Co je to hřích?

[Návštěvník]

Obvyklá definice z katechismu říká, že hřích je „svobodné a vědomé porušení Božího zákona.“ Tato definice vyhovuje naší zálibě v analyzování toho, co se smí a co se nesmí. My se však nyní budeme soustředit především na hřích jako na porušení a poškození vztahu.

Trefa vedle

První křesťané nazývali hřích slovem hamartia. Byl to termín převzatý ze světského života. Hamartia byla situace lukostřelce, který se netrefil do terče. Dneska bychom tedy mohli místo slova „hřích“ použít slovo „vedle“. Hamartia je tedy situace člověka, který netrefil Boha. Situace člověka, který se míjí svým cílem. Otázka, kterou bychom se měli zabývat zní: „Kdo je to pro mne Bůh?“ Nebo: „Kterým směrem se ubírá můj život, jak hledám smysl svého života?“ A tak podobně..

Hřích nás učí nesoudit druhé

Zážitek hříchu při veškeré své hrůze má jednu mimořádně nadějeplnou vlastnost: těžko se po něm budete pohoršovat nad poklesky druhých lidí. Těžký hřích, při veškeré své hrůze, učí nesoudit druhé. Nepřeji vám, aby se někomu z vás něco takového stalo, ale pokud, můžete ze všech těch trampot získat nenahraditelnou zkušenost; ztráta iluzí o sobě samém se může stát velmi zdravým vykročením do našeho duchovního života.

Hřích nás chce vyčlenit

Někdy učiníme něco, co nás opravdu vykolejí. Strašlivým způsobem jsme někoho poranili. Nebo jsme strašlivým způsobem poranili obraz, který jsme měli sami o sobě… Obvyklá reakce je odpor k sobě samému a získání pocitu, že mezi křesťany do kostela – mezi tu spoustu „dobrých a zbožných lidí, kteří se modlí“ – vlastně nepatřím. Mám představu, že tím, co jsem udělal, jsem se dobrovolně a natrvalo vyčlenil z církve. Přestávám pak chodit na bohoslužby a přestávám se modlit – „bylo by přece velmi nečestné, abych po tom všem, co se stalo, ještě něco sobě, Bohu nebo lidem předstíral“.

Existuje jedno místo, kde se lze skrýt před Bohem…

Augustin s jemnou ironií nabízí jednoduché řešení: „Jediným místem, kde je možné se před Bohem skrýt, je Boží náruč“. Nakonec, od čeho máme zpovědnice? Největším Jidášovým hříchem nebyla zrada Ježíše Krista, ale jeho nedůvěra v možnost odpuštění, která pak skončila zoufalstvím a sebevraždou.

Křesťanství je náboženství hříšníků…

Teď je asi správná chvíle zopakovat si větu, kterou jsme tolikrát slyšeli v kostele: Ježíš umírá za hříšníky, nikoli za spravedlivé. Ježíš umírá za hříšníky, takže lidé, kteří nikdy neudělali nic zlého, vlastně nemají důvod do kostela chodit. Takže, pokud jste se někdy v kostele kolem sebe rozhlédli, a měli jste pocit, že vidíte všechnu bídu světa, váš postřeh je zřejmě přesný. Křesťanství je náboženství hříšníků, tudíž jste vlastně na správném místě a mezi svými.
http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Co-je-to-hrich.html

[rafael]

tisíc myslí, tisíc hříchů, tisíc lidí co souhlasí s hříchem a tisíc lidí co neslouhlasí s hříchem.. kde je tedy pravda??

hřích je představa mysli o tom co je špatné a co ne..když není mysl, není hřích a není kdo by hřešil a není kdo by odsuzoval hříšné..

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Ježíš řekl : Kdo chce svou duši spasiti, ztratí ji, ale ten kdo ji ztratí pro mne nalezne ji. Klíčem k tomu aby jsi pochopil jak to Ježíš myslel je slovo duše. Duše zde má dva významy. A to ego a pravé já. Ti dva se nikdy nemůžou potkat.

