleželo,“ zněla řada oněch bilancování, jak sdělil serveru Market Watch. Podle Waldingera je to návod: měli bychom si dokázat zvolit mezi tím, co je důležité pro nás samotné, a tím, co nám jako důležité podstrkuje svět, ekonomika.

Waldinger se však vyhýbá extrémům všeho druhu. Nezastírá, že existují i jiné faktory a ne každý má stejnou startovní čáru. A že svět je plný výzev. Roste sociální izolace, nepřinesla ji jen pandemie, ale též digitalizace života, sociální sítě. Když je používáme aktivně, abychom se propojili s ostatními, mohou život zlepšovat, konzumujeme-li je však pasivně, jeho kvalitu snižují. A stoupá též ekonomická nerovnost. „Hraje to velkou roli. Víme, že kolektivní životní spokojenost roste, když můžeme uspokojit životní potřeby,“ nezastírá. I skrze nespravedlivě distribuované útrapy se však dokážeme prodrat snáze s pomocí společenských vazeb.

Měl-li by Waldinger zjištění a doporučení, které mu jeho vědecké voyerství vyneslo, shrnout, znělo by prý takto: „Věnovat se činnostem, na kterých mi záleží, s lidmi, o které stojím.“

https://www.idnes.cz/xman/styl/zivot-st ... /6#space-a
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 20. dub 2023 6:48:47

Obrázek

"Nehledej štěstí. Pokud ho hledáš, nenajdeš ho, protože hledání je protikladem štěstí."
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 27. čer 2023 12:44:35

Co je to vlastně štěstí?

Buddhismus hodně mluví o štěstí a utrpení. První Buddhovo učení bylo na téma utrpení. Když se stal osvíceným, objevil pravdu o naší existenci, která se stala čtyřmi vznešenými pravdami. Začal učit, že v životě je utrpení, existují specifické příčiny, tyto příčiny lze zmírnit a existuje jasná cesta. Pálské/sanskrtské slovo dukkha bylo volně přeloženo jako utrpení. Rád na to myslím víc, protože náš život je neuspokojivý. Jako by náš život byl jako kolo, které není v rovnováze. Pro mě, jako člověka orientovaného na cíl, lze má dukkha nejlépe popsat jako stres, úzkost, občasné záchvaty paniky a opakující se období frustrace a podrážděnosti, když nedostávám nebo nedosahuji toho, co chci, když to chci.

Snadno pochopím utrpení. O štěstí jsem však neměl tak jasno. Je štěstí jen nepřítomností utrpení? A je hledání štěstí povrchní, sebestředná touha? Po dlouhém čtení na toto téma jsem dospěl k závěru, že štěstí je mnohem víc než jen nedostatek utrpení. A touha po štěstí je nedílnou součástí života samotného a nezbytná k dosažení osvícení ve prospěch všech cítících bytostí, což je základní touha všech buddhistických praktikujících v mahájánové tradici.

Kde tedy máme hledat štěstí? Dá se najít na typických místech, která nás obvykle učí naše společnost? Přináší více peněz a věcí skutečné a trvalé štěstí? Co takhle hodně chvály a dobrá pověst? A co potom příjemné pohledy, zvuky, vůně, chutě a doteky? Jsme někdy s těmito věcmi spokojeni? Máme někdy dost? Před několika lety jsme byli s manželkou na dovolené v Key Largo na Floridě. Kolem našeho pokoje prošlo mnoho jachet, každá větší a honosnější než ta před ní. Jedna z největších jachet měla jméno, které říkalo vše. "Nikdy dost."

Zde je skvělý citát o penězích, který jsem někde četl:

Za peníze se koupí postel, ale ne spánek

Knihy, ale ne mozek

Jídlo, ale ne chuť k jídlu

Nádhera, ale ne krása

Dům, ale ne domov

Medicína, ale ne zdraví

Luxus, ale ne kultura

Zábava, ale ne štěstí


Myslím, že musí existovat několik vrstev emocí, které lze definovat jako štěstí. Počáteční vstupní úrovní by byl pocit spokojenosti a spokojenosti se svým životem. Spolu s tím by byl pocit míru, klid. Měl jsem několik období nadšení nebo euforie, kdy život šel podle plánu. To ale netrvalo příliš dlouho a obvykle po něm následovala období deprese a nespokojenosti. Nemyslím si, že jsem bipolární, ale jen člověk se všemi strastmi a sebestředností kterou má většina lidí. Skutečné štěstí je tedy pocit pohody. Nemá neustálé výšky a pády a je dlouhotrvající.

