Poradna zdarma

Jana píše:Je to tak těžké, mít rád a to nejlepší svým bližním přát ? Je to tak těžké se z radosti bližního radovat?

podle mně je úplně nejtěžší mít rád tak, že plně respektuješ a bereš člověka takového jaký je i se všemi jeho omezeními a tendencemi, se všemi jeho hodnoceními a interpretacemi i co se tvé osoby a jednání týče ...

mít rád tak, že se respektují jeho osobní hranice, zároveň s respektováním svých osobních hranic

Návštěvník píše:přijde mi, že je normální přijít za ostatními s tím co se mi povedlo i s tím co se mi nepovedlo, z čeho mám radost, co mne trápí, s čím si nevím rady nebo naopak ... a nebo si prostě jen posdílet svoje postřehy nebo jak co vnímám a pod. - že je to takový základ mezilidské komunikace

Já už raději nic nového o sobě na internetu nepíšu, protože a jelikož se to prý nesluší a je to prý jen ošklivé vytahování se před ostatními, co by taky chtěli ale nejde jim to....... takže si to raději už strkám za klobouk a mlčím o tom...

Alaja píše:

Návštěvník píše:přijde mi, že je normální přijít za ostatními s tím co se mi povedlo i s tím co se mi nepovedlo, z čeho mám radost, co mne trápí, s čím si nevím rady nebo naopak ... a nebo si prostě jen posdílet svoje postřehy nebo jak co vnímám a pod. - že je to takový základ mezilidské komunikace

Já už raději nic nového o sobě na internetu nepíšu, protože a jelikož se to prý nesluší a je to prý jen ošklivé vytahování se před ostatními, co by taky chtěli ale nejde jim to....... takže si to raději už strkám za klobouk a mlčím o tom...

To je škoda. Připomíná mi to verše O. Březiny, když někdo "nechce dát sladkost ústům bratří..".
Věř a rozjasni očka svá, jelikož jsou ldé, kteří od tebe rádi čtou. Já se hlásím mezi prvními.
Když někdo při čtení naopak má námitky... inu potřebuje vnitřně dozrát.

Jana píše:Dopřej nám, Ajo, ať dorůstáme do schopnosti to obdivovat.

ono i to nedopřání a neobdivování má svoje místo

Jana píše:
Možná spíš tak ani nejde o ty hranice, jako dopřát tomu všemu prostor.

pro mne dopřát všemu prostor znamená i respekt k člověku v jeho naprosto originálním způsobu vyjádření včetně jeho osobních potřeb a hranic

stejně jako to dopřávám sobě nebo našemu psovi apod.

m a x píše:-.. proč se tím zabývat

zabývat se tím má smysl, pokud je to bráno jako příležitost k zmapování toho jak co funguje
i labyrint má svoje cestičky

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:
Možná spíš tak ani nejde o ty hranice, jako dopřát tomu všemu prostor.

pro mne dopřát všemu prostor znamená i respekt k člověku v jeho naprosto originálním způsobu vyjádření včetně jeho osobních potřeb a hranic

stejně jako to dopřávám sobě nebo našemu psovi apod.

Čím míň jsme v tom osobně zaháčkovaní, tím větší prostor to může dostat a nakonec může dostat prostor i naše přirozenost reagovat přirozeně, aniž by to v nás zanechávalo nějakou stopu.

když respektuješ osobní hranice druhé člověka a dopřáváš mu jeho vlastní prostor, když ho potřebuje, stejně tak jako psovi a všemu dalšímu, tak je to opak zaháčkování

kdo je zaháčkovaný jede přes svůj osobní filtr a není schopen dopřát druhému to co potřebuje on

zrovna teď dcera řeší takové dilema osobních hranic

její spolužačka a velmi blízká kamarádka jako jediná z celé třídy nepůjde studovat vysokou školu, protože jede se svým přítelem do USA

nechce aby se o tom ostatní spolužáci dozvěděli, je to pro ni velmi citlivá záležitost, protože je za tím dost dramatický příběh jejího přítele, který se dostal loni na okraj smrti (totální vyhoření) a musel přerušit svoje studia v USA a vrcholovou sportovní kariéru a vrátit se domů. rok se z toho za pomoci lékařů a Karolíny dostával a teď má poslední šanci navázat na stipendium, protože univerzita mu už další rok nebude blokovat místo. Karolína tam jede s ním a sama tak na rok odložila pokračování ve studiu a prostě nechce, aby se tento jejich velmi osobní a intimní příběh mezi spolužáky probírál a hodnotil a tak poprosila Markétu, aby o tom s nikým nehovořila. navíc má sama z toho docela strach, jestli to všechno vůbec zvládnou a jak se tam uživí.