Kdo chce svou duši spasiti : To je ten, který celý svůj život promrhá na záchranu sebe, čili ega. To jsou všichni duchovní, církev a všichni ti, jež věří v reinkarnaci a kteří tady provádějí tzv. očistu něčeho co neexistuje.

ztratí ji : promarní svůj život, není svobodný protože veškerý čas věnuje své ideologii.

ale ten kdo ji ztratí pro mne : to je ten, který se vzdá svého ega, nezná pochyby, nenechává si žádné zadní vrátka, žádnou svou jistotu, nemá strach, věří Ježíšovi, neposlouchá mysl a to její co kdyby... prostě dokáže dát svou hlavu na špalek víry.

nalezne ji : nalezne svůj život, svoje pravé já. Zmizí vyděračství ega a mysli a on je svobodný.

Mistře řekni mi podobenství : Ježíš říká polož hlavu na špalek sekera není skutečná, je to jen iluze. Ale ego se bojí a mysl pochybuje. Pokud máš víru v to co říká, pokud mu věříš pak hlavu na špalek dáš a sekera ti neublíží... avšak málo je těch kdo to dokáží... Většina Ježíšovi nevěří... oni myslí jen na svou záchranu, spoléhají radši na svůj rozum a mysl. Ale já ti říkám jiná cesta k osvobození není.

Dává ti odvahu : Já jsem vzkříšení i život... kdo věří ve mne, byť zemřel, živ bude. Každopádně nemáš co ztratit. Dej hlavu na špalek kvůli Ježíšovi. Kdyby jsi zemřel tak jsi ztratil svou duši pro něj ne? Tak proč ještě váháš?!

Dává ti i návod : Zapřiž sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne.

Zapřiž sám sebe : Neposlouchej mysl, rozum ani ego... veškerá jejich proti... ty jejich řeči o možné smrti... to oni se právem bojí neboť zaniknou...

vezmi kříž svůj : neber si sebou nic, jen své utrpení, čili žádné jídlo, žádné peníze nic... jdi tak jak jsi

a následuj mne : udělej to co já. Odevzdej se bytí... dokaž svou víru!

Ježíš šel do pouště. Proč do pouště? Tam není nic k jídlu... on položil hlavu na špalek. Buď smrt nebo vysvobození. I Buddha řekl lepší zemřít v boji než žít poražen...

Ďábel je mysl... cheš-li se vymanit z jeho moci... stačí si všimnout čeho se bojí, v čem ti brání... To je cesta ke svobodě. To co se mysli jeví jako naprostá šílenost - to je ta těsná brána, jež míjejí mnozí.

Jaké z toho plyne poučení?

Duše je jen převlečené ego. Neexistuje. Hraje s tebou hru jež řídí ďábel sám.

Představ si utrpení lidí jako řadu otroků spoutaných okovy. Ale to není řada... je to kruh! Je tak veliký, že to nikdo z otroků nevidí. Ďábel sedí uprostřed se svým ovladačem jímž je mysl a představivost a popohání je směrem vpřed, bičem který se jmenuje chtíč. S každým otrokem hraje svou hru - podle toho na co je otrok zaměřen. Zjistí si po čem prahne a pak se baví jeho utrpením. Naslibovat a postavit překážky to je jeho hra. Jenže kruh nemá konce! Nevěř nikdy ďáblu!! To duše je jeho dílem! Rovněž reinkarnace a Bůh také... Dokud mu budeš sloužiti, nikdy z kruhu neodejdeš... Může ti ukázat cokoliv... muže ti ukázat minulé životy, může ti ukázat zážitky, jeho možnosti jsou stejně veliké jako je tvá představivost to ona je jeho dílnou... tam pracuje... skrz mysl tě ovládá... Ptáš se proč to dělá? Nudí se a tak se baví. Čím více otroků tím větší možnost zábavy. Tím zajímavější je hra. Je mu jedno co s tebou udělá, hlavně když se dobře pobaví... Tomu kolu se říká osud...

Ďábel ti nikdy neřekne, že ty sám jsi sobě Bohem... že můžeš cokoliv. Ty okovy nejsou vůbec skutečné... Ty je chceš... ty chceš to, co ti ďábel sliboval a proto se dobrovolně vzdáváš svého božství a zůstáváš v jeho okovech! Někteří je dokonce uctívají a vychvalují!!! Neboj ďábel je dlouho spokojené nenechá :-)).