Další vrstvou štěstí je pocit, že má život smysl. Jsem užitečný, místo abych škodil? Dělám svět lepším místem? Dalajláma řekl, pokud chcete být sobecký, buďte alespoň moudrými sobci. Jinými slovy, dělat dobro a praktikovat štědrost bez očekávání, že na oplátku něco dostaneme, je jasná cesta ke štěstí. Jak často jsme anonymně udělali náhodný skutek laskavosti a měli jsme z toho po zbytek dne dobrý pocit?

Pak je tu úroveň štěstí, kterou člověk získá z toho, že žije všímavě v přítomnosti. Dokážeme-li nějakým způsobem odložit svou bolest a zášť z minulých traumat a místo toho v sobě najít pocit odpuštění a vděčnosti a zastavit naše úzkosti a obavy z budoucnosti, můžeme začít žít okamžikem. Přítomný okamžik je vše, na co se můžeme skutečně spolehnout. Pokud nemůžeme být šťastní v přítomnosti, jak budeme šťastní v budoucnosti, protože budoucnost nikdy nepřijde. Vždy jsem byl člověk zaměřený na budoucnost, v podstatě jsem ignoroval přítomnost. Každý cíl nebo úspěch mi měl přinést opravdové a trvalé štěstí. Všechno, co to kdy udělalo, bylo, že jsem měl neukojitelnou chuť na další úspěchy. To neznamená, že bychom se měli přestat snažit dosáhnout věcí a zlepšit se v práci nebo jinde. Znamená to jen, že bychom si neměli dělat iluze a myslet si, že tyto světské úspěchy nám přinesou trvalé štěstí.

Takže abych citoval trochu latiny, Carpe Diem ( „Užívej dne“).

Ještě vyšší úroveň štěstí pochází z poznání a moudrosti získané studiem Dharmy. Když skutečně pochopíme a můžeme začít začleňovat učení o nestálosti, závislém vzniku, karma prázdnoty v našich každodenních myšlenkách a činech, jsme na cestě ke štěstí a osvícení. Pochopení dharmy je jedna věc, ale její implementace je zcela jiná věc. Zjišťuji, že když mám zmáčknuté knoflíky, stále se vracím ke svým starým způsobem, jak reagovat na stresory.

Praktikování dharmy je jako přepojování našich mozků, učení se novým způsobům myšlení a jednání, které nejsou škodlivé pro nás ani pro ostatní. Tento proces vyžaduje čas a nakonec vede ke štěstí. Pokud chceme mít šťastnou budoucnost, musíme vytvořit podmínky nyní, a to nakonec povede k těmto prospěšným výsledkům. Jen si představte, jak bychom byli šťastní, kdybychom se už nikdy nezlobili nebo nezáviděli, nebyli chamtiví a neměli dalších 108 příčin utrpení!

A konečně, nejvyšší úroveň štěstí nezískáme tím, že chceme štěstí pro sebe, ale spíše se staráme o štěstí druhých. Ano, zdá se to paradoxní. Ale když se nejvíce zajímáme o své štěstí, máme tendenci myslet a jednat způsobem, který ve skutečnosti zaručuje naše utrpení, protože většina našich trápení pramení ze sebestředného postoje, který nás všechny trápí.

Zde je citát od indického světce Šantideva ze sedmého století:

Jakákoli radost na tomto světě pochází z přání, aby byli druzí šťastní.

Jakékoli utrpení v tomto světě pochází z toho, že chceme, abychom byli šťastní.


Co je potřeba říkat mnohem víc?

Buddhové pracují ve prospěch druhých. Obyčejní lidé pracují ve svůj prospěch a stačí se podívat na rozdíl mezi nimi!


Kdybychom tedy měli dát dohromady všechny tyto vrstvy štěstí: spokojenost a pocit pohody, pocit smysluplnosti nebo cíle svého života, žít s vědomím přítomnosti bez lítosti nad minulostí nebo starostí o budoucnost, znalosti a moudrost získaná pochopením skutečné podstaty věcí, jako je pomíjivost, závislý vznik, prázdnota a příčina a následek, což nám nakonec umožní osvobodit se od našich mnoha trápení a nediskriminujících vášní a konečně naší nejhlubší touhy stát se šťastnými, ne pro svůj vlastní osobní prospěch. ale ve prospěch všech vnímajících bytostí by člověk získal to, co by se dalo nazvat pouze nirvánou nebo osvícením.