dcera pochopila její osobní důvody a slíbila jí to, tím se sama dostala do situace, kdy se jí ostatní ptají kam půjde Karolína studovat a dcera mlží a odkazuje je přímo na Karolínu a protože oni pochopitelně tuší, že to ví, ale nechce to z nějakého důvodu říct, protože když se dotáží Karolíny, tak dostávají také podivné odpovědi, tak na Markétu tlačí, až takže je nemá ráda, když jim to nechce říct ...

a tak se ona dostává do nepříjemné situace a narušuje to i její osobní hranice, protože lhát nehce a zároveň nechce porušit slib co Káje dala

takže tento příběh je o respektu osobních hranic ... život je i osobních hranicích

protože lhát nehce a zároveň nechce porušit slib co Káje dala

A prostě říct pravdu je obtížné? Prostě jen řekne, že to slíbila a slib porušít nechce, lhát nebude a slibu dostojí. Ale možná jsem ten příběh špatně pochopil a ten problém nevidím.

roman píše:

protože lhát nehce a zároveň nechce porušit slib co Káje dala

A prostě říct pravdu je obtížné? Prostě jen řekne, že to slíbila a slib porušít nechce, lhát nebude a slibu dostojí. Ale možná jsem ten příběh špatně pochopil a ten problém nevidím.

Kája všem tvrdí, že jde studovat na národohospodářskou fakultu - Markéta ví, že to není pravda a když se jí spolužáci ptají jak to je, že je Kája nějaká divná, tak ona mlží v tom, že no já přesně nevím, my se o tom moc nebavíme apod.

já dceři doporučila, aby jim řekla, že pokud o tom Kája nechce mluvit, ať jí respektují, stejně jako to dělá ona a že by tak respektovala i je

až bude Karolína v USA, tak všem napíše na facebook jak to s ní je, dřív nechce, je to pro ní velmi citlivé a bolavé téma, má strach o přítele, má strach sama o to, jak to zvládne ... jak to vůbec zvládnout, připomínat, že její rodiče z toho nijak nadšení nejsou snad ani nemusím ... navíc u nich je vůbec teď obtížná rodinná situace - majetkové spory maminky s tátou a o rok staršího bráchu vyhodili z VŠ na mimořádně citlivou 20ti letou holčinu je toho dost a dost ... ještě po tom roce co neustále podporovala psychicky svého přítele a učila se na maturitu - sama je dost vyčerpaná

zkrátka to byl jen příklad, že život je také o osobních hranicích a je to vůbec celé těžké nějako objektivně posuzovat, protože i zdánlivě ty nejhorší věci, můžou být nakonec pro nás velkým přínosem ...

Kája všem tvrdí, že jde studovat na národohospodářskou fakultu - Markéta ví, že to není pravda a když se jí spolužáci ptají jak to je, že je Kája nějaká divná, tak ona mlží v tom, že no já přesně nevím, my se o tom moc nebavíme apod.

Jj rozumím tomu tedy tak, že kdyby řekla pravdu, že to slíbila, tak by určitým způsobem "schodila" Káju. Že ona se s nikým o to nepodělila, jen s Markétou.
Pak bych se asi zeptal Káji, zdali by to vadilo, kdybych řekl pravdu. Kdyby jo, řešil bych to asi jako ty. Řekl bych, že když o tom nechce mluvit, jistě k tomu má své důvody a je dobré to respektovat a že já to budu respektovat též, at už to vím nebo ne. Na přímou otázku zdali to vím, bych řekl, že to v nastalé situaci není důležité a neřekl bych to, čímž bych to vlastně řekl.

roman píše:Jj rozumím tomu tedy tak, že kdyby řekla pravdu, že to slíbila, tak by určitým způsobem "schodila" Káju. Že ona se s nikým o to nepodělila, jen s Markétou.

pochopil jsi to přesně

roman píše:Pak bych se asi zeptal Káji, zdali by to vadilo, kdybych řekl pravdu.

Markéta se to snažila, než dala ten slib, že to nikomu neřekne jak to s Karolínou je, probrat ohledně toho, že jí mají všichni rádi a pochopí její nelehkou situaci. ale je to pro ní nesjpíš zatím tak citlivé, že potřebuje čas a klid k tomu, aby si vůbec sama v sobě udělala jasno. zatím vyřizuje víza do USA a dokud nenastoupí do letadla, tak není vůbec jisté jak to nakonec dopadne. jisté je jenom jedno, že v tomto roce už na vysokou školu nenastoupí. odmaturovala na samé jedničky, všem by musela vysvětlovat, proč se tak rozhodla. ona Markétě slíbila, až to bude jasné, že to dá všem vědět. myslím, že zatím stačí, že to probrala s rodiči a dovedu si představit, jak to bylo těžké a pak s někým komu člověk důvěřuje, že ho neodsoudí nebo nebude jeho rozhodnutí nějak posuzovat, že ho bude schopen pochopit. jak jsem měla poznat Karolínu, tak je to hodně citlivá a vnímavá holka a velmi silně introvertně založená.

