na neutrální půdě
malpan píše:Jana píše:Bůh takové lidi posílá do pekla
Omyl, bůh nikoho nikam neposílá
- je ve všem a vším, tak jak by to svedl?
- pokud něco dovolí, proč by za to "trestal"?
ano,
Jana píše:"Nejvyšší překážkou je nevědomost..."
na tomhle se asi všichni shodneme, otázkou jen je, zda a jak moc si dokážeme sáhnout i do vlastních řad - pokora je "Věc"....
Jana píše:malpan píše:Jana píše:Bůh takové lidi posílá do pekla
Omyl, bůh nikoho nikam neposílá
- je ve všem a vším, tak jak by to svedl?
- pokud něco dovolí, proč by za to "trestal"?
Malpane, všechno to utrpení a peklo, co člověk prožívá, pramení jen z pozornosti upnuté k egu, místo aby bylo oslavováno naše pravé Božské Já.
malpan píše:Ano, souhlasím, to peklo pramení z ega, proto nikoliv bůh, ale ego vysílá svým postojem "žádost" o reakci. Každá akce, každý pohyb (nejen ve fyzickém světě, ale i ve světě mysli) s sebou nese i náležitou reakci. Proto se nám každému děje jen to, oč si svým postojem říkáme. Říká se tomu zrcadlo, odpověď vesmíru, trest Boží, ... ale je to jen narovnávání námi nás samých = jsme to my = je to laskavost vracení se k bohu, lásce. Když budu mluvit o lásce a současně budu nespokojený s tím, co se mi děje, pak nerozumím tomu jednoduchému principu, že
- jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá
- sami sebe navracíme bolestnými zkušenostmi do svého středu (karma)
- když zatlačím, musí se objevit protitlak
- když někde jednotu šidím, tlačím, přesvědčuju, okrádám, oblbuju .... v její jiné části dochází k opačnému efektu
Je jen na nás samých, jak toto dokážeme uchopit. Potom, zcela samozřejmě a přirozeně přijde stav pochopení i poznání sebe ve všem, kdy tu bude jen láska (ve smyslu středu, harmonie) a různost jejích projevů. Avšak bude tady bez vnitřního pocitu druhé umlčovat, bude tu pochopení i připravenost k pomoci pochopit. Není to extáze, je to štěstí...