Mondal
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 28. čer 2023 6:56:27



Jaká je cesta ke štěstí? Jsme nešťastní, když spíme? Žádná lidská bytost nebyla nešťastná, když spí. Naše problémy začínají, když se probudíme. Takže vše, co musíte udělat, je toto: Pusťte se. Můžete to udělat, děláte to každou noc, takže totéž dělejte, když jste vzhůru.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. črc 2023 8:32:21

Obrázek

Nehledejte štěstí. Pokud ho hledáte, nenajdete ho, protože hledání je protikladem štěstí.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 27. črc 2023 20:24:56

Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 05. srp 2023 10:18:55

Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 23. srp 2023 14:17:31



Vše jsou vibrace, které vydáváte. Dobré vibrace jsou jediná vibrace, která reaguje na Dobré vibrace. Dobré vibrace jsou Dobré vibrace.

Špatné vibrace jsou na jiné frekvenci. Vzájemně se nemíchají.

Vydáváte vibrace a vrátí se to, co rezonuje.

Pokud jste nešťastný člověk a vysíláte špatné vibrace, jste jediná osoba, která bude ovlivněna tímto neštěstím.

Někdo jiný je nešťastný, protože rezonuje stejným způsobem.

Najednou jsem si uvědomil, když jsem to začal měnit: "To je jako být šťastný!"

Prostě být šťastný.

A to je, jako když lidé chtějí být šťastní.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. srp 2023 15:23:28



O TRVALÉM ŠTĚSTÍ
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 03. zář 2023 10:12:16

Obrázek

Co je „štěstí“?

Je zajímavé, jak jedna mantra, která jinde ve světě (včetně Indie) docela zapadla, dosáhla velké popularity v jedné malé zemi uprostřed Evropy. Trochu bych se zastavil u toho překladu, který sice není přesný, ale stal se známým: „Kéž jsou všechny bytosti šťastny.“ Pro mnoho lidí štěstí znamená naplnění tužeb – získám to, co jsem chtěl = jsem šťastný. Ale z duchovního hlediska tohle není skutečné štěstí, protože vydrží jen chvíli. Sám Eduard Tomáš začínal např. všechny díly „Pamětí mystika“ slovy: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je ve vás.“ A tato mantra není přáním, aby se každému splnili všechny jeho touhy (to není ani možné), ale přáním toho, aby všechny bytosti nalezli tento zdroj štěstí uvnitř sebe sama.

https://www.korenyjogy.cz/mantra-subham ... -dzagatam/
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 28. zář 2023 17:57:32



Tazatel: Zajímalo by mě, jestli existuje způsob, jak udržet chuť štěstí v ústech trvale, nebo zda je to jen něco, co přichází a odchází.

Spira: Ano, je to velmi snadné udržet chuť štěstí v ústech po celou dobu, jen co se jednou rozhodnete říkat ano své současné zkušenosti, otevřít se jí bez výhrad a odporu, pak máte chuť štěstí v ústech neustále.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 08. říj 2023 16:37:00

Tlačítko ve vašem mozku, kterým můžete změnit svůj osud a zapnout si štěstí

Hluboko ve vašem mozku je ukryté tajné tlačítko. Mění se jím realita. Tím tlačítkem můžete zapnout přítok radosti, štěstí, lásky, zdraví a dokonce přítok hojnosti do vašeho života.

Pradávní mudrci o existenci tohoto tlačítka v mozku věděli už před 3.000 lety. Učil o něm Buddha. Používal ho Ježíš. Znali jej všichni svatí minulosti. Nedávno jeho existenci potvrdila také věda.

Vědci z Greater Good Science Center při Univerzitě Berkely v Kalifkornii prokázali, že lidem, kteří toto tlačítko dokážou vůlí zapnout, jako by se pak štěstí lepilo na paty. Žijí ve stejném světě jako všichni ostatní, ale prožívají zcela odlišnou realitu. Plují na vlně. Jejich intuice zesílí. Začnou se jim dít nekonečně nepravděpodobné šťastné „náhody“. Vždy potkají toho, koho potkat potřebují, aby mohli uskutečnit své sny. Vždy se k nim dostanou peníze ve správnou chvíli, když je potřebují. Vždy uvidí v nepřízni příležitost, kterou vše otočí ve svůj prospěch.