roman píše: Řekl bych, že když o tom nechce mluvit, jistě k tomu má své důvody a je dobré to respektovat a že já to budu respektovat též, at už to vím nebo ne. Na přímou otázku zdali to vím, bych řekl, že to v nastalé situaci není důležité a neřekl bych to, čímž bych to vlastně řekl.

já o tom všem nevěděla, až do víkendu, kdy s tím dcera za mnou přišla. když jsme to společně probraly, tak mi tohle také přišlo jako jediná možnost s tím, aby Markéta zároveň ujistila i všechny ostatní, že stejně jako respektuje Karolínu respektuje i je a ať už to nechá prostě být ... jsou to prima lidi, co jsem měla tak možnost poznat, tak jsem si jista, že to pochopí a pokud ne, tak se nedá nic dělat a bude se s tím muset vyrovnat ... o tom taky život někdy je

roman píše:Pak bych se asi zeptal Káji, zdali by to vadilo, kdybych řekl pravdu.

Markéta se to snažila, než dala ten slib, že to nikomu neřekne jak to s Karolínou je, probrat ohledně toho, že jí mají všichni rádi a pochopí její nelehkou situaci. ale je to pro ní nesjpíš zatím tak citlivé, že potřebuje čas a klid k tomu, aby si vůbec sama v sobě udělala jasno.

Myslel jsem spíše jestli by nevadilo, kdybych řekl pravdu o tom, že to vím, ale že jsem slíbil, že to neřeknu. A ne, že bych řekl pravdu o jejím příběhu. Což by asi ale nejspíše Káje bylo také nepříjemné, takže stejně platí to co jsem psal následně v té reakci o respektaci.

roman píše:Myslel jsem spíše jestli by nevadilo, kdybych řekl pravdu o tom, že to vím, ale že jsem slíbil, že to neřeknu. A ne, že bych řekl pravdu o jejím příběhu. Což by asi ale nejspíše Káje bylo také nepříjemné, takže stejně platí to co jsem psal následně v té reakci o respektaci.

nejspíš ano

ona si teď vyřizuje víza a shání finanční prostředky, aby měla aspoň na dva tři měsíce na přežití ... než si něco najde nechci se ani domýšlet čím teď prochází a čemu musí čelit ...

osobně už bych jí nechala na pokoji, pokud by s něčím sama nepřišla a dávala jí na jevo jen, že jsem s ní, ať už se děje co se děje a že má mou podporu, jak budu nejvíc schopná

ps. Romane na to že jsi chlap tak to klobouk dolů před tvou otevřeností, schopností vnímat a vnitřní moudrostí

to teda když už jsme na vláknu věnovaném Duchovnímu intelektualismu u žen

ještě poslední k tomu respektu vlastních hranic

taky jsem dceři řekla, že pokud nebude vnitřně cítit, že na to má a že je to v souladu s tím, jak to ona vnímá - v tomto případě na takový slib, ať upřímně řekne "nezlob se, tohle já slíbit nejsem schopná"

že pak je to fér jak k ní samotné tak ke Karolíně


umět říkat Ne je také nesmírně těžké ...

Romane na to že jsi chlap

No občas si tím ale už jistej nejsem , ty kontury polarit v jistým okamžiku začnou vcelku obstojně splývat

roman píše:

Romane na to že jsi chlap

No občas si tím ale už jistej nejsem , ty kontury polarit v jistým okamžiku začnou vcelku obstojně splývat

jasně

proto tam byly taky ty chechtací smajlíci humor je kořením života, člověk by se zbláznil, kdyby se všechno muselo brát jen vážně

díky

jj ještě díky za ukázku normálnosti v přístupu k běžným životním dilematům
takový tý obyčejnosti (neobyčejnosti) lidství

PROSTĚ JEN DÍKY

poprosila jsem Lídu, jestli by nemohla využít svého moderátorského práva a přenést na samostatné vlákno s nějakým výstižným názvem - to povídání o důležitosti a také obtížnosti ctění osobních hranic

Návštěvník píše:poprosila jsem Lídu, jestli by nemohla využít svého moderátorského práva a přenést na samostatné vlákno s nějakým výstižným názvem - to povídání o důležitosti a také obtížnosti ctění osobních hranic

a umění říkat ne

Návštěvník píše:umět říkat Ne je také nesmírně těžké ...

ano, z počátku, než pochopí, že být otevřený je nesmírná svoboda - pak "ne" už není nic těžkého