Ježíš jen říká odejdi z kruhu jsi volný... okovy nejsou... nevěř jim... zkus to a uvidíš...
http://www.oslikuv.net/vnitrnihlas/os-cl-16.htm

[Návštěvník]

Hřích

Teď již něco víš o ďáblu a proto můžeš správně pochopit příběh, kterým to vše začalo - a to je příběh Adama a Evy. Adam a Eva jsou jen zástupci rodu lidského, aby bylo vidět, že obě pohlaví zhřešila a s nimi zároveň zhřešilo i celé lidstvo, neboť z nich vzniklo. Oba byli v ráji, měli všeho dostatek... Bůh je varoval, když říkal, že nesmějí jíst ovoce ze zakázaného stromu. Měl je tedy moc rád... miloval je a proto jim to řekl. Jinak se mohlo stát, že by ho náhodou snědli sami a to on nechtěl. Nebyl to zákaz nýbrž pouhé varování z lásky. Řekl jim co je pro ně špatné... nechtěl je ztratit... byl by pak sám, bylo by mu smutno... byly to přece jeho děti.

A pak přišel ďábel a začal našeptávat... ten kdo vás miluje by vám nic nezakazoval... proč tedy nesmíte jíst ovoce z toho stromu... co když je v něm ukryta svoboda... pak by jste si mohli dělat vše a nikdo by vás nekontroloval... nikdo by vám nic nezakazoval... možná je v něm ukryta jeho síla... když sníte ovoce budete stejně mocní jako on... pak můžete mít vše na co jen pomyslíte...

A jelikož mysl měli oba, slyšeli to a mohli si o tom vyprávět. Postupně se tak dopracovali k tomu, že nedbali varování Boha a ovoce snědli. Zakázané ovoce chutná jinak než povolené. A oni když pocítili jeho chuť, mysleli si že je Bůh o tak sladké ovoce chtěl okrást, a tak mu přestali věřit a začali naslouchat více hlasu, který jim dá cokoliv oč požádají a který je stále s nimi. Proto sami dobrovolně odešli z ráje. Bůh by je nikdy nevyhnal nezná totiž hněv. Samozřejmě je vše podobenstvím. I dnes Adam i Eva, co by zástupci lidského rodu naslouchají stále ďáblu. Za tu dobu ďábel překroutil veškeré spekulace ve svůj prospěch. Protože mysl je jeho nástrojem, je to on sám. Nenech se jím oklamat. Stále posouvá to co slibuje dál a dál, stále tě vydírá tím, že to není ještě všechno co můžeš mít, že ti ještě něco chybí. S ním nikdy nezakusíš klid.

Je to jako když se pes honí za svým ocasem dokolečka. Zrychluje a zrychluje ale ocas nemůže nikdy dohonit. Stejné je to se štěstím u lidí. Vidí ho na dosah a čím více se snaží ho polapit, čím více úsilí do toho vloží o to víc je to vyčerpává. Ale ďábel jim stále našeptává už jenom kousek, přece to nevzdáš... už si skoro u cíle... až ho polapíš to bude něco! A osvícení je jen to, že to prokouknete... poznáte pravdu... zjistíte, že štěstí je vaší součástí... Že ho máte už od narození... jen jste uvěřili ďáblu, že ho máte hledat jinde.

Co je tedy hříchem. Čím se Adam a Eva provinili? Je to nespokojenost. Chtěli víc! Nespokojenost je rouhání. Chtít víc je plivnutí Bohu do tváře. Chtít víc je naprosté šílenství! Je to největší hřích. Ale neměj strach. Nikdo netrestá to už víš. Ty sám se vytrestáš tím, že budeš naslouchat šílenostem mysli. Ona tě zaživa usmaží ve svém pekelném kotli... to ona ti udělá ze života peklo a utrpení. Nikdo jiný.

Slovo hřích z překladu znamená chybit, je to chyba, špatná volba. Ty se rozhoduješ. Ty sám jsi za svůj život odpovědný. Ty sám poneseš následky svého rozhodnutí. Rozhodni se co nejdřív. Pokud se rozhodneš správně... tvůj život se změní v ráj, pokud ne tak v peklo. Ráj a peklo nejsou na různých místech, ani v podzemí ani v nebesích. Jsou tady a teď a jsou jenom v tobě. Smrtí končí celá hra. Hra, na jejímž konci není vítězů ani poražených... ani žádné odměny, žádného zisku. Jsou jen spokojení a nespokojení hráči... Dostal jsi jedinečnou možnost zahrát si tuto hru. Proto ji hraj rád a s nadšením rovným její úchvatnosti. Nechtěj nikdy víc, víc než život není... a méně nemá žádnou cenu! Chtít víc je naprosté šílenství... chtít víc je největší hřích.