To tlačítko má v mozku každý jeden člověk na Zemi. Vyvinulo se evolučně a je považováno za jednu z hlavních příčin rozkvětu lidského druhu. Každý toto tlačítko občas na krátkou chvíli zapneme a okamžitě díky němu prožíváme radost. Děláme to ale nevědomky. Necíleně. Bez záměru. Ti, kdo se však ono tlačítko naučí používat vědomě a se záměrem, ovládnou realitu, kterou prožívají.

Naučit se s tímto tlačítkem pracovat může každý, kdo k tomu nalezne pokoru. Mnohým v tom však brání nafouklé ego. Ono to tlačítko totiž není honosné, pozlacené ani poutavé. Je prosté a nenápadné. Ego ho snadno podcení a přejde. Přijměme ale, že to není váš případ. Že máte touhu toto tlačítko ve svém mozku nalézt a naučit se ho ovládat. A pokud jste dočetli až sem, pak věřím, že tomu tak je.

Nyní vám prozradím jméno toho tlačítka. Znáte ho. Slyšeli jste o něm. Dokonce si možná myslíte, že už to s ním umíte. To tlačítko se jmenuje vděčnost. A nemám na mysli onu abstraktní spirituální a ezoterickou vděčnost s obláčky a jednorožci.

Mluvím zde o biologické vděčnosti ukotvené v naší DNA a ve struktuře mozku.

O skutečném tlačítku, které se spouští určitou myšlenkou; tlačítku, které je napojené na specifické geny s kódovým označením CD38 a COMT. První z nich je zodpovědný za vyplavování oxytocinu - hormonu lásky. Druhý se má na starost recyklování dopaminu - neurotransmiteru uspokojení. Správně prožitá vděčnost podle vědců z Berkeley mění struktury čelního laloku vašeho mozku a mění nastavení retikulární formace ve vašem mozkovém kmeni a tím i způsob, jakým vnímáte a formujete svoji realitu.


Tato biologická vděčnost není pouhé poděkování. Je to silný a hluboký prožitek, kterým přebíráte otěže osudu do svých rukou a zcela vědomě si určujete jeho směr. A to vyžaduje trénink. Žádný člověk nedojde velké změny v životě nahodilou a příležitostnou vděčností, když jsou k ní zjevné vnější podněty jako úspěch nebo dosažení výsledku. Ke změně na úrovni osudu je nutné způsobit změnu na úrovni mozku, a to vyžaduje čas.

Odměna za úsilí však předčí všechny poklady světa.

Vyzkoušejte si nyní jednoduché cvičení vděčnosti, které jde ale hlouběji než prosté poděkování. Sepište si nyní na papír pod sebe sedm věcí, za které můžete být ve svém životě vděční. Jakmile je budete mít. Ke každé z nich si dopište slovo proč? A rozepište si u každé z těch sedmi věcí, za jakého důvodu jste za ně vděční. Ve vašem vědomí se tak začne rozkrývat síť propojených vlivů a souvislostí a rychle začnete vnímat, jak se do vašeho těla vyplavují oxytocin a dopamin, zlepšuje se vaše nálada a dokonce můžete zažhnout naději. A to vše jenom tím, že jste díky hlubšímu popisu a plastické představě souvislostí dali své vděčnosti nový a vyšší rozměr.

Kouzlo vděčnosti spočívá také v tom, že na ni mozek na rozdíl od úspěchu nevytváří hédonickou adaptaci. To znamená, že stejné množství vděčnosti dnes a za rok vám vyplavuje stejné množství hormonu lásky a dopaminu. Efekt vyplavování těchto dvou žádoucích a vytoužených látek způsobují také například drogy a všelijaké závislosti. Jak výzkum vědců z Berkeley ukazuje, vděčnost může být jednou z nejlepších podpůrných technik při zdolávání závislostí.


Na závěr zmíním ještě jeden fakt. Vděčností můžete změnit svůj osud. Jak výzkum vděčnosti prokázal, jejím prožíváním se mění nastavení a kalibrace retikulární formace ve vašem mozkovém kmeni. Tato část mozku je mimo jiné zodpovědná za to, jak vnímáte realitu a ještě přesněji, co z ní vnímáte.

Kolem nás se odehrávají každou vteřinu tisíce nejrůznějších podnětů, z nichž ale vědomě vnímáme sotva setinu - jen malý výstřižek. A který výstřižek to bude, o tom rozhoduje právě vaše retikulární formace.

Lidé, kteří si zvykli vědomě prožívat vděčnost, pak z reality kolem sebe vnímají zejména ty prvky, za které mohou být vděční a co víc, podvědomě podnikají kroky, které zapříčiňují, že si důvodů ke vděčnosti tvoří víc a víc. A dokonce tak mohou podniknout kroky, které jim přivodí větší příliv hojnosti, za kterou mohou být vděční.

