Jana píše:
Druhá varianta nedýchání se objevila později. Bylo to něco, jako obrácená Maharišiho atmavičára. Vzduch se vydechl jakoby středem hrudníku, zastavilo se dýchání a namísto uvědomování v srdci "já jsem" se objevil v srdci láskyplný dotek smrti "nejsem". Jako by to, co jsem si myslela, že jsem, tím stavem, který se objevuje při posledním vydechnutí po smrti těla, zmizelo a otevřelo se spojení s vědomím blažené existence.
...
dokud je tu ten co si cokoliv uvědomuje, tak tu o nebytí může jen mluvit
kdyby nebyl, tak by si to nemohl uvědomit
to jsou takové jednoduché postřehy, které může každý sám za sebe celkem jednoduše postřehnout, když bude sám k sobě bdělý
ale může si to vykládat jako, že zatímco před tím byl tak teď zase pro změnu není