Když přišel Ježíš k řece, aby se nechal pokřtít (což není to podstatné na této věci), již tušil, ale potřeboval jen potvrzení. Potvrzení, že se rozhodl správně. Kdo jiný by mu ho dal... jedině Jan byl považován za proroka a mistra. A když Jan viděl, že Ježíš ví, prohlásil že je bez hříchu. Ježíš pochopil a šel do pouště, aby se osvobodil od toho největšího tyrana, od samotného ďábla, od své mysli.
http://www.oslikuv.net/vnitrnihlas/os-cl-15.htm

[Aves passeri]

To je tak krásně a výstižně řečené!
Hříchem je nespokojenost, chtít víc.
A všechno to ostatní kolem mi přijde, že tohle, takhle by snad už mohli lidi pochopit, no ne??? Copak to fakt vidí jen pár lidí?
Nejvíc mě mrzí, že (já vím, nespokojenost :-)) i ti, kteří mají dojem, že na to konečně kápli, že jsou teda jako duchovní, lítaj jen v té očistě duše, karmách, stoupání po žebříčku, extra zkušenostem (bacha, nalepila se na mě zlá duše atd.). Jen tu honbu za materiálnem vyměnili za honbu za duchovnem....

[nop]

To je tak krásně a výstižně řečené!
Hříchem je nespokojenost, chtít víc.....
Nejvíc mě mrzí, že (já vím, nespokojenost :-)) i ti, kteří mají dojem, že na to konečně kápli, že jsou teda jako duchovní, lítaj jen v té očistě duše, karmách, stoupání po žebříčku, extra zkušenostem (bacha, nalepila se na mě zlá duše atd.). ....

Není to úplné.
Eva s Adamem nechtěli víc, ale byli navedeni. Děti bývají také naváděny nevhodnými slovy nebo příkladem.
Když někdo svádí mládež ke kouření, ta mládež nechce víc, ale kouří, až když uvěří proradnému slovu nebo příkladu.

[Návštěvník]

To je tak krásně a výstižně řečené!
Hříchem je nespokojenost, chtít víc.....
Nejvíc mě mrzí, že (já vím, nespokojenost :-)) i ti, kteří mají dojem, že na to konečně kápli, že jsou teda jako duchovní, lítaj jen v té očistě duše, karmách, stoupání po žebříčku, extra zkušenostem (bacha, nalepila se na mě zlá duše atd.). ....

Není to úplné.
Eva s Adamem nechtěli víc, ale byli navedeni.

I nás všechny pořád něco navádí a pokouší. Ale nemusíme poslechnout, nemusíme po tom sáhnout a začít jednat podle toho, k čemu nás to navádí.

Pokušení poslechneme, protože při představě, co bychom mohli získat, se najednou cítíme nespokojení s tím, co je teď.
A protože jsme nespokojení, chceme víc, chceme něco lepšího.
Třeba všem dokázat, že to víme líp než ten druhý. Nebo jezdit taky tak nádherným autem, jako má soused.

Hříchem je nespokojenost, chtít víc.....

[Linda]

A co když nechci víc, ale chci mín ?

To se dostanu do nebe, nejspíš...

No to je ten úplně největší průser, o míň egoismu usilují přece všichni duchovňáci
jsou nespokojení, že mají to zatracený ego, a snaží se, aby se zmenšovalo a nakonec úplně zmizelo

[Linda]

No jo, ale jestli pak díky tomu mín nemají pak víc
starostí,
místo abych jich měli mín...

Určitě. Úsilí nemít ego stále znovu vytváří ego. Když se to pochopí a jasně uvidí u všech dosavadních snah, zbývá jen sebe-vzdání.
To nejde udělat. Postupně nastává samo, bhaktickým sebeodevzdáváním Absolutna v projevu (vlny) vlastní Podstatě (oceánu)