Přeji vám, abyste si každý den připomínali své důvody ke vděčnosti a pokaždé si odpověděli na otázku, proč jste za to a to vděční. Naučíte se tak stisknout si v mozku tlačítko, kterým budete měnit svůj osud a zapínat si štěstí na vyžádání.

Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. říj 2023 19:20:41



Chcete-li štěstí,
hledejte ho v sobě,
v Bohu,
který je největší blažeností.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Pedriito » pát 13. říj 2023 6:18:33

V jámě

Napil jsem se mlíka
spadla na mě motyka.
Sorry, volá Laco shůry.
Boha! Křičí Eržika.
Byla to klika.
Motyka spadla
do mlíka.
Pedriito
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 25. říj 2023 6:51:16

Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2023 17:55:01



Denní připomínka:

Pokud máte sílu udělat někoho šťastným,
prosím, udělejte to.

A víte proč?

Protože celý tento svět potřebuje více dobrých lidí,
jako jste vy.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. pro 2023 13:06:07

Otázka: I když jsem teoreticky připraven zaplatit jakoukoli cenu, ve skutečném životě jsem znovu a znovu nabádán, abych se choval způsobem, který stojí mezi mnou a realitou. Touha mě unáší.

Mooji: Zvyšujte a rozšiřujte své touhy, dokud je nenaplní nic jiného než realita. Špatná není touha, ale její omezenost a malost. Touha je oddanost. Rozhodně buďte oddáni skutečnému, nekonečnému, věčnému srdci bytí. Proměňte touhu v lásku. Jediné, co chceš, je být šťastný. Všechny vaše touhy, ať už jsou jakékoli, jsou vyjádřením vaší touhy po štěstí. V podstatě si přejete, ať se vám daří.

https://www.spiritawake.net/select-teac ... s-masters/
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. pro 2023 18:15:36



Klíčem ke štěstí je změna perspektivy. I když jste líní, i když jste těžce pracující nebo velmi bohatí, velmi chudí, máte rodinu, nemáte rodinu, nezáleží na tom, kterou cestou se vydáte, budou věci, kterých budete litovat, budou věci, ze kterých se budete radovat, budou věci, na které budete hrdí, věci za které se budete stydět... Ať už to bude jakékoliv, musíte si pamatovat, že když jsem nešťastný, prostě musím změnit svou perspektivu. Musím si vytvořit pohled na život, který je v souladu s přirozeností.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. pro 2023 18:17:58

Jak naše perspektivy hrají klíčovou roli v utváření naší reality?

Zde jsou některé způsoby, jak to funguje:

Interpretace zkušeností: Každý z nás interpretuje své zkušenosti jinak. To, co pro jednoho člověka může být překážkou, může být pro druhého příležitostí. Naše perspektiva ovlivňuje, jak interpretujeme události kolem nás.

Očekávání: Naše perspektiva také ovlivňuje naše očekávání. Pokud očekáváme, že se nám něco podaří, je pravděpodobnější, že se nám to podaří. Naopak, pokud očekáváme neúspěch, je pravděpodobnější, že selžeme.

Emoce: Naše perspektiva také ovlivňuje naše emoce. Pokud se díváme na svět pozitivně, je pravděpodobnější, že budeme šťastní. Pokud se na svět díváme negativně, je pravděpodobnější, že budeme nešťastní.

Rozhodování: Naše perspektiva ovlivňuje naše rozhodování. Pokud se díváme na svět z určitého úhlu, je pravděpodobnější, že se rozhodneme jinak, než kdybychom se na svět dívali z jiného úhlu.

Vztahy: Naše perspektiva ovlivňuje naše vztahy. Pokud se díváme na ostatní s porozuměním a soucitem, je pravděpodobnější, že budeme mít zdravé a plodné vztahy.

Takže naše perspektivy skutečně utvářejí naši realitu na mnoha různých úrovních. Je důležité si uvědomit, že naše perspektiva je něco, co můžeme změnit. Můžeme se naučit vidět svět jiným způsobem a tím změnit naši realitu.
Návštěvník
 

Re: O štěstí

Nový příspěvekod Vostálník » pon 25. pro 2023 22:53:03

Tak začněte používat paradoxní logiku a budete mít po problémech se štěstím i neštěstím atd.
Vostálník
 

PředchozíDalší

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků